Od našich čtenářů

Artritida Právě jsem dočetla článek „Jak se naučit žít s artritidou“. (8. června 1992) Asi 20 let trpím chronickou artritidou. Nic s tím ale nedělám, protože neexistuje dokonalá léčba a bojím se vedlejších účinků léků. V současné době mám po celý rok bolesti a v noci často nemohu spát. Přesto se mi dařilo měsíc co měsíc strávit v křesťanské evangelizační službě 60 hodin jako pomocná průkopnice. Můj stav se však stále zhoršuje a ztrácím pohyblivost v kloubech. Proto budu jednat podle Vašich návrhů a budu cvičit, jak nejvíc to půjde.

T. N., Japonsko

Bývalý vězeň Právě jsem si přečetla článek „Daleko od domova jsem slíbil Bohu, že mu budu sloužit“. (22. února 1992) Ačkoli mě potěšilo, že příběh Gerda Fechnera dopadl tak šťastně, je opravdu nutné, abychom o projevech nelidskosti četli do takových podrobností?

C. T., Spojené státy

Chápeme, že určité zkušenosti, které vyprávěl Gerd Fechner ze svého pobytu v ruském vězeňském táboře, mohou některé čtenáře znepokojovat. Snažili jsme se proto, abychom materiál nezveřejnili se všemi podrobnostmi. Cítili jsme však, že zachování jisté míry realismu je nutné, aby bylo patrné, co Gerda Fechnera motivovalo, aby hledal Boha. Fechnerovy drsné zkušenosti dále zdůraznily skutečnost, že „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) — VYD.

Zulská přísloví Jsem patnáctiletá dívka, pravidelně čtu Probuďte se! a myslím, že je skvělé! Musím říct, že Vaši ilustrátoři rozhodně umějí kreslit. Když jsem uviděla kresbu legrační „krávy“ v článku „Zulská přísloví“ (8. března 1992), tolik jsem se smála, že jsem se nemohla zastavit. Nechápu, proč tolik lidí odmítá číst Probuďte se!

J. N., Německo

Hormony Nemohu slovy vyjádřit, co jsem pociťovala, když jsem obdržela článek „Hormony — Podivuhodní poslové v našem těle“. (22. dubna 1992) V prosinci 1990 se zjistilo, že mám nádor na podvěsku mozkovém. Jelikož jsem o této žláze skoro nic nevěděla, podnikla jsem vlastní výzkum. Váš nedávný článek mi ještě více rozšířil obzor a pomohl mi lépe chápat můj problém.

L. M., Jižní Afrika

Prarodiče Je mi osm let a chci Vám poděkovat za článek „Mladí lidé se ptají. . . Proč se k nám přistěhovali prarodiče?“ (8. července 1992) Od chvíle, kdy se k nám babička přistěhovala, říká mi, že dělám randál pokaždé, když cvičím na klávesové foukací harmonice. Ale také mě někdy pochválí, jako jednou, když jsem jí nalila šálek čaje, a ona řekla „Děkuji“. Po přečtení tohoto článku jsem si uvědomila, že budu muset být k babičce přeci jenom vlídná.

S. T., Japonsko

Leváci Článek „Mají leváci nevýhodu, nebo výhodu?“ jsem si přečetl s velkým zájmem. (8. června 1992) Jsem levák a ačkoli se mě v dětství nikdo nesnažil odradit, abych nepoužíval levou ruku, někdy jsem se přizpůsoboval s obtížemi. Bylo pro mě například těžké naučit se zacházet s nůžkami. Mám nyní pět dětí a můj nejmladší syn je levák. Asi před rokem jsem se ho zeptal, kterou rukou hodil míč. „Tady tou, tati,“ odpověděl a zvedl levou ruku. Potom se mě zeptal: „Tati, proč všichni ostatní házejí špatnou rukou?“ Dodnes se musím smát, když si na ten zvláštní zážitek vzpomenu.

D. C., Spojené státy