Palivové dříví — Rozplyne se v dýmu?

Od dopisovatele Probuďte se! v Nigérii

AFRICKÉ nebe je rudé od zapadajícího slunce. Sampa vaří rýži pro svého manžela a děti. Nabírá vodu z vědra a nalévá ji do začernalého hliníkového hrnce. Pod hrncem praská malý oheň ze tří polen.

Vedle je navršena hromádka dříví. Sampa je nakupuje od mužů, kteří ho v nákladních autech přivážejí z hor. Dříví je nezbytné. Bez dříví by nebyl oheň. Bez ohně by se nemohla vařit rýže.

Sampin nejstarší syn říká: „Když nemáme oheň, nejíme.“ Ukazuje na domy bohatých, které jsou na kopci. „V těchto domech je elektrika. Jsou tam sporáky na elektriku, a taky na plyn.“ Obrátí se k ohni, pokrčí rameny a řekne: „My používáme dříví.“

Mnoho jiných rodin je v podobné situaci. V rozvojových zemích jsou tři z každých čtyř lidí závislí na dříví, jež je jediným palivem pro vaření a topení. Mnozí však mají zoufalý nedostatek dříví.

Podle FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství) je rozsah krize týkající se palivového dříví skutečně šokující. V rozvojových zemích nemá dostatek palivového dříví asi miliarda lidí. Pokud to tak bude pokračovat, na konci století se tento počet může docela dobře zdvojnásobit. Jeden představitel FAO prohlásil: „Má to jen malý význam, jestliže opatříte hladovějícím světa potraviny, které si nemají na čem uvařit.“

Proč je nedostatek?

Od nejranějších dob používalo lidstvo dříví jako palivo. Proč? Dříví je velmi výhodné. Můžete ho sbírat, a nepotřebujete nákladné vybavení nebo technické vymoženosti. Pokud lesy nejsou zcela vydrancovány, udržuje se zásoba tím, že rostou nové stromy. Nemusíte mít sporák a kamna, abyste si uvařili nebo se zahřáli. V ideálním případě je dříví zdarma, protože je tak dostupné, jak dostupný je nejbližší strom. Až v posledních dvou stoletích začaly bohaté národy používat jiná paliva, jako plyn, uhlí nebo ropu. Ostatní stále používají dříví.

Někteří odborníci tvrdí, že jádro dnešního problému spočívá v obrovském populačním přírůstku. Se vzrůstajícím počtem lidí dochází k mýcení lesů. Narůstá potřeba osídlení, zvyšují se nároky zemědělství, průmysl si žádá dříví jako materiál i jako palivo. Rychlé odlesňování je spojeno s rozvojem téměř každé země. Takovou etapou prošla Severní Amerika a Evropa.

Dnešní populace však roste alarmující rychlostí. Na naší planetě je již kolem pěti a půl miliardy lidí. V rozvojových zemích se populace zdvojnásobí každých 20 až 30 let. Souběžně s nárůstem populace roste poptávka po dříví. Můžeme to přirovnat k nenasytné obludě požírající lesy, k obludě, která je den ze dne větší a hladovější. Dodávka dříví je tak vyčerpána dříve, než se stačí nahradit. Podle FAO je dnes ve 26 zemích již více než sto miliónů lidí, kteří si nemohou opatřit dostatek dříví, aby zajistili pouze základní potřeby.

Nicméně ne všichni, kteří žijí v zemích s akutním nedostatkem dříví, jsou postiženi stejně. Ti, kteří si to mohou dovolit, jednoduše přešli na jiná paliva, jako je petrolej nebo propan–butan. Krize kolem palivového dříví je krizí chudých a jejich počet vzrůstá.

Dopad na lidi

V posledních letech se cena dříví zdvojnásobila, ztrojnásobila a v některých oblastech zčtyřnásobila. Dnešní ceny stále rostou, protože oblasti kolem měst zůstávají holé. Kolem mnohých měst v Asii a v Africe jsou dnes téměř úplně odlesněné oblasti. Do některých měst se musí dříví přivážet z míst vzdálených více než sto šedesát kilometrů.

Stoupající ceny jsou další zátěží pro ty, kteří jsou už tak zoufale chudí. Průzkumy ukázaly, že v některých částech Střední Ameriky a Západní Afriky musí vrstva pracujících lidí vydat až 30 procent svého příjmu za palivové dříví. Všechno ostatní — jídlo, oblečení, bydlení, doprava a vzdělání — se hradí z toho, co zbude. V těchto případech platí rčení, že „to, co jde pod hrnec, stojí více než to, co jde do hrnce“.

Jak to lidé řeší? Tam, kde je dříví vzácné nebo drahé, omezují počet teplých jídel. Kupují levné potraviny nebo méně potravin, a mají tudíž nevyrovnanou stravu. Kromě toho potraviny méně vaří. Nezničí se tak choroboplodné zárodky a paraziti a tělo také vstřebává méně výživných látek. Nepřevařují ani vodu na pití. Hledají cokoli, co by hořelo.

Milióny lidí začaly používat nekvalitní paliva, jako je sláma, tráva nebo suchý zvířecí trus. V místech, kde je trus na rozdíl od dřeva levný, se zdá být z úsporných důvodů praktické používat trus k topení místo ke hnojení. Často však není na výběr. Půda je tak ochuzována o hodnotný organický materiál, a to je cena, která se platí za takové topení. Časem půda přestane být úrodná a vyschne.

Lidé, kteří žijí na venkově, sice obvykle nemusí za dříví platit, ale vzhledem k jeho nedostatku tráví mnoho času tím, že ho sbírají. V některých částech Jižní Ameriky ženy stráví sběrem deset procent dne. Nasbírat dříví na tři dny představuje v některých afrických zemích práci na celý den. Někdy rodina určí jedno dítě, aby se celý den staralo jen o sběr paliva.

Velmi často se venkovské prostředí obětuje potřebám města. Stromy jsou káceny a dříví se prodává mnohem rychleji, než dorostou další stromy. Zásoba se proto zmenšuje, a rodiny se buď stěhují do měst, nebo věnují více času sbírání dříví.

Milióny lidí tak vynakládají více času a peněz, aby si zajistily zakladní potřebu paliva. Jaké mají možnosti? Pro chudé to znamená méně jíst, být v chladu a v noci bez světla.

Co se pro to dělá

Před několika lety vzbudila krize palivového dříví mezinárodní zájem. Světová banka a další instituce investovaly mnoho peněz do zalesňovacích projektů. I když ne všechny tyto projekty byly úspěšné, získalo se mnoho poznatků. Zkušenosti ukázaly, že řešení krize palivového dříví není pouze záležitostí vysázení většího množství stromů. Problém například vznikl tím, že se nevzalo v úvahu cítění místních lidí. V jedné zemi Západní Afriky tak vesničané zničili sadbu, protože byla vysázena na tradičních pastvinách.

Další potíž vyplývá z toho, že zalesňování je dlouhodobou záležitostí. Trvá to až 25 let, než mohou stromy poskytnout palivo a současně dorůstat. To představuje prodlení mezi investicí a ziskem. Také to znamená, že výsadbou se nemohou uspokojit současné potřeby.

V mnoha zemích se pracuje na zalesňovacích projektech. Pokryjí však budoucí potřeby? Odborníci v lesnictví říkají, že ne. Stromy se dnes kácejí rychleji, než dorůstají. Vědecká pracovnice z Worldwatch Institute píše: „Žel, mnohé tropické země třetího světa nevyvíjejí žádné politické úsilí a necítí odpovědnost za nové zdroje, aby proces odlesňování zastavily. V současné době se místo deseti vymýcených hektarů vysází pouze jeden. Zdaleka největší propast vzniká v Africe, kde poměr vykácených stromů k vysázeným je dvacet devět k jednomu. K tomu, aby se v zemích třetího světa uspokojila potřeba palivového dříví ve výši očekávané v roce 2000, by bylo nutné třináctkrát zvýšit současné množství stromů sázených pro jiné než průmyslové účely.“

Výhled do budoucnosti

Mnozí upřímní lidé se dnes aktivně podílejí na řešení otázky nedostatku palivového dříví. Jejich představy o budoucnosti jsou však často pesimistické. Vědci, kteří se zabývají výzkumem země, napsali ve své knize Fuelwood—The Energy Crisis That Won’t Go Away (Palivové dříví — Energetická krize, která nepomine): „Všechna tato opatření dohromady [aby se zamezilo krizi palivového dříví] nemohou zcela ulehčit břemenu, jež v důsledku nedostatku paliva a stoupající ceny dříví dolehne na chudé lidi.“ V příručce The Fuelwood Crisis and Population—Africa (Krize palivového dříví a populace — Afrika), kterou pro výuku vydala FAO, je řečeno: „Dokud nebude populace růst kontrolovaně, má jakýkoli pokus o řešení jen malou naději na úspěch.“ Stejná publikace však ukazuje, že populace i nadále poroste, „protože zítřejší rodiče budou početnější než dnešní. Zítřejší rodiče se již narodili.“

Biblická proroctví na rozdíl od těchto ponurých předpovědí ukazují, že Všemohoucí Bůh má záměr dokonce úplně obnovit na této zemi ráj. (Lukáš 23:43) V jeho možnostech je vyřešit všechny problémy, které souvisí s palivovým dřívím, populací a chudobou. — Izajáš 65:17–25.

Rozplyne se všechno v dýmu? V žádném případě! Brzy se splní proroctví, které říká o našem milujícím Stvořiteli: „Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ — Žalm 145:16.

[Praporek na straně 14]

‚Má to jen malý význam, jestliže jim opatříte potraviny, které si nemají na čem uvařit‘