Proč stavět ze dřeva?

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V JAPONSKU

JAKO stříbrné rybí šupiny se ve studeném slunci severozápadního Ruska třpytí dvaadvacet cibulovitých kupolí usazených na vršku dřevěného kostela. Při bližším pohledu zjistíme, že kupole jsou pobity tisíci dřevěných šindelů, které již poznamenal zub času. Tato dřevěná stavba na ostrově v Oněžském jezeře odolává tamějším tuhým zimám již téměř tři sta let. Je tichým svědectvím o obdivuhodné trvanlivosti dřeva.

Jiné stavby o ní svědčí ještě silněji. Celá severní Evropa je poseta dřevěnými stavbami, které slouží mnohem déle. Například asi ve 12. století postavili Norové mnoho dřevěných staveb, které můžete dodnes vidět roztroušené po venkově. V Anglii stále vzdoruje nevlídnému počasí dřevěná stavba poblíž Ongaru v hrabství Essex, která byla postavena kolem roku 1013. Zdá se však, že dědečkem všech těchto staveb je dřevěný chrám v Japonsku, který je o několik století starší.

Nejstarší dřevěná budova

Jak je možné, že tento dřevěný chrám Hórjúdži vydržel tak dlouho? V zásadě proto, že původní tesaři měli vynikající znalosti o dřevě. Věděli, které dřevo vybrat a které jeho části pro jaký účel použít. V tomto případě vybrali hinoki (japonský cypřiš), který rostl alespoň tisíc let, než byl poražen.

Tesařský mistr Cunekazu Nišioka, který nedávno zemřel, strávil velkou část života renovací tohoto chrámu. Tvrdil, že na dlouhověkosti chrámu měly velkou zásluhu také hřebíky, které se dělaly stejným způsobem jako meče samurajů — technikou opakovaného kutí a zahřívání. Při renovačních pracech se používaly tyto staré hřebíky, protože, jak mistr řekl, „novodobé hřebíky nevydrží ani dvacet let“.

To, že chrám Hórjúdži je opravdu starý 1300 let, by snad někdo mohl zpochybnit, protože pětatřicet procent dřeva chrámu bylo v tomto století vyměněno. Avšak mnoho hlavních sloupů, trámů a říms je z původního dřeva. Pan Nišioka řekl: „Myslím, že chrám vydrží dalších tisíc let.“

Není divu, že dávní Japonci tak rádi stavěli ze dřeva, když všude kolem nich rostlo dřevo takové kvality. I dnes je na japonských rodinných domech vidět, že tato láska ke dřevu se dědí.

Japonské rodinné domy

Uvnitř domu se dřevo používá ve velké míře, ale nenatírá se. Sloupky, dveře, nábytek a tak dále mají konečnou úpravu, která dá vyniknout kresbě dřeva a jeho barvě. Dřevěné fošny na verandě nemají vůbec žádnou konečnou úpravu. Takové dřevo tvoří přirozený přechod ke stromům a keřům v zahradě. Celek nemá dynamický ráz, spíše vzbuzuje pocit harmonie a klidu.

Mnoho Japonců říká, že o takovém domě sní. Avšak kvalitní stavební dříví, ze kterého by bylo možné takový dům postavit, je dnes pro běžného člověka příliš drahé. Přesto Japonci rádi používají dřevo všude, kde mohou. Historie je totiž naučila, že dřevo nejen dobře vypadá, ale také vyhovuje prostředí, kde žijí. V Japonsku jsou častá zemětřesení, tajfuny, horká a vlhká léta a tuhé zimy.

Pro země, které trpí zemětřeseními, je dřevo dobrodiním. Při takovém namáhání, kdy jiné materiály, například kámen, popraskají, se dřevo snadno ohne nebo zkroutí. Dřevo má i takové skvělé vlastnosti, jako například to, že uchovává vlhkost a izoluje. Navzdory tomu, že v Japonsku je od června do srpna deštivo a vlhko, domy nehnijí. Dřevo se přizpůsobí a v této době poskytuje značný komfort, protože vláhu ze vzduchu dokáže vstřebávat a pak pozvolna vysychat. Nicméně neodborníkovi se dřevo líbí i z docela jiných důvodů.

Krása dřeva

Lidé z celého světa si vybírají dřevo většinou pro jeho vzhled. Albert Jackson a David Day ve své knize Collins Good Wood Handbook vysvětlují: „Dřevo je výtvorem přírody, a proto je každý kus jedinečný. Každý kus dřeva z jednoho stromu, nebo dokonce i z jednoho prkna je jiný. Má možná stejnou sílu i barvu, ale nemá stejnou kresbu. Právě tato rozmanitost v povaze, síle, barvě, opracovatelnosti, a dokonce i vůni je tím, co je na dřevě tak přitažlivé.“

Proč je kresba dřeva tak rozmanitá? Důvodů je několik. Začněme tím, že některé stromy rostou tak, že jejich vlákna jsou rovná, jiné stromy vytvářejí vlákna uzlovitá a ještě jiné vlnitá, nebo dokonce kadeřavá. Také jak stromy rostou, často se otáčejí nebo mění směr růstu, vyhánějí větve a hostí různý hmyz. To vše přispívá k zajímavosti kresby. To, jak kresba vypadá, navíc závisí i na tom, jakým směrem bylo dřevo řezáno. Jedno červenohnědé dřevo, které se řeže tak, aby mělo výraznou kresbu téměř černých pruhů, bylo v některých zemích pojmenováno jako zebří dřevo a v jiných zase jako dřevo tygří.

Ke kráse dřeva dále přispívá ohromná rozmanitost jeho barev. Ne každé dřevo je hnědé. Černé jádrové dřevo ebenovníku pochází z Indie a Srí Lanky, červené až nachově hnědé ze stromu Pterocarpus soyauxii, který roste v západní Africe, a tmavě červený mahagon pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Jasně oranžovočervený fernambuk, který na světle mění barvu do sytě červenohnědé, má původ v Brazílii. Některé dřevo je zelené a jiné růžové. Aljaška poskytuje světle žluté dřevo z cypřišku nutkajského a dřevo evropského javoru klenu je ještě světlejší. Na konci spektra je bílé dřevo, které je tak světlé, že je téměř bez zabarvení.

Pro mnoho lidí má svůj půvab také vůně dřeva. Jedním vonícím dřevem je jalovec, který Šalomounovi tesaři použili na podlahu chrámu. (1. Královská 6:15) Možná byl vzduch v chrámě prosycen vůní jalovce, která se občas mísila s vůní kadidla. (2. Paralipomenon 2:4) Jalovec je znám nejen svou vůní, ale i odolností a trvanlivostí.

Ke chvále dřeva by se toho dalo říci ještě mnohem více. Jeho dobrých vlastností je tolik, že si možná říkáme, zda by se o něm vůbec dalo říci něco negativního.

Dar dřeva

Je pravda, že ne každé dřevo je odolné proti škůdcům a hnilobě a ne každé vydrží staletí. Hlavní starostí při stavění ze dřeva je oheň. Nicméně těžké dřevo za vysokého žáru uhelnatí pomalu, také svou sílu ztrácí jen pomalu a než se zřítí, trvá to déle než u oceli. Avšak dnes má málo domů trámy a sloupy z těžkého dřeva — takové, jaké se dělaly dříve. A tak by člověk musel z hořícího domu utíkat co nejrychleji.

Dřevo není laciný odpadový stavební materiál. Naopak, když se správně vybere a řádně se s ním zachází, může se z něj postavit dobře izolovaná budova, která bude sloužit snad stovky let. Někteří odborníci tvrdí, že kdybychom o dřevo řádně pečovali, nikdy by neshnilo. Ať je to jakkoli, dřevo je jistě jedním z nejlepších stavebních materiálů, které nám Stvořitel dal.

[Obrázek na straně 17]

Cibulovité kupole dřevěného kostela na ostrově v Oněžském jezeře

[Podpisek]

Tass/Sovfoto

[Obrázky na straně 18]

Dřevěný chrám Hórjúdži v Japonsku