Svědkové Jehovovi ve východní Evropě

KDYŽ v listopadu 1989 padla Berlínská zeď, Asiaweek uvedl, že „během dvou dní potom, co Východní Berlín otevřel hranici, vrhly se do západní poloviny své rozdělené země asi dva milióny východních Němců“. Oč jim šlo?

Majetnější spěchali za nákupy. Pro jiné to byla hlavně podívaná do výkladních skříní a okoušení nově získané svobody. Mnozí našli na ulicích Berlína a jiných měst svědky Jehovovy a přijali od nich literaturu. Někteří od té doby napsali do kanceláře odbočky Společnosti Strážná věž v Seltersu u Frankfurtu nad Mohanem a vyjádřili některé pozoruhodné reakce.

V jednom dopise stálo: „Když jsem poprvé v životě navštívil Západní Berlín, na ulici jsem dostal darem od svědků Jehovových jednu Strážnou věž. Začal jsem pak opět nahlížet do své Bible, a přestože mám spoustu problémů, zase je tu někdo, kdo mi dává naději a radost ze života. Byl bych moc šťastný, kdybych si mohl přečíst knihu Využij co nejlépe své mládí. Také bych rád navázal spojení se svědky Jehovovými.“

Jiný návštěvník, napsal: „Když jsem projížděl tunelem na hlavní nádraží v Norimberku, dala mi jedna paní výtisky Probuďte se! a Strážné věže. Se vzrušením jsem si je přečetl. Už několik dní opět denně používám Bibli.“

V létě 1990 se konaly ve velkých východoevropských městech sjezdy svědků Jehovových. Místem konání jednoho sjezdu, který navštívili svědkové z různých národů včetně Východního Německa, byl Olympijský stadión v tehdejším Západním Berlíně. Odhaduje se, že ze 44 532 přítomných bylo asi 30 000 z Východního Německa. Noviny Berliner Morgenpost sdělily, že v Olympijském bazénu bylo pokřtěno 1017 nových svědků úplným ponořením ve vodě, způsobem, jímž „účastníci přísně dodržují vzor prvotních křesťanů“.

Co se změnilo ve Východním Německu? V březnu 1990 ohlásily východoněmecké listy legalizaci svědků Jehovových. Východoněmecké noviny Mitteldeutsche Zeitung napsaly pod titulkem „Svědkové Jehovovi opět legální“: „14. březen znamenal konec zákazu, který trval čtyři desetiletí. Tohoto dne mohli němečtí představitelé svědků Jehovových opustit budovu Státního sekretariátu pro církevní záležitosti NDR s úředním dokumentem, který jejich obci víry povoloval svobodně pěstovat své náboženství na území NDR.“

Dopis, který přišel vloni na jaře od jednoho svědka z Lipska, líčí toto dění: „Ještě před týdnem jsme tajně dováželi duchovní pokrm po malých dávkách. Nyní [14. března 1990] jsme byli úředně uznáni! Brzy budeme vykládat nákladní auto se čtyřmi tunami literatury.“ První nákladní vůz do Východního Německa byl ve skutečnosti naložen dvaceti pěti tunami biblické literatury a během následujících dvou měsíců bylo posláno dalších 250 tun. Takový byl duchovní hlad svědků, kteří byli přes čtyřicet let zbaveni svobody.

Když si připomeneme, že jak nacismus (1933–45), tak komunismus se pokoušely udusit dílo svědků Jehovových v Německu, jejich energická činnost v minulosti i současnosti je znamenitým svědectvím o jejich ryzosti a o tom, že jim Bůh žehnal.

Svědkové Jehovovi v Sovětském svazu

V prosinci 1989 se Michail Gorbačov sešel ve Vatikánu s papežem Janem Pavlem II. Sovětský list Pravda uvedl Gorbačovův výrok o tomto dialogu: „Měli jsme hluboký a smysluplný rozhovor. . . Mluvili jsme o náboženství a s tím souvisejících procesech, jež probíhají v Evropě, ve světě a v Sovětském svazu.“ Oficiální vatikánský list L’Osservatore Romano sdělil, že pan Gorbačov řekl ve svém proslovu k papežovi: „V Sovětském svazu žijí lidé mnoha vyznání, včetně křesťanů, muslimů, židů, buddhistů a jiných. Všichni mají právo uspokojovat své duchovní potřeby. Zakrátko bude v naší zemi přijat zákon o svobodě svědomí.“

Věrně podle toho slova sovětské zákonodárné orgány schválily v září 1990 zákon o svobodě svědomí a náboženských organizací. Článek 3 tohoto zákona prohlašuje: „V souladu s právem na svobodu svědomí rozhoduje každý občan sám o svém vztahu k náboženství, má právo vykonávat jakékoli náboženství individuálně nebo spolu s jinými, nebo žádné nekonat, vyjadřovat se a šířit přesvědčení, jež souvisí s jeho vztahem k náboženství.“

V Sovětském svazu jsou tisíce svědků Jehovových, kteří se těší na náboženskou svobodu. (Viz strana 22.) Ruského programu varšavského sjezdu „Čistý jazyk“ v roce 1990 se zúčastnilo přes 17 000 delegátů ze Sovětského svazu, kteří zastupovali všechny svědky z celého Sovětského svazu. Těší se na den, kdy bude možné konat sjezdy v Sovětském svazu.

Pokroky v Polsku

Svědkové Jehovovi v Polsku byli legalizováni v květnu 1989. Od té doby byla zřízena kancelář odbočky a u Varšavy se budují rozsáhlejší zařízení. Dříve bývaly stovky mladých svědků vězněny pro spornou otázku křesťanské neutrality. Nyní jsou osvobozeni od vojenské služby a trestu, jestliže předloží příslušné potvrzení.

Sjezdy konané v Polsku v letech 1989 a 1990 byly dalším velkým podnětem pro tamní svědky. Zpráva uvádí, že počet činných svědků v Polsku během minulého roku každý měsíc stoupal, až k novému vrcholu přes 97 000. Polsko bude brzy dvanáctou zemí s více než 100 000 svědky.a Památné slavnosti na upomínku Kristovy smrti se v dubnu zúčastnilo 188 861 osob.

Náboženská svoboda v Rumunsku

Svědkové Jehovovi v Rumunsku v dubnu 1990 se vzrušením vyslechli, že jejich sdružení bylo zákonem uznáno. (Viz rámeček, strana 13.) Brzy byly v celém státě zorganizovány krajské sjezdy a v jedné sérii se jich zúčastnilo přes 44 000 osob, přestože v zemi bylo v té době asi jen 19 000 svědků. Mnoho Rumunů reaguje na poselství o Království.

V městě Brašově a Kluži–Napoce se konaly oblastní sjezdy na celosvětové téma pro rok 1990, „Čistý jazyk“. Program se konal v rumunštině a maďarštině. Přítomných bylo přes 36 000 a 1 445 bylo pokřtěno.

Od 1. ledna 1991 začala Strážná věž v rumunštině vycházet souběžně s anglickou a v barvách.

V blízkém Bulharsku, kde převládá východní ortodoxní náboženství, nejsou ještě svědkové zákonem uznáni, ale najímají si místnosti na svá sborová shromáždění. Víc než dvě stě jich odcestovalo na sjezd „Čistý jazyk“ v řecké Salonice, který se konal v bulharštině a řečtině.

Dobrá zpráva z Maďarska

27. června 1989 byl historický den pro svědky v Maďarsku. Noviny Magyar Nemzet oznámily: „Státní úřad pro církevní záležitosti prohlásil náboženské sdružení svědků Jehovových v Maďarsku za zákonem uznané náboženské vyznání podle zákona směřujícího ke svobodě náboženství.“ Zpráva byla hlášena v rozhlase a v televizi. Maďaři se dověděli, že dílo Jehova Tanúi (svědků Jehovových) konečně došlo zákonného uznání.

Aby byly pokryty hlavní kraje země, konaly se sjezdy „Čistý jazyk“ v Pécsi, Miskolci, Debrecenu a Budapešti. Asi 2 000 maďarsky hovořících přijelo z Československa a Sovětského svazu. Pro podtržení mezinárodní jednoty svědků Jehovových přijela na návštěvu skupina 700 delegátů z Finska. Celková účast v Maďarsku byla 21 568 včetně více než 2 000 rumunských delegátů.

Od ledna 1990 dostávají svědkové v Maďarsku pravidelně barevné časopisy, překládané souběžně s anglickými originály.

Československo je v pohybu

V této krásné zemi rozeklaných hor a úrodných rovin svědkové Jehovovi pilně pomáhají lidem ve svém okolí poznat lépe Bibli. Zpráva o jejich činnosti říká: „Dílo se vykonává volně a konají se velká shromáždění.“

Po dramatických změnách ve východní Evropě, které začaly koncem roku 1989, reagovali svědkové v Československu velmi rychle a od dubna do června 1990 zorganizovali sérii krajských sjezdů. Díky tomu se v tisku objevily první kladné zprávy o svědcích. V současnosti je v Československu přes 21 000 svědků a v roce 1990 se Památné slavnosti Kristovy smrti zúčastnilo 40 295 osob. Více než polovina sborů si již pronajala místa, kde mohou konat shromáždění, a dvanáct sborů má dokonce vlastní sály království.

V srpnu 1990 se konal v Praze sjezd s maximální účastí 23 876 a 1 824 osob bylo pokřtěno. Přes 9 500 svědků dobrovolně strávilo přes 58 000 hodin úklidem a natíráním, aby stadión vypadal vhodně. Zástupce Československé televize poznamenal: „Navštívili jsme už mnoho společenských příležitostí, ale obdivujeme vaši organizaci tady na stadiónu. Skoro se nám nechce věřit, že takové shromáždění organizujete poprvé.“ Jeden návštěvník řekl: „Obdivuji duchovní atmosféru, srdečné vztahy a lásku mezi vašimi bratry. Přišel jsem jako přítel; odcházím jako ještě větší přítel.“

Časopisy Strážná věž a Probuďte se! vycházejí v barvách česky i slovensky a Strážná věž je v obou jazycích souběžná s anglickou. Když si vzpomeneme na potlačování díla ještě před rokem, jsou to pozoruhodné změny.

Vyhlídky do budoucnosti

Jaké vyhlídky mají svědkové, kteří káží v zemích, kde byly mladší generace vychovány v ateismu? Jedna zpráva uvádí: „Panuje velké temno, pokud jde o Bibli a Boha. Pozitivní stránkou však je, že lidé nejsou zmateni falešnými náboženskými naukami, jichž by se museli zbavovat. Jeví se, že žeň bude velká.“

Jaké poselství z Bible tedy nabízejí svědkové Jehovovi lidem ve východní Evropě? Příští článek na to odpoví.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 8 a 9]

Konečně náboženská svoboda!

Dále jsou uvedena vyjádření svědků z někdejšího Východního Německa, kteří navštívili v červnu 1990 sjezd „Čistý jazyk“ v Berlíně.

„Jmenuji se Lydia. Je mi osm let a pocházím z NDR. Jsem velmi šťastná, že jsem na tomto oblastním sjezdu, protože před rokem nebyly otevřeny hranice. Památnou slavnost jsme museli slavit tajně. Tentokrát svobodně! Když se každý dá do zpěvu, řinou se slzy. Jsem tak nadšená, že o tom prostě budu muset vyprávět ve škole!“

„Jsme naplněni vděčností a oceněním za to, že jsme Jehovovými hosty zde v Berlíně uprostřed mezinárodního bratrství.“ — Bernd.

„Tím, že na programu byli také bratři z NDR, bylo zdůrazněno zvláštní hledisko: Jehova svůj lid poučuje a činí ho způsobilým i pod zákazem.“ — Gottfried.

„Potlesk a zpěv ukázal, že každý byl šťasten. Bylo to burácení, které člověku až bralo dech. Jak to asi rozradostnilo Jehovu!“ — Egon.

„Někteří bratři se mě po křtu ptali, zda byla voda hodně studená. Mohla jsem jen odpovědět, že nevím. Jehovovo požehnání bylo tak hřejivé, že jsem si příliš nevšimla, jak je voda teplá.“ — Heidruna.

„Atmosféra ve společné ubytovně se nedala popsat! Z Dánska, Mozambiku, Anglie, Kalifornie, jižního Německa, Španělska, NDR — všichni jsme společně zpívali, všichni jsme mluvili ‚čistým jazykem‘.“ — Jutta.

„Stále znovu jsme vyprávěli svým dětem vzpomínky ze sjezdů v roce 1958 a 1960 v Berlíně, posledních, které jsme mohli navštívit. Ale to, co jsme prožili teď, předčilo všechny naše vzpomínky i očekávání.“ — Wolfgang.

„Co na nás nejvíce zapůsobilo, bylo to, když tisíce lidí vstaly, aby zpívaly a chválily Jehovu, zvláště při závěrečné písni a modlitbě. Už jsme nemohli zadržet slzy.“ — Monika a Reinhard.

[Rámeček na straně 13]

„Bezpráví bylo napraveno“

Pod tímto titulkem byla uvedena zpráva v rumunském listu Tineretul liber (Svobodné mládí) z 11. srpna 1990. Oznamovala: „Ano, bezpráví bylo napraveno. Velice hanobená náboženská organizace ‚svědkové Jehovovi‘, která více než 40 let zachovávala ryzost Kristových následovníků, byla legalizována, získala výsadu právního subjektu. Tato organizace vykonává svou činnost pod dohledem a zplnomocněním vedoucího sboru jako celosvětová organizace, která působí ve 210 zemích a ostrovech.“ Zpráva závěrem oznamovala, že v srpnu probíhají sjezdy v Brašově a v Kluži–Napoca.

[Obrázky na straně 9]

Sjezdová činnost (zdola vlevo ve směru hodinových ručiček) uvádění nové brožury ve Varšavě, maďarské a rumunské pódium v Budapešti, psaní poznámek v Berlíně, předsjezdová úprava stadiónu v Praze

[Obrázky na straně 10]

Sjezdová činnost (zleva ve směru hodinových ručiček) křest v Rumunsku, stadión v Praze, rodina s knihou „Lidstvo hledá Boha“ v Berlíně, řečník v Budapešti, zkoumání Bible v Polsku