Haidové — Jedinečný lid z „mlhavých ostrovů“

Od dopisovatele Probuďte se! v Kanadě.

ASI před dvěma sty léty byli evropští cestovatelé a obchodníci radostně překvapeni prvními setkáními s národem Haidů, jedinečnými obyvateli nově objeveného souostroví u západního pobřeží Kanady.

Tyto počáteční kontakty byly důstojné a přátelské. Ke každé obchodní lodi se hnaly štíhlé, ručně tesané kánoe plné mužů a žen, někdy oblečených v nejjemnějších tuleních kožiších. Jednou začala posádka kánoe zpívat a jeden muž s přátelským gestem vstal a rozhodil po vodě peří. (Orlí prachové peří bylo symbolem přátelství a uvítání.) Jindy se přiblížil náčelník a sólo zazpíval na uvítanou, zatímco na břehu se k refrénu připojovalo dvě stě hlasů.

Haida Gwaii, vlast Haidů, tvoří souostroví 150 ostrovů ve tvaru dýky, která leží asi 100 kilometrů západně od pobřeží kanadské Britské Kolumbie. Tato skupina mlhavých ostrovů se nyní jmenuje Ostrovy královny Charlotty, často nazývané Charlotty. Podnebí ostrovů zmírňuje teplý oceánský proud od Japonska, Japonský proud. Ale přes mírné teploty bývají ostrovy bičovány silnými větry a bouřemi.

Kdo jsou Haidové?

O původu Haidů a o jejich příchodu na Charlotty se mnoho neví, protože nikdy nevznikly psané záznamy o jejich historii nebo kultuře. Jako jsou samotné ostrovy pokryté mlhou, stejně se i jejich minulost skrývá v mlhách času. Někdo si myslí, že Haidové přišli z Asie přes Beringovu úžinu, zatímco jiní dokazují, že připluli kánoemi s Japonským proudem. Máme však jen sbírku ústních podání, kde se proplétají fakta a výmysly. Podle jednoho příběhu se Haidové vynořili z velké škeble, otevřené havranem na Růžovém mysu na severovýchodním cípu Grahamova ostrova — největšího z Charlott.

Tyto četné báje a pověsti příliš neosvětlují původ Haidů, ale zajímavé je, že různé příběhy mluví o velké potopě, která přikryla největší vrcholky, a lidé přežili jen tím, že postavili velký vor a naložili jej zásobami. Jeden haidský starší ze Skidegate dotvrdil: „Mnozí z našeho lidu znají tento příběh o potopě, protože je to pravda. Skutečně se to před dávnými lety stalo.“

Haidové, sebejistí, vynalézaví a velmi činorodí, vytvořili bohatou a složitou společenskou strukturu dávno před rokem 1774, kdy připluli Evropané. Národ se dělil na dvě základní části, Orlí klan a Havraní klan. Určuje se to při narození podle matčiny rodové linie. V této společnosti, která staví na matce, patří děti vždy k matčinu klanu. Manželští druhové se měli vybírat jen z opačného klanu a zasnoubení často zařizovala matka, když byli syn nebo dcera ještě velmi mladí.

Totemy — jejich význam

Rodinné nebo klanové erby, používající jako symboly skutečné nebo bájné tvory, byly hrdým majetkem, které sloužily k určení osobní totožnosti. K erbům Orlího klanu patřili stylizovaní, vyřezávaní nebo malovaní orli, kormoráni, bobři a žraloci, kdežto erby Havraního klanu zahrnovaly kamzíky, vorvaně, medvěda grizzlyho a duhu. Tyto erby nebyly jen okrasné, ale popisovaly rodokmen, bohatství a postavení rodiny a také výsady, písně a pověsti klanu.

Vyřezávané kůly sice nesloužily jako modly, ale některé měly bájeslovný nebo duchovní význam, zobrazovaly nadpřirozené předky s kouzelnou mocí proměňovat se ve zvířata a zase zpět. Za necelých sto let, asi od roku 1840, získalo vyřezávání a stavění totemů velkou oblibu. Nyní tyto velké cedrové kůly, vybledlé a ohlazené povětřím ve stříbřitou šeď, pomalu trouchnivějí a padají. Některé byly vysoké 18 metrů a široké metr a půl.

Od jara do podzimu se Haidové zaměstnávali sběrem a uskladňováním potravy. Z moře přicházela hojnost ryb, mušlí, jiker a mořských chaluh. Kvůli tuku chytali tuleně a vyměňovali je za tuk z ryby eulachon, která se v jejich ostrovních vodách nevyskytuje. Eulachoní tuk je dodnes ceněn, protože dodává chuť nejrůznějším jídlům. K rozmanité stravě přispívala ptačí vejce, lesní plody, kořínky a zvěřina.

Haidové nebyli známí jako rolníci, ale když byly z pevniny přivezeny brambory, úspěšně je sklízeli a prodávali zpět obyvatelům pevniny. V zimě se konaly potlachy, radostná shromáždění, kdy se rodiny často oblékaly do obřadních oděvů z krásných tuleních kůží. Potlachy byly příležitostí k sdílení a dávání darů, prostředkem k rozdělování bohatství nebo získávání postavení ve společnosti. Byly to dny hodování, tance, zpěvu a vyprávění.

Pozůstatky haidských vesnic roztroušených po ostrovech svědčí o tom, že na Charlottách kdysi žila značně velká populace. Počátkem 19. století bylo na ostrovech asi 7 000 obyvatel. Ale s příchodem bělochů přišly i jejich choroby a alkohol, který vedl k rozšíření opilství. Vesnice zůstávaly opuštěné, když se Haidové pokoušeli uprchnout před zhoubnou metlou neštovic. V roce 1885 jich zbylo pouhých osm set.

Vikingové tichomořského západu

Protože byla jejich vlast obklopena vodou, byli Haidové vždycky doma na moři, zejména ve svých nádherných kánoích. Některé z kánoí byly tak velké, že byly delší než plachetnice raných evropských cestovatelů. Kánoe se délkou pohybovaly od 23 metrů — do takových se vešlo čtyřicet lidí a dvě tuny nákladu — po menší osmimetrové kánoe pro každodenní použití kolem pobřeží. V oněch větších kánoích Haidové po staletí bez konkurence podnikali nájezdy a obchodovali od Aljašky na severu po Puget Sound na jihu. V obyvatelích pevniny budili bázeň a úctu a říkalo se jim Vikingové tichomořského severozápadu.

Ačkoli dnes mají Haidové moderní dobře vybavená mořská plavidla, na původní kánoe z červeného cedru se nezapomnělo. Stále se jich ještě pár staví pro zvláštní příležitosti, jako byla kanadská světová výstava Expo 86, která se konala ve Vancouveru v Britské Kolumbii. Měkké dřevo velkých červených cedrů bylo ideální pro tvarování kánoí. Mělo rovná vlákna, snadno se opracovávalo a odolávalo hnilobě.

Co skrývá budoucnost?

Haidů teď zůstaly dvě vesnice, Starý Massett a Skidegate, a mnozí si kladou otázky ohledně jejich budoucnosti a kultury i ohledně jejich krásných „mlhavých ostrovů“. Opilství a choroby je jistě tragicky poznamenaly. Městský život odlákal mladší generaci do měst Prince Rupert a Vancouver, která jsou na pevnině. Dřevařský průmysl sice poskytl zaměstnání na ostrovech, ale vyvolal podezření a starost u těch, kteří vidí své milované ostrovy v ohrožení.

Další negativní vliv na haidský způsob života měla náboženství křesťanstva. Církevní misionáři ve své horlivosti obracet na víru a ovládat, se příliš nezamýšleli nad velmi starou zakořeněnou kulturou. „Nikdy se nesnažili porozumět Haidovi — jeho způsobu sebevyjádření, jeho myšlení, jeho hodnotám,“ prohlašuje jedna historická autorita. Potlachy, tanec, totemy a šamani (medicinmani) byli misionáři jeden po druhém zakazováni. Při křtu byla vynucována změna jména. Drahocenná jména plná významu byla zcela přehlížena a nahrazována anglosaskými příjmeními jako Smith, Jones a Gladstone. Nová jména se řídila podle otce a ne podle matky, jak bylo zvykem u Haidů. Misionáři jim vzali staré hodnoty, ale nenahradili je biblickými.

V nedávných letech však přišli k Haidům misionáři jiného typu — svědkové Jehovovi. Jejich poselství se obrací k dobrým vlastnostem Haidů a dává jim skutečnou naději do budoucnosti. Jak tito křesťanští misionáři vytrvale chodí na ostrovech dům od domu (někdy používají rybářských člunů a letadel, aby se dostali do odlehlých osad od Svatojakubského mysu po ostrov Langara), žasnou nad poměrně nedotčenou krásou Ostrovů královny Charlotty a nad vřelostí a laskavostí obyvatel.

Jako cestovatelé před dvěma sty lety, nalezli i svědkové Jehovovi mezi Haidy opravdové druhy, když pilně roznášeli dobré poselství o Božím zřízeném království do každé domácnosti na ostrovech. A mnohé haidské rodiny zareagovaly, protože poznaly zvuk pravdy obsažené v Božím slově, Bibli. Studiem Bible se svědky Jehovovými se naučily oceňovat pravý vztah mezi člověkem a Bohem, člověkem a člověkem, člověkem a zvířetem.

Poznali jméno „nejvyšší bytosti“ nejen jako „Moc zářících nebes“, ale jako Jehovu Boha. Ocenili bratrství lidstva, to, že všichni lidé si jsou před Jehovou rovni skrze Ježíše Krista. (Skutky 10:34, 35) A také, že zvířata, ptáci a ryby jsou všichni duše, stejně jako je duší i člověk. Nemají nesmrtelnou duši ani nadpřirozenou moc, kterou jim připisovali dávní haidští vyprávěči. — 3. Mojžíšova 24:17, 18; Kazatel 3:18–21; Ezekiel 18:4, 20.

Ve vodách bohatých na plankton se pasou různé druhy velryb. Na skalnatých výspách se hojně vyskytují mroži Stellerovi. Strmé útesy obývá půl miliónu mořských ptáků spolu se vzácnými sokoly stěhovavými, orly bělohlavými a krkavci. V pobřežních vodách, potocích a jezerech se hemží nejrůznější ryby. Po mechových kobercích v lesích, kde se vyskytují tisícileté stromy včetně obřího smrku sitky, červeného cedru a tsugy, se toulají černí medvědi, kteří svou velikostí nemají obdoby.

Ochránci přírody mají starost, že tato neporušená krása a bohaté prostředí Charlott půjde stejnou cestou jako jiné oblasti, z nichž lidská špatná správa udělala pustinu. Ale Haidové, kteří přijali sliby Nejvyššího, Jehovy Boha, s důvěrou hledí do budoucnosti, protože jeho sliby nikdy neselhávají. (Jozue 23:14) Od našeho vznešeného stvořitele pochází slib, že se celá Země stane rájem pod spravedlivou vládou Božího království. Potom už nikdy nebude ohrožena jímavá krása „mlhavých ostrovů“. — 2. Petra 3:13.

[Obrázky na straně 25]

Vpravo: Malebné mlhavé ostrovy

Dále vpravo: Totemy vesnice Ninstintů na Anthonyho ostrově

Dole: Mroži Stellerovi na Svatojakubském mysu

[Obrázky na straně 26]

Vlevo: Sál království v Queen Charlotte City

Nahoře: Kvetoucí janovec