Výzkumy na zvířatech — prudké reakce
KDYBY se dal vyčíslit přesný počet čtvernožců používaných při laboratorních pokusech a jako modely v lékařském výzkumu, celkový roční součet na světě by byl ohromující. Odhaduje se, že jen ve Spojených státech se ročně použije nejméně 17 miliónů zvířat — psů, koček, primátů, morčat a králíků. 85 procent tohoto počtu tvoří krysy a myši. Protože neexistují přesné záznamy o tom, kde a kolik těchto zvířat se používá, považují někteří odborníci tyto počty přinejlepším za špatný odhad. Některé prameny uvádějí, že se celkový počet ve Spojených státech blíží sto miliónům. Připadají vám tato čísla otřesná?
Ačkoli oběť těchto chlupatých tvorů nebyla bezúčelná, couváte před pouhým pomyšlením na ni? Považujete toto vraždění za nemorální? Miliónům lidí se příčí používání zvířat ve výzkumu. Někteří dokazují, že zneužívání zvířat je speciesismus. Speciesista je ten, kdo je „zaujat pro zájmy vlastního druhu [species] a proti zájmům jiného druhu“. (Point/Counterpoint Responses to Typical pro-Vivisection Arguments) Podle zastánců osvobození zvířat specialisté „věří, že účel světí prostředky a že se musí páchat zlo [na zvířatech], aby se docílilo dobra [pro lidi]“.
Vědecký názor je naproti tomu shrnut v následujících otázkách: Odmítáte systém, který doporučuje zabíjení zvířat, aby se lékaři naučili novým technikám operování lidí nebo aby se zabránilo šíření smrtelných nemocí? Jste připraveni se zříci nových léků, které zachraňují život, protože víte, že se nejprve zkoušely na zvířatech? Byli byste ochotní nabídnout pro chirurgické experimenty raději své živé dítě nebo rodiče s odumřelým mozkem než zvíře? A konečně: Kdyby výzkum na zvířeti mohl zachránit vás nebo někoho vám drahého před mučivou chorobou nebo smrtí, odmítli byste jej, protože obětovat zvíře pro záchranu člověka je nemorální? Někdo by řekl, že toto dilema není snadné rozhodnout.
Hnutí za osvobození zvířat
Během 80. let nicméně rostly nálady proti používání zvířat ve výzkumu. Dnes se tyto nálady změnily ve světaširou síť aktivních organizací, které stále rostou v počtu i síle. Velmi hlasitě se domáhají toho, aby bylo zcela zrušeno používání všech zvířat při lékařských nebo laboratorních pokusech.
Bojovníci za práva zvířat se ozývají prostřednictvím pouličních demonstrací, nátlakových skupin, časopisů a novin, rozhlasu a televize, a nejnápadněji bojovnou a násilnou taktikou. Jeden přední kanadský bojovník řekl o hnutí za osvobození: „Rychle se šíří v Evropě, Austrálii a na Novém Zélandě. Ve Státech sílí. V Kanadě je patrný fenomenální růst. Po celém světě je rozhozena síť těchto hnutí a celosvětovým trendem je podpora agresívnějších hnutí za práva zvířat.“
Některé tyto ‚agresívní sítě‘ jsou ochotné použít na podporu své věci násilí. Během několika posledních let zpustošily skupiny bojovníků za práva zvířat nejméně dvacet pět výzkumných laboratoří jen ve Spojených státech. V univerzitních laboratořích vybuchly bomby. Tyto útoky způsobily škody za milióny dolarů. Byly zničeny důležité záznamy a cenné údaje. Pokusná zvířata byla ukradena a vypuštěna. Při jednom takovém činu byl zničen cenný výzkum o slepotě nemluvňat. Bylo rozbito nákladné vybavení ceněné na statisíce dolarů.
Jedna bojovná skupina se v otevřeném dopisu univerzitním činitelům a sdělovacím prostředkům chlubila, že ve dvanácti sekundách zničit mikroskop za 10 000 dolarů ocelovou tyčí za pět dolarů je „slušná návratnost naší investice“. Na jiných výzkumných pracovištích našli lékaři a vědci kartotéky a výzkumné materiály polité krví a osvoboditelská hesla nastříkaná barvou na stěny. Jedna zpráva mluví o „pronásledování vědců a jejich rodin, jež sahá až k hrozbám smrti“. Zastánci osvobození zvířat vyslovili ve Spojených státech více než tucet vyhrůžek smrtí nebo násilím proti jednotlivým vědcům. Jeden komentátor řekl roku 1986 ve vysílání londýnského BBC: „Aktivisty spojuje přesvědčení, že ve válce za osvobození zvířat je přímá akce — ničení majetku, a dokonce životů — mravně ospravedlnitelná.“
Jedna vůdkyně hnutí za osvobození zvířat řekla: „Nikdo nebyl raněn, ale je nebezpečná hrozba. . . Dříve nebo později někdo úder oplatí a může dojít ke zranění lidí.“ V témže rozhovoru v roce 1986 předpověděla vůdkyně hnutí násilnosti v Británii a Západním Německu. Události v podobě pumových útoků a násilí její předpovědi potvrdily. Ve Spojených státech již došlo k útokům na život jednoho muže, jehož společnost dělá pokusy se zvířaty. Rychlý zásah policie jej zachránil před pumovým útokem. Ale všichni zastánci osvobození zvířat s touto násilnou, nezákonnou taktikou nesouhlasí.
Proč odporují?
Podle The Journal of the American Medical Association „lze většinu těch, jimž dělá starost používání zvířat v biologicko—lékařském výzkumu, rozdělit na dvě obecné kategorie. Zaprvé ty, jimž jde o blaho zvířat a nejsou proti biologicko-lékařskému výzkumu, ale chtějí ujištění, že se se zvířaty zachází co nejhumánněji, že počet použitých zvířat je absolutně nutné minimum a že jsou zvířata používána, jen když je to nutné“. Tato skupina tvoří podle nedávných průzkumů méně halasnou většinu.
Druhá skupina jsou podle téhož pramene „ti, jimž jde o práva zvířat, kteří zaujímají radikálnější postoj a zcela se staví proti používání zvířat v biologicko-lékařském výzkumu“. Spoluvedoucí jedné takové skupiny řekl: „Zvířata mají základní nezadatelná práva. . . Jestliže je zvíře schopné vnímat bolest nebo cítit strach, potom má právo nebýt jim vystavováno.“ „Neexistuje žádný rozumný základ pro tvrzení, že lidská bytost má zvláštní práva,“ řekl jiný mluvčí. „Krysa rovná se vepř, rovná se pes, rovná se chlapec. Všichni jsou to savci.“
Mnozí hluboce přesvědčení zastánci osvobození zvířat jsou proti používání zvířat k jídlu, výrobě oděvů, sportu, dokonce i jako domácích přátel. Odpůrci lovu a pojídání ryb shazují rybáře do vody. Lidé v kožiších a obleku ze zvířecích kůží jsou na ulicích slovně napadáni. Zastánci radikálnějších názorů na užívání a zneužívání zvířat se vloupávají do obchodů a ničí drahé kožešinové pláště. Jeden prohlásil: „Nechci jíst ke snídani vejce ani nosit kožené zboží.“ „Prakticky za každým plátkem slaniny a za každým nevinně vyhlížejícím vejcem,“ varoval leták Humánní společnosti ve Spojených státech, „se ukrývá dlouhá utajená historie neúnosného utrpení.“ Leták vznesl — s připojenými fotografiemi prasnic a slepic uzavřených ve stísněných ohradách a klecích — obvinění, že tyto poměry rozšířené v drůbežářství a chovu vepřů znamenají, že „talíř slaniny s vejci [není] nic menšího než ‚snídaně krutosti‘“. Obhajoba práv zvířat s sebou očividně nese silné a upřímné city.
Děsivé příběhy
Mnoho lidí věří, že odpor k výzkumu na zvířatech je plně oprávněný. Jeden ze smutně proslulých případů se týkal Laboratoře pro úrazy hlavy při jedné úctyhodné americké univerzitě. Ukradené videopásky získané při útoku zastánců osvobození zvířat ukázaly „opice, které dostávaly rány od pohlavkovacího stroje, a výzkumníky, kteří se smějí křečovitému chování tvorů s poškozeným mozkem,“ uvádí časopis Kiwanis ze září 1988. To vedlo k odnětí vládní podpory laboratoři.
Existuje také nechvalně znáný Draizův test, až příliš proslulý ve výrobě kosmetiky, šamponů, čistících prostředků a louhu. Používá se k měření dráždivosti výrobků, které by se mohly dostat uživateli do oka. Šest až devět králíků albínů se běžně umístí do zařízení, z něhož jim vyčnívá jen hlava a krk. Tak si nemohou packami do očí, když jim do nich nalijí chemikálii. Králíci podle zpráv vřeští bolestí. Proti tomuto způsobu testování protestují ostře i mnozí výzkumníci a snaží se mu zabránit. Hnutí za práva zvířat dokumentovala mnoho děsivých příběhů z laboratoří, kde se provádí výzkum na zvířatech.
Zastánci osvobození zvířat nemají vysoké mínění o dříve citovaném dr. Robertu Whiteovi. Americká společnost proti vivisekci napsala, že „je to ten neslavný vivisektor z Clevelandu, který transplantoval opicím hlavy a uchovával opičí mozky živé v tekutině mimo tělo“.
Jako v mnoha sporech, existují dva extrémy a pak je tu střední cesta, která se snaží přijímat to nejlepší a odstranit nejhorší následky. Existují například praktické alternativy k pokusům na zvířatech? Je jedinou přijatelnou, vyrovnanou odpovědí úplné zavržení výzkumu na zvířatech? O těchto otázkách bude uvažovat náš příští článek.
[Rámeček na straně 9]
Různící se názory
„VĚŘÍM, že zvířata mají práva, která jsou sice jiná než naše, ale stejně nezadatelná. Věřím, že zvířata mají právo na to, abychom jim nepůsobili bolest, strach ani fyzickou deprivaci. . . Mají právo nebýt surově používána jako zdroj potravy, pro zábavu ani pro jakýkoli jiný účel.“ — Přírodovědec Roger Caras, Televizní zprávy ABC, USA. (Newsweek, 26. prosince 1988)
„Když se dívám na celkový obraz, nemohu přehlížet mnoho dobrého, jež vyplynulo z výzkumu. Očkovací látky, léčebné metody, chirurgické techniky a postupy vyvinuté v laboratořích mocně zvýšily průměrnou délku lidského života během uplynulého století. . . V tomto světle lze chápat nepoužívání zvířat ve výzkumu jako nehumánní volbu: Byl tu způsob, jak se naučit léčit chorobu, ale my jsme jej nepoužili.“ — Marcia Kellyová, Health Sciences, podzim 1989, Minnesotská univerzita.
„Říkám ‚Ne‘ na pokusy se zvířaty. Nejen z etických, ale hlavně z vědeckých důvodů. Bylo prokázáno, že výsledky pokusů se zvířaty se nedají nijak uplatnit na lidské bytosti. Existuje přírodní zákon spojený s látkovou výměnou. . . podle něhož biochemická reakce, jež byla zjištěna u jednoho druhu, platí pouze pro ten druh a pro žádný jiný. . . Pokusy na zvířatech jsou klamavé, zbytečné, nákladné a k tomu kruté.“ — Gianni Tamino, výzkumník na Padovské univerzitě, největší italské lékařské škole.
[Obrázek na straně 7]
Králíci v zařízení pro Draizovy oční testy
[Podpisek]
PETA
[Podpisek obrázku na straně 8]
UPI/Bettman Newsphotos