Mladí lidé se ptají . . .

Jak mohu získat odvahu odlišovat se?

„Někdy pod nátlakem spolužáků udělám to, co považuji za špatné, ale nevypadal bych dost tvrdě, kdybych to neudělal, a tak prostě souhlasím.“ — Jan.

„NÁTLAK vrstevníků zasahuje do každé stránky našeho života.“ To říká spisovatelka Lesley Jane Nonkinová. Vrstevníci se snaží ti určovat, jak se máš oblékat. Stanovují ti pravidla, jak máš chodit, mluvit a jak si máš česat vlasy. Individualita se netoleruje. Buď se přizpůsobíš — anebo tě zavrhnou!

Mladí křesťané se však otrocky nepřizpůsobují. Řídí se pravidlem z Jana 15:19, které stanovil Ježíš, a proto ‚nejsou částí světa‘ bezbožných lidí.a Být ve světě, a přitom nebýt jeho částí, je ovšem náročný úkol. Je to jako veslovat v loďce na rozbouřeném moři. Jsi na moři, obklopen vodou, ale abys zůstal naživu, snažíš se, aby ti do člunu proniklo co nejméně vody! Podobně se i mladí mezi svědky Jehovovými snaží bránit tomu, aby bezbožnost světa neprosákla do jejich života.

To však není vždy snadné. Vezměme si například mladého japonského svědka Ejičira. Tlak, aby se člověk přizpůsobil, je v jeho zemi velmi silný, a to mezi mladými i mezi dospělými. Ejičiro vzpomíná: „Kvůli svědomí jsem se ve škole nemohl zúčastňovat obřadů s vlasteneckými symboly a písněmi. Dále jsem se nemohl učit bojovým uměním, protože to bylo v rozporu s biblickými zásadami.“ (Viz 2. Mojžíšovu 20:4, 5 a Lukáše 4:8; Izajáše 2:4 a Lukáše 10:27.) Ejičiro byl proto mezi svými vrstevníky nápadný — natolik, že to snad působilo i rozpaky.

Mladí svědkové na celém světě čelí podobným situacím. „Nejhorší jsou svátky,“ říká jeden křesťanský mladík. „Všichni spolužáci se mě ptají: ‚Proč neslavíš?‘“ Pro jednu dospívající dívku je největším problémem, „jestli s někým chodit“. Další křesťanský mladík si stěžuje na tlak, aby se kamarádil se spolužáky. Říká: „Stále se mě někdo ptá: ‚Půjdeš na večírek?‘“ Další mladí svědkové snášeli posměch, protože odmítli chodit za školu nebo podvádět při písemných pracech. Z toho jasně vidíme, že být odlišný vyžaduje notnou dávku odvahy, a ne všem mladým připadá, že ji mají.

Jedna dívka napsala: „Žiji dvojím životem — jedním ve škole a druhým doma. Ve škole jsem mezi světskými dětmi. Ale skoro vždycky, když něco řeknou, je to nadávka, a já už začínám být také taková. Co bych měla dělat?“ Odpověď je zřejmá: Seber odvahu lišit se! Ale jak?

Zdroj pravé odvahy

Odvaha je duševní nebo morální síla, s níž lze snášet nebezpečí, strach či těžkosti. Všichni ji nemají, ale je možné ji získat. „Bůh nám nedal ducha zbabělosti,“ vysvětluje apoštol Pavel, „ale ducha síly a lásky a zdravé mysli.“ (2. Timoteovi 1:7) Ano, Bůh ti může dodat potřebnou sílu, aby ses vzepřel svým vrstevníkům. — Filipanům 4:13.

Ale jak tuto sílu dostaneš? Jedna možnost je prostě o ni požádat. „Proste a obdržíte,“ slíbil Ježíš, jak čteme v Janovi 16:24. Modlitba by měla být na tvých rtech zvláště tehdy, když čelíš pokušení udělat kompromis. „Modlím se k Jehovovi, abych dokázala ovládat svou mysl a srdce,“ říká jedna křesťanská dívka.

Odvážní mladí v dřívějších dobách

Četba a rozjímání o zprávách z Bible, které vyprávějí o odvážných Božích služebnících, je dalším způsobem, který ti pomůže rozvíjet nebojácnost. Jsi například bázlivý, když máš ostatním říci, že jsi svědkem Jehovovým? Prostuduj si tedy zprávu ve 2. Královské 5:1–5. Vypovídá o jednom uneseném izraelském děvčátku, které se před druhými odvážně vyjadřovalo o své víře. Další podněcující zpráva je zaznamenána ve Skutcích 4:20. Apoštolové zde odpůrcům neohroženě řekli: „My však nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Studium těchto zpráv tě může povzbudit, abys projevoval v řeči stejnou neohroženost.

Jiný strhující příběh vypráví o Danielovi a jeho třech mladých druzích, Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi. Tito mladíci patřili ke skupině urozených židovských mládenců, kteří byli přivedeni jako zajatci do Babylóna. Král Babylóna je zamýšlel vyškolit pro odpovědná postavení ve vládě. Mladíky zbavili židovských jmen a vyučili je jazyku a zvykům Babylóňanů, aby jim to pomohlo přizpůsobit se stylu života v Babylóně. Ti, kteří je drželi v zajetí, se dále snažili odvést je od židovských zvyků předkládáním ‚králových pochoutek‘. — Daniel 1:7, 8.

Pro babylónskou mysl byly takové pokrmy labužnickým požitkem. Pro bohabojné Židy byla babylónská jídla z náboženského hlediska čímsi odpudivým. Přesto většina zajatých mladíků patrně pokušení podlehla — všichni, kromě Daniela a jeho druhů. Jen si představ ten nátlak, jakým na ně možná působili jejich židovští vrstevníci! Jak tito mladíci na takový tlak reagovali? Přečti si sám v 1. kapitole Daniela tuto zprávu, která posiluje víru. Třeba ti pomůže, abys měl odvahu odmítnout, kdyby ti někdo někdy nabízel drogy nebo alkohol.

‚Buď statečný‘

Jenom o odvaze číst však nestačí. Chceš-li rozvíjet odvahu, která ti pomůže obstát před tlakem vrstevníků, musíš denně následovat radu, již dal Pavel mužům i ženám v korintském sboru: „Stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní!“ — 1. Korinťanům 16:13, Ekumenický překlad.

Když například nejsi v dohledu svých rodičů a členů křesťanského sboru, změníš si šaty nebo účes, abys zapadl mezi světské mladé lidi? Anebo se nekompromisně držíš křesťanských měřítek? „Odmítám řídit se každou módou, která se objeví,“ říká jedna statečná křesťanská dívka.

Anebo jiná otázka: Jsi natolik statečný, abys dal svým spolužákům znát, že jsi svědkem Jehovovým? Bereš si do školy Bibli a biblickou literaturu, jestliže se to smí? Když ve třídě vyvstanou otázky o evoluci, vlasteneckých obřadech nebo krevní transfúzi, ‚obhajuješ se před každým, kdo od tebe vyžaduje důvod pro naději, která je v tobě‘? (1. Petra 3:15) Anebo s úzkostí tiše sedíš v lavici? Ježíš Kristus řekl: ‚Kdokoli se stydí za mne a má slova, za toho se i já budu stydět.‘ — Marek 8:38.

Odvážný křesťan se nestydí za svou naději, kterou založil na Bibli; naopak se touto nadějí chlubí! (Srovnej Hebrejcům 3:6.) Ejičiro, japonský mladík, o němž byla zmínka dříve, se to naučil dělat. Často se ho ptali, proč se neúčastní vlasteneckých obřadů nebo bojových umění. Byl v nevýhodě, protože se odlišoval? „Ne,“ říká, „naučil jsem se na to všechno dívat jako na výzvu. Víte, musel jsem si připravit odpovědi, abych své jednání obhájil, a musel jsem se spoléhat na Jehovovu pomoc. A tak z dlouhodobého hlediska se z nevýhod staly výhody.“

Nauč se říci svůj názor také tehdy, když stojíš před pokušením. Přísloví 1:10–15 říká: „Můj synu, snaží-li se tě svést hříšníci, nesvoluj. Říkají-li stále: ‚Pojď přece s námi. . .‘, můj synu, nevydávej se s nimi na cestu. Zdrž svou nohu od jejich vozové cesty.“ To jistě neznamená, že nutně musíš přednést kázání. Poradkyně Sharon Scottová v knize How to Say No and Keep Your Friends (Jak říci ne, a udržet si přátele) uvádí, že někdy můžeš zkrátka odejít, pozvání odmítnout — nebo je prostě přejít. Ale někdy ti třeba nezbude nic jiného, než abys řekl svůj názor a dal ostatním vědět, proč se k nim nemůžeš připojit. Poradkyně S. Scottová doporučuje, abys byl pevný: „Snaž se nevypadat pasivně. . . Udržuj zrakový kontakt. . . Mluv pevným a klidným hlasem.“

I nadále si tě možná budou pro tvůj postoj dobírat nebo tě budou zesměšňovat. Mnozí tě však budou vskrytu obdivovat. Michal, další mladík, říká: „Mnoho kluků ví, že jsem svědek, a berou na mě ohled. Když chtějí mluvit o něčem špatném, tak mi řeknou: ‚Michale, budeme si povídat — jdi pryč, jestli chceš.‘“ Všichni mladí ti takové uznání neprojeví. Ale Boha tvůj způsob jednání bude určitě těšit. (1. Petra 4:3–6) Jedna křesťanská dívka proto říká: „Netrap se tím, co si o tobě myslí ostatní.“ Záleží totiž na Božím názoru. A on ti požehná za to, že máš odvahu odlišovat se.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 16]

Když se ti naskytne příležitost vysvětlit svou víru, vyjádříš se?