Užitek plynoucí z deštných pralesů
V ROCE 1844 znalec řečtiny Konstantin von Tischendorf v jednom klášteře našel v odpadkovém koši 129 listů starověkého rukopisu. Tischendorf z kláštera odcestoval s nesmírně cennými listy, které nyní tvoří část Sinajského kodexu — jednoho z nejznámějších rukopisů Bible.
Tento poklad byl zachráněn včas. Deštné pralesy, jejichž opravdová hodnota je také mnohdy přehlížena, však zřídkakdy potká takové štěstí. Každý rok v období sucha obloha v tropech zrudne tisíci požáry, založenými chovateli dobytka a zemědělci, kteří putují z místa na místo. Al Gore, současný viceprezident Spojených států, byl svědkem jednoho takového požáru v Amazonii a řekl: „Zpustošení je opravdu neuvěřitelné. Je to jedna z největších tragédií v celých dějinách.“
Málokdy spálíme něco, o čem víme, že je to cenné. Tragédie deštných pralesů spočívá v tom, že jsou ničeny dříve, než si uvědomíme, jakou mají cenu, dříve, než pochopíme, k čemu slouží, a dokonce ještě dříve, než poznáme, co obsahují. Jestliže někdo zapálí deštný prales, je to podobné, jako když doma topí v kamnech knihami a nezkontroluje jejich obsah.
V nedávných letech vědci začali zkoumat tyto „knihy“, obrovskou zásobárnu informací zapadlou v deštných pralesích. Tato „četba“ je úchvatná.
Jeden prales není jako druhý
„V téhle Indii je tolik stromů, že se to nedá vypovědět,“ prohlásil španělský kronikář Gonzalo Fernández de Oviedo v roce 1526. O pět století později má jeho posudek stále svou váhu. „Deštný prales,“ píše autorka jedné knihy Cynthia Russ Ramsayová, je „nejrozmanitější, nejsložitější a nejméně pochopitelný ekosystém na zemi“.
Biolog Seymour Sohmer, který zkoumá přírodu v tropech, říká: „Nikdy bychom neměli ztrácet ze zřetele fakt, že o tom, jak jsou uspořádány a jak pracují nejvlhčí tropické pralesy, nemluvě o jednotlivých druzích rostlin a zvířat v nich, víme jen málo nebo nevíme skoro nic.“ Už pouhý počet druhů a složitost jejich vzájemných vztahů představuje pro výzkumníka velmi náročný úkol.
V lese mírného pásma možná připadá na hektar jen několik druhů dřevin. Naproti tomu půl hektaru deštného pralesa snad poskytuje výživu více než 80 různým druhům, přestože celkový počet stromů na hektar činí v průměru jen asi 700. Roztřídění tak rozmanitých druhů je nesmírně namáhavý a vyčerpávající úkol, a proto bylo podrobeno rozboru pouze několik vyhrazených úseků deštného pralesa větších než jeden hektar. Provedené rozbory však přinesly překvapivé výsledky.
Rozsáhlý sortiment stromů poskytuje nespočetné možnosti úkrytu pro obrovské množství obyvatel pralesa — mnohem větší množství, než by si kdokoli představoval. Americká Národní akademie věd uvádí, že na 10 čtverečních kilometrech typického původního deštného pralesa žije asi 125 různých druhů savců, 100 druhů plazů, 400 druhů ptáků a 150 druhů motýlů. Pro srovnání si uveďme, že v celé Severní Americe žije nebo tam pravidelně zavítá méně než 1 000 druhů ptáků.
Některé z nesčetných druhů rostlin a živočichů je sice možné najít na celém území deštného pralesa, ale jiné se vyskytují pouze v jednom horském pásmu. Z toho důvodu jsou tak choulostivé. Jakmile dřevorubci před několika lety vykáceli všechen porost na jednom horském hřebenu v Ekvádoru, vyhynulo tam 90 endemických druhů rostlin.
Kvůli tomu, že dochází k takovým tragédiím, americká Komise pro tropické pralesy varuje: „Mají-li být tyto značně podceněné a pravděpodobně nenahraditelné zdroje uchráněny před možným zničením v první polovině příštího století, musí společnost národů ihned na tento problém podniknout rychlý a koordinovaný útok.“
Možná však vyvstávají otázky: Jsou tyto přírodní zdroje opravdu tak cenné? Mohl by snad zánik deštného pralesa nějak výrazně ovlivnit náš život?
Potraviny, čerstvý vzduch, léky
Začínáte den miskou kukuřičných lupínků, nebo snad vařeným vejcem a šálkem horké kávy? Jestliže ano, máte přímý užitek z výnosu tropických pralesů. Kukuřice, kávová zrna, slepice, která nese vejce, a dokonce i kráva, která dává mléko — to vše má svůj původ ve fauně a flóře tropického pralesa. Kukuřice pochází z Jižní Ameriky, káva z Etiopie, domácí slepice byly vyšlechtěny z asijského kura bankivského, a dojnice pocházejí z ohroženého divokého tura druhu nazývaného banteng původem z jihovýchodní Asie. „Nejméně 80 procent všeho, co jíme, má svůj původ v tropech,“ vysvětluje kniha Tropical Rainforest.
Člověk si nemůže dovolit přehlížet původ své zásoby potravin. Plodiny i hospodářská zvířata mohou být oslabeny přešlechtěním jednotlivých druhů. Rozmanité druhy potřebné pro posílení těchto rostlin a zvířat je možné získat právě z deštného pralesa, kde je ohromná koncentrace nejrůznějších druhů. Mexický botanik Rafael Guzmán například objevil nový druh trávy příbuzný dnešní kukuřici. Zemědělci byli jeho objevem nadšeni, protože tato tráva (Zea diploperennis) je odolná proti pěti ze sedmi závažných chorob, které ničí úrodu kukuřice. Vědci doufají, že pomocí tohoto nového druhu vypěstují takovou odrůdu kukuřice, která bude odolná proti chorobám.
Pohoří, kde byla tato divoká kukuřice objevena, vzala mexická vláda v roce 1987 pod svou ochranu. Stále je však ničeno tolik pralesa, že i podobně cenné druhy jako tato kukuřice se nepochybně ztrácejí dříve, než jsou objeveny. V pralesích jihovýchodní Asie žije několik druhů divokého skotu, které by mohly posílit plemena domácích stád. Jenže všechny tyto druhy jsou kvůli ničení jejich biotopu téměř na pokraji vyhynutí.
Stejně důležitý jako potraviny, které jíme, je čerstvý vzduch. Jak si jistě uvědomuje každý, kdo má rád osvěžující procházku v lese, stromy vykonávají nesmírně cennou práci, protože zásobují atmosféru kyslíkem. Ale když jsou páleny, uvolňuje se uhlík ve formě oxidu uhličitého a oxidu uhelnatého. Oba tyto plyny působí problémy.
Někteří vědci odhadují, že lidskou činností se obsah oxidu uhličitého v zemské atmosféře zdvojnásobil. I když za hlavního pachatele je považováno znečištění průmyslovými zplodinami, přesto údajně více než 35 procent všech emisí oxidu uhličitého jde na konto pálení pralesů. Oxid uhličitý, jakmile se dostane do atmosféry, vytváří takzvaný skleníkový efekt, o němž mnozí vědci předpovídají, že způsobí vážné oteplení celé zeměkoule.
Oxid uhelnatý je ještě horší. Je to hlavní vražedná složka smogu, který je zhoubou předměstí velkých měst. Výzkumný pracovník James Greenberg byl však překvapen zjištěním, že „nad amazonskými džunglemi je stejné množství oxidu uhelnatého jako nad předměstími amerických měst“. Bezohledným pálením amazonských pralesů byla znečištěna právě ta atmosféra, kterou tyto stromy měly čistit.
Deštný prales je nejen zdrojem potravy a čistého vzduchu, ale může být i opravdovou lékárnou. Čtvrtina všech léků, které lékaři předepisují, se získává z rostlin, jež rostou v tropických pralesích. Z mlžného pralesa v Andách pochází chinin připravovaný k boji s malárií; z amazonské oblasti přichází kurare používané k uvolnění svalů při operacích a z Madagaskaru je katarantus, jehož alkaloidy výrazně prodlužují život mnoha lidí postižených leukémií. Navzdory takovým působivým účinkům byly pouze asi u sedmi procent všech tropických rostlin zkoumány případné léčebné vlastnosti. A čas rychle ubíhá. Americký ústav pro boj proti rakovině varuje, že „hromadná likvidace tropických deštných pralesů by mohla být závažnou překážkou kampaně proti rakovině“.
Deštné pralesy plní ještě další nesmírně důležité úlohy, i když důležitost jejich úkolů je málokdy oceněna dříve, než pralesy zmizí. K těmto úkolům patří regulace dešťových srážek a teploty a také ochrana proti erozi půdy. Kniha The Emerald Realm: Earth’s Precious Rain Forests (Smaragdová říše: Skvostné deštné pralesy) uvádí: „Přínos světových tropických pralesů daleko převyšuje naše dnešní chápání. Přesto však i dnes víme, že jeho hodnota je nevyčíslitelná.“
„Budeme chránit jen to, co máme rádi“
Ničení přírodních zdrojů, které nás mohou tak štědře zásobovat, je rozhodně vrcholně pošetilé. Před více než 3 000 lety Bůh Izraelitům nařídil, aby když bojují proti nějakému nepřátelskému městu, tam zachovali ovocné stromy. Důvod, který jim k tomu uvedl, byl prostý: „Budeš se jimi živit.“ A kromě toho: „Což je strom v polích člověk, abys s ním jednal jako s obléhaným?“ (5. Mojžíšova 20:19, 20, Jeruzalémská bible) Totéž se dá říci o sužovaném deštném pralese.
Deštné pralesy jsou stejně jako ovocné stromy samozřejmě mnohem cennější, když stojí, než když jsou pokácené. V tomto novodobém světě však krátkodobé výhody mnohdy převažují nad dlouhodobou hodnotou. Tyto postoje se ovšem mohou změnit vzděláváním. Senegalský ekolog Baba Dioum zdůrazňuje: „Skutečnost je taková, že budeme chránit jen to, co máme rádi; budeme mít rádi jen to, co pochopíme; a pochopíme jen to, co jsme se naučili.“
Tischendorf ukradl ty starověké listy na Sinajské poušti proto, že starobylé rukopisy miloval a chtěl je zachránit. Naučí se lidé natolik milovat deštné pralesy, aby je včas zachránili?
[Praporek na straně 11]
Jestliže někdo zapálí deštný prales, je to podobné, jako když doma topí v kamnech knihami a nezkontroluje jejich obsah
[Rámeček a obrázky na straně 8 a 9]
Co se dělá pro ochranu života v pralesích
JESÚS ELÁ lovil asi patnáct let v africkém deštném pralese gorily a jiná zvířata. Ale už je neloví. Stal se průvodcem turistů v přírodní rezervaci, jež byla v Rovníkové Guineji vyhrazena pro ochranu 750 goril nížinných.
Jesús vypráví: „Z deštného pralesa mám víc, když nelovím. Prales je pro mě jako vesnice, kde bydlím, protože se tu cítím jako doma a poskytuje mi všechno, co potřebuji. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom tyto pralesy uchránili pro naše děti.“
Jesús, který se o svou lásku k pralesu nadšeně dělí s druhými lidmi, je šťastný. Nyní, když chrání gorily, vydělává víc peněz, než když je lovil. Turisté rádi zaplatí za mimořádnou příležitost vidět tato zvířata v divoké přírodě, a proto přírodní rezervace mohou být pro místní lidi zdrojem příjmů a návštěvníkům mohou poskytovat nezapomenutelnou podívanou na mnoho různých tvorů. Ochrana tohoto nádherného „přediva [pozemského] života“, jak vysvětluje kniha Tropical Rainforest, však vyžaduje „rozsáhlé rezervace, které v ideálním případě zahrnují celá povodí“.a
Proč musí být přírodní rezervace tak velké, aby mohly poskytovat náležitou ochranu? John Terborgh ve své knize Diversity and the Tropical Rain Forest (Rozmanitost a tropický deštný prales) usuzuje, že životaschopná populace jaguára (asi 300 dospělých zvířat) potřebuje prostor o velikosti přibližně 7 500 čtverečních kilometrů. Svou úvahu končí slovy: „Podle tohoto kritéria je na zemi pouze několik přírodních rezervací, v nichž je dostatek prostoru pro jaguáry.“ Tygři možná potřebují ještě více prostoru. Skupina dospělých tygrů (400 zvířat) vyžaduje prostor o rozloze přibližně 40 000 čtverečních kilometrů.
Tím, že jsou pro tato dravá zvířata vyhrazovány rozlehlé přírodní rezervace, mohou být také chráněny celé rozsáhlé plochy deštného pralesa. Dalším přínosem je to, že tato zvířata hrají důležitou úlohu při udržování celkového zdraví živočišné říše.
[Poznámka pod čarou]
a Povodí je území odvodňované řekou, říčním systémem nebo jiným vodním tokem.
[Rámeček a obrázky na straně 8 a 9]
Stvoření velké a malé
1. V deštném pralese je mnoho kobylek, které mají výrazné zbarvení. Jiný hmyz má zase tak účinné ochranné zbarvení, že se dá těžko rozeznat
2. Nejpozoruhodnější a nejkřehčí živé bytosti z deštného pralesa jsou motýli
3. Jednu z nejzábavnějších podívaných v pralese poskytuje houf opic, které skáčou z větve na větev
4. Jaguár je sice bezesporu králem amerického deštného pralesa, ale jen málo přírodovědců někdy nějakého jaguára vidělo v divočině
5. Něžné květy orchidejí zdobí většinu mlžných pralesů, které pokrývají tropické hory
6. V divoké přírodě žije necelých 5 000 tygrů
7. Nosorožík z tropické Ameriky má sice hrůzostrašné rohy, ale je zcela neškodný
8. Přestože gorily patří k chráněným druhům, jejich maso je stále možné najít na afrických trzích. Tento mírumilovný obr je vegetarián a potlouká se po pralese v rodinných skupinkách
9. Kvůli své nádherné kožešině byli oceloti lovem skoro vyhubeni
10. K nejhlučnějším a nejspolečenštějším ptákům v pralese patří papoušci
11. Jak naznačují její obrovské oči, komba shání potravu v noci
[Podpisky]
Foto: Zoo de Baños
Foto: Zoo de la Casa de Campo, Madrid
[Podpisek]
Foto: Zoo de Baños
[Obrázky na straně 7]
Deštné pralesy produkují (1) kakao, (2) katarantus užívaný k léčení leukémie a (3) palmový olej. (4) Odlesňování vede k ničivým sesuvům půdy