Od našich čtenářů

Pomoc pro umírající Pracuji jako zdravotní sestra na kardiologické jednotce v jedné nemocnici, a proto mě zaujaly články v časopise Probuďte se! nazvané „Pomoc pro umírající“ (22. října 1991) Mám ovšem dojem, že tam byl drobný omyl, který je třeba opravit. Píšete totiž: ‚Mnozí lékaři jsou toho názoru, že je etické přestat podávat umělou výživu a tekutiny některým pacientům, kteří umírají, jsou beznadějně nemocní nebo jsou trvale v bezvědomí.‘ Ubezpečuji Vás, že přestat podávat výživu a tekutiny by bylo pro nemocného krajně bolestivé a kruté. Z osobní zkušenosti mohu říci, že by to způsobilo ještě větší utrpení.

M. S., Francie

Výrok, který máte na mysli, je citátem z časopisu „The New England Journal of Medicine“ a zrcadlí názory mnoha lékařů. Lékaři věří, že pacienti s těžce poškozeným mozkem nejsou schopni prožívat bolest ani utrpení. Podávání umělé výživy a tekutin vyžaduje velkou zručnost a je samo o sobě nepříjemné a riskantní. Někteří lékaři jsou proto toho mínění, že v určitých situacích tato rizika převažují užitek. V každém případě, když dojde na takové bolestivé a citově náročné záležitosti, musí se jednotliví křesťané rozhodnout na základě vlastního svědomí. — VYD.

Před dvaceti lety jsem se rozhodl, že nechám svého jednodenního syna odpojit od přístrojů udržujících život. Narodil se předčasně a s odumřelým mozkem. Sám jsem ho doma přivedl na svět, protože se nám nepodařilo dostat se včas do nemocnice. Nemohu Vám ani vyjádřit, jak velmi jsem se celá ta léta trápil a jaké pocity viny jsem prožíval. Ale po přečtení těchto článků jsem se dokázal vyrovnat s tímto břemenem, které jsem nesl dvacet let.

S. M., Spojené státy

Sjezdy ve východní evropě Série článků „Lid milující božskou svobodu se raduje ve Východní Evropě“ (22. prosince 1991) mě hluboce dojala. Byla jsem vychována jako svědkyně Jehovova a měla jsem sklon považovat duchovní potravu, kterou jsem dostávala, za samozřejmost. Ale když jsem se dozvěděla, jak svědkové ve Východní Evropě dostali poprvé ve své mateřštině literaturu, kterou jsme my měli už několik let, začala jsem si více cenit přednosti, že mohu patřit k tak úžasné organizaci.

T. O., Japonsko

Čtení Je mi třináct let. Článek „Četba rozšíří váš obzor“ (22. července 1991) byl přesně tím, co jsem potřebovala. Dříve jsem četla po slovech. Myšlenky mi často odbíhaly, a tak jsem se musela vracet a číst látku znovu, abych jí rozuměla. Vaše vynikající podněty mi velmi pomohly.

A. K., Polsko

Náprava zločinců Mám syna ve vězení. Odebírá Probuďte se!, a proto se horlivě modlím, aby vyšly takové články, které by se dotkly jeho srdce. Velice jsem tudíž ocenila články „Pravda má moc napravovat“ (22. července 1991) a „Byl jsem zlodějem profesionálem“ (8. září 1991). Četla jsem je se slzami v očích a s vděčností Bohu, který ‚si přeje, aby všichni dosáhli pokání‘. (2. Petra 3:9) Doufám, že jej jednoho dne dosáhne i můj syn.

A. F., Spojené státy

Kriket Kriket patří zde v Karibské oblasti k oblíbeným kratochvílím. Velmi mě však překvapil článek „Kriket nebo baseball — jaký je mezi nimi rozdíl?“ (8. listopadu 1991) Nikdy by mě nenapadlo, že v tomto časopise takový článek vyjde. Byl velmi poučný a použila jsem jej k rozšíření mnoha výtisků Probuďte se!

J. D., Jamajka