‚Auta dnes již nejsou to, co bývala‘ — Nebo ano?
„V tom počítači je závada,“ stěžuje si majitel nablýskaného nového vozu, když se vrací ze servisu. „Auta dnes již nejsou to, co bývala.“ Manželka souhlasně přikyvuje: „Těžko naše auto rozeznávám od jiného. Všechna vypadají stejně.“
RESTAURUJI a sbírám staré vozy, a tak často slýchám podobné stížnosti od majitelů nových automobilů. Mnozí z nich si oblíbili vůz, který vlastnili v minulosti, i když dnes mají auto, které je celkově mnohem spolehlivější, bezpečnější a snadněji se řídí. Nepocházejí jejich něžné city k jejich „Lízince“ spíše ze vzpomínek na staré dobré časy než ze skutečných jízdních vlastností takového vozu?
Sběratelé starých automobilů
Když opravuji staré automobily a snažím se je uvést do původního stavu, obdivuji je jako umělecké předměty a jako ukázky vkusu a techniky určité doby a té země, kde byly vyrobeny.
Jakmile po stejném modelu automobilu, který je vzácný, zatouží mnoho sběratelů, pak cena takového vozu prudce stoupne. Například v Anglii byl 19. listopadu 1987 na aukci v Londýně vydražen vzácný model vozu Bugatti Royale z roku 1931 za 9 900 000 dolarů.
Přátelé a sousedé však většinou zůstanou stát v úžasu, když si sběratel dovleče domů svůj nejnovější umělecký předmět. Říkají si, zda by nebylo lepší nechat takový starý rezavý vrak tam, kde byl dosud. Avšak sběratel se již kochá vidinou vozu, který bude po opravě zářit svou bývalou krásou. A tak se usmívá a říká si: „Auta dnes prostě nejsou taková, jaká bývala.“
Je to pravda?
Ano, je to pravda. ‚Auta dnes nejsou taková, jaká bývala.‘ Na jednu stranu je to dobře, a na druhou stranu to dobře není. Podívejme se na některé vozy. Například reklama na jeden starý automobil Rolls-Royce vyhlašovala, že je to „nejlepší vůz na světě“ a „nejbezpečnější rychlý vůz na světě“. Tento automobil dosáhl zrychlení z 0 na 97 km/hod. za 24 sekund a nejvyšší rychlost byla 130 km/hod. Na auto vážící dvě a půl tuny to nebyl špatný výkon. Ale jak se dá takové auto zastavit? Výrobce se pohotově chlubil, že k převodovce se připojí zvláště vyvinutý servomechanismus, čímž se „nesmírně zvětší brzdicí schopnosti“. Ale i když jeden ze zachovalých modelů tohoto vozu Rolls-Royce je stále schopen svých původních výkonů, pro dnešní provoz na silnicích by vhodný nebyl.
Přestože tento Rolls-Royce dělá čest svému konstruktérovi i dnes, nebylo možné při jeho stavbě uplatnit další technické poznatky a zkušenosti, které byly nashromážděny během dalších šedesáti let. Proto v něm nebyly hydraulické brzdy s posilovačem, neměl bezpečnostní pásy, brzdová a směrová světla, halogenové reflektory, interiér vozu uzpůsobený pro případ nárazu, opěrky hlavy a mnoho dalších jednotlivostí, které zlepšují jízdní vlastnosti a bezpečnost — což jsou věci, které dnes pokládáme za samozřejmost nebo na ně pohlížíme jako na nejnovější technické vymoženosti.
Nejnovější technické vymoženosti?
Jsou všechna zařízení, jež můžeme vidět na dnešních vozech, skutečné novinky? Ne. Mnohá zařízení a různé automobilové doplňky byly vyvinuty již před lety. Model vozu Packard z roku 1936 jste si tehdy mohli koupit s následujícími vymoženostmi: centrální mazání podvozku, které podvozek plynule mazalo; nastavitelná tuhost tlumičů — řidič je mohl přizpůsobit stavu vozovky; chladič motorového oleje — olej byl v klikové skříni ochlazován chladicí kapalinou, která proudila ve zvláštním plášti, a tak se stabilizovala teplota oleje.
Vozy ze šedesátých let, jako Ford Mustang z roku 1966, byly vybavovány takovým množstvím rozličných přídavných zařízení jako nikdy předtím. Vozy střední cenové třídy, které se vyrábějí ve velkém, bylo možné si objednat s různým objemem motoru, v mnoha různých barvách a s téměř nekonečnou řadou doplňků vzhledem k vlastnostem a vybavení vozu. V mnoha případech byl stejný typ vozu nabízen v několika provedeních — jako sedan, kabriolet nebo sportovní vůz. I když z výrobních linek sjížděly statisíce kusů jednoho typu vozu, pokud jste chtěli, mohli jste si objednat vůz právě s takovým vybavením, jaké jste si přáli.
Všechna vypadají téměř stejně!
Dnešní auta opravdu vypadají téměř stejně, a to z mnoha důvodů. Jejich návrhy jsou více než kdy jindy ovlivněny technickými poznatky a snahou o hospodárnost provozu. Výsledný návrh karosérie vychází zejména z testů v aerodynamickém tunelu, kde konstruktéři měří součinitel aerodynamického odporu. Nízký součinitel má vliv na nižší spotřebu paliva a značnou měrou přispívá k jízdní stabilitě.
Konečný tvar karosérie je tedy velmi ovlivněn fyzikálními zákony, které souvisejí s pohybem automobilu po vozovce, odporem vzduchu, setrvačností a poměrem hmotnosti a objemu navrhovaného vozidla. Když k tomu přidáme určité bezpečnostní požadavky a různé nároky motoristů, budou výsledkem mnohé vozy podobných tvarů. Ovšem představy lidí o tom, co je elegantní vůz, se mohou změnit, a tomu by se museli přizpůsobit i výrobci.
A tak se smíšenými pocity můžeme říci ‚Auta dnes již nejsou to, co bývala‘. — Zasláno.
[Obrázky na straně 16 a 17]
Kabriolet Rolls-Royce P1 Faux z roku 1929
Packard 1401 z roku 1936
Ford Mustang GT z roku 1966
[Podpisek]
Rolls Royce Heritage Trust
[Podpisek obrázku na straně 15]
Rolls Royce Heritage Trust