ONLINE KNIHOVNA Strážné věže
ONLINE KNIHOVNA
Strážné věže
čeština
  • BIBLE
  • PUBLIKACE
  • SHROMÁŽDĚNÍ
  • g93 1/8 str. 4-10
  • Náš svět se mění — Kam směřuje?

K vybranému úseku není k dispozici žádné video.

Omlouváme se, při načítání videa došlo k chybě.

  • Náš svět se mění — Kam směřuje?
  • Probuďte se! – 1993
  • Mezititulky
  • Podobné články
  • Jak změnila naše životy zločinnost
  • Zločinnost a drogy
  • AIDS — Katalyzátor změn?
  • Změny ve světové politice
  • Neměnná kletba nacionalismu
  • Naše životní prostředí se mění
  • Mění náboženství svět?
  • Mohou lidé dosáhnout míru a bezpečnosti bez konce?
    Mír a bezpečnost – Jak je můžeš najít?
  • Jaký je náš svět dnes?
    Probuďte se! – 1995
  • Prohraná bitva se zločinností
    Probuďte se! – 1998
  • Existuje země, kde není zločinnost?
    Probuďte se! – 1996
Ukázat více
Probuďte se! – 1993
g93 1/8 str. 4-10

Náš svět se mění — Kam směřuje?

NĚKTERÉ změny mají hluboký a dlouhodobý vliv na život miliónů lidí, dokonce na populaci celého světa a na budoucí generace. Násilné zločiny, zneužívání drog, šířící se AIDS, znečištění vody a vzduchu a odlesňování, to je jen několik stránek vývoje, který má vliv na nás všechny. Konec studené války a šíření demokracie západního stylu s jejím tržním hospodářstvím také mění životy lidí a ovlivňují budoucnost. Prozkoumejme některé z těchto faktorů.

Jak změnila naše životy zločinnost

Jak je to s ulicemi ve vašem okolí? Cítíte se venku bezpečně, když musíte jít v noci sám? Před pouhými třiceti nebo čtyřiceti lety mnozí lidé mohli dokonce nechávat svoje domy nezamčené. Ale časy se mění. Dnes mají některé dveře dva nebo tři zámky a okna jsou zamřížovaná.

Dnes se lidé bojí nosit své nejlepší šaty a šperky na ulici. Někteří obyvatelé měst byli zabiti kvůli koženému kabátu nebo norkovému kožichu. Jiní lidé zemřeli při přestřelce mezi gangy obchodujícími s drogami. Téměř každý den se stane, že jsou nevinní náhodní diváci včetně dětí zraněni nebo zabiti. Není možné nechat auta bezpečně na ulici bez některých důvtipných zařízení, jejichž cílem je zkřížit plány parazitických zlodějů. V tomto pokřiveném ovzduší světa se mění také lidé. Čestnost a poctivost jsou zapomenuté hodnoty. Důvěra zmizela.

Zločinnost a násilí jsou celosvětovým jevem. Následující novinové titulky z různých zdrojů dokreslují tuto skutečnost: „Policisté a lupiči, gangy a neřesti; to všechno najdete v Moskvě“; „V Koreji začíná nová éra provázená zločinností“; „Pouliční kriminalita pronikla do každodenního života Prahy“; „Japonsko bojuje proti organizovanému zločinu a ten se brání“; „Sevření chobotnice — Přední bojovník proti italské mafii byl zabit výbuchem“. Zločinnost je všeobecný problém.

V dnešních zločinech je také více násilí. Život má malou cenu. Oblast chudinských čtvrtí na okraji Rio de Janeira (Brazílie) byla „podle OSN oficiálně uznána jako místo, kde je nejvyšší zločinnost na světě. Každý rok je zde zavražděno více než 2 500 lidí.“ (World Press Review) V Kolumbii narkobaroni posílají nedospělé sicarios — neboli najaté vrahy — na motocyklech, aby s jejich konkurenty nebo s dlužníky vyřídili účty zvláštní formou rychlého trestu smrti. A často běda vám, jestliže jste se stali svědkem nějakého zločinu — ať již v Kolumbii, nebo kdekoliv jinde. Můžete být příští obětí.

Další velkou změnou je, že stále více zločinců nosí vražedné automatické zbraně. A stále větší část veřejnosti se rozhoduje nosit malé střelné zbraně v zájmu sebeobrany. Takové rostoucí ozbrojování má automaticky za následek vzestup počtu zabití nebo vážných zranění, ať již způsobených zločinem, nebo nehodou. Je nyní všeobecnou pravdou, že každý, kdo má střelnou zbraň v kapse nebo v domě, se může stát vrahem.

Zločinnost a drogy

Kdo by si jen byl před padesáti lety uměl představit, že drogy budou světovým problémem? Dnes je to jedna z hlavních příčin zločinnosti a násilí. Richard Clutterbuck ve své knize Terrorism, Drugs and Crime in Europe After 1992 (Terorismus, drogy a zločinnost v Evropě po roce 1992) předpovídá, že „z dlouhodobého hlediska růst obchodu s narkotiky se může stát největší ze všech hrozeb pro lidskou civilizaci. . . Zisk nejen dá enormní hospodářskou a politickou moc těmto narkobaronům [Kolumbie je jasným příkladem], ale povede také k financování děsivého množství zločinů po celém světě.“ Clutterbuck rovněž prohlásil: „Jedním z největších zdrojů terorismu a násilných zločinů na světě je obchodování s kokainem, jenž proudí z kolumbijských polí koky k těm lidem v Evropě a ve Spojených státech, kteří jsou na kokainu závislí.“

Převládající vlna násilí a stoupající počet lidí ve vězeních ukazují, že jsou zde milióny lidí se zločineckými sklony, kteří nemají touhu se změnit. Je příliš mnoho těch, kteří si uvědomili, že zločinnost je výnosná. V důsledku toho se náš svět změnil — a to k horšímu. Stal se nebezpečnějším.

AIDS — Katalyzátor změn?

To, co se zdálo původně chorobou převážně homosexuální populace, se stalo pohromou, která zasáhla lidi každé rasy a každého životního stylu. AIDS si nevybírá. V některých afrických zemích zabíjí velkou část heterosexuální populace. Výsledkem je, že pohlavní promiskuita se některým lidem zdá být najednou nemoderní — ne z morálních důvodů, ale ze strachu před infekcí. „Bezpečný sex“, to je nyní slogan; a použití kondomů je hlavní doporučovanou preventivní obranou. Nejméně oblíbenou ochranou je zdržovat se nemorálního sexu. Jak ale ovlivní AIDS lidskou rodinu v bezprostřední budoucnosti?

Časopis Time nedávno uvedl: „Do roku 2000 se AIDS může stát největší epidemií století, která zastíní pohromu způsobenou chřipkou v roce 1918. Tehdy zemřelo 20 miliónů lidí neboli jedno procento světové populace — více než dvojnásobek počtu vojáků, kteří zahynuli v první světové válce.“ Jedna odbornice však řekla, že „dnešní epidemie má historický rozsah“.

Přestože na výzkum AIDS byly věnovány milióny dolarů a jiných peněz, řešení není v dohledu. Na nedávné konferenci o AIDS v Amsterodamu (Holandsko) se sešlo 11 000 vědců a jiných odborníků, kteří se zabývají touto problematikou. „Nálada byla pochmurná a odrážela desetiletí frustrace, selhávání a rostoucí tragédie. . . Lidstvo není možná o nic blíže vítězství nad AIDS než v době, kdy se s hledáním začalo. Nemáme vakcínu, nemáme lék, a dokonce ani opravdu účinnou léčbu.“ (Time) Ti, kteří jsou v současné době HIV pozitivní a pravděpodobně onemocněli AIDS, mají vyhlídku temnou. Také zde je změna k horšímu.

Změny ve světové politice

Změna politického ovzduší v posledních čtyřech letech překvapila mnohé vedoucí politické osobnosti, a to zvláště ve Spojených státech. Nečekaně se jim ztratil odpovídající politický soupeř. Dalo by se to přirovnat k vysoce motivovanému, neporazitelnému basketbalovému týmu, který najednou zjistí, že tu není nikdo, kdo by proti němu chtěl hrát. Tuto obtížnou situaci shrnul v roce 1990 v jednom ze svých článků redaktor časopisu Foreign Policy Charles William Maynes: „Úkol dnešní americké zahraniční politiky nespočívá v osvobození země od ničivé války, ale v tom, že je třeba institucionalizovat neočekávaný mír, který náhle nastal mezi Spojenými státy a [bývalým] Sovětským svazem.“

Šíření nukleárních technologií představuje nové hrozby, i když se stále daří válce vedené konvenčními zbraněmi — k velké radosti světových obchodníků se zbraněmi. Ve světě volajícím po míru mnohé čelní světové osobnosti posilují své armády a jejich výzbroj. A Organizace spojených národů, která je téměř v úpadku, se zabývá tím, že se snaží dát náplast na chronické vředy světa.

Neměnná kletba nacionalismu

S rozpadem komunismu tehdejší americký prezident Bush získal oblibu koncepcí „nového světového řádu“. Mnohé čelní světové osobnosti však zjistili, že elegantní slogan je sice levný, ale dosáhnout pozitivních změn je mnohem těžší. Jeffrey Goldfarb ve své knize After the Fall—The Pursuit of Democracy in Central Europe (Po pádu [komunismu] — Úsilí o demokracii ve střední Evropě) říká: „Bezmeznou touhu po ‚novém světovém řádu‘ rychle vystřídalo poznání, že ty nejstarší problémy se tu objevují stále a někdy s velkou naléhavostí. Euforie z uvolnění byla často. . . zatlačena do pozadí beznadějí z politického napětí, nacionalistických konfliktů, náboženského fundamentalismu a hospodářského zhroucení.“ Občanská válka, ve které se ocitla Jugoslávie, je rozhodně jasným příkladem rozvratnického vlivu politiky, náboženství a nacionalismu.

Goldfarb pokračuje: „Xenofobie [ve smyslu strachu z cizinců] a nedostatek pocitu osobní bezpečnosti se staly ve střední Evropě životními fakty. Demokracie s sebou automaticky nepřináší hospodářské, politické a kulturní blaho, a tržní hospodářství nedává pouze příslib bohatství, ale vede i k nesmírným problémům u těch, kteří v tom neumějí chodit.“

Je však zřejmé, že to nejsou jen problémy střední Evropy a republik bývalého Sovětského svazu; xenofobie a hospodářská nejistota jsou všude na světě. Utrpení a smrt jsou cenou, kterou platí celá lidská rodina. A v bezprostřední budoucnosti není naděje na změnu těchto hluboce zakořeněných postojů, které rodí nenávist a násilí. Proč je to tak? Protože výchova, kterou většina z nás dostává — ať už od rodičů, nebo od nacionalisticky zaměřeného školského systému — vštěpuje zášť, nesnášenlivost a představu nadřazenosti založené na národní příslušnosti, etnickém nebo kmenovém původu nebo jazyku.

Týdeník Asiaweek označil nacionalismus za „poslední ohavný ismus“; je to jeden z neměnných faktorů, který nadále vede k zášti a krveprolévání. Tento časopis konstatoval: „Jestliže hrdost být Srbem znamená nenávidět Chorvaty, jestliže svoboda pro Armény znamená pomstu na Turcích, jestliže nezávislost pro příslušníky kmene Zulu znamená zotročení lidí mluvících jazykem xhosa a jestliže demokracie pro Rumuny znamená vypovědět Maďary, pak nacionalismus již ukázal svou nejohavnější tvář.“

Připomíná to někdejší výrok Alberta Einsteina: „Nacionalismus je dětská nemoc. Jsou to spalničky lidstva.“ Skoro každý je dříve či později dostane a stále se šíří. Britský historik Arnold Toynbee v roce 1946 napsal: „Vlastenectví. . . ve značné míře nahradilo křesťanství a stalo se náboženstvím západního světa.“

Máme nějakou naději na změnu lidského chování v současných podmínkách života? Někteří říkají, že toho lze dosáhnout pouze zásadní změnou ve výchově. Ekonom John K. Galbraith napsal: „Společným jmenovatelem pokroku jsou lidé. Takže. . . nelze dosáhnout zlepšení, pokud se nezlepší lidé. A pokrok je jistý, jestliže lidé jsou svobodní a vzdělaní. . . Nejdříve je potřeba vypořádat se s negramotností.“ Jakou máme naději, že světový vzdělávací systém bude někdy učit lásce a snášenlivosti, a ne zášti a nedůvěře? Kdy bude hluboce zakořeněné kmenové nebo etnické nepřátelství nahrazeno důvěrou a pochopením, uznáním, že my všichni patříme do jedné lidské rodiny?

Je jasné, že je zapotřebí pozitivních změn. Sandra Postelová napsala ve zprávě State of the World 1992 (Stav světa 1992): „V letech, které zbývají tomuto desetiletí, musí nastat změny ještě hlubší a pronikavější, pokud se nechceme vzdát reálné naděje na lepší svět.“ A kam směřujeme? Richard Clutterbuck prohlašuje: „Svět je však nadále nestabilní a nebezpečný. Nacionalistické a náboženské vášně budou trvat. . . Devadesátá léta by mohla být buď nejnebezpečnějším, anebo nejpokrokovějším desetiletím tohoto století.“ — Terrorism, Drugs and Crime in Europe After 1992.

Naše životní prostředí se mění

V průběhu několika posledních desetiletí si lidstvo začíná uvědomovat skutečnost, že lidská činnost má nebezpečný dopad na životní prostředí. Rozsáhlé odlesňování zabíjí nespočetné množství druhů zvířat a rostlin. A protože lesy jsou částí plic země, ničení lesů snižuje rovněž kapacitu země proměňovat oxid uhličitý na životně důležitý kyslík. Jiným důsledkem je ztenčování vrstvy ornice, což nakonec povede k rozšiřování pouští.

K této otázce se již ozvaly varovné hlasy a jeden z nich patří americkému politikovi Al Goremu. Ve své knize Earth in the Balance—Ecology and the Human Spirit (Země na vahách — Ekologie a lidský duch) napsal: „Při současné rychlosti odlesňování budou všechny tropické deštné pralesy zničeny už někdy v příštím století. Jestliže připustíme toto ničení, svět ztratí nejbohatší pokladnici genetických informací na této planetě a s ní také možnost léčby mnoha nemocí, které nás trápí. Skutečně, stovky důležitých léků, které se dnes běžně používají, pocházejí z rostlin nebo zvířat tropických pralesů.“

Gore se domnívá, že vliv člověka na životní prostředí znamená bezprostřední hrozbu pro přežití. Prohlašuje: „Jestliže se budeme dále rozpínat do všech myslitelných složek ekosystému, bude zřetelnější, jak je naše vlastní civilizace křehká. . . V průběhu života jedné jediné generace jsme se ocitli v nebezpečí, že se složení zemské atmosféry změní mnohem citelněji, než by je mohla změnit jakákoli sopka v dějinách, a tyto účinky mohou přetrvávat po celá staletí.“

Ohrožena není jen naše atmosféra, ale podle Goreho a dalších osob je v nebezpečí naše životně důležitá zásoba vody; to se zvláště týká rozvojového světa, „kde jsou účinky znečištění vody zvlášť palčivě a tragicky pociťovány v podobě vysokého počtu úmrtí na choleru, tyfus, úplavici a průjmy“. Gore dále uvádí skutečnost, že „více než 1,7 miliardy lidí nemá dostatečné množství hygienicky nezávadné pitné vody. Více než 3 miliardy lidí nemají vhodná hygienická zařízení [záchody a kanalizaci], a jsou tedy v nebezpečí, že jejich voda bude kontaminována. Například v Indii se ve sto čtrnácti větších a středních městech vylévají přímo do Gangy lidské splašky a jiné městské odpadní vody, jež neprošly řádnou úpravou.“ A voda této řeky je životně důležitá pro milióny lidí!

Gautam S. Kaji, který je viceprezidentem Světové banky, varoval své posluchače v Bangkoku, že „zásobování vodou ve východní Asii se může stát kritickou otázkou příštího století. . . Přestože je velmi dobře známo, jaký prospěch plyne z čisté pitné vody vzhledem ke zdraví a produktivitě, vlády zemí východní Asie nemají takové veřejné služby, které by byly schopny zajistit pitnou vodu. . . To je problém, na který se zapomíná při rozvíjení zdravého životního prostředí.“ Jedna ze základních součástí života — čistá voda — je po celém světě nedoceňována a plýtvá se jí.

To všechno jsou různé stránky našeho měnícího se světa, který se v mnoha oblastech stává nebezpečnou žumpou a ve kterém je ohrožena budoucí existence lidstva. Závažnou otázkou je, zda budou mít vlády a velké monopoly vůli a motivaci podniknout kroky k tomu, aby zastavily rozsáhlé vyčerpávání zásob země.

Mění náboženství svět?

Snad největší selhání lidstva můžeme vidět v oblasti náboženství. Jestliže se strom posuzuje podle svého ovoce, pak náboženství nese odpovědnost za ovoce nenávisti, nesnášenlivosti a válčení ve svých vlastních řadách. S náboženstvím je to u většiny lidí jako s krásou — je pouze povrchní. Je to pouze pozlátko, které se rychle sloupne pod tlakem rasismu, nacionalismu a hospodářské nejistoty.

Jestliže křesťanství je náboženstvím ‚lásky k bližnímu i lásky k nepříteli‘, co se stalo s katolíky a pravoslavnými v bývalé Jugoslávii? Dají jim kněží rozhřešení za všechnu tu nenávist a zabíjení? Je výsledkem staletého vyučování „křesťanství“ v Severním Irsku pouze nenávist a vraždy? A co nekřesťanská náboženství? Přinášejí lepší ovoce? Mohou hinduisté, sikhové, buddhisté, muslimové a šintoisté ukázat pokojné výsledky úsilí o vzájemnou snášenlivost?

Místo aby náboženství pozitivně ovlivňovalo civilizované lidstvo, fanaticky se podílelo na rozdmychávání plamenů vlasteneckých vášní a žehnalo zbraním ve dvou světových válkách a v mnoha dalších konfliktech. Neprokázalo se jako síla podněcující změny k lepšímu.

Co tedy můžeme očekávat od náboženství v blízké budoucnosti? Jakou budoucnost nám vlastně může poskytnout současný světový systém — k jakým změnám dojde? Náš třetí článek bude rozebírat tyto otázky z neobvyklého hlediska.

[Obrázek na straně 7]

Jiným příznakem změn je náhlý vzestup násilných zločinů

[Obrázky na straně 8]

Nacionalismus a náboženská nenávist dále plodí krveprolévání

[Podpisky]

Jana Schneider/Sipa

Malcom Lipton/Sipa

[Obrázky na straně 9]

Člověk poškozuje životní prostředí, a to vede ke změně v křehké rovnováze naší biosféry

[Podpisky]

Laif/Sipa

Sipa

[Obrázek na straně 10]

Hitler zdraví papežova nuncia Basallo di Torregrossa v roce 1933. Z historického hlediska bylo náboženství zapleteno do politiky a nacionalismu

[Podpisek]

Bundesarchiv Koblenz

    Publikace v češtině (1970-2026)
    Odhlásit se
    Přihlásit se
    • čeština
    • Sdílet
    • Nastavení
    • Copyright © 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
    • Podmínky použití
    • Ochrana osobních údajů
    • Nastavení soukromí
    • JW.ORG
    • Přihlásit se
    Sdílet