Získal si nás roztomilý koala

Od dopisovatele Probuďte se! v Austrálii

MEZI nejúchvatnější překvapení v cizích, neprobádaných zemích musely v minulosti patřit objevy zajímavých a neobvyklých zvířat. Po roce 1788 to tak rozhodně bylo v případě Austrálie.

Tehdy byly trestní kolonie kolem města Port Jackson (dnešní Sydney) osidlovány trestanci, kteří byli do Austrálie přiváženi z Anglie jako vězňové. O deset let později se jeden propuštěný trestanec, z něhož se stal badatel, vydal do jižní vysočiny, 130 kilometrů do vnitrozemí. Čekalo jej příjemné překvapení, když poprvé uviděl australského koalu. Napsal o tom, že to bylo „další zvíře, jež místní domorodci nazývají ‚cullawine‘ a které se velmi podobá americkému lenochodovi“.

Chtěli byste blíže poznat tento rozkošný chlupatý uzlíček, který se o dvě stě let později stal lákadlem pro turisty směřující k protinožcům do jejich sluncem vysušené krajiny? Věříme, že ano. Návštěvníci Austrálie si totiž nejvíce přejí vidět klokana a hned poté vyslovují další přání: „Musím vidět a pohladit si vašeho roztomilého medvídka.“

Není to medvěd

Koala je skutečně roztomilé zvířátko. Dorůstá asi jen 80 centimetrů a vypadá jako plyšový medvídek — má nos jako knoflík a krásný, měkký kožíšek. Ale možná vás překvapí, když zjistíte, že vůbec nepatří do čeledi medvědovitých.

Často se mu sice říká medvídek koala či australský medvídek. Ale to jsou nesprávná pojmenování. Koala se totiž neřadí mezi medvědovité. Nejvíce se podobá vombatu, dalšímu australskému vačnatci, který značně připomíná bobra.

Dílo The Australian Encyclopaedia vykresluje nádherný obrázek tohoto půvabného a rozkošného tvorečka: „Koala má zavalité tělo, hustou vlnitou srst, která je na zádech šedá až hnědavá a na břichu žlutobílá, velké oblé chlupaté uši a široký kožovitý nos, který se téměř podobá rypáčku. . . Toto zvíře s jistotou šplhá po stromech, ale na zemi se pohybuje těžkopádně.“

Dospělí koalové váží kolem 14 kilogramů. Ve volné přírodě se dožívají asi 20 let. V zajetí se někteří z nich dožili až 12 let.

Koala patří podobně jako australský klokan mezi vačnatce (latinsky Marsupialia — od slova znamenajícího „kapsu“ čili „vak“) a rodí se způsobem specifickým pro vačnatce. Malý novorozený koala není ještě plně vyvinutý. Přesto se bez jakékoli pomoci musí dostat do matčina vaku, kde se přisaje k jedné z jejích dvou bradavek.

Po šesti měsících je z něj již plně vyvinuté mládě, schopné na krátkou dobu matčin vak opustit. Ale asi za další dva měsíce je už příliš velký a nevejde se tam. Co si počít? Vůbec si s tím hlavu neláme. Vozí se na hřbetě své matky a drží se jí jako klíště, když ona šplhá po stromech nahoru a dolů.

Takové bezplatné cestování však nemůže probíhat donekonečna a tak za dalších pět nebo šest měsíců se náš mladík již musí postarat o sebe sám. Ale po tu krátkou dobu je to dojemný pohled — matka šťastně vozí své mládě, které se zuby nehty drží jejího huňatého hřbetu. Když mladý koala svou matku opustí, vede docela samotářský život a společnost vyhledává pouze v období páření.

Živí se listy

Jméno koala pochází z jednoho domorodého slova, které naznačuje, že toto zvíře jen velmi málo pije. Ale jak může koala žít, když nepije vodu? Čerpá ji totiž z rosy a z vlhkých listů eukalyptů, které jsou jeho potravou.

Eukalypty? Ano, koala se živí listy asi padesáti různých druhů eukalyptů, ale jen necelých deset druhů patří mezi jeho oblíbené pochoutky.

Dospělý koala spořádá za den asi jeden kilogram listí. Žvýká je beze spěchu, ale zato důkladně. Většinu času tráví vysoko ve větvích eukalyptu a dolů sestupuje jen tehdy, když chce přelézt na jiný strom. Na zemi se totiž pohybuje těžkopádně a neobratně.

Protože koalové jsou noční zvířata, většinu dne tráví spánkem, usazeni vysoko nad zemí v nejrůznějších krkolomných pozicích ve vidlici nějakého stromu. Vypadá to nepohodlně? Zdá se, že oni to tak neberou. Vždyť takové místo jim poskytuje vynikající ochranu před choutkami různých dravců.

Dají se ochočit?

Koalové byli ochočeni, když se je podařilo získat velmi mladé, a stali se z nich přítulní mazlíčci. Jedni manželé, žijící v severní části státu Queensland, chovali tohoto mazlíčka — samičku — od jejích tří měsíců. Drobné mládě každou noc naříkalo a utišilo se teprve tehdy, když vedle ní do košíku dali podušku ovázanou kouskem kožíšku z koaly, což přijala jako náhražku své matky. Pojmenovali ji Teddy. Dokud nebyla dost stará na to, aby se živila listy eukalyptu, svědčilo jí kravské mléko, které lízala jako kotě.

Potíž ale byla v tom, že Teddy si tak zvykla na lidi, že nesnesla být sama a libovala si v tom, když ji nosili v náručí jako dítě. Někdy už byla skutečně na obtíž. Její spokojený život trval 12 let. Koalu tedy lze ochočit, ale v Austrálii je nyní nezákonné chovat ho doma jako mazlíčka.

Jejich stav byl ohrožen, ale nyní jsou chráněni

Na přelomu tohoto století byli koalové tak hojní, že jejich počet v Austrálii se uváděl v miliónech. Ale protože spí během dne ve větvích eukalyptů, stali se tak snadným cílem, že jich byly tisíce zastřeleny jenom ze „sportu“.

Když posléze vzrostla poptávka po jejich stříbrošedé kožešině, začala skutečná jatka. Například v roce 1908 bylo pouze v Sydney prodáno 60 000 koalích kožek. A v roce 1924 východní státy Austrálie vyvezly přes dva milióny kožešin.

Australská vláda si naštěstí uvědomila, že tomuto roztomilému zvířeti hrozí vyhubení, a v roce 1933 vydala zákon, který zakazuje vyvážet koaly i výrobky z jejich kožešin. Koala nyní patří mezi chráněná zvířata.

Jiné země se pokoušely chovat koaly ve svých zoologických zahradách, ale s nevalnými výsledky. Je obtížné dodržet jejich zvláštní jídelníček, sestávající z čerstvých listů eukalyptů. Úspěšní byli v americkém státě Kalifornii, hlavně proto, že zdejší podnebí je pro pěstování eukalyptů vhodné. V zoologických zahradách v San Diegu a Los Angeles nyní mají zdravé koaly, kterým se daří dobře. V poměrně nedávné době byli koalové dovezeni do Japonska. Používají zde pečlivě promyšlené metody, a tak jim mohou zajistit zdraví. — Viz Probuďte se! z 22. srpna 1986, angl.

Přežije roztomilý koala?

Zdá se, že přístup založený na zdravém rozumu může zvýšit vyhlídku na přežití těchto zvířat a zabránit jejich svévolnému zabíjení. Spisovatel Ellis Troughton uzavírá svou knihu Furred Animals of Australia (Kožešinová zvířata Austrálie) takovýmto přáním: „Půvabný koala je všude naprosto neškodný. Každého velice potěší, když jich bude tolik, že budou vyhledávat naše usedlosti a předměstí, jako to dělají vačice! Kéž se tedy jejich počet zázračně rozhojní, aby se pod příkrovem lesa mohli pokojně popásat na jeho zásobách.“

Milovníci zvířat všude na světě se připojují k tomuto vznešenému přání a to nejen kvůli roztomilému koalovi, ale kvůli všem těm nádherným tvorům, kteří s námi přebývají na planetě Zemi a kteří byli stvořeni pro naše potěšení a radost.

[Obrázek na straně 16]

Dospělý koala spořádá za den asi jeden kilogram listí eukalyptu. Žvýká je beze spěchu, ale zato důkladně