Jak mě znalost řečtiny přivedla k poznání Boha?

„NICHOLASI, byl bych rád, kdyby ses vážně věnoval studiu řečtiny.“ „Jistě, pane Pentone, ano, pane.“ To bylo v roce 1950. Byl jsem v desátém ročníku Phillipsovy akademie, soukromé školy v Andoveru, Massachussets. Již jsem studoval latinu a francouzštinu. Nyní jsem měl na jeho přání studovat ještě řečtinu? Dobrá, jazyky se mi líbily. Snad bude pěkná i řečtina.

Tak jsem se v jedenáctém ročníku dal zapsat na řečtinu. Zjistil jsem, že je úžasně pružná, velmi působivá a tvořivá, a přitom také velmi jednoduchá. Brzy mě tento jazyk uchvátil. Tak jsem se prostřednictvím řečtiny vydal na velice dobrodružnou cestu a ani ve snu mě nenapadlo, kam mě přivede.

Z Phillipsovy akademie jsem odešel na univerzitu do Princentonu. V posledních letech studia jsem se rozhodl, že bych rád vyučoval, a tak jsem po promoci začal učit na episkopální chlapecké škole sv. Pavla v New Hampshire. Bylo to v souladu s mou výchovou. V době dospívání jsem dlouhou dobu zpíval ve sboru místní episkopální církve. V mém okolí byli všichni vážení lidé buď unitáři nebo členové episkopální církve. Byl jsem tedy prodchnutý smýšlením episkopální církve, ale jen velmi málo pod vlivem biblického nebo duchovního porozumění. Církevní formalismus přehlušil Bibli. Do toho prostředí jsem opět zapadl na škole svatého Pavla. Každý učitel i žák musel chodit do kaple každý víkend a v neděli dvakrát.

Na této škole jsem vyučoval latinu a řečtinu čtyři roky. Po prvním roce jsem se oženil s mladou ženou, která se jmenovala Zuzana. Za další tři roky jsem se stal profesorem latiny a řečtiny. Když jsem uvažoval o tom, co budu dělat po získání doktorátu, dostal jsem dopis od svého starého učitele řečtiny na Phillipsově akademii, Dr. Chasea. Psal: „Právě mám volné místo v Andoveru. Vím, že chcete jít na vysokou školu. Ale budete-li chtít, přijďte a pohovoříme si o tom.“ Šel jsem a skončil jsem tam jako učitel řečtiny. Od té doby tam učím.

Bydleli jsme v našem novém domě déle než tři týdny, když někdo zaklepal na dveře. Byla to jedna žena ze svědků Jehovových. Začala studovat Bibli se Zuzanou. To bylo v roce 1968. Studovaly spolu s Biblí knihu „Pravda, která vede k věčnému životu“. Tam byla použita některá slova v původní řečtině, například hádes, psyché a stauros. Zuzana ke mně přišla a ptala se:

„Nicholasi, podívej, tady je slovo, které jsme s Karen studovali v Bibli. Mohlo by stauros znamenat ‚kůl‘?“

„Nu, jistě. To opravdu znamená ‚kůl. Nevím, jak mohli ze stauros udělat ‚kříž‘. Ale to mě nepřekvapuje. Křesťanská církev to dělá již nejméně od doby Konstantina.“

Později jsem se sešel s Kareniným manželem a po několika společných rozhovorech začalo pravidelné biblické studium. Měl jsem ovšem problémy. Z episkopální církve jsem nezískal ani biblické poznání ani víru. Potřeboval jsem takový přístup ke studiu, který by uspokojil mé nároky na logiku. Bylo by rozumné se domnívat, že svědkové — nepopulární menšina často opovrhovaná a vysmívaná — by měli poučení, které by vyhovovalo mým potřebám?

Pak jsem si však připomněl, že často se většina posmívala menšinám, které měly odlišné názory, a dokonce jimi pohrdala a pronásledovala je, a přece se nakonec prokázalo, že mají pravdu. A nyní jsou zde tito svědkové. Menšina, která se liší, stále chodí a klepe na dveře a postává na rozích ulic se svými časopisy. Jsou předmětem posměchu a často opovržení a pronásledování. Snad by to stálo zato jim naslouchat, protože právě oni by něco mohli mít!

Přijal jsem tedy jako pracovní hypotézu neboli teorii myšlenku: „Je možné, že mi svědkové Jehovovi mohou ukázat, kdo je skutečně Bůh.“ Moje teorie se opírala pouze o dva předpoklady: 1. Většina nemusí mít nezbytně pravdu a 2. kromě všeobecně rozšířeného názoru nemám žádný důvod k tomu, abych se domníval, že jsou myšlenky svědků Jehovových falešné. Po několika setkáních, kdy jsme hovořili o Bibli, jsem si uvědomil, že je nutné zabývat se třetím základním předpokladem. Přednesl jsem ho svědkovi, který se mnou studoval: „Arture, jak si mohu být jistý, že biblická slova nejsou pouze nějaké staré historky?“

Řekl mi: „Mám pro tebe knihu.“

Přinesl mi knihu, kterou právě (1969) vydala Společnost Strážná věž, jmenovala se „Je Bible skutečně Boží slovo?“ Byla plná vědeckých a archeologických faktů, která potvrzovala historickou přesnost Bible a hovořila o mnoha splněných proroctvích, jež prokazovala její inspiraci. Tak obstál tento důležitý předpoklad, že Bible musí být Boží slovo.

Artur a další svědkové pak prokázali, že jsou zruční v předkládání všech biblických myšlenek a ve ‚spojování duchovních záležitostí s duchovními slovy‘. Objasňovali a vnášeli soulad do látky, která by se jinak zdála nejasná a rozporná. (1. Korinťanům 2:13) Zodpovídali moje otázky z Písma, části Bible mi zapadaly do sebe a vynořovaly se harmonické vzory pravdy. Můj druhý předpoklad byl také v pořádku: Svědkové to pochopili správně.

Časem jsem začal navštěvovat shromáždění svědků v sále království. Potom jsem šel s Arturem do svědecké služby. Jedna žena, baptistka, mi dala malý traktát o svědcích, který údajně odhaloval jejich omyly. Traktát se na několika místech odvolával na řečtinu. Byl jsem zvědavý, jak jsou baptisté znalí řečtiny. Během několika týdnů jsem dostal více podobných traktátů k prozkoumání.

Většina z nich se zabývala z různých stránek trojicí. Pokládaly za samozřejmé, že trojice je pravdivá a pak pečlivě uváděly své vědecké autority jako důkaz. Ve skutečnosti se útoky na nauky svědků často zaměřují na trojici a na jejich „Překlad nového světa Svatých písem. Některá slova v řečtině stejně jako v angličtině mohou znamenat různé věci v odlišném kontextu. Anglické slovo „bow“ může například znamenat společenskou poklonu, mašli nebo luk, z něhož se střílejí šípy.

Při biblickém studiu se však nedíváš pouze na kontext, ale také na jiné biblické texty, abys viděl, jak určité slovo může být použito v rozdílném rámci. Prozkoumáváš to proto, abys pochopil, zda se opíráš o vlastní předpoklady, nebo o důkazy. Povšiml jsem si, že pisatelé těchto traktátů často manipulují s důkazy a překrucují je. Na druhé straně byla Společnost naprosto poctivá v tom, jak přihlížela ke všem důkazům, ke všem možnostem, předkládala své závěry, ale pak tě vybídla, aby ses sám rozhodl. Když jsem pečlivě prozkoumal sporné body, poznal jsem, že Společnost má pravdu.

Na některých místech zastánci trojice jasně manipulují s důkazy. Klasickým příkladem je, podle mého názoru, Jan 8:58. Ježíš tam říká: „Prvé nežli Abraham byl, já jsem.“ („Kralická Bible“) Trinitáři poukazují na slova „já jsem, která zde Ježíš použil, a vztahují je k Jehovovu výroku k Mojžíšovi ve 2. Mojžíšově 3:14: „Jsem, kterýž jsem.“ („KB“) Oba, Ježíš i Jehova použili „jsem“, a proto prý jsou Ježíš a Jehova jedno. A dokládají, že kořen řeckého slova u Jana 8:58 přece říká jsem v přítomném čase.

Jejich vlastní teologické učebnice gramatiky přitom uznávají, že tam, kde se ve větě objevuje nějaký výraz v minulém čase, může být někdy sloveso, uváděné v přítomném čase, přeloženo tak, jako kdyby děj začínal v minulosti a pokračoval až do přítomnosti.a To platí také ve francouzštině a v latině. Jestliže tedy „Překlad nového světa“ říká „já jsem byl“ („I have been“) místo „já jsem“, je to správně přeložená řečtina. (Jan 8:58) A přece zastánci trojice jednají tak, jako kdyby to vůbec nebylo možné. Tak jsem si začal všímat, jak pomlouvači Společnosti překrucují důkazy.

Uvažoval jsem: ‚Bádání Společnosti, pokud jde o řečtinu, je tedy věrohodné. Nebudou také věrohodné i její další spisy?‘ To mne přivedlo k vážnému studiu, jímž jsem dále dospěl až ke křtu v roce 1970.

Rok předtím vydala Společnost Strážná věž publikaci nazvanou „Meziřádkový překlad Království Řeckých písem“. Ta byla pro mne velmi důležitá. Možná více než cokoli jiného napomohla k tomu, že jsem se stal jedním ze svědků Jehovových. Na každé stránce je v levém sloupci text v původní řečtině koiné a pod každým řádkem doslovný překlad z řečtiny. Ve sloupci na pravé straně každé stránky je v moderní angličtině „Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem“.

Mimochodem, právě v době, kdy vyšla tato publikace, dostal jsem za úkol vyučovat na Phillipsově akademii v kursu řečtiny Nového zákona. Neučil jsem se řečtinu od teologů, kteří vyučovali řečtinu Nového zákona, proto jsem v tom byl pravděpodobně objektivnější. Mohl jsem se na slova dívat jasnýma očima, nezatíženýma tradičními, doktrinářskými názory.

Takové předsudky mohou způsobit, aby tvé oči neviděly a aby tvé uši neslyšely, protože při svém zkoumání hledáš to, co by ti potvrdilo, čemu jsi již dříve věřil. A to všechno pak tvé oči vidí a uši slyší. Nesnaží se vidět, k čemu je to dobré, ale vidí pouze to, co je možné použít nebo zneužít k podpoře svých předsudků.

Kromě toho většina teologů, s nimiž jsem se setkal, není silná v řečtině. Znalost řečtiny „Meziřádkového překladu Království Řeckých písem“ je však velice dobrá. Je to kniha, která pomůže tomu, kdo chce skutečně s řečtinou pracovat, i když řecky mnoho neumí, může s ní mnoho dosáhnout. Jsem přesvědčen, že je to jeden ze značně podceněných skvostů, jež patří k publikacím Společnosti Strážná věž.

A nyní k tomu, jak jsem se stal svědkem Jehovovým. Léta 1968, 1969, 1970 — vzpomínáš si, jaký byl tehdy život? Sympatizoval jsem s hippies, protože se mi nelíbilo, co se děje v mé zemi, ani to, co dělá vládnoucí třída. Na druhé straně se mi nelíbilo opojení LSD a kouření marihuany. Hippies ve skutečnosti neznali řešení stejně jako je neznala vládnoucí třída. Hledal jsem lepší řešení, které by vnášelo větší smysl a účel do všeho.

Život musí být víc než jen získat vzdělání či prodávat pojistky nebo něco podobného. Život nejsou jen knihy. Jsou to lidé, a to nejen lidé, kteří budou výkvětem soukromých škol nebo fakult nejváženějších univerzit. Šel jsem již dříve tím směrem, ale něco mi stále chybělo. Hledal jsem něco, co by bylo více než běžná šablona, něco, co by mělo skutečnou hodnotu.

A našel jsem to v biblické pravdě. Biblická pravda to všechno má: milujícího Boha i milující lidi. Tato pravda způsobila, že skutečně vidím lidi. Lidi, kteří jsou automechanici, pomocní dělníci, strojvůdci, lidi, kteří dělají nejrůznější věci, lidi, kterých bych si ani nevšiml, kdybych se s nimi setkal dříve. Ale já jsem neměl jen možnost se s nimi setkat; dostal jsem příležitost dobře je poznat a zamilovat si je.

Tak to bylo vskutku i s Ježíšem, že? Lidé. Měl vztah k lidem, a k jejich potřebám. Velice se zajímal o lidi. A stejně i Pavel. V mnoha Pavlových dopisech jsou rady, jak mají lidé spolu vycházet. Jednou jsem si řekl: ‚Kdyby snad začali lidi vozit do koncentračních táborů, chci tam být s těmi, o které mám zájem. Pusťte mne tam také!‘

Myslel jsem si: ‚Jestliže přijde doba, kdy se budu muset dostavit k účtování, pak mám jedinou volbu. Buď se stanu částí systému, který pronásleduje, nebo budu patřit k těm, kteří jsou pronásledováni.‘ Chtěl jsem být počítán k těm, kteří uplatňují biblické zásady a za každou cenu se zastávají spravedlnosti.

Kdysi jsem strávil hodně času vědeckými a intelektuálními zájmy. Nastal čas ke změně. Tito lidé ji podstoupili. Tito lidé tak žijí. Chtěl jsem být s nimi. Nebylo to kvůli nějakému datu, kvůli Armageddonu, abych si zachránil kůži. To promluvilo mé srdce. Tito lidé mají pravdu a jiné skupiny se mýlí. Chci být tam, kde je pravda.

To všechno mi procházelo myslí jednou ráno, když jsem vcházel do sprchy, a v tu chvíli jsem se rozhodl, že se ve svém srdci oddám ke službě Jehovovi Bohu. Jsem jedním z těch, kteří museli všechno nechat projít rozumem, než mohli přejít k záležitostem srdce. Položil jsem svou oddanost na pevný základ víry opřené o poznání, tedy o to nejdůležitější poznání: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3.

Můj život tedy má smysl a spočívá nyní na základě lásky — lásky k Jehovovi, lásky k Ježíšovi a lásky k lidem, kteří milují Jehovu a Ježíše.

Vyprávěl Nicholas Kip.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 13]

„To opravdu znamená ‚kůl‘. Nevím, jak mohli ze stauros udělat ‚kříž‘“.

[Praporek na straně 14]

Vidí pouze to, co je možné použít nebo zneužít k podpoře svých předsudků

[Rámeček na straně 17]

Několik poznámek badatelů v oboru řečtiny k „Překladu nového světa křesťanských řeckých písem“

„Zajímá mě misijní práce Vašich lidí a její celosvětový dosah a velice mne potěšili svým volným, poctivým a živým překladem. Ten předkládá rozsáhlý soubor zdravého, závažného učení, což mohu potvrdit.“ — Dopis z 8. prosince 1950 od Edgara J. Goodspeeda, překladatele řeckého „Nového zákona“ v An American Translation“.

„Překlad je zjevně dílo odborných a bystrých badatelů, kteří se snažili projevit tolik opravdového pochopení pro řecký text, nakolik je to angličtina schopna vyjádřit.“ — Alexandr Thomson, badatel v oboru hebrejštiny a řečtiny v The Differentiator“, duben 1952, str. 52–57.

„Překlad Nového Zákona je důkazem toho, že v současné době patří k hnutí badatelé, kteří jsou schopni rozumně se vypořádat s mnoha problémy překladu Bible.“ — „Andover Newton Quarterly“, leden 1963.

„Překlad Nového Zákona byl vytvořen výborem, jehož členové zůstali anonymní. Tento výbor je neobyčejně obratný v řečtině.“ — „Andover Newton Quarterly“, září 1966.

„Není to obyčejný meziřádek; zachovává čistotu textu a anglický výraz uvedený pod řádkou je pouze základní význam řeckého slova... Když jsem si prostudoval jeden výtisk, dal jsem jej jako pomocný text několika studentům, kteří studují řečtinu druhým rokem a mají o ní zájem. Překlad, který pořídil anonymní výbor, je zcela moderní a důsledně přesný... Krátce řečeno, klasický filolog stejně jako student řečtiny či studující Bibli by udělali dobře, kdyby svědka, který přijde k jejich dveřím, pozvali dovnitř a objednali si výtisk.“ — Z recenze o „Meziřádkovém překladu Království Řeckých písem“, kterou pro „The Classical Journal“ z dubna-května 1974, napsal Thomas N. Winter z Univerzity v Nebrasce.