Rozvod — Jeho trpké ovoce

NA ROZVODY nedoplácejí právníci, ani přátelé, ani populární osobnosti, ani „odborníci“. Doplácejí na ně ti, kteří se rozvedou — a také jejich děti.a Místo aby se rozvod stal něčím, co osvobozuje, může si vyžádat zdrcující daň.

Diane Medvedová se ve své knize The Case Against Divorce přiznává, že původně zamýšlela napsat knihu, která by byla vůči rozvodu „z morálního hlediska neutrální“. Pociťovala však nutnost svůj náhled změnit. Proč? Píše o tom: „Prostě jsem při svém výzkumu zjistila, že proces rozvodu a jeho důsledky jsou tak pronikavě zhoubné — pro tělo, mysl i ducha —, že v ohromujícím množství případů je ‚léčba‘ rozvodem určitě horší než samotné ‚onemocnění‘, jímž manželství trpí.“

Anna, o níž jsme hovořili v minulém článku, s jejím názorem souhlasí: „Myslela jsem si, že rozvod bude pro mě vysvobozením. Myslela jsem si, že když se z tohoto manželství budu moci vymanit, bude mi pak dobře. Ale před samotným rozvodem jsem díky této bolesti alespoň věděla, že žiji. Po rozvodu jsem měla pocit, že už to není žádný život. Zakoušela jsem takovou opuštěnost, jako kdybych ani nebyla. Bylo to něco strašného. Ani nemohu popsat ten pocit prázdnoty, který jsem prožívala.“ Mlhavé sliby svobody a vzrušení přerostly po rozvodu v ponurou skutečnost každodenního boje o živobytí a o přežití.

Nepopiratelnou pravdou je, že i v případě, kdy existují oprávněné důvody pro rozvod, mohou být jeho důsledky bolestné a mohou trvat dlouho. A tak by bylo moudré, aby každý, kdo uvažuje o takovém rázném kroku, věnoval nejdříve pozornost Ježíšově radě a ‚spočítal své náklady‘. (Lukáš 14:28) Co tedy patří mezi tyto náklady, mezi bolestné důsledky rozvodu?

Citové a mravní důsledky

Jedna nedávno provedená studie, publikovaná v časopise Journal of Marriage and the Family, naznačovala, že rozvod má spojitost s pocity neštěstí a s depresí. U rozvedených lidí je mnohem pravděpodobnější výskyt deprese a u lidí rozvedených více než jednou je větší pravděpodobnost, že budou depresemi trpět častěji. Socioložka Lenore Weitzmanová ve své knize The Divorce Revolution (Revoluce rozvodů) uvádí, že rozvedení a odloučení lidé patří mezi nejčastější pacienty psychiatrických léčeben; také jsou častěji nemocní a vyskytuje se u nich více předčasných úmrtí a sebevražd.

D. Medvedová při svém průzkumu 200 lidí zjistila, že rozvod má u mužů i žen za následek citovou nevyrovnanost trvající v průměru sedm let, ale někdy i celá desetiletí. Zjistila však, že rozvod neměl vliv na nezdravý způsob jednání, který byl vlastně hlavní příčinou toho, že se manželský pár nechal rozvést. Pak není divu, že u druhých manželství je ještě větší pravděpodobnost selhání než u prvních.

Místo aby se chování po rozvodu zlepšilo, má tento krok často vysoce negativní dopad na morálku. Výzkumní pracovníci zjistili, že většina mužů a žen po rozvodu vstupuje na krátkou dobu do jakéhosi druhého období dospívání. Hltají plnými doušky nově nalezenou svobodu v řadě nových milostných vztahů, aby pozvedli své zplihlé sebevědomí nebo zmírnili svou osamělost. Ale milostné schůzky podněcované takovým samolibým cílem mohou vést k sexuální nemravnosti s celou řadou tragických následků. A zvláštní trauma to může představovat pro děti, které vidí své rodiče takovým způsobem jednat.

Lidé se při rozvodu až příliš často hlásí ke světské propagandě, podle níž mají být na prvním místě jejich osobní potřeby a zájmy. A tak se zatvrzují vůči bolesti, kterou budou působit svému okolí — svým dětem, rodičům, přátelům. Někteří zapomínají na to, že Bůh může v srdci také pociťovat bolest, když přehlížíme jeho měřítka. (Srovnejte Žalm 78:40, 41; Malachiáše 2:16.) Rozvod také může být záležitostí plnou záště, zejména když se u soudu zvrhne do bojů o opatrovnictví dětí a o majetek.

Finanční katastrofa

Lenore Weitzmanová dále uvedla, že rozvod znamená pro ženy ve Spojených státech „finanční katastrofu“. V průměru se o polovinu sníží jejich rozpočet na takové základní potřeby jako jídlo, bydlení a poplatky za vytápění. Zjistila, že jejich životní úroveň po rozvodu klesla až o děsivých 73 procent!

Očekávala, že dnešní „osvícené“ zákony o rozvodu budou sloužit na ochranu žen. Zjistila však, že místo toho ženy po rozvodu naopak hovořily o pocitech zoufalství a strádání. Uváděly, že se najednou musely uchýlit k programům sociální péče, potravinovým poukázkám, různým útulkům a vyvařovnám. Plných 70 procent žen, s nimiž L. Weitzmanová hovořila, uvedlo, že měly ustavičné obavy, aby nějak vyšly s penězi. Některé ženy trpěly panickým strachem, pocity marnosti, a dokonce se cítily jakoby uvězněné doma s dětmi, aniž jim zbyl nějaký čas na sebe.

Rodiče jednoho mladého muže, kterému budeme říkat Tom, se rozvedli, když mu bylo osm let. Vzpomíná: „Když od nás táta odešel, vždy jsme měli jídlo, to ano, ale plechovka sodovky byla najednou luxusem. Nemohli jsme si dovolit nové šaty. Všechny naše košile nám musela ušít máma. Když se podívám na fotografie nás dětí z té doby, je to smutný obrázek nezdravě vypadajících lidí.“

Děti jsou většinou svěřeny do péče ženám a mnozí otcové na děti neplatí soudně stanovené výživné — které je často stejně menší než potřebné minimum —, a proto rozvod přivede do nouze spíše ženy než muže. Ale ani muži po rozvodu nijak nezbohatnou. Kniha Divorced Fathers (Rozvedení otcové) poznamenává, že jenom výdaje za soudní stání mohou pohlcovat polovinu čistého ročního příjmu muže. U mužů a otců působí rozvod pustošivě také na jejich citovou stránku. Mnozí trpí tím, že jsou v životě svých dětí degradováni na pouhé návštěvníky.

Chraňte si své manželství!

Výsledky jednoho průzkumu u lidí rozvedených jeden rok nás tedy nepřekvapí: 81 procent manželů a otců a 97 procent manželek a matek přiznalo, že rozvod byl zřejmě omylem a že měli více usilovat o zachování svého manželství. Rovněž stále více zneklidněných „odborníků“ ustupuje od lehkovážných postojů, které dříve obhajovali. List Los Angeles Times nedávno uvedl: „Po více než pětadvacetiletém sledování výsledků se mnozí terapeuti. . . více snaží o zachování manželství.“

Pro „odborníky“ je ústup od jejich postoje docela snadný. Vlastně nemusí udělat nic víc, než říci „ale to je mi líto!“, a mohou začít zpívat jinou písničku. Ale pro tisíce těch, kteří dali na jejich rady, to tak snadné není. Oběti rozvodu však ze své trpké zkušenosti mohou získat životně důležité poučení, které Žalm 146:3, 4 shrnuje takto: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“

Přátelé, terapeuti, právníci či populární osobnosti nejsou nic víc než nedokonalí lidé. Když tedy potřebujeme nějakou radu v manželství, proč bychom měli spoléhat výhradně na ně? Nebylo by rozumnější obrátit se nejdříve na Jehovu Boha, Tvůrce manželského uspořádání? Jeho zásady se nemění podle toho, kam se obrátí vítr „odborných“ názorů. Boží zásady se prokazovaly jako pravé po celá tisíciletí a jsou účinné i dnes.

Ondřej a Anna si to začali uvědomovat nějaký čas po rozvodu. Viděli, že to vše byl strašlivý omyl. Je však pozoruhodné, že pro ně ještě nebylo příliš pozdě. Opět k sobě našli cestu. Začali měnit své smýšlení. „Uvědomil jsem si,“ vzpomíná Ondřej, „že jsem z mravního hlediska na dně, a potřeboval jsem pomoc. Poprvé za celá léta jsem se o to modlil. Chtěl jsem dělat to, co je správné; musel jsem tedy přestat s tím, co jsem prováděl, a zamítnout veškerá měřítka, která jsem převzal ze světa. Už jsem o ně nestál.“

Anna se k tomu přidává: „Důvod, proč spolu i přes naši hroznou minulost nyní můžeme žít, je v tom, že jsme oba chtěli být v dobrém postavení před Jehovou. A opravdu jsme si přáli dokázat to.“ To ale neznamená, že od té doby už to bylo snadné. „Teď si našeho vztahu více hledíme. Opravdu jej střežíme. A když má někdo z nás pocit, že je náš vztah někam unášen, rozebíráme to spolu.“

Ondřej a Anna nyní vychovávají dvě rozkošné děti. Ondřej slouží jako služební pomocník v jednom křesťanském sboru svědků Jehovových. Vše samozřejmě není zcela dokonalé. V tomto starém světě není manželství nikdy dokonalé. A jak by mohlo být, když spojuje dva nedokonalé lidi? Proto také Bible varuje, že od doby, kdy do světa vstoupil hřích, s sebou manželství přináší určité ‚soužení v těle‘. (1. Korinťanům 7:28) A tak není moudré vstupovat do manželství lehkovážně. Kdokoli uvažuje o manželství, udělá dobře, když bude věnovat dostatek času na to, aby poznal svého nastávajícího partnera. A jakmile je manželství uzavřeno, je tento svazek obvykle dobrý do té míry, do jaké se mu věnuje náležité úsilí.

A je jisté, že ani rozvod by se neměl brát na lehkou váhu. Když je rozvod považován za nevyhnutelný krok, pak nám Bůh jistě může poskytnout potřebnou pomoc, abychom mohli vydržet těžké období, které může následovat. Ale držíme-li se trendu světa a přijímáme opovržlivý náhled na svaté manželské uspořádání, kdo nás pak bude moci uchránit před následky takové pošetilosti? Chraňme si tedy své manželství. Namísto sklonu zbavit se manželství jako něčeho nepotřebného, když se věci nedaří, zaměřujme se na jejich řešení. Snažme se mosty spíše opravovat, místo abychom je za sebou pálili. Nastanou-li v manželství problémy, hledejme praktické odpovědi v Božím slově.b Nalezneme tam východiska, která jsou účinná.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 10]

Chraňte své manželství tím, že si jako rodina vyhradíte čas na společnou činnost