Světová populace — co přinese budoucnost?
ZCHÁTRALÉ domy, nehygienické životní podmínky, nedostatek potravin a čisté vody, nemoci, podvýživa — tyto a četné další obtíže jsou každodenní realitou v životě velké části světové populace. V předešlých článcích jsme však měli možnost vidět, že většina lidí, kteří v takovýchto podmínkách žijí, se s nimi dokázala vypořádat a žijí dál svým všedním životem.
Co však přinese budoucnost? Budou lidé muset tuto nelítostnou skutečnost snášet stále? A aby ještě nebyl těmto úvahám konec, co říci o zkáze a zhoubě, kterou předpovídají vědci zabývající se životním prostředím a jiní odborníci, a která má nastat v důsledku trvalého růstu populace? Říkají, že znečišťováním ovzduší, vody a půdy — tedy zdrojů, na nichž jsme závislí — si znečišťujeme vlastní dům. Poukazují též na skleníkový efekt vzniklý emisí plynů, jako je oxid uhličitý, metan, freony (chladicí média a zpěňovací prostředky), který přinese oteplování atmosféry a změny klimatu na celé zeměkouli a jehož následky budou hrozné. Dojde v důsledku toho nakonec k zániku civilizace, tak jak ji známe? Prozkoumejme nyní podrobněji několik klíčových faktorů.
Je na zemi příliš mnoho lidí?
Nejprve se zamysleme nad tím, zda bude světová populace růst do nekonečna. Jsou nějaké náznaky, z nichž bychom mohli usuzovat, do jaké míry poroste? Faktem samozřejmě je, že světová populace roste navzdory úsilí o prosazení plánovaného rodičovství. Roční přírůstek obyvatel světa činí v současné době asi 90 miliónů lidí (tolik obyvatel má Mexiko). Zdá se, že neexistuje žádná bezprostřední naděje na zastavení tohoto růstu. Většina demografů se však shoduje na tom, že se růst populace časem ustálí. Kladou si však otázku, kdy to bude.
Světová populace by podle odhadu Fondu OSN pro činnost v oblasti populace mohla dosáhnout 14 miliard, než se stabilizuje. Jiní ovšem soudí, že by mohla dosáhnout 10 až 11 miliard. Ať je tomu jakkoli, stále tu zůstávají základní otázky: Bude na zemi příliš mnoho lidí? Může svět pojmout dvojnásobek, či dokonce trojnásobek současného počtu obyvatel?
Kdyby bylo na zemi 14 miliard lidí, pak by ze statistického hlediska připadlo na 1 čtvereční kilometr v průměru 104 osob. Jak jsme již viděli, hustota obyvatel Hongkongu je 5 592 osob na čtvereční kilometr. V Nizozemí to je 430 a v Japonsku 327 osob na čtvereční kilometr. A to jsou země s nadprůměrnou životní úrovní. Je tedy zřejmé, že i kdyby měla světová populace růst do té míry, jak se předpovídá, počet lidí problémem není.
Bude dostatek potravy?
Jak je to se zásobami potravy? Dokáže země vyprodukovat dostatek potravy pro nasycení deseti, nebo dokonce čtrnácti miliard lidí? Je patrné, že současná produkce potravin pro tak velké množství obyvatel nestačí. Často slýcháme o hladomorech, podvýživě a smrti vyhladověním. Plyne z toho, že dnes nedokážeme vyprodukovat dostatečné množství potravin pro současný stav populace, natož pak pro její dvojnásobek nebo trojnásobek?
Odpovědět na tuto otázku není snadné, protože záleží na tom, co je míněno výrazem „dostatečné množství“. Zatímco stovky miliónů lidí v nejchudších státech světa nemají dostatek potravy ani na to, aby si udrželi minimálně zdravou výživu, lidé v prosperujících průmyslových zemích mají příliš bohatou stravu, a následkem jsou mrtvice, některé formy rakoviny, srdeční choroby a tak dále. Jaký to má dopad na problém s potravinami? Podle jistého výpočtu připadne na produkci jednoho kilogramu hovězího masa pět kilogramů obilí. V důsledku toho spotřebovává ta čtvrtina lidstva, která jí maso, téměř polovinu světové produkce obilovin.
Pokud jde o celkové množství vyrobených potravin, všimněme si, co říká kniha Bread for the World (Chléb pro svět): „Kdyby se současná světová produkce potravin rozdělila mezi všechny lidi rovným dílem s minimálními ztrátami, měli by všichni dostatek. Možná by to bylo jen tak tak, ale přeci jen by to byl dostatek.“ Tento výrok byl publikován v roce 1975, tedy před více než patnácti lety. A jaká je situace dnes? Podle Ústavu pro světové zdroje (World Resources Institute) se „za poslední dvě desetiletí celková světová produkce potravin zvýšila a převyšuje poptávku. Následkem toho se v posledních letech na mezinárodních trzích snížily reálné ceny základních potravin.“ Podle jiných výzkumů ceny takových potravin jako například rýže, kukuřice, sójových bobů a dalších obilovin poklesly za toto období na polovinu nebo i níže.
To vše v zásadě znamená, že problém s potravinami nespočívá ani tak v množství, jako spíše v míře spotřeby a v návycích lidí. Genetika objevila způsoby pěstování zvláštních odrůd rýže, pšenice a jiných obilovin, které mohou zdvojnásobit současné výnosy. Značná část výzkumu se však soustřeďuje na tržní plodiny jako tabák a rajská jablka a přednost je tak dávána tomu, aby se uspokojily chutě bohatých, místo aby se naplnily žaludky chudých.
A co životní prostředí?
Lidé, kteří tento problém bedlivě sledují, si stále více uvědomují, že růst populace je jen jedním z činitelů, které ohrožují budoucí prosperitu lidstva. Paul a Anne Ehrlichovi například v knize The Population Explosion (Populační exploze) předkládají názor, že dopad lidské činnosti na životní prostředí by se dal vyjádřit jednoduchou rovnicí: Dopad = populace × stupeň jejího blahobytu × vliv současné technologie na životní prostředí.
Tito autoři tvrdí, že podle takového hodnocení jsou země jako Spojené státy přelidněné. Ne proto, že v nich žije příliš mnoho obyvatel, ale proto, že stupeň jejich blahobytu je závislý na vysoké míře spotřeby přírodních zdrojů a na technologiích, které si vybírají vysokou daň na životním prostředí.
Zdá se, že tuto skutečnost potvrzují i jiné studie. List The New York Times cituje ekonoma Daniele Hamermeshe, který říká, že emise způsobující skleníkový efekt lze připsat na vrub spíše míře hospodářské aktivity než počtu lidí, kteří se na emisích podílejí. Američané vytvářejí průměrně devatenáctkrát více oxidu uhličitého než Indové. A je zcela pravděpodobné, že kdyby například Brazílie byla ekonomicky prosperující zemí s malým přírůstkem populace, vypalovala by své tropické lesy rychleji, než když je chudá a má rychlý růst populace.
V podstatě totéž uvádí Alan Durning z ústavu Worldwatch Institute: „Nejbohatší miliarda světové populace vytvořila tak hrabivou a rozmařilou formu civilizace, že celá naše planeta je v nebezpečí. Tato smetánka — motoristé, spotřebitelé hovězího masa, limonád a výrobků na jedno použití — žije stylem, který vytváří ekologickou hrozbu, jíž se co do závažnosti vyrovná snad jen růst populace.“ Pan Durning poukazuje na skutečnost, že tato „nejbohatší pětina“ lidstva produkuje téměř devět desetin freonů a více než polovinu ostatních plynů, které způsobují skleníkový efekt a jsou tak hrozbou životnímu prostředí.
Skutečný problém
Z předcházejícího rozboru je zřejmé, že bychom se mýlili, kdybychom ze strastí, jimž dnes lidstvo čelí, vinili jen samotný růst populace. Problém, před nímž stojíme, nespočívá v ubývání životního prostoru nebo v neschopnosti země vyprodukovat dostatek potravy, aby každý mohl mít zdravé složení stravy, ani jím není brzké vypotřebování přírodních zdrojů. To jsou pouhé příznaky. Skutečný problém spočívá v tom, že vzrůstající počet lidí usiluje o stále vyšší míru hmotné spotřeby, aniž by brali na zřetel důsledky svého jednání. Tato nenasytná touha mít stále více si vybírá tak těžkou daň na životním prostředí, že míra únosnosti, kterou lze od země požadovat, bude brzy překročena. Jinými slovy, ústřední problém nespočívá ani tolik na počtu lidí, jako spíše na povaze lidstva.
Spisovatel Alan Durning to vyjádřil těmito slovy: „V naší křehké biosféře může konečný osud lidstva záviset na tom, zda dokážeme pěstovat hlubší smysl pro skromnost, založený na všeobecně rozšířené mravní zásadě spočívající v tom, že budeme omezovat spotřebu a nalézat způsoby nehmotného obohacení.“ Je to dobře míněno, ovšem je třeba položit si otázku: Je pravděpodobné, že všichni lidé budou dobrovolně pěstovat skromnost, omezovat spotřebu a usilovat o nehmotné bohatství? Stěží. Soudě podle nestřídmého, požitkářského životního stylu, který dnes v takové míře ve světě převládá, je pravděpodobné, že dojde k přesnému opaku. Jako by se dnes většina lidí řídila heslem: „Jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít.“ — 1. Korinťanům 15:32.
I kdyby si dostatečné množství lidí uvědomilo skutečnost a začalo svůj způsob života měnit, přesto bychom nedokázali tento trend v nejbližší budoucnosti změnit. Podívejme se jen na to množství skupin aktivistů boje za lepší životní prostředí, na různé alternativní životní styly, které se za ta léta objevily. Některé slavily úspěch tím, že se dostaly na přední stránky novin. Zanechaly však nějakou stopu na způsobu života takzvaného hlavního proudu společnosti? Stěží. V čem tedy tkví problém? Problém tkví v tom, že celý systém — obchodní, kulturní a politický — se ubírá směrem k podpoře konzumního myšlení a k podpoře koncepce, že nová produkce okamžitě zastarává. V této souvislosti nemůže dojít k žádné změně bez pečlivé rekonstrukce od základů. A to by vyžadovalo masovou převýchovu lidstva.
Je budoucnost světlá?
Tuto situaci si můžeme znázornit. Představme si rodinu, která bydlí ve vybaveném, zařízeném domě, který jí poskytl jistý dobrodinec. Aby se mohli cítit zcela jako doma, dostali svolení používat vybavení domu ke své úplné spokojenosti. Co by se stalo, kdyby tato rodina začala poškozovat nábytek, vytrhávat podlahu, rozbíjet okna, ucpávat potrubí, přetěžovat elektrické vedení, zkrátka hrozilo by, že dům úplně zničí? Přihlížel by majitel pasívně, aniž by nějak zakročil? Zřejmě ne. Nepochybně by se postaral o to, aby takové zhoubné nájemníky vystěhoval ze svého pozemku a potom by jej opravil do původního stavu. Nikdo by nemohl říci, že jednal neoprávněně.
A jak je to tedy s lidskou rodinou? Nejsme snad podobní nájemníkům ve skvěle zařízeném domě, který nám poskytl náš Stvořitel, Jehova Bůh? Ano, jsme, protože jak to řekl žalmista: „Jehovovi patří země a to, co ji naplňuje, úrodná země i ti, kteří v ní bydlí.“ (Žalm 24:1; 50:12) Bůh nás nejen zásobil všemi věcmi nezbytnými k životu — světlem, vzduchem, vodou a potravou — ale poskytl nám je všechny v hojné míře a rozmanitosti, aby byl život pro člověka potěšením. Jak se ale lidstvo zachovalo v roli nájemníků? Naneštěstí ne příliš dobře. Doslova si ničíme tento náš krásný domov, v němž bydlíme. Co s tím majitel, Jehova Bůh, udělá?
‚Zničí ty, kteří ničí zemi‘ — to Bůh udělá! (Zjevení 11:18) A jak? Bible odpovídá: „Ve dnech těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ — Daniel 2:44.
Co můžeme čekat od vlády Božího království, trvajícího na neurčito? Slova proroka Izajáše nám umožňují dopředu nahlédnout do toho, co má přijít:
„A jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou. Nebudou se lopotit zbytečně ani nebudou rodit pro rozrušení; protože jsou potomstvem vytvořeným z Jehovových požehnaných a jejich potomci s nimi.“ — Izajáš 65:21 až 23.
Jaká světlá budoucnost pro lidstvo! V tomto novém světě, který Bůh vytvoří, již lidstvo nebude sužováno problémy s bydlením, potravou, vodou, zdravím a člověk již nebude zanedbávat člověka. Nakonec bude moci poslušné lidstvo pod Božím vedením naplnit zemi a podmanit si ji, aniž by bylo vystaveno hrozbě přelidnění. — 1. Mojžíšova 1:28.
[Rámeček na straně 13]
Proč jsou potraviny často drahé?
Přestože reálné ceny potravin klesají, obvyklou zkušeností nakupujících je, že ceny rostou. Proč? Jedním jednoduchým důvodem je urbanizace. Aby se mohlo nasytit množství lidí v neustále rostoucích městech na celém světě, je nutné přepravovat potraviny na velké vzdálenosti. Pro Spojené státy je například typické, že „sousto potravy musí urazit 2 100 kilometrů z pole až na talíř“, říká jedna studie, kterou provedl Worldwatch Institute. Spotřebitel musí zaplatit nejen za potravinu, ale i za skryté náklady na zpracování, balení a dopravu.
[Nákres na straně 10]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Plyny vyvolávající skleníkový efekt
Unikající záření
Zachycené infračervené záření
Zemská atmosféra zachycuje sluneční teplo. Ale vytvořené teplo — přenášené infračerveným zářením — nemůže snadno uniknout kvůli plynům způsobujícím skleníkový efekt. Tím přispívá k oteplování zemského povrchu.
[Obrázky na straně 12]
Je zapotřebí 5 kilogramů obilovin, aby se vyprodukoval 1 kilogram hovězího masa. Čtvrtina lidstva, která jí maso, spotřebovává téměř polovinu světové produkce obilovin