Exploze rozvodů

„ROZVOD I SE ŠPERKY.“ Tento neobvyklý titulek se nedávno objevil v jednom populárním časopise pro ženy. Článek vybízel: „Vaše manželství se rozpadlo a máte pocit, že jste si spálila prsty. Nechte si tedy roztavit vzpomínky, které vám leží ve šperkovnici.“ Místní zlatník rozvedeným lidem za určitý poplatek umožní, aby si sami roztavili snubní a zásnubní prsteny. Šperkům pak dá takový tvar, který již nebude připomínkou neúspěšného manželství.

Zdá se, že manželství — podobně jako tužky, papírové tácky, dětské pleny a holicí čepelky — je v současné době žádané spíše v podobě pro jednorázové použití. ‚Když tě to omrzí, prostě se toho zbav‘ — to je postoj, který převládá.

Lorenz Wachinger, populární autor, psycholog a terapeut působící v Mnichově, řekl, že „manželství jako takové již neexistuje“. Přeháněl? Možná ano, ale není těžké pochopit, proč to tak mohl cítit. Podle listu Stuttgarter Zeitung se totiž v Německu každý rok rozpadá 130 000 manželství. Ale k rozvodům zcela jistě nedochází jenom v Německu.

Celosvětový jev

Podobný trend se projevuje ve všech zemích světa. Například Spojené státy by mohly být dobře nazývány světovým střediskem rozvodů. Každý rok zde totiž dochází k více než 1 160 000 rozvodům, což je téměř polovina počtu uzavřených sňatků. V průměru zde tedy každou minutu každého dne dojde k více než dvěma rozvodům.

Když tato čísla pozorujeme ve světle historie, znamená to úplnou explozi rozvodů. Ještě asi před sto lety byl ve Spojených státech pouze 1 rozvod na 18 sňatků. Kromě náhlé vlny rozvodů, která přišla po druhé světové válce, jejich počet až do šedesátých let narůstal jenom pozvolna. Ale během příštích 25 let se ztrojnásobil!

V polovině osmdesátých let (poslední období, pro něž jsou dostupné spolehlivé statistické údaje) zaznamenaly země na celém světě vrcholy v počtu rozvodů za jeden rok: Sovětský svaz 940 000, Japonsko 178 000, Velká Británie 159 000, Francie 107 000, Kanada 61 000, Austrálie 43 000. Závany změn zasáhly už i místa, kde náboženství a zákony udržovaly rozvodovost na nízké úrovni. Například v Hongkongu je stále pouze 1 rozvod na každých 17 uzavřených manželství, ale počet rozvodů se zde v letech 1981 až 1987 zdvojnásobil. Časopis India Today uvedl, že se v indických středních vrstvách pomalu vytrácí cejch, kterým zde byli poznamenáni rozvedení lidé. V různých státech Indie byly zřízeny nové soudní instituce, aby vůbec mohly zvládnout nárůst žádostí o rozvod, jichž za jediné desetiletí přibylo o 100 až 328 procent.

Statistické údaje samozřejmě nemohou vyjádřit všechny ty srdcervoucí příběhy, které se skrývají za těmito velkými čísly. Žel, rozvod se dotýká téměř každého z nás, a to už jen proto, že manželství se vyskytuje všude na světě. Je pravděpodobné, že jsme sami v manželství, nebo jsme dětmi rodičů, kteří žili v manželství, nebo v manželství žijí lidé nám blízcí. Pokud jsme tedy ještě neutrpěli ránu v podobě rozvodu, jeho hrozba nás přesto může znepokojovat.

Jaká je příčina všech těchto rozvodů? Částečnou odpovědí mohou být politické změny. V mnoha zemích se nedávno zhroutily zákonné bariéry, které rozvody zakazovaly a které byly dlouho podporovány vlivnými náboženskými skupinami. Například Argentina v osmdesátých letech prohlásila za protiústavní zákon, který do té doby nepovoloval soudní rozvody. Podobně Španělsko a Itálie zavedly zákonný rozvod. Ale takové změny v zákonech nemusí vždy doprovázet náhlý vzrůst v rozvodovosti.

A tak za celosvětovou explozí rozvodovosti musí vězet nějaké mnohem hlubší příčiny než jen právní systém. Spisovatel Joseph Epstein se toho dotkl, když napsal, že ještě nedávno „být rozveden znamenalo nechat si jakoby právně potvrdit vlastní bezcharakternost“. Ale dnes, píše J. Epstein, „je v některých kruzích větší výjimkou člověk, který není rozvedený, než ten, kdo rozvedený je; život udržovaný v hranicích jediného manželství zde může být dokonce považován za projev nedostatečné fantazie“. — Z knihy Divorced in America (Rozvedený člověk v Americe).

Jinými slovy, základní postoje lidí k manželství se změnily. Postupně se vytrácí úcta a vážnost k uspořádání, které bylo dlouho považováno za svaté. Rozvod se po celém světě stává něčím stále přijatelnějším. Proč? Jak je možné, že lidé pojednou přijímají to, na co se dříve dívali s nelibostí? Mohlo by to být snad tím, že rozvod nakonec není tak špatný?