Tragédie Aralského jezera

„V HISTORII lidstva není znám žádný jiný případ, kdy by před očima jedné generace mizelo s povrchu země celé moře.“

R. V. Chabibuljan, významný člen vědecké obce bývalého Sovětského svazu, učinil tento poznatek a dodal: „Žel takový smutný osud hrozí Aralskému jezeru.“

Toto obrovské jezero leží v pouštní oblasti Uzbekistánu a Kazachstánu, bývalých asijských republik Sovětského svazu. V roce 1960 zaujímalo plochu asi 67 tisíc čtverečních kilometrů a bylo čtvrtou největší vnitrozemskou vodní plochou na světě. Jenom nedaleké Kaspické moře, severoamerické Hořejší jezero a africké Viktoriino jezero byly rozlohou větší.

Avšak během posledních třiceti let se Aralské jezero zmenšilo o více než třetinu plochy a zhruba o dvě třetiny objemu. Více než 28 tisíc čtverečních kilometrů Aralského jezera, dvojnásobek rozlohy státu Connecticut v USA, zmizelo. Hladina jezera klesla o více než dvanáct metrů a voda se na některých místech stáhla osmdesát až sto kilometrů od původního břehu. Tam, kde se kdysi nádherná modrá voda hemžila rybami, obnažilo se dno jezera, poušť nehostinného písku. Dříve vzkvétající rybářské vesnice teď leží opuštěny mnoho kilometrů od břehu.

Koncem padesátých let poskytovalo Aralské jezero ročně úlovek asi 45 miliónů kilogramů konzumních ryb. Ve vodě s nízkou slaností se hojně vyskytovalo čtyřiadvacet druhů sladkovodních ryb. Jen v samotném přístavu Mujnak, kde se zpracovávala tři procenta ročního úlovku Sovětského svazu, pracovalo asi deset tisíc rybářů. Vzkvétající rybárenský průmysl, který kdysi poskytoval zaměstnání šedesáti tisícům lidí, je dnes mrtvý; rostoucí slanost aralských vod ryby zahubila.

Pohled, jaký nemá obdoby

Je ohromující, že Mujnak, jehož počet obyvatel klesl ze třiceti tisíc asi na dvacet tisíc, nyní leží více než třicet kilometrů od břehů ustupujícího Aralského jezera. Jeden návštěvník ze Spojených států, který se k městu blížil letadlem, popisoval, že viděl „něco v poušti, co vypadalo jako dětské lodičky nakloněné na bok“. Když přistál a prohlédl si tu oblast zblízka, řekl: „Tucty ohromných železných traulerů a jiných člunů jsou nakloněné a částečně pohřbené v písku, jako by je mocná přílivová vlna vyhodila na kilometry daleko od břehu.“

Když začaly vody jezera ustupovat, byl vykopán kanál, aby se čluny z mujnackého přístavu mohly dostat na volné jezero. Ale městský starosta řekl: „V zimě 1974 jezero rychle ustoupilo a do jara se čluny, které se tou dobou obvykle spouštěly na vodu, ocitly na suchu a nešlo s nimi hnout.“

Co způsobilo tuto tragédii?

Proč jezero mizí

Od nepaměti bylo Aralské jezero napájeno dvěma velkými řekami, Amudarjou a Syrdarjou. Tyto řeky získávají vodu z tajících ledovců v horách severovýchodního Afghánistánu a Kirgízie. Aby se však pánev Aralského jezera přeměnila v důležitou zemědělskou oblast, byla jejich voda odvedena do zavlažovacích kanálů, takže nezbyla skoro žádná, která by dotekla do jezera.

Takzvaný projekt Aralského jezera byl zahájen v roce 1960 a krátce nato se zavlažováním zvětšila zemědělská půda asi na 6,8 miliónu hektarů, což je více zavlažované půdy než v americkém státě Kalifornie. Poušť rozkvetla zemědělskými plodinami, ale jezero začalo brzy mizet.

Byl užitek větší než škody způsobené jezeru?

Užitek se smutnými následky

Hlavní plodinou je bavlna a pěstuje se asi na polovině tohoto území. Před rozpadem Sovětského svazu pocházelo 95 procent jeho bavlny ze zavlažované půdy pánve Aralského jezera. Dokonce byl přebytek na vývoz, čímž se získávaly potřebné peníze. Z této oblasti pocházelo také asi čtyřicet procent produkce rýže celého Sovětského svazu.

Dále se pánev Aralského jezera stala v zemi hlavním dodavatelem čerstvého ovoce a zeleniny asi tak, jako jím je ve Spojených státech Kalifornie. Poskytla pracovní příležitosti pro rychle přibývající obyvatelstvo té oblasti, čítající asi čtyřicet miliónů lidí. Přesto byla uplatněna malá prozíravost vzhledem k tomu, jaký vliv bude mít takový projekt na životní prostředí.

Například zavlažovací kanály nebyly vybetonované. Tak se většina vody vsákla do pouštní půdy dříve, než se dostala k plodinám. Dále se používalo velké množství nebezpečných pesticidů a pro ulehčení sklizně bavlny se používaly silné herbicidy, které odstraňovaly listy.

A tak se velmi poškodilo životní prostředí. Toto poškození daleko přesáhlo škody způsobené rybárenskému průmyslu Aralského jezera. Například desítky miliónů tun navátého písku a soli z osmadvaceti tisíc čtverečních kilometrů odhaleného mořského dna jsou každý rok unášeny bouřemi tak velkými, že jsou pozorovatelné z vesmíru.

Spad z těchto bouří ve formě prachu nebo deště obsahuje takové koncentrace soli, pesticidů a jiných látek, že je toxický. V některých částech pánve Aralského jezera spadne každoročně až 1,25 tuny této směsi na hektar. Aralský prach byl zjištěn až na arktickém pobřeží Ruska.

Další hrozivou vyhlídkou je to, že ubývání Aralského jezera ovlivňuje počasí. Zmírňující vliv jezera na počasí se snížil, takže letní teploty jsou vyšší než dříve a v zimě jsou nižší. Na jaře se mrazy vyskytují déle a na podzim přicházejí časněji, čímž se zkracuje vegetační období.

Zhoršení stavu Aralského jezera také způsobilo rozsáhlé poškození fauny. Před několika lety žilo v blízkosti Aralského jezera více než 170 živočišných druhů; nyní jich tam žije méně než čtyřicet. Začátkem šedesátých let byl zdejší kraj zdrojem více než šesti set tisíc ondatřích kožek, dnes nejsou prakticky žádné. Zvyšující se obsah minerálů v mořské vodě zahubil pouštní zvířata, která vodu pila.

Umírající země a nemocní lidé

Je tragické, že země je otravována vysokým obsahem solí v půdě. Když se pouštní půda zavlažuje, žhoucí slunce vypaří většinu vody, a v půdě se zvyšuje koncentrace solí. A když se velké množství vody určené k zavlažování vsákne do země, zvedá se tím hladina spodní vody. Znečištěná voda pak dosáhne ke kořenům rostlin a poškodí je, protože je jedovatá. Právě k tomu dochází v pánvi Aralského jezera. „Stejná pohroma, jaká přispěla k úpadku mezopotámských civilizací,“ napsal jeden spisovatel, „si žádá další oběť.“

Jedy působí také na lidi. Pesticidy a herbicidy pronikají hlouběji a kontaminují studniční vodu. Mnoho lidí tak pije vodu obsahující nebezpečné chemikálie, a důsledky jsou tragické. „Místní lékařská literatura,“ uvádí časopis World Watch, „je plná případů deformit u novorozenců, zvýšeného výskytu jaterních a ledvinových chorob, chronické gastritidy, stoupající kojenecké úmrtnosti a závratně rostoucího výskytu rakoviny.“

Doktor Leonid Elpiner, který se specializuje na zdravotní problémy v oblasti Aralského jezera, označil choroby, které se v tomto kraji vyskytují, jako „pesticidový AIDS“. Řekl: „Myslíme, že hlavním cílem již není záchrana Aralského jezera. Je jím záchrana obyvatelstva.“

Jeden z prvních Američanů, kteří tento kraj navštívili, redaktor časopisu National Geographic William S. Ellis, napsal: „Toto moře je ekologickou tragédií, která se stále zvětšuje — aspoň tak velkou tragédií, říkají mnozí, jako černobylská jaderná katastrofa v roce 1986.“ Na jednom setkání v Mujnaku ji jeden muž prohlásil za „desetkrát horší“.

Opravdu, to, co se stalo Aralskému jezeru, je tragédie. Nebyla však úmyslná. Lidé, kteří stáli za tímto projektem, měli dobré úmysly. Snažili se, aby poušť rozkvetla a dala lidem obživu. Ale provedení jejich plánů způsobilo hrozné utrpení, daleko přesahující užitek.

S ohledem na tragédii Aralského jezera se jeden spisovatel zmínil o tom, že lidé mají odpovědnost zanechat zemi dalším generacím jako „dobře ošetřované a zušlechťované místo“. Naneštěstí zde nastal pravý opak, jak dokládají dramatické změny, které začaly v pánvi Aralského jezera před více než třiceti lety.

[Obrázek na straně 24 a 25]

Břehy Aralského jezera ustoupily o 95 kilometrů a zanechaly čluny vyvržené na písek

[Podpisek]

David Turnley/Black Star

[Obrázek na straně 26]

Zavlažování změnilo pánev Aralského jezera v úrodnou zem, ale za vysokou cenu

[Podpisek]

David Turnley/Black Star