Co znamenají velikonoce pro Boha?
VELIKONOCE — „největší svátek!“, „festum festorum!“ — prý oslavují vzkříšení Krista. Ale co řekl o oslavě svého vzkříšení Ježíš? Přikázali nám konat oslavu vzkříšení apoštolové? Děje se oslava velikonoc na základě Božího příkazu, nebo je to lidská tradice? Odpovědi na tyto otázky můžete snadno nalézt tak, že prozkoumáte dva zdroje informací — dějiny a Bibli.
Co uvádějí dějiny
Co tedy říká historie? Dějepisec Socrates Scholasticus v pátém století n. l. napsal ve svém díle Církevní dějiny: „Zdá se mi, že oslava velikonoc byla do církve zavedena z nějakého starého obyčeje, stejně jako to bylo v případě přijetí mnoha dalších zvyků.“
Kniha Curiosities of Popular Customs (Zvláštnosti lidových zvyků) vysvětluje, že přístupem „Církve [bylo] dát křesťanský význam takovým pohanským obřadům, které nebylo možné vykořenit. V případě velikonoc bylo přizpůsobení obzvláště snadné. Radost z toho, že slunce ožilo a příroda se probudila ze smrti zimy, se stala radostí z ožití Slunce spravedlnosti, ze vzkříšení Krista z hrobu. Také některé pohanské obřady, které se odehrávaly kolem 1. května, byly přesunuty na den, kdy se slaví velikonoce. Mnoho nových rysů bylo přidáno.“
Robert J. Myers s tím v knize Celebrations (Oslavy) souhlasí a uvádí, že „součástí tohoto svátku se stalo mnoho pohanských rituálů oslavujících znovuzrození, které se konaly při jarní rovnodennosti“. Tyto výroky dokládá i dílo The New Encyclopædia Britannica: „Jako v případě vánoc, tak i v případě velikonoc se v lidových zvycích odráží mnoho pozůstatků z pohanství — v tomto případě spojených s jarními obřady plodnosti, jak to například dokládají symboly velikonočního vajíčka či velikonočního zajíce nebo králíčka.“
Jsou pohanského původu?
Velikonoce v podobě, v níž se dnes oslavují, jsou prosycené pohanskými obřady a zvyky. Tím však nechceme říci, že oslava velikonoc nemá žádnou spojitost s některými biblickými událostmi.
O velikonocích se například hovoří jako o svátku navazujícím na židovský pasach, který je biblickou událostí. Kniha Curiosities of Popular Customs uvádí, že „datum velikonoc se v rané církvi shodovalo s oslavou pasach, neboť ve skutečnosti mají tyto oslavy společný původ“. Nepřekvapuje tedy, že v mnoha jazycích, například ve francouzštině, italštině, řečtině, španělštině a dalších jsou označení pro velikonoce a pasach totožná nebo podobná.
Raní křesťané však nepořádali výroční oslavu, aby si připomínali pokřesťanštěnou verzi židovského svátku pasach. Slovník Abingdon Dictionary of Living Religions ohledně velikonoc uvádí: „Prapůvodní oslava byla ve skutečnosti výroční připomínkou (14. nisana podle židovského lunárního kalendáře) Ježíšova ukřižování.“
Bible nám říká, že Ježíš se večer před svou smrtí sešel s učedníky v jedné velké místnosti, aby oslavili židovský pasach. (Marek 14:12–16) Ježíš po tomto svém posledním pasach zavedl slavnost, která je známá jako Pánova večeře. Pak učedníkům přikázal: „Stále to čiňte na mou památku.“ — Lukáš 22:19
Pánova večeře se měla oslavovat jednou ročně jako upomínka na Ježíšovu smrt. Apoštol Pavel ohledně této výroční slavnosti řekl: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt.“ — 1. Korinťanům 11:25, 26.
Biblické učení zfalšováno
Praví křesťané v poslušnosti biblického příkazu pořádali tuto slavnost každý rok 14. nisana. Během doby však lidé také začali oslavovat Ježíšovo vzkříšení. The New Encyclopædia Britannica vysvětluje, že „nejranější křesťané slavili Pánův pasach ve stejnou dobu jako Židé během noci o prvním (přesnicovém) úplňku v prvním jarním měsíci (14.–15. nisana). Do poloviny druhého století většina církví tuto oslavu přesunula na neděli po židovském svátku.“
Kniha Seasonal Feasts and Festivals (Sezónní slavnosti a oslavy) uvádí: „V Jeruzalémě zřejmě až do konce čtvrtého století nebyly Velký pátek a velikonoce oslavovány jako oddělené slavnosti.“
Někteří učenci zastávají názor, že kvůli rostoucímu nepřátelství mezi vyznavači křesťanství a Židy někteří vůdci křesťanstva nechtěli, aby se jejich nejdůležitější svátek konal ve stejném dnu jako nejdůležitější židovský svátek. To vedlo k určité změně. Během doby velká část křesťanstva začala oslavovat vzkříšení Krista první neděli po úplňku, který se objevuje po jarní rovnodennosti, a učinila z této události svou nejdůležitější náboženskou oslavu. Ve skutečnosti význam slavnosti v upomínku na Ježíšovu smrt snížili.
Podle těchto zdrojů si tedy velikonoce křesťanstva ve skutečnosti osobují právo zaujímat místo původní výroční slavnosti, která měla připomínat Kristovu smrt.
Co uvádí Bible
Co o velikonocích uvádí Bible? Písma samozřejmě předkládají hojnost svědectví o skutečnosti, že byl Ježíš vzkříšen. Vzkříšení Krista je jednou ze základních nauk pravého křesťanství. Apoštol Pavel tomu nepochybně věřil. Řekl: „Jestliže však Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra. Dále, jestliže Kristus nebyl vzbuzen, je vaše víra zbytečná; ještě jste ve svých hříších.“ — 1. Korinťanům 15:14, 17.
Přesto Bible nikde dokonce ani nenaznačuje, že by se měla konat nějaká výroční oslava Ježíšova vzkříšení. Dějepisec Socrates Scholasticus to uznal: „Spasitel a jeho apoštolové nám žádným zákonem nepřikázali, abychom zachovávali tuto slavnost; ani nám Nový zákon nehrozí nějakým postihem, trestem či prokletím v případě zanedbání takové oslavy.“ V době méně dávné časopis The Christian Century v jednom článku o velikonocích napsal: ‚Raní křesťané začali oslavovat vzkříšení ve druhém století.‘ Oslava velikonoc byla tedy zavedena dlouho po smrti všech apoštolů a po dokončení Bible. Není tajemstvím, že tradice velikonoc je spíše vytvořena člověkem, než daná Bohem.
Někdo se však může zeptat: ‚Co je špatného na vzpomínce na Ježíšovo vzkříšení?‘ Je pravda, že Bible od křesťanů oslavu velikonoc nevyžaduje. Ale je v Bibli něco, co by ji zakazovalo?
Čisté a neposkvrněné uctívání
V Bibli skutečně není žádný výslovný zákaz ohledně oslavy Ježíšova vzkříšení. Bible však křesťany varuje, aby lidskými tradicemi neznehodnocovali čisté uctívání. To by se zvláště vztahovalo na takové tradice, jako jsou velikonoce, které jsou spjaty s pohanskými zvyky a dávnými obřady falešných náboženství.
Alan W. Watts v předmluvě ke své 123stránkové knize o velikonocích napsal: „Za celkovým pozadím velikonoc je velmi spletitá směs dějin a mytologie — a to v té míře, že obtížný úkol rozlišit mezi obojím daleko přesahuje možnosti takovéto krátké knihy.“ Jestliže jsou velikonoce právě takovým svátkem, bylo by Bohu naše uctívání přijatelné, kdyby zahrnovalo takovou směs pohanských zvyků? Ne. Bohu je přijatelný pouze „způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný“. A to znamená „zachovávat se bez poskvrny od světa“. Patří do toho i světské zvyky spojené s velikonocemi. — Jakub 1:27.
Apoštol Pavel křesťany varoval před zaváděním lidských tradic do sboru, když řekl: „Dávejte pozor: Možná, že existuje někdo, kdo vás odvede jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidského ústního podání, podle základních věcí světa, a ne podle Krista.“ — Kolosanům 2:8.
Ježíš sám mluvil proti židovským tradicím, které překrucovaly pravdy z Písma a znehodnocovaly pravé uctívání. V Markovi 7:6–8 jsou zaznamenána slova, která Ježíš adresoval náboženským vůdcům té doby: „Izajáš o vás, pokrytcích, vhodně prorokoval, jak je napsáno: ‚Tento lid mě ctí rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Je marné, že mě stále uctívají, protože jako nauky vyučují lidské příkazy.‘ Opustili jste Boží přikázání a držíte se lidského ústního podání.“
Bible nás v 2. Korinťanům 6:14–17 varuje: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou? Jaký je dále soulad mezi Kristem a Belialem? Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím?. . . ‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘.“
Výroční připomínka jeho smrti
Dále podle toho, co učí Bible, uspořádání pro naši záchranu zahrnuje Ježíšovu oběť dokonalého života, jeho vzkříšení a to, že v nebesích předložil hodnotu své oběti Bohu. Všechny tyto jednotlivosti jsou důležité. (Hebrejcům 7:25; 9:11 až 14) Ježíš svým následovníkům přikázal, aby oslavovali výročí jeho smrti. A pouze k oslavě této jediné události nalézají křesťané v Písmu pokyn.
Tento rok se milióny svědků Jehovových sejdou 17. dubna (14. nisana) po západu slunce, aby si připomněli Ježíšovu smrt. Součástí této oslavy bude i proslov, který vysvětlí význam Kristovy obětní smrti. Pomůže vám ocenit rozsah lásky, kterou Jehova Bůh projevil, když obětoval svého jediného zplozeného Syna, abyste se mohli těšit z vyhlídky na věčný život. Zveme vás, abyste se s námi sešli v nejdůležitějším dnu roku 1992!
[Praporek na straně 6]
Pohanské obřady byly přesunuty tak, aby se shodovaly s oslavou velikonoc
[Praporek na straně 8]
Bible nikde ani nenaznačuje, že by se měla konat nějaká výroční připomínka Ježíšova vzkříšení
[Rámeček na straně 6]
Jaký je původ slova „Easter“?
▪ „Název, který [pro velikonoce] používají pouze anglicky a německy hovořící lidé, je pravděpodobně odvozen od jména Ostary, Osterr či Eastre, bohyně Sasů. Byla ztělesněním východu [angl. — east], jitra, jara.“ — William S. Walsh, Curiosities of Popular Customs.
▪ „Od dávného anglického kronikáře, ctihodného Beda, se dozvídáme, že slovo ‚Easter‘ bylo původně jménem anglosaské bohyně úsvitu, která byla známá jako Eostre či Ostara a jejíž hlavní svátek se konal během jarní rovnodennosti. Máme o tom jenom Bedovo vyjádření, protože jinde se zpráva o takové bohyni nevyskytuje, ale je nepravděpodobné, že by Bede jako zbožný křesťan zašel tak daleko, aby si pro Easter vymyslel pohanský původ. Ale ať již někdy taková bohyně existovala, nebo ne, zdá se vysoce pravděpodobné, že musí existovat určitá historická spojitost mezi slovy ‚Easter‘ a ‚East‘ [angl. východ], kde vychází slunce.“ — Alan W. Watts, Easter—Its Story and Meaning.
▪ „Všeobecně se předpokládalo, že termín pro oslavu Kristova vzkříšení pochází z anglosaského Eastre, což bylo jméno bohyně jara. Nedávné Knoblochovy studie. . . však předkládají ještě další vysvětlení.“ — New Catholic Encyclopedia.
▪ „Anglické jméno Easter, podobně jako německé Ostern, pochází patrně od Eostur, skandinávského výrazu pro jarní období, a ne z Eostre, jména anglosaské bohyně.“ — The Encyclopedia of Religion.
[Tabulka na straně 8]
VELIKONOCE PASACH
Dánsky påske påskefest
Finsky pääsiäinen pääsiäinen (juutalaisten)
Francouzsky Pâques La Pâque
Holandsky Pasen joods paasfeest
Italsky Pasqua Pasqua ebraica
Německy Ostern Passah
Řecky Pascha Pascha
Svahilsky Pasaka Pasaka
Španělsky Pascua florida Pascua
[Obrázek na straně 7]
Dávné obřady pohanského původu dostaly křesťanský význam a byly připojeny k oslavám velikonoc
[Obrázek na straně 9]
Ježíš se svými učedníky ustanovil Pánovu večeři