Narkolepsie — Chorobná spavost

EBBA byla mladá zdravá žena. Ale často se jí stávalo, že usínala — náhle, bez varování — za denního světla.

Jak roky míjely, její situace se zhoršovala; usínala několikrát za den. Začínala slyšet hlasy a mít děsivé halucinace. Hroutila se jako domeček z karet zdánlivě bez důvodu. Nebo náhle ztrácela sílu v rukou a upouštěla peněženku. Ebba se začala zajímat o to, zda je duševně nemocná, nebo pod vlivem démonů.

Po dvaatřiceti letech Ebbina citová úzkost vyvrcholila pobytem v nemocnici. Lékaři se domnívali, že je schizofrenička, a začali ji léčit antipsychotiky. Ebba na léčbu reagovala pozitivně, ale její lékaři stále nedokázali přesně určit pravou podstatu její nemoci. A po lécích byla Ebba unavená a apatická.

Uplynulo třináct let. Jednoho dne Louis, Ebbin manžel, náhodou četl v jednom časopise článek o dvou ženách, které trpěly stejnými příznaky jako jeho manželka. A jméno nemoci? Narkolepsie.

Charakteristika narkolepsie

Narkolepsie je nemoc, která způsobuje, že její oběti mají časté záchvaty ospalosti. Wilse B. Webb, výzkumník v oboru spánku, to vysvětluje: „Lidé s narkolepsií, zatímco se věnují normální každodenní činnosti, upadají náhle a nedobrovolně do spánku, jehož trvání se pohybuje v rozmezí od několika málo minut až do 15 minut.“ Záchvaty mohou nastat prakticky kdykoli — během přednášky, když s někým mluvíte, nebo když řídíte automobil. K ostatním příznakům patří náhlá svalová ochablost, spánkové ochromení a děsivé halucinace.

Odhaduje se, že jen ve Spojených státech je možné najít desítky tisíc narkoleptiků. A i když choroba sama přímo neohrožuje život, nebezpečí náhodného zranění je velmi vážné.

Po mnoho let lékaři odbývali narkolepsii jako čistě psychologický problém. Psychiatři ji nazývali únikovým mechanismem, formou hysterie, potlačením osobnosti. Ale začaly se hromadit důkazy, že narkolepsie je tělesné povahy. Zjistilo se například, že nemoc jakoby byla v rodinách, a že dokonce postihuje i určitá plemena psů. A tak The American Journal of Psychiatry uzavírá: „V současné době se narkolepsie považuje především za [mozkovou] poruchu nervového ústrojí spíše než za psychogenetickou [v mysli vznikající] poruchu.“a

Avšak jestliže jsou nemocní označovaní za „líné“ nebo dokonce „šílené“ svými přáteli nebo členy rodiny, může to velmi snadno způsobit psychologické poškození. Při průzkumu skupiny 24 lidí trpících narkolepsií plné dvě třetiny měly problémy psychiatrického rázu, jako deprese nebo alkoholismus. Choroba také dramaticky rozvrátila jejich život i jinými způsoby. Ze zkoumaných 24 mužů se 18 prokázalo jako „nezaměstnatelní“.

Co způsobuje příznaky

Jestliže váš spánek probíhá podle normálního profilu spánkových cyklů, pak mezi 60 a 90 minutami po tom, co jste usnul, dosáhnete snové fáze, která se nazývá spánek REM (Rapid Ege Movement — rychlé pohyby očí). Ačkoli si to neuvědomujete, vaše svaly během fáze REM dokonale ochabnou. To nás zřejmě chrání před tím, abychom nepředváděli své sny ze spaní.

Ale narkolepsie rozvrací normální model REM. Narkoleptický pacient se ponoří do snového stavu REM téměř okamžitě, jakmile usne. A během dne — prakticky bez varování — dostane silné nutkání spát a znovu je vtažen téměř okamžitě do stádia REM. Někteří lékaři by tedy narkolepsii definovali jako „poruchu spánkové fáze REM“.

Narkolepsie také může způsobit, že normální stavy mysli a těla nastanou v nesprávnou chvíli. Pacient se může probudit ze spánku, zatímco jeho tělo je stále ve stavu REM, a ke svému zděšení zjistí, že není schopen pohnout ani jediným svalem. Nebo je jeho tělo vrženo do spánku REM, zatímco je v úplně bdělém stavu a dělá si své každodenní záležitosti. Zdánlivě bez důvodu jeho svaly náhle zeslábnou nebo tak ochabnou (svalové ochromení nazývané kataplexie neboli strnutí), že se úplně zhroutí. Dvě třetiny až tři čtvrtiny narkoleptických pacientů zakouší tyto děsivé příznaky.

Téměř jakýkoli citový podnět — smích, hněv, strach — může způsobit kataplexii. Kniha Sleep (Spánek) od Gay Gaer Luce a Julia Segala říká: „Nemohou se zasmát vtipu, naplácat dětem v hněvu, truchlit nebo projevit určité silné pocity, aniž by doslova nezeslábli citem a úplně se nezhroutili.“

Rysy spánku REM dokonce mohou vniknout i do pacientových myšlenek při probouzení a přenést živý sen — nebo děsivou noční můru — do skutečnosti. Pacient se může v posteli probudit s tělem ochromeným spánkem REM a slyšet hlasy a vidět děsivé věci. Takové sny při probouzení (nazývané halucinace v mrákotném stavu) se také mohou objevit během dne a asi polovina narkoleptiků tyto věci skutečně prožívá.

Je tedy pochopitelné, že někteří narkoleptici mají sklon stranit se ostatních ze strachu, že budou označováni jako „líní“, „duševně nemocní“ nebo „posedlí démony“.

Vyrovnat se s nemocí

Narkoleptici velmi často omlouvají své příznaky jako vyčerpanost nebo chronickou únavu a nevyhledávají lékařskou pomoc. A i když to udělají, narkolepsie se ne vždycky určuje snadno, zvláště ve svém počátečním stádiu. The American Family Physican říká: „Pacienti s narkolepsií mají příznaky průměrně 15 let před tím, než je jim určena správná diagnóza.“ A tak jestliže trpíte chronickou denní ospalostí, bude moudré, když se poradíte s lékařem a nebudete se pokoušet určit diagnózu sám. Důkladná prohlídka může odhalit zdravotní problém, který vyžaduje pozornost.

Co dělat, když lékař potvrdí, že máte narkolepsii?b I když je choroba nevyléčitelná, lékaři prohlašují, že existuje množství léků, které mohou pacientovi pomoci, aby vedl celkem normální život. Často předepisují prostředky povzbuzující centrální nervovou soustavu, aby pacientovi pomohli zůstat v bdělém stavu během dne. Antidepresiva se užívají, aby byly zvládnuty problémy kataplexie.

Zkouší se také množství nových léčebných metod. Někteří výzkumníci prohlašují, že kodein, který u většiny lidí způsobuje ospalost, má opačný účinek na narkoleptiky. Naděje vzbuzuje také výzkum s lékem obecně nazývaným GHB (γ–hydroxymáselná kyselina), který se možná projeví jako účinný nástroj v boji proti denní únavě a průvodním příznakům. Léčení léky může ovšem mít za následek narkomanii nebo tolerantní postoj k lékům a může mít také vedlejší účinky. Proto je moudré být opatrný a dobře informovaný, kdybyste měl začít užívat léky. (Přísloví 14:15) Lékař ovšem může snížit takové riziko na minimum, když bude pozorně sledovat pacientovy reakce na léky a udělá úpravy tam, kde to bude nezbytné. V každém případě křesťan nemusí mít pocit, že porušuje biblické zásady, když užívá léky pod lékařským dohledem. Také je neužívá pro potěšení, ale aby si ulehčil svůj stav, který může být nebezpečný.

Existují také některé praktické kroky, které můžeš podniknout. Přijmi skutečnost, že máš vážnou nemoc, i omezení, která vyžaduje. (Přísloví 11:2) Řízení auta, práce u stroje nebo dokonce plavání může být prostě příliš nebezpečné. Možná, že budeš dokonce muset uvažovat o změně zaměstnání nebo se zaměstnání vzdát úplně.

Jestliže tvůj případ je poměrně mírný, mohlo by ti pomoci, kdyby sis několikrát za den zdřímnul. To může na nejmenší míru snížit možnost, že bys usnul v nevhodnou dobu. A jestliže projevování silných citů způsobuje kataplektické zhroucení, budeš se možná muset naučit držet své city pevně na uzdě. Všichni křesťané ovšem musí ovládat svého ducha. (Přísloví 16:32) Ale to, aby ses vyhnul všem projevům citu, bude vyžadovat mimořádné úsilí. Budeš možná muset sám sobě stále připomínat, že je v sázce život a zdraví. Tvoji milovaní ti mohou být velkou oporou, když jim pomůžeš, aby pochopili, jaký je tvůj stav a omezení, která s sebou přináší.

Ebbě, o které jsme se zmiňovali na začátku, byla nakonec řádně stanovena diagnóza a dostala léky, které jí pomáhají. A ačkoli jí její nemoc přinesla mnoho let utrpení, nalézá útěchu ve zjištění, že nebyla ani duševně nemocná ani oběť útoků démonů. A také ví, že pod Božím královstvím „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocen.‘“ (Izajáš 33:24) Chorobná spavost zvaná narkolepsie bude navždy minulostí.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 20]

Narkoleptik může usnout dokonce i uprostřed hovoru