Pozorujeme svět

Rekordní teplota

Klimatolog James Hansen si byl tak jistý tím, že skleníkový efekt již začal zahřívat atmosféru země, že se vsadil se svými kolegy. Nejméně jeden z prvních roků devadesátých let měl podle něj zaznamenat teplotní rekord. A svou sázku vyhrál dříve, než se dalo čekat. Podle tří nezávislých systémů měření byl rok 1990 dosud nejteplejším rokem. Nicméně mnozí klimatologové si myslí, že je zatím předčasné tvrdit, zda na zvýšení teploty má podíl skleníkový efekt. Říkají, že jeden rok nemůže být dostatečným důkazem. Hansen s tím souhlasí, ale trvá na tom, že díky trvalému trendu zůstává jeho sázka neohrožena. Podle časopisu Science Hansen říká, že atmosféra se může jen velmi těžko ochlazovat, „neboť plyny, které stoupají ze země, mají velký vliv na celkové zahřívání zemského klimatu“.

Sebevraždy v Norsku

Podle Světové zdravotnické organizace stoupl za posledních 30 let počet sebevražd v Norsku čtyřnásobně. V současné době téměř 14 Norů z každých 100 000 ve věku 15 až 24 let spáchá sebevraždu. List Aftenposten vycházející v Oslo uvádí, že v průmyslovém městě Gjøviku je v nemocnicích asi 15 procent mladých pacientů kvůli pokusu o sebevraždu. Je ironií, když se v tomtéž listě uvádí, že Norsko je nyní nejbohatší ze všech skandinávských zemí. Bohatství namísto toho, aby přispělo ke štěstí, zřejmě spíše jen podpořilo pocit zoufalé beznaděje. List Aftenposten cituje výrok jednoho nemocničního pracovníka: „Zřejmě jsme svůj zájem o druhé hodili přes palubu a zaměřili se spíše na peníze a majetek.“

Životní styl, který zabíjí

Dr. Ivan Gyarfas, přednosta odboru kardiovaskulárních chorob při Světové zdravotnické organizaci, tvrdí, že polovině všech úmrtí je možné zabránit změnou životního stylu. Rakovina plic, vysoký krevní tlak, infarkty a mozkové příhody tvoří 70 až 80 procent všech úmrtí ve vyspělých zemích. Tato onemocnění mají často souvislost s nezdravými návyky, jako je například kouření, nerozumná výživa a nedostatek cvičení, což je životní styl takzvaně bohatých lidí. Pařížský list International Herald Tribune však uvádí, že tyto „choroby ze životního stylu“ jsou nyní rovněž příčinou 40 až 50 procent všech úmrtí v rozvojových zemích. Je paradoxní, že životní styl, který je charakteristickým znakem hospodářského pokroku, přímo souvisí s hlavními příčinami úmrtí na celém světě.

Útok na Pavla

Biskup americké episkopální církve John S. Spong právě vydal knihu, v níž tvrdí, že apoštol Pavel byl homosexuál. Spong byl již dlouho rozporuplnou postavou. V sedmdesátých letech vedl kampaň za ordinaci žen v církvi. V osmdesátých letech nabádal kněze, aby žehnali homosexuálním svazkům a vysvětil na kněze jednoho aktivního homosexuála. Jak uvádí list The New York Times, Spong doufá, že svým učením o tom, že Pavel je homosexuál, „dosáhne toho, že se homosexuálové budou v episkopální církvi cítit lépe a že to přitáhne lidi, kteří církev opustili s pocitem, že jde o vymírající instituci se zastaralým způsobem myšlení“. List The Times nicméně poznamenává, „že kritika na jeho tezi o Pavlovi přišla ze všech stran, od přátel i od nepřátel, od liberálů i konzervativců, protestantů i katolíků“. Nejpřekvapivějším momentem toho všeho je však Spongovo tvrzení, že jeho závěry jsou založeny „na vážném biblickém studiu“.

Sex a mladistvé dívky

Strach z AIDS snad poněkud pozměnil sexuální chování některých Američanů, ale neovlivnil chování mladistvých dívek, jak to uvádí nedávná studie, kterou v americkém státě Georgia prováděla atlantská Střediska pro kontrolu nemocí. V roce 1970, kdy „sexuální revoluce“ vrcholila, udávalo 28,6 procenta amerických dívek ve věku 15 až 19 let, že měly předmanželský pohlavní styk. Do roku 1988, kdy nemoc AIDS byla již obecně známá, toto číslo vzrostlo na 51,5 procenta. A největší vzestup byl mezi nejmladšími, patnáctiletými dívkami: z 4,6 procenta v roce 1970 na 25,6 procenta v roce 1988. Studie těchto středisek též zjistily, že čím je dívka mladší, když začne se sexuálním životem, tím je pravděpodobnější, že bude mít několik partnerů. Nelze se tedy divit zjištění, že mladistvé dívky také poměrně více trpí pohlavně přenášenými chorobami.

Nebezpečné mateřství

Každý rok umírá více než půl miliónu žen na následky komplikací při těhotenství a porodu, uvádí Světová zdravotnická organizace. Avšak časopis World Watch poznamenává, že mnozí odborníci si myslí, že skutečný počet je přinejmenším dvakrát vyšší. Tato metla je nejhorší v méně rozvinutých zemích. Tento rok zemře 1 z každých 73 těhotných žen v Jižní Americe, 1 z 38 v jižní Asii a 1 z 21 v Africe — ve srovnání se severní Evropou, kde zemře 1 z 10 000. Podle časopisu World Watch je mateřství riskantní kvůli podvýživě a primitivnímu zdravotnickému zařízení. Jenom po potratech zemře ročně 200 000 matek. Studie ukazují, že děti, které jsou ponechány bez matek, jsou samy ve velkém nebezpečí podvýživy a smrti. Tvoří tak velkou část z 15 000 000 dětí, které v rozvojových zemích zemřou dříve, než dosáhnou pátého roku života.

Násilí na lodích

Násilná vzpoura na jedné tchajwanské rybářské lodi přivedla na světlo znepokojující trend v tchajwanském loďstvu, jak uvádí časopis Asiaweek. Vzpoura vypukla poté, co se skokem přes palubu pokusili o sebevraždu dva členové posádky, které k tomu dohnalo surové zacházení kapitána lodi. Kapitán je však nechal z moře vytáhnout a týral je ještě více. Následující vzpoura, při níž zahynulo přinejmenším osm členů posádky, nebyla zcela jistě ničím ojedinělým. Asiaweek uvádí, že podle tchajwanského Úřadu pro rybářství „zahynulo během posledních deseti let na tchajwanských lodích nejméně 3 000 rybářů, nebo jsou pokládáni za nezvěstné“. Jedna sociální pracovnice řekla pro tento časopis: „Počet zabitých nebo těch, kteří byli na těchto rybářských lodích donuceni, aby skočili přes palubu, je ohromující.“

Dělají z biologie nudu

Skupina vědců a vzdělávacích pracovníků nedávno prohlásila, že biologie se ve Spojených státech vyučuje tak špatně, že to vypadá, jakoby tento předmět měl studenty odradit od zájmu o vědu. Skupina ve své zprávě uvedla naprosto bez obalu, že učitelé biologie jsou často špatně vyškoleni a používají učebnice, které jsou mnohdy nezajímavé, povrchní, zastaralé a dokonce nesprávné. Skupina se vyjádřila, že studenti z takových hodin biologie odcházejí „s přesvědčením, že dále se zabývat vědou je něco, čemu bude lépe se vyhnout, bude-li to možné“. Vedoucí této skupiny, dr. Timothy H. Goldsmith, obvinil z těchto potíží celkové pojetí vzdělávacího systému.

Bezdomovci v Německu

Jak uvádí Německé sdružení pro lidi bez stálého bydliště, je ve Spolkové republice Německo více než milión lidí bez domova. Tajemník tohoto sdružení, Heinrich Holtmannspötter, poznamenává, že asi 130 000 těchto tuláků nemá žádný stálý příjem. Většina dalších bezdomovců jsou emigranti z jiných zemí nebo ti, kteří v Německu žádají o azyl. „Ale téměř ve všech případech,“ tvrdí Holtmannspötter, tito lidé nemají domov „kvůli nedostatku levného ubytování“. Německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung uvádí, že počet bezdomovců se v posledních letech podstatně zvýšil a že tuláci jsou nyní „běžným jevem v téměř každém německém městě“.

Nebezpečný bodysurfing

Bodysurfing, vodní sport, při němž se člověk položí na mořskou vlnu a nechá se jí unášet, není vždy tak snadný, jak vypadá, varuje americký časopis In Health. Debbie Goebertová, epidemioložka rehabilitačního střediska Pacific Basin Rehabilitation Research and Training Center, prozkoumala záznamy havajských nemocnic z let 1985 až 1988. Zjistila, že z pěti set pacientů, kteří byli přijati do nemocnic kvůli zraněním způsobeným v oceánu, trpěli těmi nejdlouhodobějšími následky právě ti, kteří pěstovali bodysurfing. Jejich zranění byla různá, od zlomených kostí a pochroumaných zad až po ochrnutí a dokonce i několik případů poškození mozku. Většina zraněných byli nezkušení turisté. Časopis In Health varuje: „Ať již trávíte svou dovolenou na pobřeží Havaje, Kalifornie, Marylandu nebo v Austrálii, zeptejte se plavčíka na to, jak silné je tam vlnobití a jaká je tam pláž, a pak teprve jděte do moře.“

„Nesmyslná brutalita“

Jeden úvodník v Brazilském listu O Estado de S. Paulo se zděšením komentoval počet smrtelných nehod na silnicích v Brazílii, které byly zaviněny bezhlavým řízením, a uvedl: „Je to otázka nesmyslné brutality a prostého vraždění, což na jedné straně svědčí o nezodpovědnosti a na druhé straně to vypovídá o šokujícím pohrdání lidským životem.“ Co Brazílie dělá pro to, aby tyto nezodpovědné řidiče přivedla k rozumu? Jeden soudce odsoudil 23letého provinilce, který v automobilové honičce způsobil smrt svých dvou přátel, ke dvěma letům, kdy bude muset být u pitev obětí autonehod. Jiný motorista, který zabil patnáctiletou dívku a poranil pět dalších osob, byl odsouzen „ke třem rokům práce v nemocniční ambulanci, která se zvláště zabývá péčí o oběti dopravních nehod“.