Výzkum vesmíru — Co skrývá budoucnost?
SE ZHROUCENÍM sovětského komunistického impéria zmizela z kosmického závodu většina soutěživosti. Někteří vědci jsou dnes bez své původní motivace — někoho porazit. Místo soutěžení dnes ruští a američtí vědci mluví o spolupráci, o sdílení poznatků a dovedností. Ale stále tu zůstávají nedosažené cíle a nezodpovězené otázky. Mnozí se ptají, jaký má lidstvo prospěch z celého toho ohromného úsilí a z výdajů na výzkum kosmického prostoru.
Jedna publikace NASA říká, že během posledních tří desetiletí „bylo vypuštěno více než tři sta [nepilotovaných kosmických lodí] v rámci programů, zahrnujících nejen výzkum sluneční soustavy, ale i například zlepšení předpovědi počasí, celosvětové komunikace a studie pozemských zdrojů“. Dokázaly výsledky těchto programů oprávněnost nesmírných nákladů, které se na ně vynakládaly? NASA tvrdí, že tyto projekty „bohatě zaplatily čas, peníze a technický talent, jež národ investoval“. NASA dále obhajuje výdaje slovy: „Asi 130 tisíc Američanů má zaměstnání díky kosmickému programu. Zkoumají možnosti zdokonalení žáruvzdorných vláken a nátěrů, zkoumají miniaturizaci a prodloužení životnosti rádiových a televizních přijímačů, zpevnění plastických hmot, účinnější lepidla, zdokonalení elektronických monitorovacích systémů pro pacienty v nemocnicích, zlepšení počítačové techniky, a zabývají se rovněž jinými oblastmi výzkumu.“
Další vedlejší užitek kosmického programu je podrobnější zmapování zemského povrchu, dokonce i mapování podpovrchové. V náplni druhého letu raketoplánu byl mimo jiné experiment, „při němž byl využit poměrně jednoduchý optický snímač“. „Předpokládalo se, že to bude obyčejný geologický průzkum za použití topografického radaru.“ (Prescription for Disaster od J. J. Trenta) Přineslo to však neočekávaný výsledek. „Když se kosmická loď vrátila a snímky. . . byly vyvolány, objevily se cesty a ulice starověkého města, pohřbeného v písku Sahary. Byla objevena ztracená civilizace.“ Ale tyto výzkumy přinášejí ještě jeden užitek, který se týká nás všech.
Jaké bude počasí?
Většina lidí, kteří mají televizor, dnes považuje každodenní předpověď počasí s mapami a názornými pomůckami za samozřejmost. Přesto se tím velice změnila naše možnost plánovat si každý den. Když má přijít bouře nebo má pršet či sněžit, obvykle to víte hodiny předem — díky družicím, které z oběžné dráhy sledují počasí na Zemi.
Už třicet let přinášejí meteorologické družice informace o počasí na Zemi. Jedna publikace NASA říká: „Tyto družice umožňují nejen rozumět lépe našemu životnímu prostředí, ale také nám pomáhají chránit se před jeho nebezpečími.“ Dále poznamenává, že v roce 1969 se pobřežím Mississippského zálivu přehnal hurikán a způsobil hmotné škody ve výši 1,4 miliardy dolarů. „Díky předpovědi na základě informací meteorologické družice přišlo však o život jen 256 lidí, z nichž většina se mohla zachránit, kdyby byli dbali včasného varování, aby oblast opustili.“ To by se jistě dalo uplatnit i v jiných částech světa, které pravidelně trpí smrtícími účinky monzunů a bouří.
Vědci, kteří se zabývají vesmírem, se nezajímají jen o užitek pro obyvatele Země, který vzniká jako vedlejší produkt výzkumu. Jejich cíle jdou mnohem dále. Co tedy skrývá budoucnost ohledně výzkumu vesmíru?
Otevřený problém — kosmické stanice
Co považují mnozí vědci, kteří se zabývají výzkumem kosmu, za životně důležité, je opravdová, fungující kosmická stanice. NASA počítá, že na orbitální stanici Freedom, která se staví, bude roku 2000 potřeba třicet miliard dolarů. Stanice se už několik let projektuje, a z toho důvodu se již vyčerpalo podle jednoho zdroje NASA devět miliard dolarů. Jak ale odborníci dostanou svoji kosmickou stanici na oběžnou dráhu? Spočítalo se, že americký raketoplán by musel absolvovat přinejmenším sedmnáct pilotovaných letů, aby tam Freedom po částech vynesl. To představuje velmi drahou a časově náročnou operaci. Jaké by mohlo být řešení?
Někteří navrhovali, aby Rusové a Američané spojili své síly a použili k vynesení stanice Freedom na oběžnou dráhu výkonné ruské rakety Energie. Energia, kterou spisovatel Serge Schmemann popsal v New York Times jako „dvacetipatrový létající mrakodrap“, by mohla přispět k urychlení amerického projektu kosmických stanic. Rusové potřebují americké dolary a zde by mohli mít příležitost k troše šikovného kapitalistického podnikání. U.S.News & World Report napsal: „Šest Energií bez posádky by mohlo vynést celou kosmickou stanici levně a bez riskování lidského života.“
Spojené státy a Ruská federace samozřejmě nejsou jedinými zeměmi, které se zabývají výzkumem vesmíru. Kromě jiných iniciativ vyrábí Evropská kosmická agentura prostřednictvím francouzské společnosti Arianespace rakety k jednomu použití, určené k tomu, aby vynesly na oběžnou dráhu civilní družice. Také Japonsko sahá po hvězdách a podle nedávných informací, publikovaných v časopise Asiaweek, „by se do přelomu století mělo stát prvním asijským státem, který zajistí trvalou přítomnost člověka ve vesmíru“. První oficiální japonský astronaut, Mamoru Móri, má v roce 1992 naplánován sedmidenní let z mysu Canaveral na Floridě. Tatáž zpráva říká, že „tato cesta je důležitou předehrou k plánům Japonska podílet se na [americké] kosmické stanici Freedom“. Na projektu budou spolupracovat také evropští a kanadští vědci.
Osídlování planet
Představivost mnoha lidí podněcuje i jiná touha — osídlit a využít další planety. George Henry Elias píše ve své knize Breakout Into Space—Mission for a Generation (Únik do vesmíru — mise pro jednu generaci): „Vytváření meziplanetární civilizace je základem pro přežití našeho druhu. . . My lidé nyní žijeme na celé planetě a je čas, abychom obydlili rozsáhlejší území. Prázdná sluneční soustava nás očekává.“ Jeho pohled se bezprostředně soustřeďuje na planetu Mars.
Jedním z lidí, kteří si rozhodně myslí, že by člověk měl letět na Mars, je Michael Collins, bývalý astronaut, který pilotoval v roce 1966 Gemini 10 a také velitelský modul Apolla 11, jenž vynesl člověka na Měsíc. Ve své knize Mission to Mars (Cesta na Mars) říká: „Mars vypadá přátelsky, přístupně, dokonce obyvatelně.“
Bruce Murray, dlouholetý manažer pasadenské Jet Propulsion Laboratory, silně obhajuje společný americko-ruský let k Marsu. Jako spoluzakladatel Planetární společnosti nedávno prosazoval iniciativu „Společně. . . na Mars“. Říká: „Mars je planeta budoucnosti. Bude polem působnosti pro dobrodružné příslušníky budoucích generací.“
Marshall Brement, bývalý velvyslanec USA na Islandu, píše: „Ty dvě země se mohou na tomto [kosmickém] poli jedna od druhé mnoho učit. Sovětský program letů s lidskou posádkou je bez konkurence; sovětští kosmonauti drží všechny časové rekordy pro pobyt na oběžné dráze. . . Angažovanost obou národů ve věci společného založení stanice na Měsíci, obletu Venuše a přistání na Marsu by mohla mít velkou vědeckou hodnotu.“
Planetární společnost, mezi jejíž zakladatele patří i Carl Sagan, astronom z Cornellovy univerzity, vydala „Prohlášení o Marsu“, kde se píše: „Mars, to je svět vedle nás, nejbližší planeta, na níž mohou lidští průzkumníci bezpečně přistát. . . Mars je zásobárnou vědeckých informací — důležitých nejen k poznání samotného Marsu, ale také proto, že mohou vrhnout světlo na počátky života a na ochranu životního prostředí na Zemi.“ Vědce velmi zajímá tajemství vzniku života a neuspokojuje je jednoduchá odpověď Bible: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ — Zjevení 4:11; Římanům 3:3, 4.
Problémy, které vyvstávají
B. Murray však spolu s ostatními vědci uznává některé problémy takových meziplanetárních letů na dlouhé vzdálenosti. Kosmonautům by například trval meziplanetární let na Mars asi rok. Let tam a zpět by trval přinejmenším dva roky, a to se nepočítá samotný čas strávený na Marsu. Účinky stavu beztíže ještě nejsou zcela známé. Jedna publikace NASA uvádí: „Patří k nim úbytek určitých minerálů z kostí; svalová atrofie, pokud se necvičí; syndrom kosmické adaptace, druh cestovní nemoci, k němuž dochází jen při vesmírných letech.“
Dosud žádný člověk se nenacházel ve stavu beztíže tak dlouho. Ruští kosmonauti však tomu jsou nejblíže. Třiatřicetiletý Sergej Krikaljov se 25. března 1992 vrátil na Zemi po deseti měsících ve vesmíru na ruské orbitální stanici MIR. Byl trochu nejistý, když vystoupil z návratového modulu, ale ukázal, že člověk může přežít dlouhá období beztížného stavu. Rusové ovšem zjistili, že stav beztíže není jediný problém, kterému kosmonauté musí čelit.
Když dáte skupinu lidí na nějakou dobu do omezeného prostoru, vzniknou posléze osobnostní a psychologické problémy. V knize vydavatelství Time-Life Outbound ze série Voyage Through the Universe (Cesta vesmírem) se píše: „Úroveň podráždění má sklon stoupat s každým týdnem cesty. Během letů [sovětského] Saljutu si pracovníci pozemní řídicí stanice povšimli, že kosmonauti stále nedůtklivěji reagovali na to, co považovali za hloupé otázky. . . Během velmi dlouhého letu Grečka a Romaněnka v roce 1977 založili pracovníci pozemního řídicího střediska ‚podpůrnou psychologickou skupinu‘ pro sledování duševního zdraví kosmonautů.“ Grečko řekl: „Soutěžení v rámci posádky je jedna z nejškodlivějších věcí, zvlášť když se každý začne snažit dokazovat, že je nejlepší.“ Dodal, že ve vesmíru „člověk nemá žádné psychologické ventily. Je to tam mnohem nebezpečnější.“
Jakákoli dlouhodobá meziplanetární cesta bude tedy delikátní záležitost, kde se musí vzít v úvahu vědecké, mechanické i psychologické faktory s tím související. Vycházet spolu není snadné ani pro lidi na zemi; o co obtížnější to je v omezeném prostoru kosmické lodi. — Srovnej Kolosanům 3:12–14.
Dostane se někdy člověk k planetám?
Slavné americké filmy Star Trek vzbudily v miliónech lidí chuť na cestování vesmírem. Jaké jsou vyhlídky do budoucnosti pokud jde o pilotované výzkumné lety k jiným planetám? Existují dva úhly pohledu, které je třeba vzít v úvahu — lidský a Boží. Bible totiž říká, že Jehova je „Původce nebe a země. Nebesa, nebesa patří Jehovovi, ale zemi dal lidským synům.“ — Žalm 115:15, 16; 1. Mojžíšova 1:1.
Už jsme viděli, že mnozí vědci jsou optimističtí, pokud jde o schopnost člověka dostat se na Mars a usadit se tam. Lidská zvídavost a touha po poznání bude bezpochyby dále podněcovat muže i ženy, aby rozšiřovali hranice objeveného. Jedním z hlavních účelů Hubbleova teleskopu je podle zprávy NASA „hledání dalších světů, dalších galaxií a počátků samotného vesmíru“. NASA také uvádí: „Vyhlídka na kosmické aktivity v jedenadvacátém století je vzrušující a vyzývavá. V duchu můžeme vidět takové důležité úspěchy, jako je průmysl pracující na oběžné dráze, měsíční základny a lidské expedice na Mars. Teď, když člověk vstoupil na panenskou půdu vesmíru, nevede cesta zpátky.“
Co o tom lze říci z hlediska Bible? Ano, Bůh řekl člověku, aby ‚přibýval a naplnil zemi‘. (1. Mojžíšova 1:28) Zároveň člověk dostal inteligenci a neutuchající touhu poznat víc své okolí, včetně biosféry, stratosféry a toho, co se nachází ještě dál. Toto okolí zahrnuje i naši nepatrnou sluneční soustavu a hvězdy, které jsou v jejím sousedství. Asi před třemi tisíci lety byl král David také inspirován, aby napsal: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli, a syn pozemského člověka, že se o něho staráš?“ — Žalm 8:3, 4.
Hubbleův teleskop nedávno poslal snímek ohromné galaxie M87. Byla popsána jako světelná skvrna, která se skládá ze dvou biliónů hvězd! Dovedete si představit to množství? Jak daleko je M87? Padesát dva milióny světelných let od Země — „podle intergalaktického měřítka poměrně blízko“! Upřímně řečeno, člověk a Země jsou tak nekonečně malí ve srovnání s nepředstavitelnou rozlehlostí kosmu! Co Jehova dělá a bude dělat v tom nekonečném prostoru, je mimo dosah našeho současného chápání.
Bez ohledu na lidskou ctižádost dosáhnout do vesmíru byla na naší planetě vznesena sporná otázka, která musí být vyřešena Božím zásahem. — Zjevení 16:14–16.
Sporná otázka, která má být vyřešena
Předmětem sporu je rozhodnout se mezi Boží vládou a Satanovou vládou. Právě proto svědkové Jehovovi po celém světě prohlašují, že Bůh začne jistě brzy jednat, aby očistil zemi od ničemnosti, zkaženosti, vražd, násilí a válek. — Marek 13:10; 2. Korinťanům 4:4.
Astronauti, kteří shlíželi na Zemi z vesmíru ze vzdálenosti stovek kilometrů, žasli nad krásou tohoto planetárního drahokamu. Při pohledu shora nejsou na Zemi vidět žádné politické hranice, které by rozdělovaly a izolovaly. Je to prostě jeden krásný celosvětový domov pro lidskou rodinu. Přesto tu máme svět plný chamtivosti, závisti, lží, vykořisťování, bezpráví, teroru, strachu, zločinnosti a násilí. Co tedy lidstvo potřebuje, aby přišlo k rozumu?
Bible ukazuje, že Jehova Bůh, Původce a Majitel Země, začne brzy jednat proti vzpurným a nezvladatelným nájemníkům této planety. Teprve potom ti, kteří jsou skutečně mírní, dostanou zemi za dědictví a teprve potom uvidíme, jaké další záměry má Bůh s poslušnou lidskou rodinou. — Žalm 37:11, 29; Zjevení 11:18; 16:14–16.
[Rámeček na straně 14]
Záchrana družice
NASA provedl v květnu tohoto roku bravurní kousek, když tři astronauti z raketoplánu Endeavour během kosmické procházky ručně manipulovali s vrtošivou komunikační družicí, vážící 4 080 kilogramů. Dopravili ji do nákladového prostoru raketoplánu, kde k ní byla připojena nová přídavná raketa. Satelit byl potom odpálen na vyšší oběžnou dráhu, než bude stažen na svou pracovní pozici 35 900 kilometrů nad Zemí.
[Obrázky na straně 15]
1. Umělecké ztvárnění projektované orbitální stanice „Freedom“;
2. Stav beztíže je problém, kterému budou muset čelit meziplanetární cestovatelé;
3. Pohled na Zemi z Měsíce;
4. Venuše;
5. Mars
[Podpisek]
Fotografie 1–4 NASA photo; 5. fotografie NASA/JPL