Pozorujeme svět

„Velké vymírání“

Dnes existují milióny druhů rostlin a živočichů. Vědci kdysi odhadovali, že v průběhu dějin života na zemi docházelo k zániku druhů (v důsledku nemocí, nedostatku potravy a neschopnosti přizpůsobit se) rychlostí méně než deset druhů za rok. Podle Odboru pro informovanost veřejnosti při OSN se dnes vědci domnívají, že nyní je počet stokrát, možná tisíckrát vyšší. V roce 1970 se předpokládalo, že denně vymře jeden druh. V roce 1990 se zvýšil počet na jeden druh za hodinu. V roce 1992 úplně vymizel jeden druh za každých dvanáct minut. Hlavní příčinou je ubývání přirozeného prostředí v důsledku kácení lesů, nové městské zástavby, rozvoje v zemědělství a znečištění vody a vzduchu. Mnozí ochránci přírody tvrdí, že naše planeta je uprostřed „velkého vymírání“. Dr. Mostafa Tolba, odpovědný ředitel Programu OSN pro životní prostředí, říká: „Kdyby Darwin žil dnes, nejspíše by se ve svém díle soustředil ne na původ, ale na seznam vyhynulých druhů.“

Zahraniční pomoc — Podle čeho se přiděluje?

Jak velkým přínosem je zahraniční pomoc pro chudé? Podle zprávy OSN Human Development Report 1992 pouze 27 procent zahraniční pomoci přijde do těch deseti zemí, ve kterých žije 72 procent nejchudších lidí světa. V rozvojových zemích 40 procent nejbohatší populace dostává více než dvojnásobek pomoci ve srovnání s 40 procenty nejchudších. Národy jižní Asie, které představují skoro polovinu nejchudších lidí celého světa, dostávají jako pomoc pět dolarů na osobu. Země Středního východu, které mají příjem na jednoho obyvatele trojnásobný ve srovnání s jižní Asií, dostávají 55 dolarů na osobu. Zpráva dodává, že země, které silně zbrojí, dostávají dvojnásobek toho co země, které zbrojí méně. Nejmenší podíl poskytnutých finančních prostředků (kolem 7 procent vzájemné pomoci a 10 procent u vícestranné pomoci) jde na základní lidské potřeby — vzdělání, zdravotnickou péči, zajištění nezávadné pitné vody, hygienická zařízení, plánované rodičovství a programy výživy.

Potenciální jaderná tragédie

„Snahy Západu, aby se zabránilo šíření jaderných zbraní, selhaly,“ uvádí U.S.News & World Report, „a v šíření jaderných zbraní začala nová, mnohem nebezpečnější éra.“ Nyní stojí Západ před rozhodnutím: buď použije síly a zabrání dalším zemím, aby se nevyzbrojily jadernými zbraněmi, nebo „se naučí žít ve světě, v němž má jaderné zbraně skoro každá země, která je mít chce“. Co tuto situaci způsobilo? „Věci, které byly v roce 1943 obtížné i pro nejvzdělanější lidi, jsou dnes pro obyčejného člověka snadné,“ říká fyzik Richard Garwin, bývalý konstruktér jaderných zbraní. Matematické problémy, které byly náročné pro nejlepší mozky té doby, se nyní dají řešit na osobním počítači. Navíc je pro země, které se k tomu rozhodnou, stále snadnější získat přístup k technologii potřebné k výrobě bomby. Ve snaze zastavit tento vývoj podepsalo v dubnu 27 zemí smlouvu, která omezuje prodej materiálu nebo strojů použitelných k výrobě atomových bomb. Jsou tu však vážné trhliny, neboť několik zemí, které jsou schopné vyrobit jaderné zbraně nebo o to usilují, není ve smlouvě zahrnuto.

„Polykání prášků“v australské společnosti

Při australském národním zdravotním průzkumu vyšly najevo varující skutečnosti. Studie ukázala, že jeden z padesáti obyvatel Austrálie používá trankvilizéry každý den. Dalších tři čtvrtě miliónu lidí připustilo, že si vzali léky jako Valium a Serepax v průběhu dvou týdnů, které předcházely průzkumu. Noviny The Sun-Herald, které vycházejí v Sydney, napsaly, že Státní středisko pro výzkum léků a alkoholu tvrdí, že každý rok se předepisuje deset miliónů receptů na benzodiazepiny a že jsou nejvíc užívaným lékem v západních zemích. Jeden odborník z tohoto střediska uvedl, že mnozí z těch, kdo používají tyto léky pravidelně, si možná ani neuvědomují, že vlastně získali drogovou závislost.

Nová africká pohroma

„Obchod s narkotiky se stal nejvážnější hrozbou stability a rozvoje ekonomiky na [africkém] kontinentu.“ To tvrdí dr. Simon Baynham z jihoafrického Institutu pro Afriku, dopisovatel johanesburských novin The Star. Za posledních deset let v Africe neuvěřitelně vzrostlo obchodování s drogami. Afrika má totiž výhodnou zeměpisnou polohu pro lodní přepravu z Kolumbie a z Asie. „V roce 1990 byla jedna třetina heroinu zachyceného v Evropě přepravena přes Afriku,“ podotýká dr. Baynham. Všímá si také, že roste spolupráce mezinárodního obchodu s drogami a teroristických organizací. Dr. Baynham pokládá africký obchod s drogami za hrozící „novou epidemii monumentálních rozměrů“, která „se připojí k africkým kalamitám, jako jsou války, hlad a AIDS“.

Přebytek mléka se vylévá

V posledních pěti letech vylily jihoafrické mlékárny milióny litrů mléka přesto, že je takový hrozný nedostatek potravy. Jednotlivé mlékárny by musely platit poplatky správě mlékáren, která se má starat o rozvoz přebytkového mléka. Jelikož to nezajistila, jeden zodpovědný činitel z Národního sdružení pro distribuci mléka řekl: „Co máme dělat? Musíme ho vylít. Z ekonomického hlediska je nesmyslné, abychom podkopávali vnitřní trh tím, že mléko rozdáme, nebo že budeme za jeho rozvoz platit.“ Jsou však na druhé straně instituce, které naříkají nad takovým plýtváním. Rada pro péči o staré lidi prohlásila, že mléko se vylévá „v době, kdy milióny starých lidí v Jižní Africe si jen stěží mohou koupit základní potraviny pro přežití“.

Japonci žijí dlouho

Podle posledních statistik Světové zdravotnické organizace mají Japonci nejdelší střední dobu života ze všech národů na světě. Střední doba života u žen v Japonsku je 82,5 roku, zatímco u mužů je 76,2 roku. Druhou nejdelší střední dobu života u žen, 81,5 roku, má Francie, těsně před Švýcarskem, kde je to 81,0 roku. U mužů má druhé místo Island — 75,4 roku, následuje Řecko, kde je to 74,3 roku. Tato statistická ročenka poskytuje na 350 stránkách další zajímavé údaje. Nejvyšší porodnost je v Rwandě, kde je průměr na jednu ženu 8,3 dítěte. Nejnižší počet sebevražd je na Bahamách, to je 1,3 na každých 100 000 obyvatel, zatímco nejvyšší je v Maďarsku, kde připadá 38,2 na každých 100 000 obyvatel. Nejvyšší počet úmrtí způsobených dopravními nehodami je v malé jihoamerické zemi Surinamu, totiž 33,5 na každých 100 000 obyvatel. A nejnižší? Na Maltě je pouze 1,6 smrtelné dopravní nehody na každých 100 000 obyvatel.

Nepříjemná hudba

„Ztlum tu hudbu!“ volají už dlouhou dobu podráždění rodiče. Mnozí mladiství se domnívají, že nemohou mít skutečné potěšení z hudby, pokud její rytmus necítí. S hlasitou hudbou je často spojována ztráta sluchu, ale torontské noviny The Globe and Mail (Kanada) nedávno poukázaly na to, že běžným následkem může být také tinitus. Je to „zvonění, šumění, bzučení, klepání nebo syčení v hlavě, které obvykle postihuje obě uši. Tento popis však není zcela výstižný,“ uvedly noviny. Pokud se tyto příznaky jednou objeví, „už nikdy nebudete mít úplný klid a ticho“, připomíná Elizabeth Eayrsová, koordinátorka společnosti Tinnitus Association v Kanadě. Nejvíce postiženi jsou lidé, kteří používají sluchátka a mají zvuk tak zesílený, že ho mohou slyšet i jiní. Jejich schopnost mít požitek z hudby nebo z jiných sluchových vjemů je však v důsledku toho v pozdějších letech značně poškozena.

Papež se omlouvá

Dvakrát se papež Jan Pavel II. omlouval africkému kontinentu za obchod s otroky. Poprvé to bylo v únoru, během papežovy návštěvy v Senegalu. Italský deník Corriere della Sera v té době uvedl, že papež úpěnlivě prosil „‚nebesa‘ a Afriku o odpuštění historického zločinu otrokářství, kterým byli také křesťané. . . poskvrněni“. Podruhé se omlouval asi o tři měsíce později v průběhu své návštěvy v republice Svatý Tomáš. Ve Vatikánu papež vysvětlil, že „církev je společenství lidí, kteří jsou také hříšníky, a proto se po staletí porušovalo přikázání lásky. . . Ti, kteří se zdobili jménem křesťané, selhávali jako jednotlivci i jako skupiny.“ Deník La Repubblica komentoval „papežovy omluvy“ tím, že papež „mluvil o hříchu křesťanů všeobecně, ale mohl také mluvit o papežích, římskokatolických kongregacích, biskupech a kněžstvu. Svůj díl odpovědnosti v historii otrokářství nese i katolická hierarchie.“

Není třeba mít arachnofobii

Arachnofobie (strach z pavouků) „je často výsledkem neznalosti“, říká časopis South African Panorama. Ve zprávách o práci dr. Ansie Dippenaarové, známé odbornice na africké pavouky, se zdůrazňuje, že pouze 0,2 procenta pavouků na celém světě je nebezpečných pro člověka. Ve svém přirozeném prostředí by se tato malá stvoření měla pokládat spíše za přátele než za nepřátele. Jsou neocenitelní při ochraně před škůdci zemědělských plodin. U některých druhů dokáže jediný pavouk zničit až dvě stě larev škůdců denně. Když se například pavouci ponechají na poli jahod, může to zvýšit výnos o 6 tun na hektar, srovnáme-li to s polem, kde byli pavouci vyhubeni. „Farmáři by si měli své pavoučí populace chránit,“ dodává článek, „tím by mohli také omezit používání drahých pesticidů, které přispívají ke znečištění životního prostředí.“