„Pamatujte na Pearl Harbor!“

NA OSTROVĚ Oahu bylo krásné nedělní ráno. Adeline, havajská dívka japonského původu, která tehdy chodila do šesté třídy, byla právě na trávníku před domem v centru Honolulu. Uviděla letadla a směrem od Pearl Harboru k nebi stoupal dým. Bylo to jen další vojenské cvičení?

Lidé na Oahu si již natolik zvykli na vojenské manévry a cvičnou střelbu, že dokonce i William S. Pye, viceadmirál americké tichomořské flotily, jen vyhlédl z okna svého bytu a řekl manželce: „To je zvláštní, že armáda pořádá cvičení v neděli ráno.“ Psala se neděle 7. prosince 1941.

Třináctiletý chlapec uslyšel zvuk blížících se letadel a zvědavě vystrčil hlavu z okna. „Tati,“ referoval otci, veliteli námořní letecké základny ve městě Kanehoe, „ta letadla mají na sobě červené kruhy.“ Stačilo jen zahlédnout červené kotouče vycházejících sluncí na letadlech Japonského císařského loďstva, a nebylo třeba nic dodávat — nečekaný nálet!

Admirál H. E. Kimmel, velitel americké tichomořské flotily v Pearl Harboru, obdržel telefonickou zprávu o útoku. Ohromeně stál a s tváří „bílou jako jeho uniforma“ pozoroval, jak nepřátelská letadla s bzukotem vosího roje bombardují jeho loďstvo. „Věděl jsem okamžitě,“ vzpomíná, „že se odehrává cosi děsivého, že to není jen náhodný nálet několika zbloudilých letadel. Ať se člověk podíval kamkoli na oblohu, všude byl nepřítel.“

„Tora, Tora, Tora“

Několik minut před tím, než výbuchy torpéd a bomb roztříštily vznešený klid Pearl Harboru, dostal se ostrov Oahu do zorného pole jednoho důstojníka na palubě japonského bombardovacího letadla. Pomyslel si: „Tento ostrov je příliš mírumilovný na to, aby byl bombardován.“

Na velitele útočné letecké sestavy, Micuo Fučidu, ovšem průzor v mracích zapůsobil zcela odlišným dojmem. „Bůh je jistě s námi,“ uvažoval. „To Boží ruka určitě rozptýlila mraky přímo nad Pearl Harborem.“

V 7:49 vydal velitel Fučida signál k útoku: „To, To, To,“ což japonsky znamená: „Útokem vpřed!“ S pocitem naprosté jistoty, že americká armáda byla útokem zcela zaskočena, vydal radistovi rozkaz k vyslání zprávy o tom, že útok byl proveden. Znění této zprávy tvořila slavná šifrovaná slova: „Tora, Tora, Tora“ („Tygr, Tygr, Tygr“).

Útok proveden

Jak se mohl veliký námořní operační svaz, zahrnující šest letadlových lodí, nepozorovaně připlížit až na vzdálenost 370 kilometrů od Oahu? Jak mohla první útočná vlna sto osmdesáti tří letadel proklouznout radarovou sítí a zasadit americké tichomořské flotile tak hroznou ránu? Japonský operační svaz si především zvolil severní trasu, navzdory bouřlivému zimnímu moři. Americké hlídky byly severně od Pearl Harboru nejslabší, a japonské letadlové lodi zachovávaly přísné radiotelegrafické mlčení.

Tento strategický ostrov byl nicméně pečlivě střežen radary. Mohly zachytit každé blížící se letadlo. Toho osudného dne, asi v sedm hodin ráno, si dva vojáci, konající službu na mobilní radarové stanici v Opaně na ostrově Oahu, povšimli neobvykle velkých bodů na obrazovkách radaru. Takové body představovaly skupinu „pravděpodobně více než padesáti“ letadel. Když na to však upozornili informační středisko, bylo jim sděleno, aby si s tím nedělali těžkou hlavu. Důstojník v informačním středisku pokládal tyto body za letku amerických bombardérů B-17, jejíž přílet z pevniny byl na tu dobu plánován.

Cožpak ale vláda Spojených států necítila už předtím ve vzduchu tak říkajíc zápach střelného prachu? Japonská vláda zaslala svým zplnomocněným vyslancům do Washingtonu čtrnáctidílnou zprávu, která měla být 7. prosince, přesně v 1 hodinu odpoledne východního časového pásma, doručena ministru zahraničních věcí USA, panu Cordellu Hullovi. V Pearl Harboru bylo právě ráno 7. prosince. Zpráva obsahovala sdělení, že Japonsko přerušuje se Spojenými státy jednání o závažných politických otázkách. Vláda Spojených států tuto zprávu zachytila a uvědomila si, že situace je vážná. V noci před oním rozhodujícím dnem obdržel tehdejší prezident Spojených států Franklin D. Roosevelt prvních třináct částí zachycené zprávy. Když si ji přečetl, v podstatě řekl: „To znamená válku.“

Američtí vládní představitelé sice tušili, že ze strany Japonska bezprostředně hrozí nepřátelské akce, ale jak uvádí The New Encyclopædia Britannica: „Neměli naprosto žádné informace ohledně toho, kdy a kde k tomu dojde.“ Většina se domnívala, že to bude někde na Dálném východě, snad v Thajsku.

Schůzka, která se měla uskutečnit v 1 hodinu odpoledne, musela být odložena, jelikož sekretářky na japonském velvyslanectví nestihly přepsat zprávu do angličtiny. Když japonský velvyslanec ve Washingtonu předával zprávu panu Hullovi, bylo za deset minut půl třetí. Tou dobou byl Pearl Harbor pod palbou a blížila se k němu druhá útočná vlna letadel. Pan Hull již mezitím obdržel sdělení o náletu. Ani nenabídl japonským zplnomocněncům židle; přečetl si dokument a chladně jim pokynul ven ze dveří.

Prodlení, k němuž došlo při doručení zamýšleného ultimáta, roznítilo zlost Američanů vůči Japonsku. Dokonce i někteří Japonci cítili, že za takovýchto okolností nebyl nálet na Pearl Harbor nenadálým strategickým útokem, ale obyčejným přepadením. „Slova ‚PAMATUJTE NA PEARL HARBOR‘ se stala jakousi přísahou, která v Američanech vyburcovala bojového ducha,“ napsal Micuo Fučida, velitel první útočné vlny letadel. Přiznal: „Tento útok přivedl na Japonsko hanbu, která nevymizela ani po prohrané válce.“

Franklin D. Roosevelt nazval 7. prosinec „datem, které se bude vzpomínat s pocitem odporu“. Toho dne bylo v Pearl Harboru potopeno nebo těžce poškozeno osm amerických bitevních lodí a deset dalších plavidel. Bylo zničeno 140 letadel. Z 360 stíhaček a bombardérů, které útočily ve dvou vlnách, ztratili Japonci celkem 29 letounů. Přišli také o 5 trpasličích ponorek. Více než 2 300 Američanů bylo zabito, 1 140 zraněno.

Pod heslem „Pamatujte na Pearl Harbor!“ se americké veřejné mínění sjednotilo proti Japonsku. Kniha Pearl Harbor as History — Japanese-American Relations 1931–1941 (Pearl Harbor z hlediska dějin — japonsko-americké vztahy v letech 1931 až 1941) říká: „Kongres (stejně jako americký lid všeobecně) se jednotně postavil za prezidenta Roosevelta v jeho odhodlání porazit nepřítele. Proti se ve sněmovně reprezentantů ozval jen jeden hlas.“ Odplata za nálet na Pearl Harbor byla pro Američany zcela dostačujícím důvodem k rozpoutání nepřátelství se Zemí vycházejícího slunce.

Nečekaný nálet v zájmu světového míru?

Čím japonští vládcové ospravedlňovali své nepřátelské akce? Ač to zní neuvěřitelně, tvrdili, že tak chtějí nastolit světový mír a sjednotit celý svět do jedné ‚velké rodiny‘ neboli ‚hakkó ičiu‘. To se stalo heslem, které hnalo Japonce do krvavé zteče. „Základním cílem japonské národní politiky,“ prohlásila v roce 1940 japonská vláda, „je pevné nastolení světového míru v souladu se vznešeným duchem hakkó ičiu, na němž byla naše země založena, a vybudování nového světového řádu. První kroky by měly být učiněny v oblasti Východní Asie a v přilehlých územích.“

Dalším velkým cílem japonského válečného snažení bylo, kromě naplnění hesla hakkó ičiu, osvobození Asie od západních mocností. Obojí bylo pokládáno za vůli císaře. S cílem dobýt svět zavedli militaristé celý národ do války s Čínou a později i se západními zeměmi, včetně Spojených států.

Isoroku Jamamoto, hlavní velitel japonské flotily letadlových lodí ovšem rozumně usoudil, že japonská armáda v žádném případě nemůže přemoci vojenskou sílu Spojených států. Viděl jen jednu jedinou šanci na udržení dominantního postavení Japonska v Asii. Usuzoval, že císařské válečné loďstvo by mělo „na počátku války nelítostně zaútočit na hlavní americkou flotilu a zničit ji, čímž by morálka amerického vojenského námořnictva a celého národa poklesla na takovou úroveň, že by se již nikdy nedala pozvednout“. Tak se zrodil nápad podniknout nečekaný nálet na Pearl Harbor.

[Obrázek na straně 4]

Pearl Harbor za náletu

[Podpisek]

U.S. Navy/U.S. National Archives photo