Jak se vyrovnat se znásilněním
Před třiceti třemi lety byla Mary ohrožována nožem a znásilněna. Ještě dnes, když to popisuje, jí tluče srdce a potí se jí dlaně. „Je to nejpotupnější věc, kterou může žena zažít,“ říká téměř v slzách. „Je to hnusná, odporná věc.“
ZNÁSILNĚNÍ může být tou citově nejničivější událostí v osobním životě a následky mohou trvat po celý život. Jedna studie ukázala, že skoro třetina dotazovaných žen, které zažily znásilnění, uvažovala o sebevraždě a převážná většina řekla, že je tento zážitek trvale poznamenal.
Jestliže žena útočníka zná, mohou být následky zvláště bolestivé. Pokud byla žena znásilněna někým, koho zná, dá se očekávat, že se jí nedostane podpory od lidí kolem ní, protože buď nikomu neřekne, co se stalo, nebo to řekne a nikdo jí neuvěří, že to bylo znásilnění. Jelikož byla zraněna někým, komu důvěřovala, je také pravděpodobnější, že bude obviňovat sama sebe a bude pochybovat o své schopnosti odhadnout druhé lidi.
Přijmout pomoc
Mnohé ženy, které zažily znásilnění, nejdříve reagují šokem a popřením. Jedna žena byla znásilněna těsně před důležitou zkouškou na univerzitě. Vytlačila znásilnění ze své mysli, dokud neudělala zkoušku. Jiná oběť znásilnění řekla: „Nepřipustila jsem si vzpomínku na nic z toho, co se stalo, protože můj známý, kterému jsem důvěřovala, se změnil v útočníka přímo před mýma očima. Nevěděla jsem, že by člověk mohl být znásilněn někým, koho zná. Možná to zní nesmyslně, ale toto zjištění mi vzalo naději. Cítila jsem se tak sama.“
Některé ženy dále popírají, co se stalo, tím, že o znásilnění nikomu neřeknou. Po léta potlačují tuto skutečnost, což zpomaluje proces uzdravování a vede k citovým problémům, o kterých si neuvědomují, že pramení ze znásilnění.
Uzdravování obvykle nezačne, dokud o tom nebudete mluvit s druhými. Důvěryhodná přítelkyně vám může pomoci, abyste si uvědomila, že to, co se vám stalo, bylo skutečně znásilnění a že to nebyla vaše chyba. Jedno staré přísloví říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17) Také duchovní pastýři se mohou ‚prokázat jako úkryt před větrem a jako skrýš před lijavcem‘. (Izajáš 32:2; 1. Tesaloničanům 5:14) Některým obětem znásilnění může pomoci, když se spojí s krizovým centrem pro znásilnění nebo odborným poradcem, kteří jim pomohou ujasnit jejich pocity.
Oběti znásilnění se často obávají mluvit o svém zážitku, protože mají pocity viny, zvláště pokud byly v průběhu znásilnění pohlavně vzrušeny. Mohou se cítit poskvrněné a k ničemu a obviňovat ze znásilnění sebe — přesto, že vinu nese pouze násilník.
„Měla jsem dobrou přítelkyni, se kterou jsem mohla mluvit, a to změnilo situaci,“ řekla Mary, která se svěřila křesťanské sestře. „Mohla jsem s ní mluvit a necítit se špinavá a nemít pocit, že jsem poznamenaná proto, že jsem byla znásilněna.“
Poskytněte jí pomoc
Na druhé straně by bylo nevhodné a nelaskavé od přátel oběti, aby jí přičítali jiné pohnutky nebo sami posuzovali, zda „byla opravdu znásilněna“. Nikdy nenaznačujte, že jí to bylo příjemné nebo že byla nemravná. Nejdůležitější věc, kterou může přítelkyně udělat, když ji taková žena požádá o pomoc, je — věřit jí. Uklidnit ji. Buďte ochotna naslouchat, pokud chce mluvit, ale nenaléhejte, aby mluvila o podrobnostech.
Jestliže k znásilnění došlo nedávno, přátelé mohou pomoci oběti tím, že zajistí lékařskou pomoc a poskytnou bezpečné místo pobytu. Povzbuďte ji, aby znásilnění oznámila, ale rozhodnutí nechte na ní. Zažila právě situaci, kdy byla zcela připravena o možnost rozhodovat sama o sobě. Umožněte jí získat tuto možnost částečně zpět tím, že ji necháte rozhodnout, co bude dělat dále.
Rodina oběti znásilnění musí odolávat nutkání reagovat na tuto situaci citově. Možná chce hledat někoho, koho by mohla obvinit ze znásilnění, anebo by se mohla chtít násilníkovi pomstít. Nic z toho oběti nepomůže. (Římanům 12:19) Vinit kohokoli kromě násilníka je zbytečné a mstít se je nebezpečné. Způsobí to, že si oběť dělá starosti o bezpečnost svých milovaných, místo aby se zaměřila na své zotavení.
Rodina by si také měla být vědoma toho, že mnohé oběti se po znásilnění dívají na pohlavní soužití jinak. V jejich mysli se pohlavní styk stal zbraní, a po nějakou dobu mohou mít potíže s pohlavním soužitím, dokonce i když jde o někoho, koho milují a komu důvěřují. Z toho důvodu by manžel neměl naléhat na manželku, aby s ním pohlavně žila, dokud k tomu není ochotna. (1. Petra 3:7) Rodina může pomoci obnovit u mladé ženy sebeúctu a ukázat jí, že je stále milována a že si jí rodina váží bez ohledu na to, co se stalo. Je zapotřebí trvalá podpora, protože oběť znásilnění někdy prochází zdlouhavými etapami citového uzdravování.
Zvládnout strach a depresi
Ženy, které byly znásilněny, říkají, že reakcí, která převažuje, je strach. Většina obětí znásilnění neočekávala, že útok přežije. Později mohou mít strach, že budou znásilněny znovu nebo se mohou obávat, že náhodně potkají násilníka.
Strach, který cítily při znásilnění, se může znovu probudit podobnými zvuky, pachy nebo na podobných místech. Jestliže byla žena znásilněna v aleji, může se tam bát jít. Jestliže byla znásilněna v domě, možná se zde již nikdy nebude cítit bezpečně a možná ji to donutí, aby se přestěhovala. Dokonce vůně stejné voňavky, jakou měl násilník, může probudit nepříjemné vzpomínky.
Přestože jen malý počet znásilnění vede k těhotenství, mnohé oběti se této možnosti hrozí. Mnohé z nich se také oprávněně obávají, zda nebyly nakaženy pohlavní nemocí. Asi polovina obětí zažívá depresi, beznaděj a pocity bezcennosti, které mohou trvat od několika týdnů až po několik měsíců. Oběti také mohou zápasit s úzkostí, fobiemi a záchvaty paniky.
I když snad ženy nemohou předejít znásilnění, své myšlenky, pocity a reakce na útok mohou časem ovládnout. Mohou se naučit nahradit negativní myšlenky pozitivními pohledy na sebe samu.
„Místo abyste si říkala, jak jste slabá, bezmocná a k ničemu, učte se říkat si, jak dobře to děláte a jak jste se zlepšila od toho zmatku, který následoval bezprostředně po útoku,“ řekla Linda Ledrayová v Recovering From Rape (Zotavování ze znásilnění). „Každý den, kdy se budete cítit méně zaplavena negativními myšlenkami a pocity, si říkejte ‚učím se získat zpět vládu nad sebou‘.“
Se strachem je také možné se vypořádat tím, že se člověk naučí přesně určit jeho příčinu. Když si oběť uvědomí, co je spouštěcím momentem, může se ptát sama sebe: „Jak opodstatněný je tento strach?“ Například, když vidí někoho, kdo je podobný násilníkovi, může si připomínat, že to není násilník a že jí neublíží.
Jiný doporučovaný způsob, jak se vyrovnat se strachem, je systematické snižování přehnaných citových reakcí. Žena si udělá seznam činností a situací, kterých se obává. Seřadí je od nejméně obávané až po tu nejhorší. Pak si začne představovat sama sebe v té nejméně stresové situaci, dokud z ní nepřestane mít strach. Tímto způsobem prochází celý seznam, dokud se necítí klidná při pomyšlení na všechny tyto situace.
S pomocí přítelkyně může udělat pokrok ve vykonávání běžných životních činností, jako je jít večer z domu nebo být sama. Nakonec se naučí ovládat svůj strach do té míry, že již neovlivňuje její běžný každodenní život. Nicméně, strach z některých činností — jako je jít v noci temnou alejí — je normální, a není zde žádný důvod, aby se snažila překonávat stísněnost v takových situacích.
Dát hněvu nový směr
Oběti znásilnění také zažívají pocity hněvu, které jsou nejdříve obráceny vůči všem mužům, ale během času se obvykle začínají soustřeďovat na násilníka. Rozhněvaní lidé obvykle naslepo bijí kolem sebe. Jiné oběti reagují tím, že potlačí své pocity. Strach se však může tvořivě uvolnit a způsob, jak to člověk udělá, může přispět k zotavení. Písmo říká: „Zlobte se [hněvejte se], a přece nehřešte.“ — Efezanům 4:26.
Především, oběť nemusí mít obavy svůj hněv projevit. Může o něm mluvit s druhými. Určitou úlevu může přinést účast na soudním procesu nebo psaní záznamů. Někdy je také možné vybít hněv tělesnou činností, jako je tenis, racquetball, házená, procházky, běh, cyklistika nebo plavání, které pomáhají v boji s depresí.
Znovu se můžete ujmout vlády nad svým životem.
Konec znásilňování — jak?
Skoncovat se znásilňováním znamená více než to, že se ženy budou před násilníky skrývat nebo že se jim budou bránit. „Jsou to muži, kdo se dopouští znásilnění, a jsou to muži jako skupina, kdo má moc znásilňování ukončit,“ řekl spisovatel Timothy Beneke ve své knize Men on Rape (Muži o znásilnění).
Znásilňování neskončí, dokud muži nepřestanou zacházet se ženami jako s pouhým předmětem sexuálního uspokojení a nenaučí se, že uspokojující vztahy neplynou z násilného panování. Na úrovni jednotlivců mohou zralí muži otevřeně promluvit s jinými muži a působit na ně. Jak muži, tak ženy mohou odmítat žerty, které snižují postavení žen, dívat se na filmy, které ukazují sexuální útočnost, nebo podporovat reklamy, které využívají sex, aby se lépe prodaly některé výrobky. Bible radí: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě ani o chamtivosti, právě jak přísluší svatým lidem; ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování, věci, které se nesluší, ale spíše vzdávání díků.“ — Efezanům 5:3, 4.
Rodiče mohou učit úctě k ženám svým příkladem. Mohou učit své syny, aby se dívali na ženy tak jako Jehova Bůh. A Bůh není stranický. (Skutky 10:34) Rodiče mohou učit své syny, aby jednali se ženami přátelsky a aby se v jejich blízkosti cítili přirozeně, tak jako Ježíš. Mohou učit své syny, že pohlavní styk je něžný projev lásky určený jen manželskému partnerovi. Rodiče mohou jasně ukázat, že se nebude trpět násilí a že také nadvláda nad druhými není žádoucí. (Žalm 11:5) Mohou povzbuzovat své děti, aby s nimi otevřeně mluvily o sexuálních otázkách a dokázaly vzdorovat tlaku v této oblasti.
Problém brzy skončí
Nicméně, znásilňování nemůže skončit bez převratných změn mezi lidmi na celém světě. „Znásilnění není problém jednotlivce, [ale] je to také rodinný problém, společenský problém a národní problém,“ řekla vědecká pracovnice Linda Ledrayová.
Bible slibuje celosvětovou společnost bez násilí, kde člověk již nebude dále ‚panovat nad člověkem k jeho škodě‘. (Kazatel 8:9; Izajáš 60:18) Brzy přijde doba, kdy Jehova Bůh již nebude dále snášet jakékoli zneužití moci, ani znásilnění. — Žalm 37:9, 20.
V této společnosti nového světa budou všichni lidé vychováváni, aby byli mírumilovní, milovali jeden druhého bez ohledu na původ, rasu nebo národnost. (Izajáš 54:13) V té době budou mírní lidé žít beze strachu ze svých přátel nebo cizích lidí „a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. — Žalm 37:11.
[Rámeček a obrázek na straně 9]
V případě znásilnění
□ Vyhledejte lékařskou pomoc.
□ Pokud chcete a pokud je to možné, vyhledejte poradce pro oběti znásilnění, který by vás doprovázel při lékařských návštěvách a právních řízeních.
□ Zavolejte na policii, jakmile jste toho schopna. Poradci doporučují, aby pro vaši bezpečnost a pro bezpečnost ostatních žen byla policie informována. Ohlásit případ není totéž co podat žalobu. Kdybyste však později chtěla podat žalobu, bude oslabena pozdním oznámením.
□ Zachovejte veškerý usvědčující materiál. Není dobré, abyste se ihned vykoupala, převlékla, umyla či učesala vlasy nebo odstranila otisky prstů a stopy bot.
□ Zdravotnický personál shromáždí materiál a provede zkoušky na pohlavní nemoci a těhotenství. Pokud by vám nabízeli léky zabraňující nežádoucímu těhotenství, kterým se jinak říká „tableta ráno po styku“, křesťané by si měli být vědomi toho, že tyto léky mohou vést k potratu oplodněného vajíčka.
□ Udělejte cokoli, abyste se cítila bezpečně — vyměňte zámky, zůstaňte u přátel, zataraste dveře — i kdyby to mělo vypadat přehnaně.
□ Především však hledejte útěchu v Písmech, modlete se k Jehovovi, volejte i nahlas jeho jméno v průběhu útoku a po něm. Spolehněte se na starší a ostatní ve sboru, kteří vám poskytnou podporu. Pokud je to možné, navštěvujte shromáždění a vyhledávejte se spolukřesťany společenství ve službě.