Mladí lidé se ptají . . .

Měl bych vstoupit do party?

„Seděl jsem ve školní šatně, když ke mně přišli kluci a začali na mě dotírat. Jeden z nich mi dal ránu do prsou. V té chvíli se objevil jeden kluk, o kterém jsem věděl, že je z party z našeho sousedství, a zastal se mě. Pomyslel jsem si: ‚Kdybych vstoupil do této party, možná, že bych mohl mít takovou ochranu.‘“ — Greg.

PARTY jsou na mnoha školách a v řadě dalších míst stále častější. Policie v roce 1989 odhadovala, že v samotném okresu Los Angeles v USA bylo 600 gangů se 70 000 členy. Avšak party se neomezují pouze na Spojené státy. Například časopis Maclean’s uváděl, že v kanadském městě Vancouveru je asi 13 tlup s asi 600 členy.

Mnozí, jako Greg, vstupují do party, aby byli chráněni před násilnostmi ve škole, a v této násilné době není těžké pochopit, proč mohou mít někteří mladiství takovou potřebu. Jsme svědky ‚vzrůstu bezzákonnosti‘. (Matouš 24:12) Jsou tu ovšem i jiné důvody, proč jsou pouliční party pro některé mladistvé tak přitažlivé.

Podpora a přátelství

„Opravdu jsem si přál mít přátele, cítit, že patřím k někomu nebo k nějaké skupině, k někomu, na kom by mi záleželo,“ vysvětluje Bernard, bývalý člen jedné party. Mariana, která vstoupila do jedné dívčí party, připouští, že to udělala, „protože měla potřebu mít nad něčím moc“, ale i kvůli „rodinné atmosféře“, kterou parta nabízí.

I když je pravda, že někteří mladí vstupují do party proto, aby zahnali nudu nebo kvůli vzrušení, které mohou zažít, zdá se, že většina vyhledává party proto, že chtějí někam patřit, touží po citové podpoře, po přátelích, s nimiž by mohli sdílet společné zážitky. Často jim má parta vynahradit neutěšenou situaci v jejich rodině.

Bernard o sobě a o společnících z party říká: „Většina z nás pochází z rozvrácených rodin. Mnozí vyrůstali v početných rodinách a vychovával je pouze jeden z rodičů, obvykle matka. A tak nebyl čas na to, aby si s nimi někdo povídal. Mnozí jsou z rodin, kde byli tělesně a slovně napadáni a kde se nikdo nestaral o jejich city. A tak se cítili dobře, když si s někým mohli promluvit a když jim někdo naslouchal.“

Všímá si toho i kanadský poradce pro mladistvé Lew Golding. Řekl: „Děti, které mají problémy doma, se ve svých citech upnou na partu.“

Mnoho part ve Spojených státech vzniká uvnitř etnických a kulturních skupin. Party jsou v této zemi přitažlivé i tím, že nabízejí společenství s těmi, kteří mají stejné názory na jídlo, hudbu, jazyk a mnoho dalších věcí. Touha být potřebný a být přijímán druhými je normální pro mladistvé i pro dospělé. Ale můžeš tyto pocity a potřeby uspokojit tím, že vstoupíš do party?

Přísloví 17:17 říká: „Pravý druh miluje stále.“ Prožívají členové part skutečně takovu věrnost a pravé přátelství? Naopak, i mezi příslušníky jedné party bývají až příliš často neshody a dokonce boje. Ano, v prostředí plném stresu, v němž se party pohybují, vznikne lehce zášť. Rozdílnost v názorech se pak vykládá jako nevěrnost. Bernard vypráví: „Když jsme se pohádali, musel jsem se mít na pozoru, protože najednou někdo klidně mohl vytáhnout nůž nebo pistoli. A to měli být moji přátelé! Život v partě mě neuspokojil, protože jsem neměl žádné opravdové přátele.“

Jeden osmnáctiletý člen party dodává: ‚Nemáte žádné přátele, ani ve své vlastní partě. Jste prostě sami.‘

‚Nenásleduj zástup‘

„Nebudeš následovat zástup ke zlým cílům.“ (2. Mojžíšova 23:2) To bylo řečeno Božímu lidu v dávných dobách a v zásadě se to dobře vztahuje na kteréhokoli mladého člověka, který uvažuje o tom, že by se přidal k nějaké partě. Možná myslíš na to, že tě parta může chránit, nebo že ti poskytne přátelství. Ale ve skutečnosti je člen party nevyhnutelně nucen k tomu, aby šel za ‚zlými cíli‘.

List The Globe and Mail se ohledně toho vyjadřuje: ‚Z party se stává rodina. To také znamená, že parta určuje, které chování je přijatelné. Ve světě, kde jsou mladí ponecháni bez dohledu, mohou být krádeže, bití a sexuálně motivované útoky „právě“ tím, co se dá dělat.‘

Pouze v roce 1989 byly gangy v okrese Los Angeles zapleteny do 570 vražd. A fakta ukazují, že kde jsou party, tam je rovněž násilí. Jakýkoli pokus neúčastnit se je považován za nedostatek podpory partě anebo v horším případě za zbabělost. V obou případech by se ti mohlo lehce stát, že na tebe někdo zaútočí. Jak to řekl jeden člen party: „Své [partě] prostě nemůžeš říci ne.“ Stojí pocit sounáležitosti nebo ochrany za takový vnitřní tlak?

Pisatel Přísloví 1:10–15 odpovídá: „Můj synu, snaží-li se tě svést hříšníci, nesvoluj. Říkají-li stále: ‚Pojď přece s námi. Počíháme si v záloze na krev. Bez příčiny si počíhejme v úkrytu na nevinné. . . Měl bys spojit svůj osud s námi. . .‘ Můj synu, nevydávej se s nimi na cestu.“

Život s mečem

Uvažuj také o tom, jaké to může mít důsledky pro tvé tělesné i duševní zdraví. Jeden člen party řekl, že ‚musíš být ochoten zemřít za kamarády z party‘. A často to tak dopadá.

Naproti tomu přemýšlej o tom, co Ježíš učil své učedníky v tu noc, kdy byl zatčen. Ježíš nebyl ozbrojen a stál před rozvášněným davem. Chtěl Ježíš, aby se jeho učedníci spolčili a bránili jej násilím? Petr si to myslel. Vytrhl svůj meč, zaútočil na jednoho z mužů v tomto davu a uťal mu ucho. Ježíšova reakce však musela Petra ohromit. Ježíš zázračně zahojil ucho tohoto muže a Petrovi řekl: „Dej svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ — Matouš 26:52.

Jaké z toho plyne poučení? Ozbrojit se, aby ses mohl bránit, není jenom nebiblické, ale je to také pošetilé a nepraktické. Jedno přísloví to podává takto: „Kdo pátrá po špatném, na toho to přijde.“ — Přísloví 11:27.

Jak nalézt opravdový pocit sounáležitosti

Jedna studie asi před padesáti lety načrtla různé faktory, které přispívají k vytváření part. Mezi problémy, které uváděla, byl zanedbaný rodinný život, chudoba, zhoršující se sousedské vztahy a nedostatek vzdělání. Činnost part v této situaci nikterak neprospěla, ani nepomohla osamoceným mladým lidem, aby si našli opravdové přátele. Avšak křesťanský sbor ti nabízí společenství s lidmi, kteří mají na mysli tvé nejlepší zájmy. Proč raději nepěstovat přátelství s nimi?

Jak se ale můžeš chránit, žiješ-li někde, kde jsou party něčím běžným? Příští článek o tom bude pojednávat.

[Rámeček na straně 18]

‚Byl jsem v pouliční partě‘

„Bylo mi sedmnáct let. Já i moji přátelé jsme měli již dost toho, co jsme viděli v okolí — střílení, přepadávání a znásilňování. Usoudili jsme, že snad bychom tomu mohli učinit přítrž, když si založíme svou vlastní partu. A navíc jsem v té době chtěl mít pocit, že patřím k nějaké skupině. A tak jsme založili partu.

Začali jsme obcházet okolí a brzy si nás vyzkoušely jiné party. Dva naše členy přepadla soupeřící parta. Jednoho udeřili do tváře baseballovou pálkou a druhého pobodali nožem. Toto bezpráví jsme pomstili a brzy jsme se stali nejobávanější partou v okolí.

Přesto jsem však zjistil, že členové party nejsou opravdoví přátelé. Nedalo se věřit každému. Kdyby ses dostal do potíží, někteří by tě nepodpořili. A někteří nesdíleli mé představy — začali přepadávat lidi a dokonce je i zabíjet bez zjevného důvodu. Začal jsem nenávidět svůj úděl. Cítil jsem, že Bůh existuje, ale nebylo mi jasné, proč dovolil tolik bezpráví. Ze školy jsem také věděl, že církev nesla odpovědnost za inkvizici a za to, že ve jménu Boha zničila celé civilizace. Náboženství jsem považoval jenom za zástěrku pro hromadění peněz.

Jednoho dne jsem se modlil k Bohu, aby mi pomohl najít organizaci, kterou používá. Listoval jsem si v Bibli, kterou mi dal strýc, a přečetl si Skutky 20:20. Psalo se tam o chození z domu do domu. Jediní, o nichž jsem věděl, že to tak dělají, byli svědkové Jehovovi. Zjistil jsem si tedy, kde měli místní sál království, a příští ráno jsem se tam vypravil. Se slzami v očích jsem přistoupil k jednomu svědkovi a zašeptal: ‚Chci se učit.‘ Nalezl jsem Boží lid. Dny, kdy jsem byl členem party, byly za mnou.“ — Pisatel, který si přeje zůstat anonymní, nyní slouží jako předsedající dozorce v jednom sboru svědků Jehovových.

[Obrázek na straně 17]

Proč raději nepěstovat přátelství s lidmi, kteří mají opravdu na mysli tvé nejlepší zájmy?