Ovládněte televizi dříve, než ovládne ona vás

TELEVIZE má ohromující moc. Když americký televizní průmysl přesvědčoval rozvojové země, aby si zavedly televizi, nabízel vidinu televizní Utopie. Celá země se přemění na učebny, přičemž i nejvzdálenější oblasti budou zapojeny do vyučovacích programů o takových důležitých námětech jako jsou zemědělské postupy, péče o půdu a plánované rodičovství. Děti se budou moci učit fyziku a chemii a mít užitek z rozšiřující se kulturní výměny.

Je jisté, že takové vidiny z větší části vyprchaly při následné realitě komerčního televizního vysílání, ale ne úplně. Dokonce předseda Federální komise pro hromadné sdělovací prostředky, Newton Minow, který televizi nazval „velkou pustinou“, připustil v témže projevu v roce 1961, že televizi lze připsat zásluhu za některé velké úspěchy a některá příjemná pobavení.

A to je jistě pravda i dnes. Televizní zpravodajství nás neustále informuje o událostech ve světě. Programy o přírodě nám dávají nahlédnout do věcí, jež bychom jinak nemohli vidět — jemnou eleganci kolibříka zachycenou na zpomaleném filmu, kdy vypadá, jako by ladně plaval ve vzduchu; nebo zvláštní tanec květin na záhonu zaznamenaný na sběrném filmu, kdy vyrážejí ze země v celé škále barev. Pak jsou to také kulturní události, jako balet, symfonie a opery. A rovněž hry, filmy a další pořady — některé hluboké, vedoucí k zamyšlení, jiné jednoduše pro dobré pobavení.

Dále to jsou vzdělávací pořady pro děti. Národní institut pro duševní zdraví uvádí, že stejně jako se děti mohou naučit z násilných programů agresivitě, mohou se také z dobrých příkladů v televizi naučit nesobeckosti, přátelskosti a sebeovládání. Pořady o tom, jak jednat za mimořádných okolností, dokonce zachránily některé dětské životy. Proto Vance Packard píše ve své knize Our Endangered Children (Naše ohrožené děti): „Reakce znechucených a znepokojených rodičů, kteří televizní přijímače kvůli svým dětem odkládají na půdu, je poněkud přehnaná, ledaže se jim situace již úplně vymkla z rukou.“

Ovládnout televizi

Ano, ať již hovoříme o dospělých nebo o dětech, klíčem je ovládání. Ovládáme my televizi, anebo televize ovládá nás? Jak říká V. Packard, pro někoho existuje jediný způsob, jak televizi ovládnout — prostě se tohoto vynálezu zbaví. Ale mnozí jiní našli způsob, jak televizi ovládat, a přitom stále využívat její výhody. Následují některé návrhy:

✔ Týden nebo dva si pečlivě zaznamenávejte čas, který vaše rodina věnuje sledování televize. Na konci si hodiny sečtěte a ptejte se, zda si televize zaslouží ten čas, který vám bere.

✔ Sledujte vybrané pořady — nemějte jen puštěnou televizi. Pročtěte si televizní program a zvažte, zda je tam něco, co stojí za zhlédnutí.

✔ Vyhraďte si a chraňte určitý čas, abyste spolu byli jako rodina a hovořili spolu.

✔ Někteří odborníci varují, aby se dětem ani mladistvým nenechával televizor v jejich pokoji. Pro rodiče je pak obtížnější sledovat, na co se děti dívají.

✔ Pomocí může být i videopřehrávač, můžete-li si jej dovolit. Kazety si lze půjčit nebo je možné si nahrát kvalitní programy a sledovat je v příhodnou dobu. Tak lze určovat, co a kdy si v televizi pustíte. Zároveň je však na místě varování. Vymkne-li se video kontrole, může pouze zvýšit čas strávený před obrazovkou nebo otevřít průchod nemravným videokazetám.

Kdo je vaším učitelem?

Člověk je schopen prakticky neustále se učit. Naše smysly nepřetržitě vstřebávají vjemy a každou sekundu vysílají do našeho mozku záplavu více než 100 000 000 bitů informací. Do jisté míry můžeme obsah této záplavy ovlivnit rozhodnutím, čím své smysly budeme sytit. Jak naše pojednání o televizi živě ukazuje, lidská mysl a náš duch se mohou lehce znečistit tím, na co se díváme, stejně jako tělo se může znečistit tím, co jíme nebo pijeme.

Jak budeme poznávat svět kolem sebe? Jaký zdroj informací si vybereme? Kdo nebo co bude naším učitelem? Slova Ježíše Krista nám v tomto ohledu poskytují střízlivý náhled: „Žák není nad svého učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.“ (Lukáš 6:40, Ekumenický překlad) Budeme-li trávit příliš mnoho času s televizí jako svým učitelem, můžeme ji začít napodobovat — přijímat hodnoty a měřítka, která předkládá. Jak to říká Přísloví 13:20: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“

A i když nám televize nepřivádí domů hlupáky ani nemravné lidi, stále jí schází něco velmi důležitého. Pouze zlomek z toho, co se objevuje na obrazovkách, se jen nepatrně dotýká potřeb, které jsou společné všem lidem: duchovních potřeb. Televize může dobře posloužit, když ukazuje, v jakém žalostném stavu je tento svět. Ale co je to platné, když nám neřekne, proč si lidé nejsou schopni vládnout? Může nám dobře ukazovat krásy stvoření, ale co dělá pro to, aby nás přiblížila k našemu Stvořiteli? Může nás přenášet do všech koutů země, ale řekne nám, zda tam člověk vůbec někdy bude žít v míru?

Žádné „okénko do světa“ není úplné, když nemůže zodpovědět takové důležité duchovní otázky. A právě proto je tak cenná Bible. Je opravdu „oknem do světa“, neboť nabízí hledisko samotného Stvořitele. Má sloužit k tomu, aby nám pomáhala v pochopení smyslu našeho života a aby nám dala pevnou naději do budoucnosti. Pohotově a uspokojivě odpovídá na většinu nejzávažnějších životních otázek. Můžeme si je přečíst na strhujících stránkách Bible.

Ale jak si na to najdeme čas, nebudeme-li ovládat televizi?