Co říká Bible

Potřebuje svět „novou evangelizaci“?

Od dopisovatele Probuďte se! v Itálii

VĚTRY politických změn, které vanuly Východní Evropou, s sebou přinesly náboženské probuzení. K využití této duchovní příležitosti bylo od 28. listopadu do 14. prosince 1991 do Vatikánu svoláno Zvláštní evropské shromáždění synodu biskupů. Všech 137 „synodních Otců“, kteří jsou čelními zástupci evropské katolické hierarchie, se sešlo pod heslem „nová evangelizace“.

Od chvíle, kdy bylo svolání tohoto synodu 22. dubna 1990 oznámeno na Velehradu v Československu, byl nadšeně ohlašován jako historická událost. Je však obtížné dívat se na tento synod jako na velký úspěch, neboť italská národní televizní stanice RAI 14. prosince 1991 oznámila: „Synod zklamání byl ukončen.“

Proč tento synod zklamal? A potřebuje vlastně Evropa nebo svět „novou evangelizaci“?

V jakém smyslu „nová“?

Katolická hierarchie si myslí, že nová evangelizace je nutná, protože náboženská situace je nová. Při zahájení shromáždění kardinál Camillo Ruini shrnul svůj náhled na evropskou scénu. Řekl, že na Východě „mnoho miliónů lidí nebylo ani pokřtěno a ignorují ty nejzákladnější pravdy křesťanské víry“. Z toho důvodu „zhroucení komunistických režimů otevírá církvi velkou příležitost k evangelizaci“. Na druhé straně je scéna v Západní Evropě poznamenána něčím, co kardinál nazývá „praktickým ateismem“. Slovo katolické církve se již nadále nepřijímá jako pravda od Boha.

Samotné náboženské probuzení představuje pro biskupy další výzvu. V jakém smyslu? Jak evropští, tak latinskoameričtí biskupové se obávají šíření jiných náboženských hnutí. Proč? Očividně proto, že církev ztratila mnoho privilegovaných pozic, které kdysi měla, a nyní se cítí být „ohrožena nebezpečnými rivaly“. Jezuitský časopis La Civiltà Cattolica poukázal na svědky Jehovovy jako na jednoho takového rivala, protože „se jim podařilo přilákat nápadné množství katolíků a protestantů“.

Ve slovech závěrečné „Deklarace“ tohoto synodu se uvádí, že nová evangelizace je podnětem k „tomu, aby každý opětovně objevil své křesťanské kořeny“. Proč Evropané potřebují znovu objevovat své „křesťanské kořeny“? Biskupové uvedli, že křesťanské hodnoty se již dále nepovažují za platné. Časopis La Civiltà Cattolica napsal, že náboženství je „pro mnohé pokřtěné Evropany infantilní, příjemnou pohádkou pro děti, kterou dospělí rozhodně nemohou brát vážně, jako by to bylo něco, co by mohlo mít vliv na jejich život. . . Jiní Evropané se na náboženství dívají jako na pouhý folklór, je tudíž s postupem civilizace určeno k zániku. . . Ještě jiní Evropané považují křesťanské náboženství za škodlivé.“

Z těchto důvodů biskupové vidí potřebu „nové evangelizace“.

Proč zklamání

Pro to, aby „nová evangelizace“ Starého světa mohla být úspěšná, by bylo nutné udělat obrovský kus práce. Přesto jeden z největších problémů, který postihuje církev v Evropě, je nedostatek kněží. Jeden z biskupů se vyjádřil, že podle nedávných odhadů se za posledních třináct let snížil počet duchovních v Evropě o devět procent.

Mnozí považovali tento synod za zklamání, protože zde bylo málo praktického o tom, jak by se mělo „opětovné pokřesťanšťování“ Evropy provádět v praxi. Francouzský biskup Joseph Duval vyzval synodní shromáždění: „Měli bychom se vyhnout abstraktním projevům o evangelizaci. . . Všichni mluvíme až příliš jako doktoři práva. Kéž se v našem poselství znovu objeví tón a jednoduchost evangelií.“

Jenom několik biskupů se zmínilo o apoštolských metodách pro evangelizaci lidí. Například František Tondra, biskup spišský z České a Slovenské federativní republiky, řekl: „Při nové evangelizaci Evropy se musíme vrátit k původním formám evangelizace. . . Jakmile byli první křesťané pokřtěni, pociťovali jako svou povinnost šířit evangelium.“

Hlásání evangelia — biblický způsob

Byli všichni křesťané v prvním století evangelisty? Ano! Kniha Evangelism in the Early Church (Hlásání evangelia v rané církvi) od Michaela Greena (Oxford, Anglie) uvádí: „Jedním z nejvýznačnějších rysů hlásání evangelia v raných dnech byli lidé, kteří se jím zabývali. . . Hlásání evangelia bylo výsadou a povinností každého člena církve. . . Křesťanství bylo výlučně laickým hnutím, šířili je neoficiální misionáři.“

Slovo „evangelista“ znamená „kazatel dobré zprávy“ a to, co Kristus Ježíš o evangelizaci řekl, se mělo vztahovat na všechny jeho následovníky: „Tato dobrá zpráva [evangelium] o království bude prohlašována celému světu jako svědectví národům. A pak přijde konec.“ (Matouš 24:14, The New Jerusalem Bible) Nejrozsáhlejší evangelizační dílo, které kdy bylo vykonáno, se tudíž musí uskutečnit v ‚čase konce‘. — Daniel 12:4.

Svědkové Jehovovi, kterých je více než čtyři milióny, strávili minulý rok téměř jednu miliardu hodin při evangelizačním díle v 211 zemích včetně Východní Evropy. Jakou dobrou zprávu kázali? Dobrou zprávu o Božím Království a o záchraně vírou v Ježíše Krista. (2. Timoteovi 1:9, 10) Toto poselství je tím, co svět nyní potřebuje — než přijde konec. — Matouš 24:3, 14.

[Podpisek obrázku na straně 26]

Gustav Doré: Ježíš káže u Galilejského moře