Další návštěva na rudé planetě

K našemu nejbližšímu sousedovi ve sluneční soustavě, k Marsu, byli ze Země vysláni dva „detektivové“. Byli vysláni proto, aby zodpověděli některé základní otázky, které se týkají jak geologické minulosti, tak současného stavu rudé planety.

MARS již od pradávna podněcuje lidskou představivost. Naši předkové tušili, že na tom jasném, rudém nebeském tělese, které se po noční obloze pohybuje jinak než ostatní hvězdy, je něco zvláštního. Starověcí obyvatelé Babylónu, Řecka a Říma pojmenovali planetu po svých bozích války a smrti, protože si neuvědomovali, že rudá barva je pouze dokladem faktu, že povrch krajiny je tvořen prachem a oxidem železitým.

Když v nedávné době astronomové začali sluneční soustavu pozorovat stále výkonnějšími teleskopy, zpozorovali zcela zřetelně, že se na našem rudém sousedovi střídají roční období, jsou na něm ledové póly a další znaky, které se podobají těm na Zemi. Ve dvacátém století nejprve provádělo průzkum Marsu množství kosmických sond, k nimž patřily orbitální sondy a přistávací moduly, které vysílal Sovětský svaz a Spojené státy. Pak přišla mise sondy Mars Pathfinder, která v červenci 1997 přilákala pozornost milionů televizních diváků.a

V současné době shromažďuje data o rudé planetě orbitální sonda Mars Global Surveyor. Přestože tyto mise poskytly značné množství informací, mnoho základních otázek o Marsu zůstává nezodpověděno.

Kde je voda?

Častým námětem těchto otázek je voda. Vědci si myslí, že kdysi dávno byly na Marsu zcela jiné podmínky než dnes. Tvrdí, že planeta mívala teplejší podnebí, vlhký vzduch a že se po jejím povrchu vinuly tekoucí řeky. Voda se však nějakým způsobem ztratila a zanechala po sobě suchou, prašnou a větrem ošlehanou planetu, proti které se pouště zde na Zemi zelenají. Kam se voda poděla? Kde ji v současné době můžeme na Marsu nalézt a v jaké formě? Jak voda ovlivňuje počasí a podnebí na Marsu?

„Je to detektivka,“ konstatuje Norman Haynes, bývalý vedoucí oddělení pro průzkum Marsu ve Výzkumném ústavu NASA pro tryskový pohon, které sídlí ve městě Pasadena v Kalifornii. „Skutečným úkolem na Marsu je zjistit, co se stalo s vodou.“ Vědci doufají, že se brzy dopátrají odpovědi. Průzkumníci chtějí přibližně každé dva roky — když jsou spolu Země a Mars v příznivém postavení — vypouštět automatické sondy, aby se této záhadě přišlo na kloub.

Co je poslední dvojicí takových „detektivů“? Je to polární meteorologická družice a robotizovaná laboratoř, která na místě provede chemickou analýzu a umožní vědcům lépe prozkoumat podzemí Marsu. Jejich anglická jména jsou: Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander.

Na cestě k Marsu

Mars Climate Orbiter vzlétl 11. prosince 1998 z Kennedyho kosmického střediska, které leží na mysu Canaveral na Floridě, čímž započal svou devítiměsíční cestu k Marsu. Měl obíhat ve výšce 400 kilometrů a monitorovat atmosféru, charakter povrchu a polární čepičky. Pozorování mělo trvat jeden marťanský rok — tedy 687 dní na Zemi.

Dne 23. září — v den, kdy měl Mars Climate Orbiter podle plánu začít sledovat Mars — vědci z Výzkumného ústavu NASA pro tryskový pohon oznámili, že s meteorologickou družicí ztratili spojení. „Domníváme se, že vesmírná sonda obíhá v nižší výšce, než jsme plánovali,“ řekl vedoucí mise Richard Cook. „To pravděpodobně bylo příčinou ukončení mise.“ Cílem této mise bylo sledovat, jak se na povrchu planety projevuje střídání ročních období, a poskytnout vědcům důležité informace o tom, jaké podnebí bylo dříve na planetě.

Vědci doufají, že není vše ztraceno, protože druhá vesmírná sonda — Mars Polar Lander — je na cestě k Marsu. Byla vypuštěna 3. ledna 1999 a podle plánu má k Marsu dorazit letos začátkem prosince. Kde by však měl tento modul přistát, aby to přineslo co nejlepší výsledky?

Kde přistát?

Nezapomeňte, že nejdůležitější úkol při průzkumu Marsu se týká vody. Kde na této planetě je ideální místo pro pátrání po vodě? Na Zemi se počasí, podnebí a koloběh vody studují tak, že se srovnávají výsledky tisíců jednotlivých studií, které se na mnoha místech provádějí za pomoci různých přístrojů. Průzkum jiných planet však vyžaduje mnohem uvážlivější postup. Protože každá příležitost k povrchovému průzkumu Marsu je vzácná, vědečtí výzkumníci musí pečlivě zvážit, které přístroje použijí a kam je pošlou.

Ideálním místem pro studium podnebí na Marsu jsou polární oblasti — přestože se naprosto liší od planiny poseté skalami, kde před dvěma lety přistál Mars Pathfinder. V polárních oblastech jsou totiž největší rozdíly mezi ročními obdobími. Existuje domněnka, že sezónní větrné bouře pokryjí polární oblasti tenkou vrstvičkou prachu. Když nastane zima, prach zmrzne a pokryje ho vrstva oxidu uhličitého a ledu. Po čase se vytvoří mnoho vrstev. „V těchto vrstvách je zaznamenána historie podnebí [na Marsu],“ říká Ralph Lorenz z Arizonské univerzity. Odborníci věří, že průzkum tohoto nového území bude ve výzkumu Marsu významným krokem vpřed. Jak to? Co bude přistávací modul dělat po svém přistání?

Nahlédnutí pod povrch

Přistávací modul má na výšku jeden metr a vypadá trochu jako pavouk. Má tři nohy a dvoumetrovou automatickou paži, která je zakončena lopatkou. Jeho mise začne ještě před tím, než dosedne na povrch Marsu. Ještě než přistávací modul pronikne do atmosféry rudé planety, vypustí dva projektily, z nichž každý je velký asi jako míč na košíkovou.

Tyto projektily poletí volným pádem a na povrch narazí přibližně rychlostí 700 kilometrů v hodině. Jsou zkonstruovány tak, aby se po dopadu roztříštily a uvolnily dvojici menších sond, které proniknou až do hloubky jednoho metru. Jakmile budou sondy v půdě, vysunou malé vrtáky a začnou testovat chemické složení půdy na Marsu. Prvním úkolem bude objevit stopy po vodě, které by se mohly skrývat ve zmrzlém podzemí.

Přistávací modul sestoupí za pomoci padáku na povrch krátce potom, co sondy dopadnou na povrch. Modul je vybaven kamerami a čidly, s jejichž pomocí má studovat terén a počasí na Marsu. Přistávací modul bude pořizovat snímky jak během svého sestupu, tak i po přistání na povrchu. Mikrofon, který má v sobě zabudován, bude poprvé nahrávat zvuk větru na Marsu. Počítá se s tím, že po dosednutí bude přistávací modul pracovat asi 90 dní.

Usilovný průzkum

Je jisté, že vědcům bude trvat léta, než prostudují a prozkoumají údaje, které se nashromáždí během této mise. Ta je součástí šestnáctiletého úsilí, jehož cílem je získat více informací o Marsu. Kromě NASA jsou do tohoto projektu zapojeny také evropské, japonské a ruské instituce zabývající se výzkumem vesmíru. Vědci doufají, že budoucí mise konečně přivezou z Marsu vzorky půdy, na kterých se v laboratořích na Zemi provede analýza. Snad jim pomohou odpovědět na otázku, co se stalo s podnebím našeho rudého souseda, planety Mars.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 15]

Přišel život z Marsu?

V roce 1984 byl v Antarktidě objeven meteorit ALH84001, jenž údajně pochází z Marsu. V srpnu 1996 někteří výzkumníci z Johnsonova kosmického střediska při NASA a ze Stanfordské univerzity oznámili, že tento kámen o velikosti bramboru obsahuje doklady, nikoli však jasné důkazy, o životě na Marsu — organické směsi, minerální usazeniny a zkamenělé mikroby. A tak vznikl názor, že život na Zemi možná pochází z Marsu.

Avšak snad každý z vědecké obce souhlasí s tím, že tento meteorit neposkytuje solidní doklady pro tvrzení, že život přišel z Marsu. William Schopf z Kalifornské univerzity v Los Angeles řekl: „Podle mě je velmi nepravděpodobné, že výzkumníci mají zbytky biologické činnosti.“ Podobně se vyjádřil i Ralph P. Harvey z Case Western Reserve University: „Ačkoli život na Marsu je pro mnoho z nás přitažlivá představa, důkazy, které přináší ALH[84001], o něm příliš nesvědčí.“ b

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 16 a 17]

Čtyřicet let průzkumu Marsu

◼ V roce 1960 vypustil Sovětský svaz směrem k Marsu první planetární sondy. Sondy se nedostaly ani na oběžnou dráhu Země.

◼ Dne 14. července 1965 obletěl planetu Mars americký Mariner 4 a odeslal zpátky na Zemi fotografie a měření.

◼ V roce 1971 shodila sovětská sonda Mars 3 pouzdro, které poprvé měkce přistálo na Marsu. V tomtéž roce doletěla k Marsu americká sonda Mariner 9 a vyfotografovala téměř celý povrch planety. Vyfotografovala také dva měsíčky Marsu, Fobos a Deimos.

◼ Dvě americké sondy Viking 1 a Viking 2 přistály na Marsu v roce 1976. Sondy zde působily řadu let a prováděly složité experimenty.

◼ V roce 1988 vypustili sovětští vědci k Marsu dvě sondy, Fobos 1 a Fobos 2. Fobos 1 selhal během letu, ale Fobos 2 k Marsu doletěl a několik dní posílal své objevy.

◼ V roce 1992 Spojené státy vypustily sondu Mars Observer, která během letu selhala.

◼ Mars Pathfinder s průzkumným vozítkem Sojourner na palubě přistál na Marsu 4. července 1997. Z povrchu rudé planety posílal úžasné barevné snímky.

[Obrázky]

Mariner 4

Jeden z přistávacích modulů sondy Viking

Fobos 2

[Obrázek na straně 15]

Mars Climate Orbiter

[Obrázek na straně 15]

Mars Polar Lander

[Obrázek na straně 16 a 17]

Panorama krajiny na Marsu, záběr pořídil Mars Pathfinder

[Podpisky obrázku na straně 14]

Strana 15: Meteorit: foto NASA; pozadí: NASA/U.S. Geological Survey; orbitální sonda a přistávací modul: NASA/JPL/Caltech

Strany 16 a 17: Krajina, Mariner 4, přistávací modul sondy Viking: NASA/JPL/Caltech; planeta: foto NASA; Fobos 2: NASA/National Space Science Data Center