Měj k druhým úctu

1. Proč jsou lidé rádi, když od druhých cítí úctu? (Přísloví 22:1)

JSI rád, když s tebou druzí jednají s úctou? Určitě jo. Úcta patří mezi základní lidské potřeby. Když ji od druhých cítíme, dělá nám to dobře. Takže dává smysl to, co říká Bible: „Být v úctě je lepší než stříbro a zlato.“ (Přečti Přísloví 22:1.)

2., 3. Třeba v jakých situacích bychom měli s druhými jednat s úctou?

² Někdy pro nás nemusí být jednoduché mít k druhým úctu. Jeden z důvodů může být, že lidé kolem nás mají svoje chyby, a ať se snažíme sebevíc, nedokážeme je přehlídnout. Taky žijeme v době, kdy je běžné, že spolu lidé jednají neuctivě. Ale my musíme být jiní. Proč? Protože Jehova po nás chce, abychom měli „úctu k lidem všeho druhu“. (1. Petra 2:17)

³ Aby nám to šlo, ukážeme si, co to znamená mít k druhým úctu a jak ji projevovat 1. členům rodiny, 2. bratrům a sestrám ve sboru a 3. těm, kdo neslouží Jehovovi. Zaměříme se hlavně na to, jak to zvládat ve chvílích, kdy to není vůbec jednoduché.

CO TO ZNAMENÁ MÍT K DRUHÝM ÚCTU?

4. Co to znamená mít k druhým úctu?

⁴ Jak by se dala úcta popsat? Úcta znamená, že si vážíme druhých lidí a bereme ohled na jejich pocity a potřeby. Projeví se v tom, co si o nich myslíme a jak se k nim chováme. Třeba když u lidí vidíme jejich hezké vlastnosti, to, v čem jsou dobří, nebo jaké mají postavení, přirozeně si jich vážíme. Ale aby byla úcta upřímná, musí samozřejmě vycházet ze srdce. (Mat. 15:8)

5. Co nám pomůže mít k druhým úctu?

⁵ Jehova chce, abychom druhým projevovali úctu, a očekává od nás, že ji budeme projevovat dokonce i těm, kdo jsou u moci. (Řím. 13:1, 7) Někdo možná řekne: „Rád budu s druhými jednat s úctou, když si to zaslouží.“ Je tohle ale dobrý argument? Jako Jehovovi služebníci si uvědomujeme, že úcta k druhým není podmíněná jenom tím, jak se chovají. Je založená na něčem hlubším – na naší lásce k Jehovovi a na tom, že mu chceme dělat radost. (Jozue 4:14; 1. Petra 3:15)

6. Dá se projevovat úcta i těm, kdo se k nám chovají neuctivě? Vysvětli to. (Viz taky obrázek.)

⁶ Někoho možná napadne: „Opravdu můžu mít úctu k někomu, kdo se ke mně chová neuctivě?“ Rozhodně jo. Ukážeme si to na několika příkladech. Král Saul před ostatními ponížil svého syna Jonatana. (1. Sam. 20:30–34) Ten k němu měl i tak dál úctu a bojoval po boku svého otce až do jeho smrti. (2. Mojž. 20:12; 2. Sam. 1:23) Velekněz Eli obvinil Hanu z toho, že je opilá. (1. Sam. 1:12–14) Ona s ním přesto mluvila s úctou, dokonce i když o něm v celém Izraeli věděli, že jako táta a velekněz udělal řadu chyb. (1. Sam. 1:15–18; 2:22–24) Aténští muži apoštola Pavla urazili, když o něm řekli, že je „mluvka“. (Sk. 17:18) I tak s nimi Pavel dál mluvil uctivě. (Sk. 17:22) Z těchhle příkladů je hezky vidět, co nás může motivovat k tomu, abychom měli k druhým úctu, nejenom když je to jednoduché, ale i když je to těžké. Je to láska k Jehovovi a touha neudělat nic, čím bychom ho zklamali. Zaměříme se teď na to, komu úctu projevovat a proč.

MĚJ ÚCTU KE ČLENŮM RODINY

7. Proč je někdy těžké chovat se ke členům rodiny s úctou?

⁷ Překážky. Jako rodina spolu trávíme hodně času, a tak známe silné i slabé stránky jeden druhého. Někteří můžou být třeba nemocní nebo přehnaně úzkostliví, a tak je těžké se o ně starat nebo si jich vážit. Další možná dokonce mluví nebo jednají tak, že nám to ubližuje. Místo aby se někteří snažili přispět k tomu, že bude doma pohoda a klid, chovají se k druhým neuctivě a tak vytváří dusno a chaos. Ve výsledku pak rodina nedokáže táhnout za jeden provaz. Je to podobné, jako když má člověk revma. Tělo kvůli němu nedokáže hladce spolupracovat. Stejně tak se kvůli neúctě v rodině vytrácí jednota. Revma se sice úplně vyléčit nedá, ale s neúctou je to jiné. Můžeme zabránit tomu, aby v naší rodině deformovala vztahy.

8. Proč je důležité chovat se ke svojí rodině s úctou? (1. Timoteovi 5:4, 8)

⁸ Proč je úcta důležitá? (Přečti 1. Timoteovi 5:4, 8.) Když Pavel psal svůj první dopis Timoteovi, mluvil v něm o tom, jak by se členové rodiny o sebe měli navzájem starat. Vysvětlil, že naší hlavní motivací, proč spolu jednat s úctou, není to, že musíme, ale to, že jsme oddaní Bohu. To znamená, že k nim máme úctu proto, že milujeme Jehovu a vnímáme to jako součást uctívání. Rodinu a to, jak bude fungovat, vymyslel Jehova. (Ef. 3:14, 15) Takže když členům rodiny projevujeme úctu, ve skutečnosti tím projevujeme úctu Jehovovi, zakladateli rodiny. A to je opravdu pádný důvod, proč se k sobě v rodině takhle chovat!

9. Jak spolu můžou manželé jednat s úctou? (Viz taky obrázky.)

⁹ Jak úctu projevovat. Manžel, který si svojí manželky váží, jí dává najevo úctu nejenom mezi lidmi, ale i v soukromí. (Přísl. 31:28; 1. Petra 3:7) Nikdy ji neuhodí, neponíží ani v ní nevyvolává pocit, že je k ničemu. Ariel,a který žije v Argentině, vypráví: „Kvůli tomu, že je manželka nemocná, občas řekne něco, co mě zraní. Když se to stane, připomenu si, že její slova neprozrazují nic o tom, co doopravdy cítí. V takových vypjatých chvílích si vybavím 1. Korinťanům 13:5. A to mě motivuje, abych s ní mluvil s úctou a neponižoval ji.“ (Přísl. 19:11) Manželka zase dává manželovi najevo úctu tím, že o něm před druhými mluví hezky. (Ef. 5:33) Není sarkastická, neposmívá se mu a nenadává mu. Ví, že takové chování by bylo jako rez, která by rozežrala jejich vztah. (Přísl. 14:1) Jedna sestra z Itálie má manžela, který trpí úzkostí. Říká: „Občas mám pocit, že manželovy obavy jsou hrozně přehnané. Dřív jsem s ním mluvila a tvářila se tak, že z toho rozhodně nebyla vidět úcta. Ale došlo mi, že čím víc se obklopuju lidmi, kteří s druhými mluví uctivě, tím víc dokážu s úctou jednat se svým manželem.“

10. Jak můžou kluci a holky ukázat, že si váží svých rodičů?

¹⁰ Kluci a holky, respektujte pravidla, která doma rodiče nastavili. (Ef. 6:1–3) Mluvte s nimi uctivě. (2. Mojž. 21:17) Čím budou vaši rodiče starší, tím víc vás možná budou potřebovat. Dělejte, co můžete, abyste se o ně dobře postarali. Hezkým příkladem je María. Její tatínek není svědek Jehovův. Když onemocněl, nechoval se k ní hezky, takže pro ni bylo těžké se o něho starat. Vzpomíná: „Modlila jsem se, abych k němu úctu nejenom cítila, ale taky mu ji dokázala projevovat. Myslela jsem na to, že když Jehova chce, abych k rodičům měla úctu, tak mi na to logicky dá i sílu. Časem mi došlo, že jestli budu tátovi projevovat úctu, nezáleží na tom, jestli se změní.“ Když k druhým v rodině máme úctu, přestože dělají chyby, dáváme najevo, že si vážíme toho, jak to Jehova nastavil.

MĚJ ÚCTU K BRATRŮM A SESTRÁM

11. Proč je někdy těžké bratrům a sestrám projevovat úctu?

¹¹ Překážky. I když bratři a sestry žijou podle biblických zásad, občas se k nám můžou zachovat nelaskavě, nespravedlivě nebo nás něčím vytáčí. Když nám dají nějaký „důvod si … stěžovat“, může být pro nás těžké dál jim projevovat úctu. (Kol. 3:13) Co nám v takové situaci může pomoct?

12. Proč je důležité chovat se k bratrům a sestrám s úctou? (2. Petra 2:9–12)

¹² Proč je úcta důležitá? (Přečti 2. Petra 2:9–12.) Ve svém druhém dopise se Petr zmínil o některých křesťanech z prvního století, kteří mluvili urážlivě „o slavných“ neboli o sborových starších. Jak na to, co se tam dělo, reagovali věrní andělé? „Z úcty k Jehovovi“ na účet těchhle arogantních mužů neutrousili jediné špatné slovo. Jen si to představ! Dokonalí andělé si je nedovolili nijak kritizovat. Nechali na Jehovovi, aby je pokáral a odsoudil. (Řím. 14:10–12; srovnej s Judou 9) Dali nám skvělý příklad. Když nemáme neuctivě jednat s našimi nepřáteli, tím spíš bychom neměli neuctivě jednat s našimi bratry a sestrami. Naopak měli bychom být „iniciativní v projevování úcty“. (Řím. 12:10) Když to tak budeme dělat, bude vidět, že si vážíme Jehovy.

13., 14. Jak můžeme s bratry a sestrami ve sboru jednat s úctou? Ukaž to na příkladu. (Viz taky obrázky.)

¹³ Jak úctu projevovat. Starší, když se snažíte druhé vést a něco je naučit, dělejte to s láskou. (Filem. 8, 9) Když musíte někoho usměrnit, buďte laskaví a počkejte, až to ve vás přestane vřít. Sestry, pro to, aby ve sboru byla a zůstala hezká atmosféra, toho můžete hodně udělat. K úctě přispějete třeba tím, že o druhých nebudete mluvit negativně nebo je pomlouvat. (Tit. 2:3–5) A všichni můžeme ukázat, že si vážíme starších tím, že s nimi spolupracujeme a že oceníme, co všechno pro nás dělají – jak vedou shromáždění, organizují kazatelskou službu a pomáhají těm, kdo se vydají „špatným směrem“. (Gal. 6:1; 1. Tim. 5:17)

¹⁴ Sestra Rocío se dostala do situace, kdy pro ni bylo těžké mít úctu ke staršímu, který ji na něco upozornil. Říká: „Měla jsem pocit, že to přehnal. Doma jsem o něm mluvila negativně. Snažila jsem se, aby to nebylo vidět, ale uvnitř jsem zpochybňovala, proč mi to řekl, a jeho radu jsem si nevzala k srdci.“ Co jí pomohlo? Vysvětluje: „Jednou jsem při čtení Bible narazila na 1. Tesaloničanům 5:12, 13. Uvědomila jsem si, že k tomu bratrovi rozhodně takovou úctu nemám, a ozvalo se ve mně svědomí. Modlila jsem se a v našich publikacích jsem si k tomu vyhledala nějaké konkrétní informace, o kterých jsem si říkala, že by mi mohly pomoct změnit postoj. Nakonec mi došlo, že problém nebyl v tom bratrovi, ale v tom, že jsem byla pyšná. Teď už vím, že pokora a úcta k druhým spolu souvisí. Pořád mám co zlepšovat, ale když se snažím s druhými jednat s úctou, cítím, že mám hezký vztah s Jehovou.“

MĚJ ÚCTU K TĚM, KDO NESLOUŽÍ JEHOVOVI

15. Proč může být těžké projevovat úctu lidem, kteří nejsou svědkové Jehovovi?

¹⁵ Překážky. Ve službě se často setkáme s lidmi, o kterých bychom neřekli, že si váží Boha a toho, co je v Bibli. (Ef. 4:18) Někteří od nás nic vědět nechtějí, protože doma k víře nebyli vedení. Někdy pro nás může být těžké zavděčit se našemu zaměstnavateli nebo nějakému učiteli. A jindy zase může být náročné vyjít s kolegy nebo spolužáky. Časem by se mohlo stát, že naše úcta k takovým lidem bude menší a menší a začneme se k nim chovat tak, jak bychom rozhodně nechtěli, aby se chovali oni k nám.

16. Proč je důležité projevovat úctu těm, kdo zatím neslouží Jehovovi? (1. Petra 2:12; 3:15)

¹⁶ Proč je úcta důležitá? Mysli na to, že Jehova si všímá toho, jak se chováme k těm, kdo v něj nevěří. Apoštol Petr křesťanům připomněl, že když se budou chovat co nejlíp, někteří díky tomu možná začnou „oslavovat Boha“. Proto jim kladl na srdce, aby svoji víru obhajovali „s mírností a hlubokou úctou“. (Přečti 1. Petra 2:12; 3:15.) Ať už stáli kvůli víře před soudem, nebo ji obhajovali před lidmi ze svého okolí, měli to dělat tak, jako by Bůh stál vedle nich. Je to tak, Jehova poslouchá, co říkáme a jak to říkáme. Lepší důvod, proč s těmi, kdo neslouží Jehovovi, jednat s úctou, nenajdeme!

17. Jak můžeme s lidmi, kteří nevěří v Jehovu, jednat s úctou?

¹⁷ Jak úctu projevovat. Když jsme ve službě, nikdy se nechceme na lidi dívat svrchu a vyvolávat v nich pocit, že jsou hloupí, protože o Bibli nic nevědí. Chceme je vnímat jako důležité pro Jehovu a jako sobě nadřazené. (Ag. 2:7; Filip. 2:3) Když tě někdo uráží kvůli tomu, čemu věříš, musíš odolat chuti mu to nějakou rádoby vtipnou poznámkou oplatit. (1. Petra 2:23) Když řekneš něco, čeho lituješ, hned se omluv. A jak se chovat uctivě k lidem v práci? Buď zodpovědný a snaž se zlepšovat v tom, jak vnímáš lidi, se kterými pracuješ, i ty, pro které pracuješ. (Tit. 2:9, 10) Když jsi poctivý a do práce dáváš všechno, možná se nezavděčíš lidem, ale rozhodně se zavděčíš Jehovovi. (Kol. 3:22, 23)

18. Proč stojí za to na úctě pracovat a projevovat ji?

¹⁸ Máme opravdu skvělé důvody pro to, abychom na úctě pracovali a dávali ji druhým najevo. Ukázali jsme si, že když máme úctu ke členům svojí rodiny, je z toho vidět, že máme úctu k Jehovovi, hlavě naší rodiny. Stejně tak když máme úctu k bratrům a sestrám ve sboru, je z toho vidět, že máme úctu k našemu nebeskému Otci. A když projevujeme úctu lidem, kteří Jehovovi neslouží, vytváříme jim ty nejlepší možné podmínky, aby i oni jednou našeho skvělého Boha oslavovali. I kdyby se k nám někteří lidé na oplátku nikdy s úctou nechovali, stojí za to na ní pracovat a dál ji projevovat. Proč? Protože Jehova nás odmění. Slíbil: „Budu totiž mít v úctě ty, kdo mají v úctě mě.“ (1. Sam. 2:30)