Může věda čelit problémům 21. století?

„Máme nyní záplavu vědeckých dokladů, které svědčí o tom, že matka Země si již brzy nebude vědět rady se svým bezohledným a vzpurným potomstvem.“ — The European, 19.–25. března 1992.

EKOLOGOVÉ jsou stále více toho názoru, že ohrožení země rozhodně není bouře ve sklenici vody, je vážné a je důvod, abychom mu věnovali pozornost. Říkají dokonce, že je životně důležité jednat okamžitě, máme-li se vyhnout katastrofě. „Již nám nezbývají celé generace,“ řekl koncem osmdesátých let prezident Worldwatch Institute. „Zbývají nám jen roky, abychom se to pokusili odvrátit.“

Vydavatelé knihy s názvem 5000 Days to Save the Planet (5 000 dnů na záchranu planety), která vyšla v roce 1990, byli mnohem přesnější. Od té doby jejich odpočítávání pokračuje. Čas, který podle jejich počítání zbývá na záchranu planety, se přiblížil k hranici 4 000 dnů. A pokud se nic mimořádného nestane, pak na úsvitu 21. století se číslo zmenší přibližně na 1 500 dnů.

Jaký neobvyklý soubor okolností vedl k vzniku této zjevné krize? Jaké problémy přináší nadcházející století?

Problémů neubývá

Mírumilovní lidé se radují z toho, že skončila studená válka. Ale problém dosáhnout a udržet světový mír tím nezmizel. Když v lednu 1990 mluvil francouzský prezident Mitterrand o problémech sjednocení Evropy, řekl: „Opouštíme nespravedlivý, ale stabilní svět kvůli světu, o kterém doufáme, že bude spravedlivější, ale který bude zcela jistě méně stálý.“ A noviny The European napsaly: „Cena za svobodu [v bývalem sovětském bloku národů] je rostoucí nestabilita, jež zvýšila nebezpečí nukleární války, které, ačkoli podceňováno, stále trvá.“

Dokonce některé problémy, jimž nyní svět čelí, byly v době, kdy začala studená válka, prakticky neznámé. Je to tak, jak uvádí kniha 5000 Days to Save the Planet: „Životní prostředí na světě bylo před pouhými padesáti lety ještě z velké části v rovnováze. . . Svět byl rozlehlým, krásným místem plným energie; jak bychom ho vůbec mohli poškodit? Dnes se nám říká, že naše planeta je v krizi, že si ničením a znečišťováním dláždíme cestu ke globální katastrofě.“

Takzvané přírodní pohromy — záplavy, vichřice, zemětřesení, sopečné výbuchy — se objevují všude. Do jaké míry je za to zodpovědné zasahování člověka do životního prostředí, může být otevřenou otázkou. Máme důkazy o tom, že ochranná ozónová vrstva kolem země se na některých místech nebezpečně ztenčila. Někteří vědci nyní varují, že klimatické změny, které jsou schopny způsobit tragédie, by se spíše mohly objevit náhle, než že by se vyvíjely postupně.

Rakovina, srdeční choroby, poruchy oběhového systému a jiná onemocnění již dlouho představují náročný úkol pro lékaře. Přestože medicína již léta dosahuje pokroků, tyto nemoci stále zabíjejí. Odhaduje se, že pouze v Evropě zemře ročně 1 200 000 osob na rakovinu, skoro o 65 procent více než před deseti lety. Pro obavu z nové metly — AIDS, který zabil menší počet lidí — zůstávají tyto obrovské ztráty většinou bez povšimnutí.

Jiný problém: Za méně než 200 let se rozrostla světová populace z jedné miliardy lidí na téměř pět a půl miliardy. Přestože v současné době klesl průměrný roční přírůstek, odhaduje se, že kolem roku 2025 celková světová populace překročí osm miliard a kolem roku 2050 se bude blížit k deseti miliardám. Kde budou všichni tito lidé žít? Co budou jíst? Podle zprávy za rok 1991, kterou vydala OSN, se odhaduje, že asi miliarda lidí již žije v úplné chudobě a pro jejich život „je tak příznačná podvýživa, negramotnost a choroby, že nedosahuje žádné přijatelné definice lidské důstojnosti“.

Profesor Paul R. Ehrlich, který se na Stanfordské univerzitě ve Spojených státech zabývá populačními studiemi, si všímá obrovského rozsahu problému: „Zatímco přelidněnost v chudých státech vede k tomu, že zůstávají postiženy chudobou, přelidněností v bohatých státech se podkopává kapacita udržovat při životě celou planetu.“

Dříve uvedené faktory — nebo další, jako je zneužívání drog, nevyhovující bydlení, zločinnost a rasové konflikty — mohou v blízké budoucnosti vést ke globální katastrofě, a tato možnost vyvolává vážné znepokojení. Problém je jasný. Není však jasné, jak mu čelit.

Snahy o řešení

Vlády jsou si vědomy závažnosti problémů, a tak s různou mírou naléhavosti hledají řešení. Například v oblasti životního prostředí se největší setkání všech dob konalo loni v červnu v Rio de Janeiru. Summit Země, který podporovaly Spojené národy, byl druhý na této úrovni. První setkání se konalo v roce 1972 ve Stockholmu (Švédsko). Jeden významný německý politik tehdy řekl: „Tato konference může znamenat obrat v osudu planety.“

Je zřejmé, že setkání v roce 1972 nesplnilo očekávání. Maurice F. Strong, hlavní organizátor konferencí v roce 1972 a v roce 1992, připouští: „Za těch dvacet let, která uplynula od Stockholmu, jsme si uvědomili, že předpisy o životním prostředí, což je jediná skutečná hybná páka, kterou agentury pro životní prostředí mají, jsou důležité, ale nejsou dostatečné. Je zapotřebí, aby byly provázeny důležitými změnami v základních pohnutkách našeho ekonomického chování.“

Prokáže se tedy konference z roku 1992 trochu úspěšnější při provádění těchto „důležitých změn“, než bylo setkání v roce 1972? A jestliže ne, bude naše planeta ještě schopna za dalších dvacet let v roce 2012 hostit případný třetí Summit Země?

Čelit největšímu problému

Lidé všeobecně jsou stále skeptičtější v otázce, zda náboženství a politika mají schopnost řešit světové problémy. Jestliže ani náboženství, ani politika, kdo potom může řešit závažné problémy 21. století?

Brožura vydaná německým spolkovým ministerstvem pro výzkum a technologii objasňuje tuto otázku. „Zvládnout tyto problémy vyžaduje politickou strategii, která může nejen pomoci vyvarovat se dalších změn způsobených člověkem, ale také předcházet negativním důsledkům globálních změn. Vzhledem ke složitosti problémů, před kterými stojíme, rozumné politické rozhodnutí bude možné pouze tehdy, když je založíme na solidních vědeckých zjištěních a spolehlivých prognostických modelech. Zdá se, že je to jediný způsob, jak se vyhnout nákladnému, nebo dokonce nežádoucímu a katastrofálnímu vývoji. Zajistit tyto informace představuje největší úkol pro celou současnou vědeckou obec.“

V minulosti stála věda před mimořádnými nároky a v určité míře se s nimi vypořádala. Přesto však je na místě ptát se, zda je věda schopna splnit specifické požadavky, které přináší nadcházející 21. století. Je důvod pro optimismus?

S potěšením oznamujeme, že v časopise Probuďte se! vyjde rozbor těchto závažných otázek začleněných do série článků, která začíná v tomto čísle. Následuje první část.

[Obrázky na straně 4]

Co může věda udělat proti znečištění, nemocem a přelidnění?

[Podpisky]

WHO foto od P. Almasy

WHO foto od P. Almasy