Rovníková Guinea — Klenotnice plná překvapení

Od dopisovatele Probuďte se! v Rovníkové Guineji

V AFRICE leží země, kde se dodnes džunglí potulují sloni a gorily, kam dosud téměř nepronikl duch komerčního smýšlení a kde stále ještě děti mávají na kolemjdoucí. Země, o níž se mimo africký kontinent hovoří jen zřídka.

Název Rovníková Guinea je rozhodně vhodný. Tato země — o rozloze zhruba jako Belgie — totiž takřka sedí na rovníku. V prosinci roku 1990 jsem navštívil dvě hlavní území Rovníkové Guineje: ostrov Bioko a malou část afrického vnitrozemí — Mbini.

Prvním překvapením pro mě bylo zjištění, že většina z 350 000 obyvatel Rovníkové Guineje hovoří kromě svých kmenových jazyků také plynně španělsky. Dozvěděl jsem se, že je dnes jediným státem v Africe, kde se mluví španělsky, a to díky některým zvláštním okolnostem v dějinách kolonialismu.

Co má společného s Evropou

Asi dvacet let před tím, než Kolumbus objevil Ameriku, prozkoumával Guinejský záliv portugalský mořeplavec Fernão do Pó a zahlédl vulkanický ostrov Bioko, pokrytý bujnou zelení. Byl tak okouzlen jeho krásou, že jej pojmenoval Formosa („Krásná“). Po letech ho jiný slavný badatel, sir Henry Stanley, popsal jako „perlu oceánu“.

Čistá krása těchto míst však stála po dlouhá staletí v temném stínu ohavného obchodu s otroky. Strategická pozice ostrovů Bioko a Corisco (jiného Guinejského ostrova, který leží nedaleko pobřeží Mbini) z nich činila ideální překladiště pro dopravu otroků na americký kontinent. Od 16. do 19. století prošly těmito dvěma ostrovy statisíce otroků.

V roce 1778 si Portugalci přestali činit nárok na Bioko a na blízkou pevninu a postoupili je Španělům. Tím se měl vyřešit spor mezi těmito dvěma zeměmi o území v Jižní Americe. Španělsko tak získalo v Africe svůj vlastní zdroj otroků a výměnou za to se vzdalo svých nároků na portugalské území v daleké Brazílii.

Hranice však nebyly přesně vymezeny a španělských kolonizátorů bylo málo. V 19. století začaly evropské země zápolit o kolonie v Africe. Francie a Německo tehdy obsadily vnitrozemí a Británie žádostivě pohlížela po ostrově Bioko. Teprve roku 1900 byly hranice Rovníkové Guineje konečně pevně vymezeny. Až do roku 1968, kdy získala nezávislost, byla tato země španělskou kolonií.

„Úsměv za úsměv“

Zjistil jsem, že obyvatelé Rovníkové Guineje představují velmi zajímavou etnickou směsici. Na ostrově Bioko žijí Bubové a ve dvou velkých městech země poutají pozornost vysocí Hausové. Přistěhovali se ze severu a v Guineji jsou předními obchodníky. Největším kmenem vnitrozemské části země je kmen Fangů. Příslušníci tohoto kmene tvoří podstatnou část zaměstnanců státní správy. Guinejci nechodí daleko pro úsměv, čímž potvrzují fangské přísloví, které říká: „Úsměv vyvolává úsměv.“

V Rovníkové Guineji jsou dosud velmi živá tradiční řemesla a zvyky. Upoutalo mě, jak si Guinejci staví obydlí. Jsou jednoduchá a celá jsou postavena z materiálu, který lze nalézt v lese. I guinejští rybáři dosud používají starobylých metod, když vydlabávají kanoe a chytají ryby.

Tisíce Guinejců denně proudí na přelidněná tržiště v Bata a v Malabo, ve dvou nejdůležitějších městech země. Návštěva tržiště mi pomohla lépe pochopit místní obyvatele a jejich život. Prodává se tam vše, co si jen dovedete představit — od použitých francouzských klíčů až po opičky (z opičího masa připravují dobrý guláš). Nejrozmanitější láhve naplněné velmi účinným čisticím prostředkem, vyrobeným podomácku, soupeří o prostor s úhlednými hromadami fazolí a paliček česneku. Čas nemá v Guineji velkou cenu. Jak jsem si všiml, stánky jsou v provozu zřejmě neustále, a ne-li neustále, pak aspoň do soumraku nebo dokud není vyprodáno.

V mnoha fangských vesnicích jsem viděl velký přístřešek pro veřejná zasedání. Dozvěděl jsem se, že se mu říká Casa de la Palabra („Dům slova“). Zde se scházejí vesničané a řeší vzájemné spory poté, co obě strany předložily své stížnosti neboli „slova“. Tento dům má namísto stěn podpěrné kůly, aby probíhajícímu jednání mohl každý, kdo si přeje, naslouchat.

Tropické pralesy — poklad, který je třeba zachovat

Pro mne jsou však symbolem Guineje především rovníkové pralesy. Jakmile jsme vyjeli ven z města, připadali jsme si, jako bychom projížděli zeleným tunelem. Tak bujná je guinejská džungle. Zelená je barvou Guineje, zelená všech odstínů, zelená, která po každém tropickém dešti zazáří novou svěžestí. Popínavé liány, mohutné trsy bambusu, stovky druhů stromů, to vše se k sobě tiskne a přimyká. Krajina je pokrytá zeleným hávem. Tropický les — nesourodý, a přece harmonický — je třeba na naší ničené zemi chovat jako poklad.

Rozsáhlé oblasti Rovníkové Guineje poskytují dosud příznivé prostředí pro panenské tropické pralesy, z nichž některé byly vybrány pro budoucí národní parky. Les — to není jen dekorativní prvek krajiny. Skýtá Guinejcům také potravu, palivo, a dokonce léčiva. Není tedy divu, že hlavní částí státního znaku Rovníkové Guineje je mohutný strom — vlnovec pětimužný.

Nemohl jsem se ubránit dojetí nad krásou ostrova Bioko. Je to krása, která dojala i rané evropské badatele před pěti sty lety. Tento hornatý ostrov je poset sopečnými krátery — v některých vznikla jezera, a to ještě více přispívá k rozmanitosti krajiny. Nejvyšší sopka ostrova se tyčí do výše téměř 3 000 metrů nad hladinou moře a její zalesněná úbočí jsou domovem celé řady exotických ptáků a motýlů, kteří svěží vegetaci dodávají ještě větší barvitost.

Vysoko na této hoře upoutali můj pohled drobní strdimilové, kteří poletovali při úbočí mezi křovisky a květinami. Zelené a červené opeření samečků se v odpoledním slunci třpytilo jako drahokamy. Podobně jako pro kolibříky je pro ně pochoutkou nektar velkých květin nebo hmyz, který nacházejí mezi květními plátky.

Jedinečná lesní fauna

Rovníkový les je zvláště v kontinentální části Guineje domovem neuvěřitelně rozmanité škály živočichů a rostlinstva. Hustou džungli obývají buvoli a sloni, kteří jsou menší než jejich druhové z africké savany. Ovšem zřejmě nejznámějším zvířetem místních pralesů je gorila, jejíž stav v celé Africe klesá. Hrál jsem si s ochočenou mladou gorilou, které lovci zabili matku. Její melancholický výraz mi připomínal, jak nejistá je vinou člověka budoucnost goril.

Před dvaceti pěti lety byli přírodovědci na celém světě překvapeni, když se doslechli, že v Guineji byl objeven gorilí albín. Byl to první známý případ albinismu u goril. Měl naprosto bílou srst, růžovou kůži a modré oči. Dostal jméno Copito de Nieve („malá sněhová vločka“) a byl nakonec přepraven do zoologické zahrady v Barceloně (Španělsko), kde dodnes obveseluje návštěvníky.

V pralese mě nejvíce zaujalo to, že zde ve skutečnosti zahlédnete jen málo zvířat. Mnoho jich ve dne spí, a prales tak skutečně ožívá teprve v noci. Za soumraku opouštějí tisíce kaloňů své hřady a prohánějí se nad baldachýnem lesa. Sovy rodu Scotopelia vylétají na své noční obhlídky řek a potoků. Okaté komby poskakují z větve na větev jako za denního světla.

Ve dne přispívají k barvitosti a živosti pralesa především ptáci a motýli. Nejpoutavěji působí svým klikatým letem i výraznými černozelenými křídly obrovští otakárci. Tlumené bublání zelených holubů rodu Treron, které se nám ozývá nad hlavami, kontrastuje s chraplavým voláním nemotorných zoborožců.

Na zemi jsem si povšiml modrooranžové agamy, hlídkující na kmeni spadlého stromu. Tiskla se ke kmeni, zcela nehybná, až na občasné šlehnutí jazykem, kterým zručně lapila každého mravence, jenž se ocitl na dosah.

Neměl jsem to štěstí, abych spatřil některého zástupce jedinečných obyvatel guinejských řek. Břehy a vodopády řeky Mbía osídlila největší žába na světě, skokan obrovský. Tyto žáby mohou vážit přes 3 kilogramy a od hlavy po konce nohou mohou měřit téměř metr. Paul Zahl, výzkumník z National Geographic, uvádí, že díky silným nohám může skokan obrovský jediným skokem překonat vzdálenost 3 metrů.

Zapadající slunce se v Rovníkové Guineji zabarvuje spíše do oranžova než do červena. Připomíná nám to, že atmosféra zde není tolik znečištěná jako v jiných částech světa. Konzumní společnost sem pořádá nájezdy jen zřídka a pralesy denně doplňují zásoby spotřebovaného kyslíku. Takových nezkažených oblastí je na světě málo a jsou velmi vzácné. Snad tento poklad na rovníku zůstane jedním z nich.

[Mapy na straně 24]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

AFRIKA

Rovníková Guinea

ROVNÍK

[Mapa]

Bioko

Mbini

ROVNÍK

[Obrázky na straně 25]

Rybáři své kanoe dodnes vydlabávají

Přístřešek pro veřejná zasedání („Casa de la Palabra“), kde se vesničané scházejí a kde řeší své spory

[Obrázky na straně 26]

mladá gorila

sova Scotopelia peli

komba velká

africký motýl