Vzestup a pád světa obchodu

3. část: Chamtivý obchod odhaluje svou pravou tvář

NA POČÁTKU 16. století zaujímala v evropském obchodu dominantní postavení na severu hansa (sdružení kupců severoněmeckých měst), na západě Anglie a Nizozemsko a na jihu Benátky.

Několik století měly Benátky monopol v obchodu s kořením. Dohodami s Araby a později s osmanskými Turky se podařilo uzavřít východní obchodní cesty před případnými konkurenty. Pokud by si někdo přál s monopolem Benátek soupeřit, musel by nalézt nové cesty na Dálný východ. Nastalo tedy hledání. Výsledkem byl objev a posléze i porobení amerického kontinentu.

V devadesátých letech 15. století dostaly Portugalsko a Španělsko od papeže schválení, aby rozpoutaly kampaně s cílem dobýt tehdy neznámé kraje. Těmto dvěma katolickým mocnostem však nebylo pohnutkou jen náboženské přesvědčení. Profesor Shepard Clough poznamenává: „Jakmile byly vytyčeny územní požadavky na objevené části světa, dali se uchazeči do bezhlavého honu za veškerými hospodářskými výhodami, jaké mohli z objevených oblastí získat.“ Dodává: „Tito první průkopníci očekávali tak rychlé zbohatnutí, že to připomínalo pudovou vášeň. Je to zajímavé svědectví jednak o tom, jaké pohnutky vedly k těmto objevům, a též o převládající ideologii západního světa.“ Živočišná touha po zlatě a po obracení domorodého obyvatelstva na křesťanství poháněla konkvistadory k tomu, aby Nový svět pustošili.

Mezitím však Nizozemsko přerůstalo ve vlivnou obchodní mocnost. Žádný z obchodních gigantů té doby nebyl sto tento vývoj zastavit. V průběhu 17. století začalo být zjevné, že jen Anglie je natolik mocná, aby se dokázala utkat s Holanďany. Soupeření na poli ekonomiky se vyhrocovalo. Během třiceti let do roku 1618 se anglické loďstvo zdvojnásobilo; v polovině 17. století byla holandská obchodní flotila zhruba čtyřikrát větší než veškeré obchodní loďstvo Itálie, Portugalska a Španělska dohromady.

Obchodní centrum Evropy se tudíž přemístilo z přístavů Středozemního moře do přístavů na pobřeží Atlantského oceánu. Profesor Clough o tom hovoří jako o „obchodní revoluci“ a o „jednom z největších přesunů v dějinách“, díky němuž vznikl „ekonomický blahobyt, který západní Evropě umožnil stanout v čele politického a kulturního vývoje Západního světa“.

Impéria nestála jen na cukru a koření

V roce 1602 sloučili Holanďané několik obchodních společností, které řídili holandští kupci, a vytvořili Holandskou východoindickou obchodní společnost. Tato společnost slavila v následujících desetiletích obchodní úspěchy nejen v Japonsku a na Jávě, ale vytlačila též Portugalce z dnešní Západní Malajsie, Srí Lanky a z Moluk. Profesor Clough říká, že „[Holanďané], podobně jako Portugalci a Španělé, si přáli udržet si své výhodné postavení v obchodu se zeměmi Východu výlučně pro sebe“. A není se čemu divit! Tento obchod byl tak výnosný, že se Nizozemsko stalo do 17. století nejbohatším státem západní Evropy v přepočtu na jednoho obyvatele. Amsterdam se tudíž stal finančním a obchodním střediskem západního světa. — Viz rámeček na straně 23.

Dánsko a Francie založily podobné společnosti. Ovšem první a posléze nejvlivnější byla založena roku 1600 a nazývala se Anglická východoindická společnost. V Indii zaujala pozici, kterou dříve měli Francouzi a Portugalci. Později získali Angličané obchodní prvenství rovněž i v Číně.

Holandská západoindická společnost zatím na západní polokouli obchodovala s cukrem, tabákem a kožešinami. A Angličané po založení Společnosti Hudsonova zálivu v Kanadě v roce 1670 se snažili při svém obchodování v oblastech přilehlých k Hudsonovu zálivu nalézt severozápadní cestu k Tichému oceánu.

Novinář Peter Newman říká, že soupeření mezi Společností Hudsonova zálivu a jedním z jejích konkurentů, Severozápadní společností, „bylo ekonomickým bojem o trh s kožešinami. Brzy se však změnilo v boj o vlivné postavení a o území. . . Obě strany si vyřizovaly účty krvavým způsobem.“ Skutečnými oběťmi byli ovšem Indiáni, s nimiž tyto společnosti obchodovaly. „Platidlem na trhu s kožešinami se stal alkohol,“ říká, a dodává, že takové „placení alkoholem mravně zničilo rodiny Indiánů a podkopalo jejich kulturu“.a

Tak vstoupila do světa dvě mocná a vlivná impéria, která nebyla vybudována jen obchodem s cukrem a kořením — ale též krvavými boji! Chamtivý obchod odhaloval svou pravou tvář. V publikaci The Columbia History of the World je uvedeno: „Holanďané a Angličané se plavili všemi oceány světa jakožto zástupci obchodních zájmů. . . Pro tyto společnosti byl prvořadou pohnutkou zisk.“ — Kurzíva od nás.

Zisk na úkor druhých

Od 16. do 18. století silně ovlivňoval evropské myšlení ekonomický systém známý jako merkantilismus. The New Encyclopædia Britannica poskytuje toto vysvětlení: „[Merkantilismus] trval na tom, že nabývání bohatství, zvláště bohatství v podobě zlata, mělo pro národní politiku prvořadý význam. . . Hospodářská politika, jakou diktovala merkantilistická filozofie, byla odpovídajícím způsobem jednoduchá: podporovat vývoz, bránit dovozu a zisk, vzniklý přebytkem z vývozu vyrovnávat zlatem.“

Uskutečňování této politiky častokrát způsobovalo značnou nespravedlnost. Kolonie byly připravovány o tuny zlata, které jim byly konfiskovány ve prospěch mateřské země. Řečeno jednoduše, merkantilismus zrcadlil sobecký, chamtivý postoj, kterým se vyznačoval svět obchodu od samého začátku — a který trvá dodnes.

Merkantilismus měl své kritiky. Mezi jedny z nejpřednějších patřil Skot Adam Smith. Tento uznávaný filozof a politický ekonom vydal v roce 1776 svou ekonomickou studii nazvanou Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Byl sice odpůrcem merkantilismu, ovšem nevyjadřoval se proti úsilí o zisk motivovanému osobním prospěchem. Naopak tvrdil, že lidstvo vede „neviditelná ruka“, která je podněcuje k účasti na ekonomické konkurenci a k úmyslu sledovat osobní prospěch; avšak sledování těchto zájmů může být podle jeho tvrzení pro společnost jako celek prospěšné.

Smith byl zastánce teorie laissez-faire (francouzsky: „nechejte dělat“). Podle této představy měly vlády zasahovat do ekonomických záležitostí jednotlivců co nejméně. Jednoznačně tak vyjádřil ideologii klasického kapitalismu.

Kapitalismus — v současnosti převládající a podle názoru některých lidí nejúspěšnější ekonomický systém — charakterizuje soukromé vlastnictví a volný obchod mezi jednotlivci či podniky, které spolu vzájemně soupeří o zisk. Novodobé dějiny kapitalismu se počínají v 16. století ve městech střední a severní Itálie, ovšem jejich kořeny sahají mnohem dál do minulosti. Emeritní profesor historie Elias J. Bickerman vysvětluje, že „ekonomické použití našeho slova ‚kapitál‘, odvozeného z latinského caput, což znamená ‚hlava‘, sahá zpět až k babylónskému výrazu, který rovněž znamenal ‚hlava‘ a měl stejný ekonomický význam“.

Sledováním vlastního zájmu jednotlivců nebo národů odhaluje obchod svou pravou tvář. Nezdráhá se například zamlčovat pravdu. The Collins Atlas of World History říká: „V obchodní strategii hráli svou roli i kartografové a v některých případech byli oběťmi této strategie. Nové objevy odkrývají nevídaná bohatství. Bude smět kartograf prozradit světu tuto informaci? Nebude spíše nucen ji utajit před případnými konkurenty?. . . Holandská východoindická společnost tak v sedmnáctém století nezveřejnila dokumenty, které by poskytly informace konkurentům.“

Obchodní podnikání šlo ve své špatnosti ještě mnohem dále. Od 17. do 19. století kvetl obchod s otroky. Odhaduje se, že do otroctví bylo prodáno na deset miliónů Afričanů a tisíce z nich při transportu na americký kontinent zahynuly. Kniha Roots (Kořeny) od Alexa Haleyho a její televizní zpracování z roku 1977 vykresluje živý obraz této strašlivé tragédie.

Stavební kameny — jak se využijí?

Nedokonalí lidé se od počátku dějin učí svými chybami. Nikoliv božským zjevením, ale neúnavným bádáním a někdy též náhodou objevili lidé základní vědecké pravdy, které využili v nových vynálezech. Když se v roce 1750 začala ekonomika Velké Británie měnit z agrární v převážně průmyslovou a začala více využívat stroje, začaly být některé z těchto vynálezů dostupné jako ‚stavební kameny‘ a byly využity k budování nového světového uspořádání.

Větrný mlýn, známý v Íránu a Afghánistánu již v šestém nebo sedmém století n. l., připravil cestu pro objev a vývoj nových zdrojů energie. Bude však chamtivý obchod ochoten zříci se nadměrně vysokých zisků ve prospěch bezpečnosti, ekologické čistoty a spolehlivosti těchto zdrojů? Nebo využije energetických krizí — které snad dokonce sám vyvolá — ve svůj vlastní prospěch?

Střelný prach, který byl vynalezen v Číně v desátém století, byl dobrodiním pro důlní průmysl a pro stavebnictví. Bude však mít chamtivý obchod dost mravní síly na to, aby jej nezneužil na výrobu zbraní a k obohacení obchodníků se zbraněmi za cenu lidských životů?

Litina, kterou pravděpodobně vynalezli v Číně v šestém století n. l., byla předchůdkyní oceli, z níž měl být postaven nový, moderní svět. Bude však chamtivý obchod ochoten snížit své zisky, aby zabránil znečištění životního prostředí, haváriím a lokálnímu přelidnění, které s sebou přináší industriální věk?

Odpověď měla přijít časem. Tyto a ještě jiné stavební kameny byly v každém případě předurčeny k tomu, aby přivodily světovou revoluci, která měla posléze napomoci vzniku něčeho, co svět dosud neviděl. Dočtete se o tom v našem příštím vydání: „Průmyslová revoluce — k čemu vedla?“

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 23]

Bankovnictví

Př. n. l.: Vkladatelé ve starověkém Babylóně a Řecku svěřovali své mince do úschovy chrámům; ne každý si chtěl své mince vyzvednout ve stejnou dobu, a proto si mohli jiní lidé jistou část těchto mincí vypůjčovat.

Středověk: Počátky moderního bankovnictví; rozvíjejí je italští kupci, kteří využívají cestujících duchovních jako svých zprostředkovatelů pro přenos akreditivů z jedné země do druhé; angličtí zlatníci začali půjčovat na úrok peníze, které jim byly svěřeny do úschovy.

1408: V Janově (Itálie) byla založena instituce, kterou někteří nazývají předchůdkyní moderních bank; podobné instituce byly založeny v Benátkách (1587) a Amsterdamu (1609). Jeden historik říká, že „účinné služby, které poskytovala Amsterdamská banka, přispěly svým dílem k tomu, že se Amsterdam stal finančním střediskem světa“.

1661: Stockholmská banka, pobočka Amsterdamské banky, začala vydávat bankovky (listiny, jimiž banka zaručovala doručiteli platbu); tuto praxi později zdokonalili Angličané.

1670: V Londýně zahájila svou činnost první zúčtovací banka; tento bankovní úřad měl vyřizovat pohledávky a vyrovnávat účty; téhož roku spatřil světlo světa první šek; zákazník tak mohl převést své stvrzenky o vkladech na jiné banky nebo část svého aktivního zůstatku na jiné osoby.

1694: Založena Anglická banka, přední emisní banka (banka vydávající papírové peníze).

1944: Založena Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, které se též říká Světová banka — specializovaná instituce, úzce vázaná na Organizaci spojených národů a určená k tomu, aby nabízela finanční pomoc členským státům v rámci programů obnovy a rozvoje.

1946: Ustanovení Mezinárodního měnového fondu, který má „prosazovat měnovou kooperaci, stabilizaci měn, rozšíření obchodu; řešit problémy související s platební bilancí“. — The Concise Columbia Encyclopedia.

1989: Delorsův plán navrhuje, aby Evropská společenství zavedla společnou měnu a aby v devadesátých letech vytvořila Evropskou centrální banku.

1991: Svou činnost zahajuje Evropská banka pro obnovu a rozvoj, instituce, kterou v roce 1990 zformovalo 40 států; jejím cílem je poskytovat finanční pomoc při obnově oslabených ekonomik zemí Východní Evropy.

[Obrázek na straně 21]

Indiáni často dostávali od bílého člověka zaplaceno alkoholem a stali se oběťmi tohoto obchodu

[Podpisek]

Harper’s Encyclopædia of United States History