Mladí lidé se ptají . . .

Co mám dělat, aby mě druzí uznávali?

„Když někdy mluvím s dospělým, připadám si, jako bych mluvil do zdi.“ — Pavel

„Nesnáším, když nám dospělí nedůvěřují.“ — Matouš

„Moji rodiče mě buď ignorují, nebo jen dělají, že mi naslouchají. Mluvím a mluvím a když se zeptám ‚Slyšíte, co říkám?‘, odpovědí: ‚Jo, Jo.‘ A ve skutečnosti nevědí, co jsem jim právě říkala.“ — Pavlína

UZNÁNÍ — proč je tak těžké přimět ostatní, aby k tobě měli alespoň trochu uznání? Přeješ si, aby ti věnovali pozornost, aby tě brali vážně. A tak, když tě dospělí lidé — zejména tvoji rodiče — a vrstevníci ignorují, zlehčují tvé pocity, mluví s tebou jako s méněcenným nebo tě ‚usazují‘, může to bolet.

Je jen přirozené přát si, aby tě druzí lidé měli ve vážnosti. Sama Bible nás povzbuzuje k tomu, abychom ‚nalezli přízeň a dobré pochopení v očích Boha i pozemského člověka‘. (Přísloví 3:4) Zbožní mladí lidé, kteří žili v biblických dobách, to dělali. Tak například mladý muž jménem Timoteus měl přednost doprovázet apoštola Pavla na jeho misionářských cestách. Proč? „Bratři. . . o něm podávali dobrou zprávu,“ protože si získal jejich uznání. (Skutky 16:1, 2) A pak je tu příklad samotného Ježíše Krista, který v době, kdy byl ještě chlapec, „dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a u lidí“. — Lukáš 2:52.

Jistě, ty nejsi Ježíš. A pro mladého člověka není snadné získat si u druhých uznání. Bible kupříkladu dává mládí do spojitosti s ‚nezkušeností‘ a nespoutanou energií; poznání a moudrost přicházejí s věkem. (Přísloví 1:4; 20:29; Job 32:6, 7) Proto lidé všeobecně nemají k mladým lidem stejnou úctu jako k dospělým. Že je to nespravedlivé? Snad. Je to ovšem fakt, s nímž se musíš vyrovnat. Mnoho mladých lidí si navíc získalo špatnou pověst. V důsledku toho se někteří dospělí mylně domnívají, že všichni mladí lidé jsou „vzpurní“, „nezodpovědní“ nebo „pobláznění“.

A tak se v některých zemích — vlivem určitých zvyků, tradic a prudkých sociálních změn — ještě více rozšířila propast mezi mládeží a dospělými lidmi. Příkladem může být Afrika, kde se mnoho mladých lidí těší z výhod souvisejících se vzděláním, kterých se jejich rodičům nedostávalo. Kromě toho se mladí mohou ocitat v neustálém konfliktu se staršími lidmi, kteří se nechávají vést tradičními měřítky. Takové starší osoby často silně popuzuje chování mládeže, které chápou jako projev neúcty, nebo dokonce vzpurnosti.

Nehledě na to, v jaké situaci se sám nacházíš, chceš-li si získat uznání, budeš se muset chopit opravdové iniciativy a tvrdě na tom pracovat. Je to však uskutečnitelné!

Uznání si musíš zasloužit

Nejdříve si uvědom, že uznání není něco, co ti bude uděleno prostě proto, že si to přeješ. Také nemůžeš nikoho donutit, aby tě uznával. Uznání si musíš zasloužit. V biblických dobách se muž jménem Job těšil mezi lidmi ve svém okolí velikému uznání. Vzpomínal: „Mladíci, jakmile mě spatřili, ustupovali z cesty a starší muži mi projevovali respekt tím, že povstávali.“ Ovšem Job si takový respekt jednoznačně zasloužil. „Každý, kdo mě viděl nebo o mně slyšel, mohl říci něco dobrého o tom, co jsem vykonal,“ vysvětloval Job. Ano, Job měl stálou pověst člověka, který jedná bezúhonně. — Job 29:7–17, Today’s English Version.

Jakou pověst sis získal ty? Uplatnil jsi radu, kterou dostal Timoteus? „Ať nikdo nikdy nepohlíží svrchu na tvé mládí,“ řekl Pavel. „Staň se naopak pro věrné příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti.“ (1. Timoteovi 4:12) I ty se můžeš stát pro druhé příkladem hodným úcty. Pomocí ti k tomu může být studium Božího slova. Žalmista řekl: „Jak já miluji tvůj zákon!. . . Nabyl jsem větší pochopení než všichni moji učitelé, protože se zabývám tvými připomínkami. Chovám se s větším porozuměním než starší muži, protože jsem zachovával tvá vlastní nařízení.“ — Žalm 119:97, 99, 100.

Rozvineš-li si takové duchovní porozumění, budou s tebou spolukřesťané jistě jednat s uznáním. Povšimni si však, že musíš také ‚zachovávat‘ neboli uplatňovat biblickou radu. Jeden mladý Afričan jménem Charles vzal vážně biblický příkaz „činit učedníky“, v šestnácti letech se stal kazatelem plným časem a nyní slouží v kanceláři odbočky Společnosti Strážná věž. (Matouš 28:19, 20) Tím, že dal dobrý příklad v mluvení, si vysloužil respekt u druhých a prožívá velkou radost. Říká: „Život v této službě je velmi zajímavý. Je pro mne velice budující, že mohu úzce spolupracovat se zbožnými muži, kteří mají množství zkušeností. Tuto radost nelze s ničím srovnat.“

Způsoby, jak si zasloužit uznání

Dalším důležitým způsobem, jak si zasloužit uznání, je stát se příkladem v chování. Jedna mladá africká svědkyně Jehovova jménem Salome vzpomíná na své mládí: „Nejednala jsem tak, jak jednala většina. Naopak, úporně jsem bojovala za to, abych vždy zachovávala křesťanské zásady. Snažila jsem se brát život vážně, být uctivá a mít respekt k druhým — dokonce i k dětem.“ Jistě, za to, že jsi jiný, si tě možná budou druzí dobírat a smát se ti. (1. Petra 4:4) Ale podobně jako v případě Salome, druzí tě za to často budou — ač neradi — respektovat.

Povšimni si, že Salome si dávala obzvlášť záležet na tom, aby měla vůči druhým lidem úctu. Úcta plodí úctu. Proto říká Římanům 12:10: „Ujímejte se vedení v projevování vzájemné úcty.“ Pokud lžeš, pokud překrucuješ pravdu, krutě si někoho dobíráš, tropíš si z lidí žerty, chováš se ke slabším panovačně a hrubě, pak nejednáš s lidmi s úctou. Takové jednání nakonec podkope respekt, který mají druzí lidé k tobě.

Zvlášť důležité je projevovat uznání osobám, které zaujímají postavení autority. (1. Petra 2:17) Jeden policista například řekl: „Málokdy slyším mládež říci ‚pane‘.“ Jak se chováš ty sám k lidem s autoritou — k učitelům, k vedení školy, k příslušníkům policie? Máš-li pověst člověka, který jedná s osobami ve vyšším postavení s úctou, je mnohem pravděpodobnější, že tyto osoby budou prokazovat jistou míru úcty i tobě. — Srovnej Matouše 7:2.

Važ si starších osob

Některé kultury si vytvořily pravidla společenského chování, která jsou v platnosti již velmi dlouhou dobu, a očekává se, že je mladí lidé budou zachovávat. Tak například v Ghaně nesou starší lidé s nelibostí, když k nim mladý člověk hovoří s rukama v kapsách nebo když gestikuluje levou rukou. Takové normy společenského chování mohou člověku ze Západu připadat podivné, a dokonce i část africké mládeže je považuje za staromódní. Ovšem křesťané proti těmto normám námitky nemají. Ano, Bible nás nabádá, abychom druhé nepohoršovali. — 2. Korinťanům 6:3.

Jedno známé ghanské přísloví říká: „Dítě by mělo zbavovat ulit hlemýždě, ale ne sundavat krunýře želvám.“ Jinými slovy, předpokládá se, že některé věci budou dělat dospělí, ne děti. To se ti snad bude zdát nespravedlivé a ponižující. Pokud se však někdo vzpírá místním zvykům tím, že si nárokuje autoritu, která patří dospělým, ostatní to budou obvykle považovat za opovážlivost. Chceš-li si získat uznání druhých lidí, uděláš mnohem lépe, budeš-li si uvědomovat své podřízené postavení a naučíš-li se s ním vyrovnávat.

Ve 3. Mojžíšově 19:32 Bible říká: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled a před svým Bohem budeš mít bázeň. Já jsem Jehova.“ Nabídneš ochotně své sedadlo starším osobám ve veřejných dopravních prostředcích? Dáváš si pozor na to, co říkáš, když s nimi mluvíš? Projevuješ respekt uctivým nasloucháním?

Jak získat uznání svou vírou

Co si však počít, když tě druzí neuznávají kvůli tvé víře? Mladí lidé z řad svědků Jehovových jsou například často vystavováni tlaku ze strany učitelů a vrstevníků, aby se zúčastnili různých vlasteneckých obřadů a náboženských činností, které porušují biblické zásady. Lidé, kteří nechápou, proč mladí svědkové zaujímají takový odvážný postoj, mohou jejich náboženským přesvědčením pohrdat. Mladí svědkové mohou být dokonce vystaveni projevům nepřátelství.

Uvažujme však o tom, jak se zachoval jeden africký mladík, kterému budeme říkat Kwasi. „Nikdy jsem nechodil za školu,“ vysvětluje, „a účastnil jsem se činností, které nebyly v rozporu s mým svědomím. Ještě důležitější je však skutečnost, že jsem hned na začátku dal jasně najevo svůj postoj, který zaujímám jako svědek Jehovův.“ Učitelé i žáci si Kwasiho oblíbili pro jeho upřímnost, vážnost a pevné zásady. Kwasi dodává: „Někdy jsem svůj postoj musel vysvětlovat — jednou samotnému řediteli a celému učitelskému sboru —, ale mé názory byly vždy respektovány.“

Ano, chovej se způsobem, který povede druhé k tomu, aby k tobě měli úctu. Nikomu své náboženské přesvědčení nevnucuj, ale ‚buď vždy připraven k obhajobě před každým, kdo od tebe vyžaduje důvod pro naději, která je v tobě, ale čiň to spolu s mírností a hlubokou úctou‘. (1. Petra 3:15) Vyvaruj se chování, které by způsobilo, že by se o „Božím slově mluvilo utrhačně“. (Titovi 2:5) To mimo jiné znamená, že se nebudeš výstředně česat a oblékat a že se budeš vyhýbat duchu nezávislosti a vzpurným postojům.

Jistě, Bible tě povzbuzuje, aby ses ‚radoval ve svém mládí‘ a nikdo nečeká, že se budeš chovat, jako by ti bylo padesát. (Kazatel 11:9) Ale tím, když budeš příkladný v řeči a v chování, můžeš si u druhých lidí získat uznání a důvěru.

[Obrázek na straně 20]

Uznání si zaručeně získáš i tím, že pomůžeš starším lidem nést jejich náklad