Jak předcházet znásilnění

Eric byl vysoký a hezký chlapec ze zámožné rodiny. On a jeho spolubydlící pozvali devatenáctiletou Lori na společnou schůzku dvou párů. Přišla na piknik do Erikova domu netušíc, že druhá dvojice odřekla. Postupně se začal zbytek hostů vytrácet.

„Začala jsem si uvědomovat: ‚Něco není v pořádku, děje se něco divného‘, ale přehlížela jsem to,“ říká Lori.

Když Eric nakonec zůstal s Lori sám, znásilnil ji. Nikdy to neohlásila policii a později se odstěhovala 240 kilometrů daleko, aby se vyhla setkání s ním. Ještě po roce měla obavy jít na schůzku.

ZNÁSILNĚNÍ je rostoucí hrozbou a nejlepší obrana ženy je uvědomit si to a připravit se na to. Nelze předejít každé situaci, která může vést ke znásilnění. Budete-li však vědět, jak takový násilník uvažuje a jak plánuje svůj útok, pomůže vám to rozpoznat varovná znamení.a Jak říká starověké přísloví: „Chytrý, který uviděl neštěstí, se skryl; nezkušení, kteří šli dál, utrpěli trest.“ — Přísloví 27:12.

Nejlepší způsob, jak předejít situaci, která vede ke znásilnění, je — vyhnout se násilníkovi. Měla byste znát způsob chování muže — i takového, kterého dobře znáte — jenž může poukazovat na případného násilníka. (Viz rámeček na straně 7.) Někteří muži se odvolávají na oblečení ženy nebo na to, že byla ochotná zůstat s nimi o samotě, aby omluvili skutečnost, že ji znásilnili. Ačkoli žena není odpovědná za to, že muž má takové pokřivené názory, bylo by moudré, aby takové postoje rozeznala.

Nepřipusťte, abyste zůstala sama s mužem, kterého dobře neznáte. (Buďte uvážlivá i v případě, že ho dobře znáte.) Násilník, kterého neznáte, by se mohl dostat do vašeho domu tak, že se vydává za opraváře. Zkontrolujte jeho pracovní průkaz. Násilník, kterého žena zná, se často snaží zůstat s obětí sám, a tak si vymýšlí důvody, které vyžadují, abyste se zastavila u něj doma, nebo lživě tvrdí, že na místě, kde se máte setkat, bude více lidí. Nenechte se oklamat.

Problémům na schůzce se vyhnete, když se budete setkávat ve skupině nebo v přítomnosti třetí osoby. Poznejte dobře svého partnera a stanovte si pevné hranice tělesných důvěrností, pokud něco takového vůbec připustíte. Buďte opatrná při pití jakéhokoli alkoholu! Nemůžete být ve střehu před nebezpečím, jestliže je vaše myšlení narušeno. (Srovnej Přísloví 23:29 až 35.) Důvěřujte svým instinktům. Jestliže se v přítomnosti někoho necítíte dobře, nenamlouvejte si, že je to neodůvodněný pocit. Odejděte.

Zvláště rodiče mladistvých potřebují rozebrat se svými dětmi jak předcházet znásilnění. Měli by mluvit o nebezpečných situacích konkrétně, protože většina násilníků i obětí znásilnění jsou mladí lidé.

Jednejte rychle

Nelze předejít všem situacím, jež mohou vést ke znásilnění. Bezděčně se můžete ocitnout sama tváří v tvář muži, jenž je mnohem silnější, než jste vy, a který má v úmyslu vynutit si pohlavní styk. Co potom?

Jednejte rychle a pamatujte, že vaším cílem je útěk. Násilník si často oběť ‚testuje‘, než se rozhodne zaútočit, a tak je důležité zmařit jeho plány, jakmile je to možné, dříve než získá dostatek sebedůvěry k jednání. Odborníci v problematice znásilnění doporučují dva způsoby jednání — pasívní nebo aktivní odpor. Můžete nejdříve zkusit pasívní odpor, a když selže, pak přejděte na aktivní odpor.

Pasívní odpor může představovat cokoli, od snahy získat čas tím, že budete s násilníkem mluvit nebo že budete předstírat nakažení pohlavní nemocí, až po to, že násilníka pozvracíte. (Srovnej 1. Samuelovu 21:12, 13.) „Taktiky jsou omezeny pouze představivostí ženy,“ napsal Gerard Whittemore ve své knize Street Wisdom for Women: A Handbook for Urban Survival (Jak mají ženy rozumně jednat na ulici: Příručka pro přežití ve městě).

Pasívní taktika — jež zahrnuje všechno kromě tělesného útoku na násilníka — vyžaduje chladnokrevné uvažování a je určena k tomu, aby útočníka rozptýlila nebo uklidnila. Jestliže vaše obrana působí, že se útočník stává rozhněvanějším a násilnějším, zkuste něco jiného. Nepřipusťte však, aby vás, když přemýšlíte, dostal na osamělejší místo. A pamatujte na to, že jednou z nejúčinnějších forem pasívního odporu je křik. — Srovnej 5. Mojžíšovu 22:23–27.

Jiná možnost volby je jednat odmítavě a energicky. Řekněte útočníkovi rozhodným způsobem, že se nepodřídíte jeho přáním. Jestliže se na schůzce dostanete do situace, kdy hrozí znásilnění, můžete použít zastrašující taktiku tím, že útok označíte jako to, čím ve skutečnosti je. Když budete volat: „To je znásilnění! Zavolám policii!“ násilník si dvakrát rozmyslí, zda bude naléhat dále.

Protiútok

Když nepomáhají slova, nebojte se přejít k aktivnímu odporu. To neznamená, že se tím zvětší pravděpodobnost, že vám útočník ublíží nebo vás zabije, stejně jako vám poddajnost nezaručí bezpečnost. Většina odborníků v problematice znásilnění proto doporučuje bránit se aktivně.

Obrana může být pro ženy obtížná, jelikož jsou od malička vedeny k tomu, aby byly zdvořilé, pasívní a poddajné, dokonce i v případě, že jsou ohroženy tělesným násilím. Musíte se proto předem rozhodnout, že se budete bránit, takže váháním při útoku nebudete ztrácet drahocenný čas.

Musíte se cítit pobouřena, že vás někdo ohrožuje nebo na vás vyvíjí nátlak. Musíte si uvědomovat, že tento útok byl předem promyšlen a násilník počítá s tím, že se mu podvolíte. Nebojte se rozzlobit se. „Váš strach je útočníkovou nejsilnější zbraní,“ řekla vědecká pracovnice Linda Ledrayová. Nebojte se, že to přeženete nebo že budete vypadat směšně. „Je lepší být hrubá než znásilněná,“ poznamenává jedna odbornice. Ženy, které se úspěšně ubránily znásilnění, byly obvykle aktivní a použily více než jen jednu taktiku, včetně kousání, kopání a křiku.

Pokud nejste schopna zabránit znásilnění, pak se soustřeďte na to, abyste byla schopna později identifikovat útočníka. Je-li to možné, pak vám při podrápání nebo při potrhání jeho oděvu zůstanou stopy krve či vzorky tkaniny. Možná, že se v té chvíli již jednoduše nebudete schopna dále bránit. V tom případě „si nevyčítejte, že jste ho ‚nechala‘, aby vás znásilnil“, řekl Robin Warshaw v díle I Never Called It Rape (Nikdy jsem to nenazvala znásilněním). „Nemusíte zažít zranění nebo smrt, abyste ‚dokázala‘, že jste byla znásilněna.“

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 7]

Typ muže schopného znásilnění

□ Citově vás týrá tím, že vás uráží, přehlíží vaše názory nebo se zlobí a vadí mu, když máte nějaký nápad.

□ Snaží se ovládat všechno ve vašem životě, třeba to, jak se máte oblékat a jaké máte mít přátele. Na vašich schůzkách chce udělat všechna rozhodnutí, třeba kde budete jíst nebo na jaký film půjdete.

□ Je bezdůvodně žárlivý.

□ Snižuje všechny ženy.

□ Opíjí se nebo se dopuje a snaží se vás přimět, abyste to dělala také.

□ Nutí vás, abyste s ním byla sama nebo abyste s ním měla pohlavní styk.

□ Nechce, abyste se podílela na útratách při schůzkách, a rozzlobí se, když mu nabídnete, že zaplatíte.

□ Projevuje tělesné násilí i nenápadnými způsoby, když vás prudce stiskne nebo odstrčí.

□ Zastrašuje vás tím, že si sedá příliš blízko, zahradí vám cestu, sahá na vás, i když jste řekla, aby to nedělal, nebo s vámi mluví, jako by vás znal lépe, než je to ve skutečnosti.

□ Nedokáže se vyrovnat se zklamáním, aniž by se rozzlobil.

□ Není schopen dívat se na vás jako na sobě rovnou.

□ Má rád zbraně a líbí se mu, když může být krutý ke zvířatům, k dětem a k lidem, které může zastrašovat.

Z díla I Never Called It Rape od Robina Warshawa.

[Obrázek na straně 7]

Ženy, které se úspěšně ubránily znásilnění, byly obvykle aktivní a použily více než jen jednu taktiku