„Věk objevů“ — Za jakou cenu?

Od dopisovatele Probuďte se! ve Španělsku

„PODÍVEJTE se, co mám!“ volá děvčátko a drží nádherného motýla. I dospělí rádi předvádějí své nejnovější objevy.

A kde by k tomu mohli mít lepší podmínky než na světové výstavě? Jihošpanělské město Sevilla hostilo od 20. dubna do 12. října 1992 poslední a největší světovou výstavu století, nazvanou Expo ’92.

Výstava měla námět „Věk objevů“. Zúčastněné země se proto snažily ukázat, jaké objevy přinesly lidstvu v minulé i současné době. Návštěvník měl jedinečnou příležitost poznat kuchyni, folklór, architekturu a technologii 111 zemí světa.

Avšak v nedávných letech se začala ukazovat i stinná stránka věci. Nepříjemným následkem mnoha objevů je devastace lehce narušitelného životního prostředí země. Právě tak, jako může malé děvčátko poškodit jemná motýlí křídla, může i nezodpovědné používání technologie způsobit naší planetě nenapravitelné škody.

Oficiální průvodce po Expu ’92 přinesl informaci, že cílem této výstavy není pouze vzdát „hold schopnostem lidstva něco objevovat“, ale také podpořit mezinárodní soudržnost, která je potřebná k ochraně naší křehké planety.

„Svět na ostrově“

Hostitelské město Sevilla zbohatlo v době zlatého věku objevů. Odtud vyplul Kryštof Kolumbus na svou druhou velkou objevitelskou cestu. V 16. století dopravovaly španělské galeony většinu zlata a stříbra z Ameriky sem do Sevilly. Pruty zlata — které bylo hlavní motivací většiny raných objevitelů — se vykládaly z lodí u Torre del Oro (Věž zlata), jedné z nejproslulejších pamětihodností města.

Ovšem poslední dobou peněz městu nepřibývá, spíše se z města vytrácejí. Příprava této andaluské metropole na Expo ’92 stála v uplynulých pěti letech deset miliard dolarů. Co se za tu spoustu peněz pořídilo?

Na předměstí Sevilly vytvořila řeka Guadalquivir z naplavenin ostrov, zvaný La Cartuja. Stával na něm starý klášter a zchátralá porcelánka. La Cartuja se změnila v obrovský park s alejemi, zahradami, průplavy, zastřešenými cestičkami a zářivými pavilóny. To vše bylo s městem propojeno několika půvabnými mosty. Španělský král Juan Carlos I. řekl, že La Cartuja je „svět na ostrově a ostrov pro svět“. Jaký svět objevili návštěvníci Expa ’92?

Zdá se, že na Expu ’92 se kladl důraz stejnou měrou na důmyslné technické vynálezy jako na kulturu, národní kuchyni a zábavu. Spisovatel César Alonso poznamenal: „Na Expu ’92 jsme postoupili od optimistického kultu pokroku k ostražité opatrnosti vůči vědeckým nebo technickým vynálezům.“ To, že výstava měla spíše lidskou než technologickou tvář, bylo navíc způsobeno rekordní účastí menších zemí.

Návštěvníkům, kteří možná nikdy nebudou mít možnost navštívit daleké země, nabízely rozmanité pavilóny příležitost letmo spatřit krásu, obyvatele a dějiny těchto zemí. Dramatické kmenové tance z Nového Zélandu a Papuy–Nové Guineje soupeřily o pozornost návštěvníků s veselými ruskými lidovými tanci, španělskými sevillanas a s půvabnými indonéskými rytmy. K pestré atmosféře přispívala operní představení, ohňostroje a pouliční umělci.

Objevy kdysi a dnes

Návštěvník mohl vidět, jak velmi se svět za posledních pět set let změnil. V rekonstruovaném klášteře byla výstava, která ukazovala, jak se žilo nejen v Evropě, ale i v Americe, v Orientu a v islámském světě kolem roku 1492. Tyto čtyři oblasti se tehdy podobaly mohutným ostrovům, vzájemně odděleným pouštěmi, oceány a nedůvěrou.

Výstava Expo ’92 se však především snažila být přínosem pro životní prostředí. Ještě nikdy nezaujímala v programu mezinárodní výstavy přední místo ochrana životního prostředí. Stereoskopický dokumentární film vysvětloval, jak ozónová díra a jiné nedávné objevy upozorňují na to, že člověk ohrožuje naši planetu. Pavilón životního prostředí se zaměřoval na rozbor problému, jak uvést do rovnováhy hospodářský růst a ochranu životního prostředí. V pavilóně přírody byl umístěn model amazonského deštného pralesa. Kladl se tam důraz na zranitelnost tohoto drahocenného dědictví.

Na ostrově La Cartuja se uskutečnil jeden z největších zahradnických projektů v Evropě — vysázelo se 30 000 stromů a 300 000 keřů. Účelem bylo zkrášlit výstaviště a sdělit poselství, že objevy by neměly vést k ničení našeho životního prostředí. Červené a žluté lekníny soupeřily o prostor s velmi složitým komunikačním satelitem. Pod nepostradatelnou jednokolejkou kvetly stromy Jacaranda brasiliana. A pod rozlehlými zelenými trávníky se skrýval složitý telekomunikační systém s vláknovou optikou.

Mnoho pavilónů připomínalo tradiční architekturu. Byly nápadné buď tvarem, nebo použitým materiálem. O japonském pavilónu se tvrdilo, že je největší dřevěnou stavbou světa, zatímco Švýcaři postavili půvabnou věž z papíru. Maroko vybudovalo arabský palác a Sjednocené arabské emiráty si postavily malý zámek. Pavilón Nového Zélandu byl zvenku upraven jako skála s vodopádem a hejnem skřehotajících mořských ptáků, kteří vypadali jako živí. Dřevěný indický pavilón byl ozdoben obřím pavím ocasem.

Najít způsob, jak se ochladit, to je v parném sevillském létě vždy problém. Organizátoři výstavy se to snažili vyřešit přirozenou formou. Použili osvědčenou metodu Maurů, kteří před staletími v Seville žili. Četné fontány, umělé závoje vodních krůpějí, stromy, keře a chodníky chráněné před sluncem — to vše proto, aby bylo horko snesitelnější.

„Největší objev naší doby“

Než se Kolumbus vydal na svou první plavbu, strávil určitý čas ve starém klášteře na ostrově La Cartuja. Jeho cesta předznamenávala nástup věku objevů, který tato výstava oslavovala. Lidstvo sice dosáhlo za 500 let pokroku v mnoha oblastech, ale navzdory tomu hledí do budoucnosti s rostoucími obavami. Král Juan Carlos I. poukázal na to, že ‚optimismus a dosažení společných cílů závisí především na dialogu mezi národy a na vzájemném porozumění‘.

Výstava Expo ’92 se proto snažila „hlásat poselství míru, dobrých sousedských vztahů a solidarity všech obyvatel naší. . . planety Země“ — cíl nelehký vzhledem k trvale rozdělenému světu. Oficiální průvodce po Expu ’92 uvedl, že „nový světový řád, založený na těchto zásadách, by byl vskutku největším objevem naší doby“.

[Obrázek na straně 17]

Slavná sevillská Torre del Oro (Věž zlata), postavená ve 13. století

[Obrázek na straně 18]

Lekníny soupeří o prostor s vystaveným komunikačním satelitem

[Obrázek na straně 18]

Z marockého pavilónu dýchá sloh maurského paláce