Mladí lidé se ptají . . .

„Proč nikdy nedokončím to, co začnu?“

„Když úkol není zajímavý a nudí mě, prostě ztratím trpělivost.“

„Nechám se rozptýlit. To je můj problém. Zláká mě televize, přátelé.“

„Někdy se na mě nahrne příliš mnoho práce.“

„Mám sklon vždy nechávat věci na poslední chvíli. A pak už je příliš pozdě.“

„Co začnu, to také dokončím. Ale rodičům se to nikdy nezdá být dost dobré.“

TITO mladí lidé se vyjadřují k problému, který je v mládí běžný: nedaří se jim dokončit to, co začnou. Příčina není v tom, že by všichni mladí lidé byli pohodlní nebo měli špatný postoj k odpovědnostem. Když byla jedné skupině mladých lidí položena otázka: „Které práce v domácnosti by měli dělat mladí lidé?“, většina z nich jmenovala takové práce jako úklid pokoje, stlaní postelí a vynášení odpadků.

Ale i přes dobré úmysly zůstávají důležité úkoly mnohdy nesplněny, a na to si často stěžují rodiče, učitelé a jiní. Polož si tedy otázku: ‚Proč se mi stává, že nedokončím to, co začnu?‘ Když se dobře zamyslíš nad příčinami, pomůže ti to, aby ses s tímto problémem vypořádal.

Zamyšlení nad příčinami

Kniha I Hate School—How to Hang In and When to Drop Out (Nenávidím školu — Jak to v ní vydržet a kdy ji opustit) nám dává dobrou představu o tom, co mnoho mladých lidí rozptyluje při psaní domácích úkolů. „Když si k úkolu sedneme, často se nám stane, že stále hledáme něco na zub anebo si jdeme ořezat tužky. Pojednou musíme někomu zatelefonovat nebo je v televizi program, na který jsme čekali. A pak je zase čas nakrmit kočku a my zjistíme, že jsme vlastně vůbec nic neudělali.“

Výzkumné pracovnice Claudine G. Wirthsová a Mary Bowmanová-Kruhmová uvedly, že „po dlouhém sledování televize jsou někteří lidé prakticky neschopní číst a studovat. Televize působí jakýmsi hypnotickým vlivem, takže se po jejím sledování cítíš ospalý a vyčerpaný. Z vlastní zkušenosti víš, že někdy zůstaneš u televize sedět celé hodiny jako přikovaný, i když původně ses chtěl dívat jenom na jeden pořad.“ C. G. Wirthsová a M. Bowmanová-Kruhmová také zjistily, že někteří žáci si na základní škole nevytvoří dobré studijní návyky, i když po určitou dobu snad ještě dostávají i dobré známky. Avšak „když se dostanou na střední školu, nevědí, jak se mají zklidnit, pohroužit se do práce a učit se obtížnou nebo nezajímavou látku“.

Jestliže z jakéhokoli důvodu nikdy nedokončíš to, co začneš, tento problém neodejde sám od sebe. Chceš-li skutečně dokončit to, co začneš, zaujmi odpovědný postoj k životu a udělej potřebné změny.

Nauč se plánovat

Jsi-li mladý křesťan, určitě máš mnoho práce. (1. Korinťanům 15:58) Někdy můžeš mít pocit, že jsi zavalen křesťanskými odpovědnostmi, úkoly do školy, domácími pracemi a dalšími věcmi, které chceš udělat. Nikdo ale nemá víc práce než náš Stvořitel. Avšak jemu se vždy daří přivést všechna svá předsevzetí ke zdárnému konci. Není to prostě jen proto, že má nesrovnatelně větší moc a moudrost, ale také proto, že „není Bohem nepořádku, ale pokoje“. I ty můžeš své úkoly dokončit, když se budeš snažit, aby ‚se všechno dělo slušně a uspořádaně‘. — 1. Korinťanům 14:33, 40.

Ježíš jednou řekl: „Kdo z vás například, který chce stavět věž, si nejprve nesedne a nespočítá náklady, aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil? Jinak by snad položil její základ, ale nebyl by schopen ji dokončit a všichni přihlížející by se mu začali posmívat a říkat: ‚Tento člověk začal stavět, ale nebyl schopen dokončit.‘“ — Lukáš 14:28–30.

Z toho se učíme, že je dobré plánovat. Doktorka Janet G. Woititzová napsala: „Lidé, kteří své úkoly úspěšně dovádějí do konce, neponechávají nic náhodě. Mají promyšlený plán postupu.“ Snaž se tedy své úkoly vidět realisticky a snaž se přesně vystihnout, co povede k jejich uskutečnění. Potřebuješ systematický plán? Pomohlo by ti, kdyby sis práci rozdělil na několik menších, dílčích úkolů? Kolik času na to budeš potřebovat?

Některým lidem se osvědčuje „soupis úkolů, které je třeba udělat“ podle pořadí důležitosti. Vykonané úkoly si pak odškrtnou. Máš-li sklon s prací otálet, uč se dobře hospodařit s časem. Stanovuješ-li si termíny dokončení své práce, napiš si úkoly do svého soupisu v tom pořadí, v jakém je máš dokončit.

Rozumné hospodaření s časem je velmi důležité. Jednak je dobré stanovit si časové hranice pro méně důležité činnosti, například sledování televize. Zároveň však musíš dát pozor, aby ses nepřipravoval o to, co je nezbytné — například o dostatek spánku. Kniha I Hate School poznamenává, že „lidé mají různou potřebu spánku, ale většinou nevystačí pouze se čtyřmi nebo pěti hodinami. . . Je velmi těžké soustředit se na obtížné myšlenky, cítíš-li se ospalý a unavený.“ Naučíš-li se moudře využívat čas, budeš mít z tohoto návyku užitek i v budoucnosti.

Hledej výhodu druhých lidí

Někteří mladí však budou tvrdit, že dobré hospodaření s časem a osobní organizace nemá velkou cenu, když práce, kterou mají vykonat, je nezajímavá a nudná. Uplatníš-li radu z 1. Korinťanům 10:24, pomůže ti to rozvinout potřebnou pohnutku. Je tam řečeno: „Ať nikdo nehledá svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ Možná, že ti jen málo domácích prací připadá jako vděčný a uspokojující úkol. Ale když při nich budeš myslet na to, že to pomůže někomu, koho máš rád nebo ho to potěší, pak se dostaví pocit uspokojení a budeš to chtít udělat dobře. Až se ti tedy příště nebude do něčeho chtít, vzpomeň si na ty, kteří budou mít z tvé práce užitek, a chop se příležitosti vykonat ji dobře.

Vždyť ty sám máš také často užitek ze zdánlivě nepříjemných povinností. Uvažuj například o úkolech, které mnohdy necháváš nedokončené. Patří mezi ně mytí nádobí? Nebo úklid tvého pokoje? Zkus se ale zamyslet: Čí nádobí to vlastně je? Není to také tvoje nádobí? Není to tvůj pokoj a tvůj domov? Budeš-li takové úkoly přijímat ochotně a dobře se jich zhostíš, budeš z toho mít užitek i v budoucnosti. Kniha Simply Organized (Organizovat jednoduše) se obrací k rodičům: „Nenaučíme-li děti, aby uměly dobře vést domácnost, bude to pro ně velmi obtížné, až opustí domov.“

Hovořte spolu!

Ale co dělat, když ses velmi namáhal, abys dokončil určitou práci, ale rodiče si přesto postesknou, že tomu něco schází? Problém tkví často v tom, že spolu o věci nehovoříte. Řekněme například, že budeš mít na starosti vynášet odpadky. To vypadá dost jednoduše. Ale přesto je dobré vědět, co to přesně obnáší. Ujisti se, jak a kdy to máš dělat a kam máš odpad dávat. Patří do toho i roztřídění odpadu podle druhu? Žádá se od tebe, abys také vymyl nádobu na odpadky?

Dobrá výměna myšlenek rodičům také pomůže, aby chápali tvé pocity. Domníváš se, že rozdělení domácích prací je nespravedlivé? Máš pocit, že rodiče na tebe kladou příliš vysoké nároky? Pak o svých pocitech rodičům v příhodné chvíli řekni!

Když se v domácnosti rozhoduje o tom, komu přidělit různé úkoly, zvou někteří rodiče k tomuto rozhovoru i své děti. Doktor Jeffrey Rubin a doktorka Carol Rubinová, autoři knihy When Families Fight (Když jsou v rodinách konflikty), radí rodičům, aby o domácích povinnostech hovořili často, aby práce rozdělovali a aby dětem ve výběru prací nechávali volnost. Líbí-li se ti tento přístup, zkus jej rodičům navrhnout.

Jeden zdroj doporučuje sednout si společně s rodiči a „vypracovat plán, který bude pamatovat na to, aby sis udělal domácí úkoly, kdy se na to cítíš nejlépe. Každý má během dne nějaké období, kdy se lépe soustředí. . . Řekni rodičům, kdy chceš mít čas pro sebe, aby ti to umožnili. Nebudeš-li ten čas využívat ke sledování televize nebo k telefonování, poznají, že to myslíš vážně.“ Když si s rodiči o těchto záležitostech pohovoříš v klidu, aniž bys někoho obviňoval, můžete dojít k úmluvě, která bude přijatelná pro všechny.

Ale měj na mysli, že chceš v prvé řadě potěšit Stvořitele, Jehovu Boha; to ti přinese štěstí a dobré jméno. Bible říká: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte patřičnou odměnu.“ (Kolosanům 3:23, 24) Řiď se touto radou a budeš mít pověst pilného a odpovědného pracovníka, protože vždy dokončíš to, co začneš.

[Obrázek na straně 24]

Jedna věc je práci začít, druhá věc je dokončit ji