Od našich čtenářů

Ztráta vlasů Na článek „Alopecie — V tichosti žít se ztrátou vlasů“ (22. dubna 1991) jsem dlouho čekal. Trpím již několik let nemocí zvanou alopecia universalis. Navštívil jsem mnoho lékařů, ale bez zjevných výsledků. Marně jsem se pokoušel získat o této nemoci více informací. Váš článek mi pomohl, abych se v klidu se svým stavem smířil. Očekávám dobu, kdy nikdo neřekne: „Jsem nemocen.“ — Izajáš 33:24.

R. C., Itálie

Noční kluby Článek „Mladí lidé se ptají. . . Jak se dívat na noční kluby?“ (8. února 1991) byl skutečně pro mne. V patnácti letech jsem začala chodit do jednoho nočního klubu a od té doby to šlo s mým životem z kopce. Zpočátku šlo jenom o neškodnou zábavu. Tančila jsem s kamarády ze školy. Pili jsme u baru, kde se podávaly nealkoholické nápoje. Moji křesťanští rodiče nevěděli, že jsem tam chodila — vždy jsem tajně vylezla ven oknem a „šla do klubu“. Ovšem „neškodné“ tancování vedlo k pití, potom k drogám a pak k homosexualitě. Nakonec jsem se ze světa nočních klubů vymanila. Teď ale za to, že jsem dříve žila dvojím životem, musím platit. Chtěla jsem se jen podělit o svou zkušenost, protože doufám, že si to teď možná někdo s nočními kluby rozmyslí.

L. E., Spojené státy

Rap nebo rock? Jsem rád, že jste si v článku „Zhudebněná oplzlost“ (8. března 1991) povšimli problému oplzlosti v populární hudbě. Zmýlili jste se však, když jste skupinu „2 Live Crew“ klasifikovali jako rockovou skupinu. Ve skutečnosti to je skupina, která hraje rap a své texty spíše přeříkává, než zpívá.

D. L., Spojené státy

Děkujeme za upřesnění. Někteří lidé však rap považují pouze za další druh rockové hudby. Křesťané si musí v hudbě vybírat, bez ohledu na to, jak se jí říká. — VYD.

Pobyt v nemocnici Děkuji Vám za přesné a výstižné informace v sérii článků „Nemocnice — Jak se s tím vypořádat?“ (8. března 1991) Chtěla bych k tomu dodat, že nejde-li o  naléhavý případ, měl by člověk po stanovení přesné diagnózy získat co nejvíce poznatků o své nemoci a o způsobech léčení. Správné rozhodnutí může učinit jen tehdy, je-li dobře informován. Množství informací může často poskytnout místní knihovna nebo knihovna nemocnice.

E. D., Spojené státy

Narkolepsie Píši Vám, abych vyjádřila své ocenění pro článek „Narkolepsie — Chorobná spavost.“ (8. dubna 1991) Nedovedete si představit, co to pro mě znamenalo, když jsem viděla, že byla této nemoci věnována pozornost v mezinárodním časopise! Narkolepsie mě postihla v patnácti letech. Dnes je mi 77 a mám ji stále!

M. S., Anglie

Příjemně mě překvapila přesnost výkladu a to, s jakým porozuměním autoři tento námět zpracovali. Přál bych si, abychom se mohli spolehnout, že všechny časopisy zaujmou podobný přístup. Váš článek byl pro lidi trpící narkolepsií laskavým činem. Zvláště pro ty, kteří se nesetkali s pochopením pro svou zdravotní poruchu.

P. J. H. S., Čestný tajemník Narkoleptické společnosti [Velká Británie]

Barvoslepost Už dlouho jsem čekal, že vyjde článek podobný tomu, který se jmenoval „Barvoslepost — zvláštní vada.“ (22. února, 1991) Trpím barvoslepostí, a když jsem lidem říkal, že mám zelenou krev a že duha má jenom dvě barvy, vyvolávalo to smích a údiv. Ale díky Vašemu článku mě budou ostatní lépe chápat. Spoléhám na Jehovu, že přijde den, kdy uvidím duhu ve všech jejích barvách.

I. F. O., Brazílie