Jaký je náš svět dnes?

POKUD pamatujete rok 1945, všimli jste si nějaké změny v měřítkách a morálce? Miliony lidí nadšeně přijaly „novou morálku“, která údajně poskytuje větší svobodu. Ale za jakou cenu?

Jeden sedmdesátiletý muž, který během druhé světové války sloužil u amerického námořnictva, prohlásil: „Ve čtyřicátých letech byla mezi lidmi mnohem větší důvěra a lidé si vzájemně pomáhali. Tam, kde jsme v Kalifornii žili, se dokonce ani nezamykaly dveře. Neexistovala pouliční kriminalita a určitě neexistovalo ozbrojené násilí ve školách. Od té doby důvěra prakticky zmizela.“ Jaká je dnes situace v té části světa, kde žijete? Jsou zprávy, že v New Yorku polovina dospívajících nad čtrnáct let nosí zbraň. V některých školách se používají detektory kovu ve snaze zajistit, aby se do školy nedostaly nože, řezače krabic a revolvery. Každý rok ve Spojených státech asi milion dospívajících dívek otěhotní a jedna ze tří si dá udělat potrat. Dospívající dívky jsou již matkami — děti, které mají děťátka.

Vlivná „lobby“ homosexuálů a lesbiček prosazuje svůj životní styl tak účinně, že je stále více lidí, kteří tento styl omlouvají a přijímají. Jako ostatní lidé, i oni musí platit vysokou cenu v podobě různých onemocnění a smrti následkem pohlavně přenášených nemocí, jako je AIDS. Epidemie AIDS se rozšířila na heterosexuální populaci a na narkomany. Smrt kosí lidi od Afriky přes Evropu až po Severní Ameriku. A konec není v dohledu.

Kniha A History of Private Life (Dějiny soukromého života) uvádí: „Násilí, alkoholismus, drogy — to jsou tři základní formy úchylky od normálního chování ve švédské společnosti.“ Toto prohlášení platí na všechny země západního světa. Náboženské hodnoty se zhroutily — přestalo je uznávat i mnoho duchovních —, a proto je mravní úpadek tak rozšířen.

Zneužívání drog — dříve a dnes

Ve čtyřicátých letech bylo v populaci západních zemí zneužívání drog téměř neznámé. Ano, lidé o morfinu, opiu a kokainu slyšeli, ale jen relativně malá skupina lidí tyto drogy zneužívala. Neexistovali narkobaroni ani překupníci, jak je známe dnes. Na rozích ulic nebyli žádní ‚feťáci‘. No a jaká je situace v roce 1995? Mnozí z našich čtenářů znají odpověď z toho, co vidí kolem sebe. V mnoha velkých městech na světě jsou vraždy související s drogami na denním pořádku. Politikové a soudci jsou ovládáni mocnými narkobarony, kteří mohou nařídit i zajistit likvidaci každé nespolupracující vlivné osoby. Dokladem toho jsou nedávné události v Kolumbii a drogové konexe, které tato země má.

Pohroma v podobě drog plodí jen ve Spojených státech ročně 40 000 mrtvých. Tento problém v roce 1945 určitě neexistoval. Nepřekvapuje, že po několika desetiletích, kdy se vláda snažila zneužívání drog vymýtit, napsal Patrick Murphy, bývalý policejní komisař v New Yorku, do novin Washington Post článek s titulkem: „Válka s drogami skončila — drogy zvítězily!“ Pan Murphy v článku uvádí, že „obchod s drogami . . . nyní patří ve [Spojených státech] k nejúspěšnějšímu typu podnikání; zisk z něho může dosáhnout až 150 miliard dolarů ročně“. Problém je rozsáhlý a zdá se neřešitelný. Zneužívání drog má rostoucí klientelu a podobně jako u dalších neřestí se na nich tito klienti stávají závislými. Na této činnosti stojí celé hospodářství několika zemí.

Profesor ekonomie John K. Galbraith ve své knize The Culture of Contentment (Kultura spokojenosti) napsal: „Obchod s drogami, střelba, při níž se nerozlišuje, kdo se stane obětí, jiná zločinnost, rozklad a rozpad rodin, to všechno jsou stránky naší každodenní existence.“ Profesor uvádí, že menšinové komunity v mnoha velkých městech Ameriky „jsou nyní centrem hrůzy a beznaděje“. Píše, že „lze očekávat větší nespokojenost a sociální nepokoje“. Proč? Protože, jak říká profesor, bohatí se stávají ještě bohatšími, a chudí — „spodina“, jíž přibývá — chudnou ještě více.

Chapadla mezinárodního zločinu

Množí se doklady o tom, že vliv zločineckých skupin se rozšiřuje po celém světě. V oblasti organizovaného zločinu a zločineckých klanů existovalo celá léta spojení mezi Spojenými státy a Itálií. Nyní však generální sekretář OSN Butrus Butrus-Ghálí varoval, že „organizovaný zločin v nadnárodním měřítku . . . se posmívá hranicím a stává se silou, která působí všude“. Butrus Butrus-Ghálí řekl: „Temné síly působí v Evropě, Asii, Africe i Americe; jejich vlivu není ušetřena žádná společnost.“ Řekl také, že „nadnárodní zločin . . . podkopává samotné základy mezinárodního demokratického řádu. [Zločin] kazí obchodní atmosféru, korumpuje politické vůdce a podkopává lidská práva.“

Mapa se změnila

Prezident České republiky Václav Havel ve svém projevu ve Filadelfii (USA) řekl, že dvě nejvýznamnější politické události druhé poloviny 20. století byly — zhroucení kolonialismu a pád komunismu ve východní Evropě. Porovnání mapy z roku 1945 s mapou v roce 1995 rychle ukáže, kde na světové scéně došlo k převratům — zvláště v Africe, Asii a v Evropě.

Srovnejte politickou situaci, která byla ve zmíněných dvou rocích. Během uplynulých padesáti let dosáhl komunismus svého vrcholu a byl pak ve většině bývalých komunistických zemí odstraněn. Totalitní vláda byla v těchto zemích nahrazena určitou formou „demokracie“. Na mnoho lidí však dolehly důsledky toho, že společnost přešla k volnému trhu. Šíří se nezaměstnanost, a peníze často ztrácejí svou hodnotu. Ruský rubl měl v roce 1989 hodnotu 1,61 amerického dolaru. V době, kdy se píše tento článek, představuje jeden dolar více než 4300 rublů!

Časopis Modern Maturity uvedl, že více než 40 milionů Rusů dnes žije pod hranicí životního minima. Jedna Ruska řekla: „Nemůžeme si dokonce dovolit ani zemřít. Nemáme na pohřeb.“ Levný pohřeb stojí asi 400 000 rublů. V márnicích se vrší nepohřbená mrtvá těla. Současně je však třeba uvést, že ve Spojených státech žije pod hranicí životního minima více než 36 milionů Američanů!

Will Hutton, dopisovatel finančního sloupku novin Guardian Weekly, psal o problémech východní Evropy. Pod titulkem „Vstupte do věku úzkosti“ napsal: „Zhroucení komunismu a skutečnost, že od 18. století Rusko nebylo nikdy menší, než je dnes, jsou události, jejichž dopad stále ještě nechápeme.“ Místo bývalé sovětské říše je zde dnes 25 nových států. Will Hutton říká, že „jásot, se kterým byl uvítán pád komunismu, se změnil v rostoucí úzkost z budoucnosti . . . Sestup do ekonomické nestability a politické anarchie je stále pravděpodobnější — a západní Evropa nemůže předpokládat, že jí se to nedotkne.“

Vzhledem k takovému pesimistickému výhledu není divu, že Hutton svůj článek končí slovy: „Svět potřebuje lepší směr než jen obrat k demokracii a k hospodářství volného trhu — ale žádný takový směr neexistuje.“ Kde tedy mohou národy hledat řešení? Následující článek vám poskytne odpověď.

[Rámeček a obrázek na straně 10]

OSN od roku 1945

Proč OSN, které vzniklo v roce 1945, nebylo schopné zabránit tolika válkám? Generální sekretář OSN Butrus Butrus-Ghálí ve svém projevu „Mírový program“ prohlásil: „Ukázalo se, že OSN není schopno vyrovnat se s tolika krizemi, protože návrhy v Radě bezpečnosti byly často vetovány — celkem 279krát. Byl to jasný projev nejednotnosti v tomto období [studené války mezi kapitalismem a komunismem].“

Je to snad proto, že se OSN nepokoušelo udržet mezi národy mír? OSN se o to snažilo, ale za vysokou cenu. „V letech 1945 až 1987 bylo provedeno třináct operací s cílem zachovat mír a od roku 1987 také třináct. Do ledna 1992 sloužil pod vlajkou OSN vojenský, policejní a civilní personál v počtu asi 528 000 osob. Více než 800 z nich ve službách OSN zemřelo; pocházeli ze 43 zemí. Do roku 1992 výdaje představovaly celkem asi 8,3 miliardy amerických dolarů.“

[Podpisek]

Tank a raketa: foto U.S. Army

[Rámeček na straně 11]

Televize

Vychovává, nebo kazí?

V roce 1945 mělo televizor jen málo domácností. Televize byla tehdy ve svých počátcích a vysílala jen černobíle. Dnes je televize tolerovaným zlodějem času a vetřelcem téměř v každé domácnosti vyvinutých zemí a v každé vesnici rozvojového světa. Jen malá část programů má vzdělávací a povznášející charakter, většina programů degraduje morální hodnoty a uspokojuje nejnižší úroveň obecného vkusu. Vzhledem k tomu, jak populární jsou videofilmy, je propagace pornografie a filmů nevhodných pro mládež dalším hřebíčkem do rakve dobrého vkusu a zdravých mravních zásad.

[Obrázek na straně 9]

Války, jako byla ta ve Vietnamu, stály od roku 1945 více než 20 milionů životů

[Podpisek obrázku na straně 8]

Patrick Frilet/Sipa Press

[Podpisek obrázku na straně 8]

Luc Delahaye/ Sipa Press