Od našich čtenářů

Když nám někdo zemře Vloni zemřel při dopravní nehodě můj milovaný bratr, kterému bylo jen 18 let. Umíte si představit, jak jsem ocenila sérii článků „Když nám zemře někdo blízký“ (22. července 1992). Zvlášť cenná byla pro mě myšlenka, že i když někdo neprojevuje hluboký zármutek, neznamená to, že je chladný nebo že má málo lásky. Mám veselou povahu, a tak nedávám smutek najevo. Ostatní si proto o mně udělali nesprávný názor. I když křesťané mají naději na vzkříšení, přece jen potřebují cítit milující pochopení těch kolem sebe.

L. R., Itálie

Cizinci Vždy se mi velmi líbila výtvarná úprava titulní stránky Vašich časopisů. Zvlášť na mě však zapůsobila titulní stránka z 8. května 1992 s názvem „Pomoc! Jsme tu cizí“. Jako dítě jsem často viděla předsudky vůči cizincům — snižování určitých ras a hrubost. Pamatuji se dokonce na to, jak někdo řekl mému otci, aby se vrátil tam, odkud přišel. Ironií je, že jsme severoameričtí Indiáni, kteří zde byli původními obyvateli. Kam bychom měli jít? Věřím, že když lidé přečtou tento článek s otevřenou myslí, uvědomí si, že v Božích očích jsou si všichni lidé rovni.

T. B., Kanada

Leváci Jako levák a dychtivý čtenář Probuďte se! Vám chci blahopřát k tomu, jakým vynikajícím způsobem jste zpracovali toto téma ve Vašem článku „Mají leváci výhodu, nebo nevýhodu?“ (8. června 1992) Mohli byste mi vysvětlit, proč Bible často spojuje „levou stranu“ s nepřízní?

S. J. M., Nový Zéland

„Bůh není stranický“, takže nemá žádnou předpojatost k levákům. (Skutky 10:34) Zdá se, že biblické použití pravé strany jako příznivého místa vychází ze skutečnosti, že velká většina lidí jsou praváci. Pravá ruka proto slouží jako vhodný symbol použití moci či přízně. Logicky pak levá ruka představuje opak. Je to však použito pouze v přeneseném smyslu a není v tom žádný úmysl snižovat leváky. — VYD.

Lišit se Chtěla bych Vám opravdu poděkovat za článek „Jak mohu získat odvahu odlišovat se?“ (22. června 1992) Moji spolužáci pořádají mnoho večírků a velmi se zajímají o poslední módu. Jsou pro mě špatnou společností. Byla jsem pod takovým tlakem, že jsem nikdy nenašla odvahu projevit se. Článek mi pomohl překonat strach. S Jehovovou pomocí jsem dokázala při první příležitosti vysvětlit své stanovisko. Tím se tlak zmenšil. Moc děkuji.

M. E., Německo

Tento článek byl právě to, co my, kteří chodíme do školy, potřebujeme. Dlouhou dobu jsem se velmi snažila, abych nepůsobila žádné potíže a nebyla nápadná. Přestože jsem měla mnoho příležitostí, nebyla jsem schopná přinutit se vydat svědectví. Na začátku druhého ročníku střední školy jsem se třídě představila slovy: „Jsem jedním ze svědků Jehovových. Mým koníčkem je studium Bible.“ Když jsem to řekla, nemohla jsem pak říkat a dělat věci, které byly nesprávné. Přesto bylo pro mě skutečnou zkouškou vydávat svědectví spolužákům a velmi mi vadilo, že jsem jiná. Jednoho dne mi však řekla jakási dívka, že mi závidí můj způsob života a mé přesvědčení. To způsobilo změnu v mém smýšlení. Teď si uvědomuji, že zvláštní nejsem já — zvláštní jsou ostatní lidé, protože sloužit Bohu je normální!

M. A., Japonsko