„Jejich obrovská morální síla“

ASI po čtyřiceti letech pronásledování, mohli svědkové Jehovovi v Československu uspořádat krajské sjezdy. O sjezdu, který se konal v květnu 1990 v Ostravě, napsal Jiří Muladi reportáž do novin Nová Svoboda. Mimo jiné napsal:

„O lidech veskrze lidských“

„Po tři dny se v hale Tatran scházelo průměrně devadesát lidí a vygruntovali ji tak, jak to hala už čtyřicet let nezažila. Poněkud předbíhám, ale hodí se v této souvislosti říci, že úplně stejně vypadala hala i po dvoudenním sjezdu. Bez jediného papírku či nedopalku na zemi. Mimochodem, svědci Jehovy nekouří.

V první den sjezdu přišlo něco přes šestnáct set lidí. . . Začíná se písní, zpívanou všemi. Mnozí hudební skladatelé by se divili, jak krásné písně mají. . . Vše se tady děje bez okázalosti. Žádné představování předsednictva (takže ani nevím, kdo tam byl hodnostně nejvyšším — a představte si, nikomu to nevadí), žádné poklonkování a skandování hesel. Pokora, vlídnost, lidskost.

Zpráva o svědcích

Jehova je boží jméno. V českých biblích bylo přeloženo (spíš nahrazeno) jménem Hospodin. Svědci Jehovy tedy trvají na původním jménu Boha a svým jednáním hodlají svědčit o jeho existenci, o jeho činech. . .

Svědkům Jehovy víra zakazuje používat zbraň proti člověku, a proto ti, kteří se místo základní vojenské služby nedostali na šachtu, šli automaticky do vězení. Třeba i na čtyři roky. . .

Už jen z toho je patrná jejich obrovská morální síla. Tak nezištné lidi bychom zřejmě potřebovali i do nejvyšších politických funkcí — ale tam je nikdy nedostaneme. Svědci Jehovy totiž tvrdí, že lidé si zásadně a vždycky vládli jen ke své škodě. Uznávají sice vládní autority, ale vyřešit veškeré lidské problémy je podle nich schopno pouze boží království. Pozor — nejsou fanatici. Jsou to lidé, prosáklí humanitou. A teď si o nich můžete myslet, co chcete.

P. S.: Nepatřím ke svědkům Jehovy, ačkoli s mnohými jejich myšlenkami sympatizuji.“

[Obrázek na straně 25]

Sjezd v Lucerně, Praha, Československo