Alopecie — V tichosti žít se ztrátou vlasů
Podle vyprávění člověka postiženého alopecií
‚ALOPECIE?‘ říkáte si. ‚Nepamatuji se, že bych o takové nemoci někdy slyšel.‘ Lidem, kteří jí trpí, je možná příliš nepříjemné o tom mluvit. Tají to. Já alopecii mám, dovolte tedy, abych vám o ní něco řekl.
Představte si ten šok, kdybyste zjistil, že vám náhle začínají padat vlasy. ‚Jak je to možné? To nemůže být pravda,‘ řekl byste možná nevěřícně.
Později byste zjistil, že nejste jediný, kdo trpí alopecií. Postihuje asi jednoho člověka ze sta, a to jak muže, tak ženy. Bohužel, léčba této poruchy je často neúspěšná.
„Nakonec, vždyť jsou to jenom vlasy,“ říkají mi někteří lidé. To je pravda. Přesto alopecie ovlivňuje každou oblast mého života, a navíc je těžké vysvětlit to ostatním. Proč? Protože tato nemoc je zahalena rouškou tajemství.
Když například někdo jmenuje nějakou chorobu, ihned si obvykle dokážete představit, co to asi je. Ale u alopecie ne. Její příčiny se nedají říci stručně a jasně. A vezmete-li v úvahu, jak alopecie přichází — rychle a bez varování — oběť často není připravena o tom mluvit. Člověk tedy může ztratit nejen vlasy, ale i pocit důstojnosti.
Co to je?
Alopecie je lékařský problém, který my oběti nemůžeme ovlivnit. Není nakažlivá, takže ji od nás ostatní lidé nemohou dostat. Oběti na ni neumřou, ale emocionální bolest z ponížení, pocitu křivdy a z rozpaků může být velmi náročným zážitkem.
Alopecie by se neměla zaměňovat za běžnou plešatost u mužů. Proto někteří z nás, když mluví o alopecii, dávají přednost výrazu „ztráta vlasů“ před „plešatostí“.
Termín alopecia areata se vztahuje na stav, kdy vlasy vypadají z některých míst hlavy. To je typ, který mám já. Pokud nemocný přijde o všechny vlasy, porucha se nazývá alopecia totalis. Jestliže porucha zahrnuje i ztrátu veškerého tělesného ochlupení, říká se jí alopecia universalis. U některých postižených se tato nemoc nikdy nerozvine dále než na alopecia areata. Některým samovolně znovu narostou vlasy, aniž by se nějak léčili. Jiní však přijdou o obočí a řasy. To může vést k očním infekcím, protože oči nejsou ničím chráněny před prachem a potem.
Co je její příčinou?
Lékařské výzkumy ukazují, že alopecie je pravděpodobně autoimunitní porucha, tj. alergická reakce na nějakou část vašeho vlastního těla. Jinou autoimunitní poruchou, kterou možná lépe znáte, je například lupus. Imunitní systém člověka s alopecií mylně identifikuje vlasy jako cizí látku. Reaguje tak, že pošle na místo zabíječské T buňky (lymfocyty). Ty obklopí vlasový váček, napadnou jej a zničí. Na neurčitou dobu zamezí tomu, aby z něj rostl normální vlas.
Léčebné postupy jsou různé. Při nejlepším to trvá dlouho, než je dosaženo výsledků, a ty často nejsou takové, jak se očekávalo. Vlasy například mohou zase narůst, ale jsou velmi jemné a světlé. Také může dojít ke zklamání, když se alopecie objeví znovu a léčba, která kdysi zabrala, už nepomáhá. A tak postižený možná nakonec chodí od lékaře k lékaři a zkouší různé druhy léčby. Alopecie se tak stane břemenem nejen emocionálním, ale i finančním.
Dříve lékaři poukazovali na stres. Zbavte se stresu, říkali, a vlasy zase narostou. A tak snad postižený mylně věřil, že si ztrátu vlasů zapříčinil sám, nebo, jak tvrdili někteří lékaři, že stres možná působí jeho manželský partner. Nyní se však ví, že příčinou není stres. Ti, kdo trpí alopecií, nemají důvod cítit vinu nebo si vyčítat svou situaci.
Vzniklé problémy
Ztráta vlasů mění vzhled, a tak lidé trpící alopecií jsou občas řazeni do jistých skupin. Když člověk nemá vlasy, nebo jich má podle názoru ostatních příliš málo a nosí je nakrátko jako já, lidi okolo mohou rychle dospět k závěru, že tím vyjadřuje nějaké sociální nebo politické názory.
Sehnat zaměstnání je vždy náročné, ale obzvláště to platí pro postižené alopecií. Někteří potenciální zaměstnavatelé jsou dnes ze strachu z AIDS opatrní. Protože ti, kdo mají alopecii, mají málo vlasů nebo žádné, zaměstnavatelé si možná říkají, zda nemají AIDS. Alopecie samozřejmě není táž porucha jako AIDS. Jiní si myslí, že nemocní alopecií se podrobují chemoterapii.
Bezmyšlenkovité poznámky mohou být někdy tak drtivé, že my, kteří trpíme alopecií, se bojíme opustit útočiště svého domova. I neuvážené rady přátel mohou bolet. Možná řeknou: „Být tebou, nelámal bych si tím hlavu. Prostě bych se tomu smál.“ To se snáze říká, než dělá. Moudrý král Šalomoun si uvědomoval, že „i při smíchu může bolet srdce“. (Přísloví 14:13) Protože alopecie může změnit náš vzhled tak radikálně a tak náhle, oceňujeme, když nám nikdo nepřipomíná, jak vypadáme.
Proč nenosit paruku?
„Proč nenosíte paruku? Já bych ji nosil,“ mohou lidé říkat. Ale většina paruk je určena pro ženy, které chtějí kvůli módě změnit účes. Nejsou jednoduše vyrobeny tak, aby se nosily na hlavě bez vlasů. Paruky určené pro lidi postižené alopecií jsou obvykle dražší a každý si nemůže dovolit koupit je a řádně je udržovat.
Ženy s alopecií mívají při hledání vhodné paruky větší úspěch než muži a děti. To proto, že ženy mají větší výběr účesů. Některé ženy však místo ní raději nosí atraktivní šátky. Zdá se, že většina paruk určených mužům nevypadá přirozeně. A pak mohou vyvstat otázky: ‚Kdy budete paruku nosit? Stále? Budete ji nosit i tehdy, budete-li sám doma, pro případ, že by někdo nečekaně přišel?‘ Z mnoha důvodů tedy lidé s alopecií paruku nenosí. Na druhé straně, většina obětí je postižena ztrátou vlasů v určité omezené oblasti, která se dá zakrýt okolními vlasy, a nemají důvod uvažovat o paruce.
Jak se s tím vyrovnávám
Postižení alopecií se někdy obracejí do sebe, stávají se samotářskými a cítí se špatně kvůli tomu, jak se na ně možná dívají ostatní. V těžkých chvílích je důležité mít jasně na zřeteli, co je v životě nejdůležitější, a pamatovat na to, že úctu druhých získáváme tím, jací jsme uvnitř.
Žiji tedy ze dne na den a snažím se nedělat si nepatřičné starosti o dny příští, aby se můj problém nestal všepohlcujícím. Zjišťuji, že mi při tom pomáhá biblické rčení: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní starosti.“ — Matouš 6:34.
Pravda, mnozí lidé mají horší problémy. Ale pro postižené alopecií často chybí podpora a pochopení ostatních. Ještě před několika lety měli málo příležitostí promluvit si o svých pocitech s jinými stejně postiženými lidmi, ale nyní je po celých Spojených státech síť podpůrných skupin. Jejich prostřednictvím mohou postižení alopecií dostat pomoc kvalifikovaných a informovaných lékařů, kteří jim sdělují zprávy o nových lékařských objevech a odhalují staré omyly.
Někdy se neubráním myšlence na to, jak jiný mohl být můj život. A přece se těším z přednosti být jedním ze svědků Jehovových a mohu tak ze sebe vydávat, abych pomohl ostatním dovědět se o Božích nádherných slibech do budoucnosti. (Zjevení 21:3, 4) Další pomoc, která mi pomáhá vytrvat, jsou posilující slova Bible v Žalmu 55:22: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří.“
[Rámeček na straně 13]
Postižený alopecií
Jedním z postižených byl herec Humphrey Bogart. Jeho žena, Lauren Bacallová, napsala: „Všiml si, že má na bradě holé místo, kde mu nerostou vousy. Nezůstalo jen u jednoho holého místa — pak se jednoho rána probudil a našel na polštáři chomáče vlasů. To ho vylekalo. Jedna věc je být holohlavý s obroučkou vlasů, v tom případě by si herec vždy mohl vzít příčesek, ale bez ní by to musela být celá paruka. Čím více mu vlasy padaly, tím byl nervóznější, čím byl nervóznější, tím více mu padaly vlasy. V poslední scéně filmu Dark Passage (Temná pasáž) měl kompletní paruku. Propadl panice — jeho živobytí viselo na vlásku. Následovala návštěva u lékaře. Rozsudek zněl, že má nemoc známou jako alopecia areata.“
[Rámeček na straně 14]
Jaká léčba pomáhá?
Alopecie se může léčit injekcemi kortizonu ve snaze přerušit napadení. Kortizon je lék, který způsobuje splasknutí otoku v oblasti vlasového váčku, takže ten pak může přijímat krev a výživu.
Jiný způsob léčby je DNCB (dinitrochlorbenzen). To je kyselina, která se aplikuje přímo na postiženou oblast. Je to pokus o vyvolání umělé alergické reakce (podobné reakci na rostlinu škumpu jedovatou) s nadějí, že se lymfocyty rozptýlí. Vyrážka, kterou to způsobí, může být u někoho velmi bolestivá.
Propagovalo se také zevní použití léku, který se jmenuje minoxidil. Ačkoli byl původně vyvinut k léčbě vysokého krevního tlaku, zjistilo se, že jeho vedlejším účinkem je podpora růstu vlasů. Ale stejně jako u většiny způsobů léčby alopecie je zklamáním jeho nízká míra úspěšnosti. Většina zpráv se týkala jeho použití při léčbě běžné mužské plešatosti a ne alopecie.
Na alopecii se předepisuje více než šestnáct různých léků a léčebných prostředků a každý se musí užívat pravidelně po neurčitou dobu. Jelikož to někdy trvá šest měsíců, než se zjistí, zda konkrétní lék zabírá, může být léčba náročná na čas a deprimující. V současnosti tedy žádný skutečný lék na alopecii neexistuje.