Když hynou kanáři

KANÁŘI jsou citlivější na jedovaté plyny než lidé. Proto v minulých dobách nosívali horníci do šachty kanárka v kleci jako prostředek ke zjišťování přítomnosti nebezpečných plynů. Smrt kanárka horníky varovala, a tak mohli uniknout z nebezpečí, dokud nebyla šachta řádně vyvětrána. Na tomto pozadí lépe pochopíme poznámky známého kanadského vědce dr. Davida Suzukiho.

V obavách ze zdánlivě bezprostředně hrozící smrti naší planety Země použil následující znázornění: „Když si vzal horník do dolu kanára a kanár pošel, horník si neřekl: ‚Pták sice zahynul, ale já nejsem pták.‘ Kanár pošel, protože sdílel stejný vzduch.“

Pak dodal: „Když vidíte, jak v zálivu sv. Vavřince uhyne dvaadvacet velryb běluh, a jsou tak plné škodlivých chemikálií, že se jich můžete dotknout jen v rukavicích a masce, když nám lidé říkají, že les javorů cukrových v Quebeku bude do deseti let mrtvý, když nám říkají, že vymírají dva živočišné druhy za hodinu a v Severním moři uhynulo deset tisíc tuleňů a oni nevědí proč, určitě. . . jsou to ‚kanáři‘, a myslíme-li si, že nejsme ve stejném prostředí jako organismy, jsme blázni.“

Dr. Suzuki naříká nad tím, že politikové těmto „kanárům“ nevěnují prakticky žádnou pozornost a nechtějí vidět závažnost situace, dokud nezačnou ve velkém počtu umírat děti. Říká: „Dopustíme tedy, aby našimi kanáry byly naše děti?“

Praví křesťané sice nejsou lhostejní, ale nezoufají si. Jehova, stvořitel země, ten, „kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána“, nedovolí krátkozrakým, chamtivým lidem, aby dál donekonečna pustošili naše životní prostředí. Ve svém Slově, Bibli, slibuje, že budou „zničeni ti, kteří ničí zem“. — Izajáš 45:18; Zjevení 11:18.