Co byste měli slavit? — Velikonoce, nebo Památnou slavnost?

AŽ SEDMÉHO dubna rozbřesk vyšle své paprsky nad obzor, miliony lidí uvítají svůj nejvýznamnější náboženský svátek v roce — Velikonoce. Kdysi tento název označoval stodvacetidenní období svátků a postů, které začínalo svátkem pojmenovaným jako Septuagesima a končilo takzvaným Svátkem Nejsvětější Trojice. Dnes slovo Velikonoce označuje jediný den, kterým se připomíná Ježíšovo vzkříšení — Boží hod.

V tomtéž týdnu, avšak jiný večer, se sejdou miliony jiných lidí, kteří budou slavit Slavnost na památku Kristovy smrti známou také jako Pánova večeře. Tuto slavnost ustanovil sám Ježíš během poslední noci, kdy byl na zemi. Tehdy svým učedníkům řekl: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19)

Kterou slavnost byste měli slavit?

Původ Velikonoc

Slovo Easter a jemu podobná slova, jež se v mnoha zemích používají pro označení velikonoc, se v Bibli nevyskytují. Kniha Medieval Holidays and Festivals (Středověké svátky a slavnosti) nám sděluje, že „tento svátek byl pojmenován podle Eostre, bohyně úsvitu a jara“. Kdo byla tato bohyně? „Byla to Eostre, která podle legendy otevřela portály Valhaly, aby přijala Baldra, který byl pro svou čistotu nazýván bílý bůh a pro své čelo, které poskytovalo lidstvu světlo, sluneční bůh,“ odpovídá The American Book of Days (Americká kniha svátků). V knize se dále píše: „Není pochyb o tom, že církev ve svých počátcích přijala staré pohanské zvyky a dala jim křesťanský význam. Svátek Eostry byl oslavou jarního probouzení života, a proto bylo snadné udělat z něj oslavu zmrtvýchvstání Ježíše, jehož evangelium církev kázala.“

Převzetí těchto obyčejů vysvětluje, kde se vzaly velikonoční zvyky, které se v určitých zemích uchovávají, jako například barvení velikonočních vajíček, pečení velikonočního beránka nebo jidášků. O zvyku péci jidášky „s leskle hnědou kůrkou, do níž je vyznačen ... kříž“, kniha Easter and Its Customs (Velikonoce a jejich zvyky) říká: „Kříž byl pohanským symbolem dlouho předtím, než získal ustálený význam událostí prvního Velkého pátku; chléb a koláče jím byly někdy označovány už v předkřesťanské době.“

Nikde v Písmu nenajdeme ani zmínku o těchto věcech, ani náznak toho, že by je první Ježíšovi učedníci dělali. Vždyť apoštol Pavel nám říká, abychom ‚si vytvořili touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu, abychom jím rostli k záchraně‘. (1. Petra 2:2) Proč tedy církve křesťanstva převzaly tyto zřetelně pohanské symboly jako své náboženské názory a zvyky?

Kniha Curiosities of Popular Customs (Zvláštnosti lidových zvyků) odpovídá: „Neměnnou politikou rané církve bylo dávat pohanským oslavám křesťanský význam, a to v takové míře, že nemohly být vymýceny. V případě Velikonoc byla tato přeměna zvlášť jednoduchá. Radost z vycházejícího doslovného slunce a z probouzení přírody ze zimní ‚smrti‘ se stala radostí z vycházejícího Slunce spravedlnosti a z Kristova vzkříšení z hrobu. Některé pohanské obyčeje, které se slavily kolem 1. května, byly také přeměněny, aby odpovídaly oslavám Velikonoc.“ Náboženští vůdci se vůbec nevyhýbali oblíbeným pohanským zvykům a magickým rituálům, ale přehlíželi je a dali jim „křesťanský význam“.

Možná si říkáte: ‚Copak je na tom něco špatného?‘ Někteří lidé si myslí, že ne. „Když takové náboženství, jakým je křesťanství, přichází k lidem zvnějšku, přijme a ‚pokřtí‘ některé lidové obyčeje, které pocházejí ze starších náboženství,“ uvedl Alan W. Watts, episkopální kaplan, ve své knize Easter—Its Story and Meaning (Velikonoce — Jejich historie a význam). „Do své liturgie vybírá a zaplétá takové lidové obyčeje, které připomínají stejné věčné principy, jež vyučuje církev.“ Skutečnost, že církev tyto svátky schválila a považuje je za svaté, je pro mnoho lidí dostatečným důvodem k tomu, aby je přijali. Ale přitom je přehlížena jedna důležitá otázka. Jak se na tyto svátky dívá Bůh? Dal nám nějaké vodítko, podle něhož bychom se v této záležitosti měli řídit?

Získat Boží názor

„Velikonoce, svátek vzkříšení našeho Pána, jsou nejvýznamnějším ze všech svátků křesťanské církve,“ napsala Christina Holeová ve své knize Easter and Its Customs. I jiní pisatelé s tím souhlasí. „Žádný svátek v křesťanském kalendáři se nemůže srovnávat s Božím hodem,“ uvedl Robert J. Myers v knize Celebrations (Oslavy). To však vyvolává některé otázky. Proč není v Bibli žádný příkaz, že máme Velikonoce slavit, jestliže jsou tak důležité? Existuje nějaký záznam o tom, že by Ježíšovi první učedníci slavili Boží hod?

V Bibli nechybí vodítka, podle kterých můžeme určit, co se slavit má, a co ne. Když Bůh mluvil na toto téma ke starověkému izraelskému národu, vyjádřil se velmi jednoznačně. A už dříve jsme si uvedli, že křesťané dostali jasný příkaz nadále zachovávat Slavnost na památku Kristovy smrti. (1. Korinťanům 11:23–26; Kolosanům 2:16, 17) Jedno z prvních vydání díla The Encyclopædia Britannica nám říká: „Ani v Novém zákoně, ani ve spisech apoštolských otců nic nenaznačuje, že by se zachovávaly velikonoční svátky. Myšlenka, že by určité doby byly posvátné, první křesťany ani nenapadla... . Ani Pán, ani jeho apoštolové zachovávání tohoto nebo jiného svátku nenařídili.“

Některým lidem se zdá, že radost a štěstí, které tyto svátky přinášejí, jsou dostatečným oprávněním k tomu, aby se slavily. Můžeme se však poučit z jedné události, kdy Izraelité přijali jeden egyptský náboženský zvyk a přejmenovali jej na „svátek Jehovovi“. Rovněž se ‚posadili, aby jedli a pili‘ a „aby se pobavili“. Jejich jednání však Jehovu Boha značně rozzlobilo, a tak je přísně potrestal. (2. Mojžíšova 32:1–10, 25–28, 35)

Boží slovo mluví velmi jasně. „Světlo“ pravdivých nauk nemůže mít žádný podíl s „tmou“ Satanova světa; nemůže být žádný „soulad“ mezi Kristem a pohanským uctíváním. V Bibli je nám řečeno: „‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘, ‚a já vás chci přijmout.‘“ (2. Korinťanům 6:14–18)

V Bibli je křesťanům nařízeno slavit jen Památnou slavnost — ne Velikonoce —, a proto bychom měli slavit pouze ji.