TESAŘ

Řemeslník neboli zručný zpracovatel dřeva. Hebrejské slovo cha·rašʹ je souborným označením „řemeslníka“, „pracovníka“ či „stavitele“, který pracuje s různými materiály, například se dřevem, s kovem nebo s kamenem. (2Kr 12:11; 2Pa 24:12; 2Mo 28:11; 1Pa 14:1) Řeckým ekvivalentem je slovo teʹkton, které je v Matoušovi 13:55 a v Markovi 6:3 přeloženo jako „tesař“.

Noe a jeho tři synové museli udělat mnoho tesařských prací, když stavěli obrovskou archu podle pokynů, které jim dal Jehova. (1Mo 6:14–16)

Tesař v Izraeli se zaměstnával stavbou domů a v pozdější době pracoval například na stavbách synagóg. Budovy se tehdy sice většinou stavěly z kamene nebo z hlíny, přesto se však nějaké dřevo používalo, například na trámy a dveře. K tomu, co vyráběl tesař v biblických dobách, patřil nábytek — stoly, židle a lavice. Také mnoho nástrojů bývalo částečně nebo úplně zhotoveno ze dřeva, například pluhy a mláticí saně. (2Sa 24:22) Při budování svatostánku a jeho vnitřního vybavení Jehova Bůh zvlášť řídil činnost Becalela a Oholiaba. Jehovův duch podpořil jejich schopnost dělat tu nejjemnější práci se dřevem a také s jinými materiály. (2Mo 31:2–11) Na stavbu Davidova domu přišli zruční zpracovatelé dřeva z Tyru. (2Sa 5:11) Zerubbabel zaměstnával tesaře při stavbě druhého jeruzalémského chrámu. (Ezr 3:7)

Ježíšovi se říkalo nejen „tesařův syn“ (Mt 13:55), ale také „tesař“. (Mr 6:3) Hebrejský otec obvykle svého syna vyučil svému řemeslu, a proto se Ježíš nepochybně naučil tesařské řemeslo od svého adoptivního otce Josefa.