Na vrcholek Evropy po kolejích

Od dopisovatele Probuďte se! ve Švýcarsku

ČLOVĚK v devatenáctém století chtěl pokořit přírodu. Předním kandidátem na pokoření byly švýcarské Alpy. Hrozivé rozeklané štíty z ledu a skal si po staletí držely člověka v uctivém odstupu — ale to skončilo. Počátkem devatenáctého století se horolezcům podařilo zlézt 4 158 metrů vysokou Jungfrau. Nebyla sice ze všech nejvyšší, ale v každém případě patřila k nejatraktivnějším horám v Alpách.

Koncem století začalo několik podnikavých mužů uvažovat co udělat, aby byl tento štít přístupný i jiným lidem než hrstce odvážných horolezců. Brzy se zrodil nápad postavit na vrchol železnici.

Odvážná akce

Vybudovat železnici, která by vedla do takové výšky, byl kolosální úkol, zvláště s tehdejšími omezenými technickými možnostmi. Švýcarská vláda vzala v úvahu několik návrhů provedení a vybrala plány curyšského průmyslníka Adolpha Guyer-Zellera. Ten musel nejdříve zorganizovat vědeckou expedici do vysokých Alp, aby prokázal, že turisté i dělníci mohou takovou nadmořskou výšku snášet.

Ve svých plánech počítal i s Wengernalpskou železnicí, která již vedla pod Jungfrau a spojovala alpská údolí Lauterbrunnen a Grindelwald. Guyer-Zeller navrhoval, aby se vybudoval sedmikilometrový tunel, který by vedl dvěma slavnými sousedními horami Eiger a Mönch a trať by končila až na vrcholku. Koleje by tak byly bezpečně skryty před bouřlivým počasím.

Práce byly zahájeny v červenci 1896. Než byl dokončen první úsek pod otevřeným nebem z Kleine Scheidegg do stanice Eigergletscher, úsek dlouhý pouhé 2 kilometry, uplynuly dva roky. Následujícím úkolem bylo začít razit tunel horou Eiger. Blížila se zima 1898/1899 a stovky dělníků se připravovaly na to, že budou pro množství sněhu úplně odříznuti od světa.

Z nocleháren a skladů vznikla poměrně velká vesnice. Bylo třeba uskladnit tisíce kilogramů potravin, stavebního materiálu a paliva. Zásoby musely vydržet do pozdního jara, kdy bude opět zprovozněna Wengernalpská železnice.

Dělníci razili tunel dvacet čtyři hodin denně ve třech osmihodinových směnách. Ovšem lámání skal se neobešlo bez příslušné daně. Šest dělníků zahynulo při strašném důlním neštěstí. Přesto raziči dosáhli sedmého března 1899 druhého úseku — stanice Eigerwand. Z jejích oken mohli pozorovat Kleine Scheidegg, která byla nyní 4,3 kilometru za nimi, a hluboko dole jezero Thun.

Nečekané překážky

Třetího dubna 1899 byl projekt těžce ohrožen nenadálou smrtí Adolpha Guyer-Zellera. Navzdory tomu byl následující úsek ke stanici Eismeer ve výšce 3 160 metrů dokončen pod vedením synů Adolpha Guyer-Zellera. V červenci 1905 uvedli úsek do provozu.

V dalších letech byl pokrok pomalý. Vyčerpávající život v tak nehostinných podmínkách dělníky nervově zatěžoval a podlamoval jejich sílu. Přesto byl 21. února 1912 proražen poslední úsek ve skále na Jungfraujoch (neboli „Panenské sedlo“, sedlo mezi Mönch a Jungfrau). Otevřel se úchvatný pohled — horské štíty a ledovce byly zasněžené, nad nimi sytě modrá obloha, vše zalité jiskřivým sluncem!

Nejvýše položená železniční stanice na světě, Jungfraujoch, postavená ve výšce 3 454 metrů a vzdálená od začátku trati 9,3 kilometru, byla slavnostně otevřena 1. srpna 1912. Od původní představy, že by železnice vedla až na samotný vrcholek Jungfrau (o 700 metrů výše), se muselo upustit — především pro nedostatek prostředků a proto, že by tam nebylo dost místa pro očekávané zástupy návštěvníků. I tak projekt překročil vymezený rozpočet deseti miliónů švýcarských franků o pět miliónů franků. Trval šestnáct let místo plánovaných sedmi.

Navštívíte-li Jungfraujoch

Plánujete návštěvu Jungfraujoch? Z Kleine Scheidegg vás železnice Jungfrau vyveze za necelou hodinu na vrcholek Evropy. Krátké zastávky vám umožní podívat se z oken na stanice Eigerwand a Eismeer. Když dojedete na vrcholek, řídký vzduch vás přinutí, abyste se zprvu pohybovali pomalu. Nejprve navštívíte výstavní síň vědecké výzkumné stanice nebo se půjdete podívat na sochy v Ledovém paláci. Výtahem se necháte vyvézt na Terasu Sfinga, z níž je výhled na ledovec Aletsch. Dokonce můžete vyzkoušet jízdu na saních tažených psy.

Dostanete-li hlad nebo žízeň, najdete tu restauraci, která přijde vhod každé chuti a každé peněžence. To nejlepší je však zdarma: překrásný pohled na Stvořitelovo dílo, samozřejmě pokud se nečekaně neobjeví mračna nebo mlha. Tato scenérie je opravdu mistrovským dílem stvoření. My, nepatrní pozorovatelé, nad ní můžeme jen rozjímat s posvátnou úctou a obdivem.

[Obrázek na straně 24]

Jungfraubahn (železnice na Jungfrau)

[Nákres a obrázek na straně 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Trasa železnice na Jungfrau:

1. Kleine Scheidegg (venku);

2. Eigergletscher (venku);

3. Eigerwand (v tunelu);

4. Eismeer (v tunelu);

5. Jungfraujoch (v tunelu);