Chtěla jsem být slavnou tanečnicí

BYLO mi právě dvanáct let, když jsem ve svém rodném Římě poprvé veřejně vystoupila jako tanečnice. Bylo to v roce 1945, krátce po skončení druhé světové války.

Představte si jen, jak se muselo cítit dítě, které právě vidělo a cítilo hrůzné následky válečných jatek a které nyní mohlo vystoupit na taneční parket a dělat to, co dělalo nejraději — tancovat! Byla jsem nadšena!

Z revuální tanečnice jsem se postupně vypracovala na sólovou tanečnici. Specializovala jsem se na afrokubánské, orientální a havajské tance. Také jsem však tančila nejrůznější čači, rumby, tanga, boogie-woogie a jiné tance, které byly tehdy v módě.

Tanec mi otevřel dveře do nových fascinujících sfér. V padesátých letech jsem například hrála v některých známých filmech, také ve Vojně a míru a Quo vadis. Bylo vzrušující pracovat s takovými hvězdami jako Elizabeth Taylorová, May Brittová, Eleanora Rossi Dragová, Robert Taylor, Valentina Cortesová a Gabriele Ferzetti.

Dosahuji „úspěchu“

V honbě za úspěchem jsem cestovala z jednoho konce světa na druhý. Navštívila jsem Aden v Jemenu, Kapské město v Jižní Africe, Londýn v Anglii, Bangkok v Thajsku, Teherán v Íránu a různá města v Austrálii. Konečně se dostavil úspěch. Bylo mi teprve devatenáct let a už jsem si užívala tak říkajíc lepšího světa.

Bylo to těžké, protože jsem se vyčerpávala cvičením a byla jsem na sebe tvrdá, abych si udržela kondici a zachovala si fyzickou přitažlivost. Když jsem však pomyslela na úspěch, kterého jsem již dosáhla, a na to, že chci být ještě slavnější, ochotně jsem takový přísný život přijala.

V kruzích, v nichž jsem se pohybovala, si bohatí a uznávaní lidé podávali ruce se zloději, s obchodníky s drogami a s mafiány. Byl to nepředstavitelně nemravný svět, prosáklý drogami, alkoholem, nemravností a násilím. V té době mě to však příliš nezajímalo. Celý můj život se soustředil na tanec a na luxusní životní styl s drahými automobily, šperky, šaty a slavnými hotely.

Vydělávala jsem sice hodně peněz, ale většina z nich končila v kapsách mých manažerů. Abych si udržela životní úroveň, na kterou jsem byla zvyklá, začala jsem přes den pracovat jako pokladní. Je to smutné, ale snížila jsem se k tomu, že jsem porušila své zásady a účastnila jsem se nemravné činnosti.

Návrat domů

V roce 1965, poté, co jsem sklidila značný úspěch v zahraničí, jsem se rozhodla, že se vrátím do Itálie a budu se naplno snažit stát se nejslavnější tanečnicí doby. Myslela jsem si, že zkušenost a renomé, které jsem získala v zahraničí, mi budou doma otevírat dveře. Místo toho jsem však zažila hořké rozčarování. Vypadalo to, že cesta k úspěchu je nenadále zatarasená.

Během doby jsem začala vystupovat v nočních klubech pochybné pověsti a v diskotékách. Cítila jsem se osamělá, byla jsem v pasti zkaženého prostředí a musela jsem se poddávat nejrůznějším výhrůžkám a násilí. Podstoupila jsem dva potraty a málem jsem zemřela. Takovou cenu jsem platila za pošetilou snahu být úspěšná! Když jsem se dostala až na samé dno, nalezla jsem cosi, co učinilo můj život skutečně úspěšným.

Významný den mého života

Bylo letní odpoledne roku 1980 a právě jsem šla na koupaliště nedaleko mého bytu v provincii Alessandria. Potkala jsem svou přítelkyni, která mi učinila podivnou nabídku. Zeptala se: „Šla bys se mnou na studium Bible, které se mnou vede jedna svědkyně Jehovova?“

„Jehova? Kdo je to Jehova?“ chtěla jsem vědět.

„Jehova je Boží jméno,“ odpověděla.

Následoval živý rozhovor, při němž jsem úplně zapomněla na plavání. Zavezla jsem přítelkyni ke svědkyni a zeptala jsem se, zda bych se mohla studia zúčastnit. Představovala jsem si, že tam bude tajuplná atmosféra a nějaký guru nebo svatý muž bude při tlumeném osvětlení vykonávat podivné a strašidelné rituály. Namísto toho jsem se ocitla v obyčejném domě před obyčejnou ženou, která nás velmi zdvořile pozvala dovnitř. Studovala se třetí kapitola knihy Pravda, která vede k věčnému životu, kapitola nazvaná „Kdo je Bůh?“

Zjištění, že Bůh má osobní jméno a že toto jméno je „Jehova“, bylo pro mě neobyčejným odhalením. (Žalm 83:18) Pomyslela jsem si: ‚Když církve zatajily dokonce samotné jméno Boha, kdo ví, jaké jiné pravdy ještě zatajily!‘ Zeptala jsem se svědkyně, kolik se za takové hodiny u ní platí, a byla jsem velice překvapena, že jsou bezplatné. Ve světě, v němž jsem žila, nikdo nedělal nic zadarmo. Povzbudilo mě to, abych začala studovat Bibli.

Podnikám změny

Vzhledem k svému pracovnímu plánu jsem měla velmi málo volného času — stále jsem ještě měla taneční angažmá v různých městech. Nemohla jsem se však dočkat, až za mnou tato žena přijde na návštěvu, abych se mohla více učit o pravém Bohu, Jehovovi. Kromě zjištění, že Bůh má jméno, jsem se také dozvěděla, že Ježíš a Bůh nejsou jedna a táž osoba. Nejsou částí nějaké Trojice. Také jsem si uvědomila, jak velmi jsem se mýlila, když jsem se domnívala, že Bůh je mrtev. Místo toho jsem se nyní seznamovala se skutečnou Osobou, s Bohem, který žije a který jedná.

Konečně jsem nalezla vůli k životu. Jsem za to Jehovovi velice vděčná! Začala jsem se účastnit všech shromáždění svědků Jehovových. Tam jsem lépe pochopila úžasné vlastnosti tohoto milujícího, milosrdného Boha. Bylo to pro mě velkou útěchou vzhledem k tomu, jaký život jsem předtím vedla. Když jsem pozorovala klidný výraz ve tvářích těch, kdo byli na shromážděních v sále Království, uvědomila jsem si, že jsem nalezla svět, který je skutečně krásný, a rozhodla jsem se, že jej nikdy neopustím. — Žalm 133:1.

Začala jsem si však uvědomovat, že pokud chci v takovém světě žít, budu muset podniknout ve svém životě některé velké změny. Po účasti na jednom sjezdu svědků Jehovových a po vyslechnutí jasných výkladů biblických zásad jsem se pevně rozhodla, že svůj život upravím. Přestala jsem s tancem, který byl do té doby velkou radostí mého života. Odešla jsem od muže, s nímž jsem předchozích šest let žila, a zcela jsem přetrhala svazky se svým minulým způsobem života a se zkaženým prostředím světa zábavy. Zničila jsem také adresy manažerů a zdánlivých přátel i připomínky na ně.

Nový život

V té době jsem byla právě nezaměstnaná a neměla jsem domov. Učila jsem se však plně spoléhat na Jehovu. Z finanční tísně jsem prodala své cennosti — automobil, kožichy, šperky —, věci, které jsem dříve považovala za symbol životního úspěchu. Abych měla světské zaměstnání, začala jsem drhnout schody v činžovních domech a uklízet v domácnostech. Zjistila jsem, že skutečný úspěch v životě se neměří podle majetku nebo postavení, ale jen podle toho, zda člověk má požehnání od Jehovy.

Dvacátého třetího dubna 1983 jsem byla pokřtěna a stala jsem se jedním ze svědků Jehovových. Toho dne se kolem mě netočili žádní fotografové, jen ostatní svědkové mezi sebe radostně vítali novou spoluctitelku Jehovy. Brzy nato jsem odcestovala do Austrálie, abych pomohla svému bratrovi poznat tytéž vynikající věci, které jsem poznala já. Ani on, ani jeho děti sice nesdíleli mé nadšení pro biblickou pravdu, ale můj pobyt v Austrálii byl přesto velmi užitečný.

Brzy jsem byla schopna vstoupit do služby plným časem jako průkopnice a našla jsem mnoho Italů žijících v Austrálii, kteří projevovali zájem o Bibli. Časem jsem vedla mnoho progresívních biblických studií. Pak jsem se v roce 1985 odstěhovala zpět do Itálie. Zprvu pro mě bylo těžké usadit se, ale nyní mám malý byt a žiji z penze, která mi umožňuje sloužit plným časem a účastnit se sborových shromáždění.

Po mnoho let jsem nade všechno toužila být úspěšnou tanečnicí. Myslela jsem si, že sláva a věhlas jsou vším. Pokoušela jsem se napodobovat světské idoly. Nyní se vše změnilo. Jistě, tanec je úžasná věc. Zjistila jsem ale, že skutečný úspěch v životě plyne z toho, když člověk pomáhá druhým, aby se dozvěděli o podivuhodných slibech Jehovy Boha, a ne z života zaměřeného na osobní slávu.

S důvěrou očekávám splnění nádherného slibu: „Doufej v Jehovu a drž se jeho cesty, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi. Až budou odříznuti ničemní, uvidíš [to].“ (Žalm 37:34; 2. Petra 3:13) — Vyprávěla Edvige Sordelliová.

[Praporek na straně 13]

Vystupovala jsem ve známých filmech, také ve Vojně a míru a Quo vadis