Bezkrevní léčbou jsem byl zachráněn před smrtí

Vypráví pracovník světového ústředí svědků Jehovových

VYPADALO to ironicky. V únoru 1991 jsem odjel do Buenos Aires (Argentina), abych pomohl s vedením seminářů o použití alternativ ke krevním transfúzím. A tehdy jsem se ocitl na pokraji smrti v důsledku silného vnitřního krvácení.

Všechno začalo týden předtím, když jsem byl v Mexiku. Měl jsem bolesti břicha, ale nepokládal jsem je za nic vážného. Místní lékař řekl, že u Američanů je to běžný jev, když přijedou do této oblasti. Předepsal mi lék na zmírnění bolesti.

Příští den během letu do Buenos Aires se bolest začala zvětšovat. Měl jsem pocit pálení v břiše a po dvou dnech to bylo jako vyložený oheň. Dostal jsem injekci na potlačení bolesti. To mi umožnilo dokončit moje přednášky na semináři. Potom mě odvezli z odbočky svědků Jehovových, kde jsme s manželkou bydleli, do místní nemocnice. Tam stanovili diagnózu: vřed, který zjevně před nedávnem přestal krvácet.

Diagnóza byla poněkud záhadná, protože jsem nikdy neměl vředy, a dokonce ani žádné podobné příznaky. Předpokládalo se však, že mi k zotavení bude stačit klid na lůžku, antacida a šetřící dieta. Když jsem se vrátil na ošetřovnu v odbočce, krvácení naneštěstí začalo znovu.

Moje stolice byla černá, plná krve, a já jsem byl bílý jako mrtvola. Nakonec jsem omdlel a bezděky si při tom vytáhl nitrožilní kanylu z ruky. Moje žena běžela na chodbu zavolat zdravotní sestru.

Operovat, nebo ne?

Hned byli u mé postele dva lékaři. Tlumočník mě informoval, že mi hemoglobin klesl na 6,8 gramu na decilitr (normálně je kolem 15 gramů). Řekli mi, že telefonicky konzultovali odborníka na bezkrevní chirurgii. Doporučil jim bezodkladně operovat. Informoval jsem se, zda existují jiné možnosti léčby než operace.

Spojili jsme se s gastroenterologem. Domníval se, že je možné zavést sondu jícnem až k perforaci v dvanáctníku, který je na začátku tenkého střeva. Zároveň by bylo možné aplikovat syntetické hemostatikum přímo do rány, a tak zastavit krvácení.

„Jaká je naděje na úspěch?“ ptal jsem se.

„Asi padesát procent,“ odpověděl. Chirurg však prohlásil, že pokud hemostatikum nebude mít účinek, další zdržení a další ztráta krve by mohly vést k situaci, kdy operovat už nebude možné. Zdálo se, že jediná možnost je operace.

Byli jsme rozrušeni. Objali jsme se s manželkou. Než mě odvezli sanitkou do nemocnice, sepsal jsem poslední vůli a podepsal ji. Naši přátelé se domnívali, že operaci pravděpodobně nepřežiji.

Operace

Na operačním sále mě položili na něco, co vypadalo jako velký skleněný stůl. Světlo pronikalo zdola a pražilo shora. Moje úzkost stoupala, což muselo být jasně vidět, protože mě jeden chirurg oslovil: „Nebojte se. Všechno bude v pořádku.“ Jeho vřelý zájem mě uklidnil. Zdánlivě ve vteřině inhalační anestetikum způsobilo, že jsem se ocitl ve stavu omámení, pak znecitlivění a bezvědomí.

Probral jsem se, když mě přenášeli z vozíku na nemocniční postel. Byl jsem zděšen, když jsem ucítil velkou bolest v ráně a v místech, kde mi zavedli do nosu a do krku kanyly. Moje žena a jedna přítelkyně mě uklidňovaly. Nesnesitelnou žízeň tlumily tak, že mi svlažovaly rty. Byl jsem rád, že žiji.

I když mě ujišťovali, že se operace podařila, můj krevní obraz se stále zhoršoval. Co není v pořádku? Vyšetření stolice ukázalo, že stále krvácím. Chirurgové si byli jisti, že to není z operovaného místa — ale odkud tedy?

Lékaři se domnívali, že jsem musel sníst nějakou jedovatou látku, která způsobila perforaci, snad někde v tlustém střevě. Byl jsem podle nich příliš slabý na další operaci.

Nátlak, abych přijal krev

Jak se mi zhoršoval krevní obraz, zesiloval se nátlak, abych přijal krevní transfúzi. Zdravotní sestra, která měla službu, řekla, že kdyby byla lékařem, neptala by se mě a dala by mi transfúzi rovnou. Kolem třetí hodiny ráno ke mně přišel lékař a řekl: „Pokud chcete žít, musíte přijmout krev.“

Vysvětlil jsem mu, že jsem svědek Jehovův a nepřijmu krevní transfúzi jak z náboženských, tak z lékařských důvodů. (3. Mojžíšova 17:10–14; Skutky 15:28, 29) Byl zjevně rozzlobený, což jsem přičítal tomu, že nechápal a neuznával můj pevný postoj.

Pro vzrůstající nátlak, ale i z jiných důvodů, jsem požádal o propuštění z nemocnice. Brzy mě sanitka převezla na ošetřovnu odbočky.

Úspěšná léčba, která mi zachránila život

Ptal jsem se tamního lékaře, který je také svědkem Jehovovým, zda mi aplikoval EPO (erytropoietin), syntetický hormon, který podněcuje kostní dřeň, aby tvořila ve zvýšené míře červené krvinky. Řekl, že jsem ho dostal. Samozřejmě, tělo potřebovalo ještě základní stavební kameny, aby mohlo tvořit zdravé červené krvinky. Těmi stavebními kameny jsou kyselina listová, vitamín B a zvláště železo. Nejrychlejší cesta, jak doplnit potřebné železo, bylo nitrožilní podání dextranu se železem (Imferon). Požádal jsem o to.a

V Argentině však Imferon nebyl dostupný. Dokonce i ve Spojených státech bylo obtížné ho sehnat, protože většinu Imferonu expedovali na Střední východ, kde probíhala válka v Perském zálivu. Když konečně nějaký sehnali, okamžitě byl předán jednomu ze svědků Jehovových, který cestoval do Argentiny.

V tu dobu byla hodnota mého hemoglobinu pouze 4. Protože jsem si uvědomoval, že nadměrné množství krevních odběrů může podporovat anémii, řekl jsem laborantovi, který přišel do odbočky, že si žádné další odběry nepřeji. Namítal: „Musíme vám odebrat krev, abychom věděli, jak to s vámi vypadá.“

„Víte, jak to vypadá,“ odpověděl jsem mu. „Krvácím, a co myslíte, že je nejcennější látkou v mém těle?“

„Krev,“ uznal.

„Rozhodl jsem se, že zatím nedostanete ani kapku,“ odpověděl jsem. Jak moc se zhoršil můj krevní obraz, to se neví.

Tu noc jsem se vroucně modlil k Jehovovi, naléhavě jsem ho prosil o vedení a o to, abych se směl druhý den probudit. Probudil jsem se, ale cítil jsem, že mě životní síla opouští. Zdálo se, že hrozí smrt. Běžně jsem míval hemoglobin 17,2 gramu na decilitr, což je na horní hranici přijatelných hodnot, takže ztráta představovala více než 75 procent. Muselo se udělat ještě něco.

To ráno jsem požádal ošetřující lékaře o rozhovor ohledně mé léčby. Nedávali mi vitamín K, který je velmi důležitý pro krevní srážlivost, ale okamžitě souhlasili, abych ho začal dostávat. Dále jsem se ptal: „Může některý z léků, které mi dáváte, působit nebo podporovat krvácení?“

„Ne,“ odpověděli.

„Jste si jisti?“ naléhal jsem.

Druhý den brzy ráno ke mně přišel jeden z chirurgů a řekl, že při podrobnějším zkoumání nalezli jeden lék, který skutečně může podporovat krvácení. Okamžitě mi ho vysadili. To, že lékaři byli ochotní pozorně mi naslouchat a rozebrat moji léčbu, zvětšilo mou úctu k nim.

Vyžádal jsem si k posteli lékařskou literaturu a spolu s manželkou jsme v ní začali pečlivě hledat. Jeden článek mluvil o syntetickém hemostatiku, léčivu, které zastavuje krvácení. Ve chvíli, kdy jsme článek našli, vešel do pokoje dr. Marcelo Calderón Blanco, který je také svědkem Jehovovým, s žádostí, zda by mohl použít podobný lék. Preparát mi podali ve formě klyzmatu. V tu dobu jsme dostali ze Spojených států Imferon, který mi aplikovali nitrožilně.

Teď už jsme mohli pouze čekat. V průběhu dne jsem měl pocit, že jsem silnější. Po třech dnech jsem dovolil, aby mi odebrali krev. Bylo to ohromující, hemoglobin stoupl na 6. A přece, když byl testován před čtyřmi dny, byl 4 a stále klesal! Lékaři byli nedůvěřiví. Udělali test znovu. Potvrdil výsledky prvního. EPO a Imferon zabraly!

Telefonoval laborant z kliniky, kde provedli laboratorní vyšetření mé krve, a řekl, že mi lékař musel dát transfúzi krve. Trval na tom, že „bez krevní transfúze se nemůže krevní obraz tak rychle zlepšit“. Lékař ho ujistil, že jsem nedostal žádnou krev. „Co jste mu nasadili, že došlo k tak rychlému zlepšení krevního obrazu?“ chtěl vědět. Dostal informaci o EPO a Imferonu.

Dr. Amilcar Fernández Llerena, jeden z mých lékařů, který není svědkem Jehovovým, mě navštívil v den, kdy jsem dostal výsledky laboratorních testů. Když mě vyšetřil, řekl nadšeně: „Dám vám nové jméno — Lazar.“ (Srovnej Jana 11:38–44.) Ze všech sil jsem se snažil zadržet slzy.

Dr. Llerena řekl: „Můžete děkovat svému Bohu Jehovovi, že žijete.“ Zeptal jsem se ho, co tím míní. „Kdybyste byl kuřák, kdybyste bral drogy nebo kdybyste hodně pil,“ odpověděl, „nepřežil byste operaci. Ale protože je vaše tělo čisté a silné díky tomu, že dodržujete Boží zákony, přežil jste to.“

V mém případě jsem většinou čerpal z toho, co jsem učil v Severní Americe, Evropě a Latinské Americe na seminářích Výborů pro styk s nemocnicemi. Tento program klade důraz na úspěšné alternativy, kterých lze použít při bezkrevní léčbě. Informace o těchto náhradních postupech naštěstí mohou lékaři získat od Výborů pro styk s nemocnicemi, kterých dnes existuje po celém světě více než 800.

Doufám, že moje zkušenost pomůže jiným svědkům Jehovovým, kteří si přejí bezkrevní léčbu. Nemocnice, kde jsem byl operován, se později spojila s argentinskou odbočkou svědků Jehovových. Uvědomili si, že máme úspěšné způsoby, jak léčit pacienty látkami bez krve, a řekli, že by s námi v budoucnosti velmi rádi spolupracovali.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 13]

Při odchodu z nemocnice po operaci