S výpravou autokarů do nitra Austrálie

Od dopisovatele Probuďte se! v Austrálii

PLULI jste někdy po řece plné krokodýlů? Zažili jste někdy společný zpěv za měsíční noci, vzdáleni stovky mil od civilizace? Účastnili jste se někdy křesťanského shromáždění za situace, kdy jste jeli po dálnici rychlostí sto kilometrů za hodinu? Tyto zážitky jsou pouhou ukázkou toho, co zažily stovky delegátů z různých míst, když s výpravou autokarů cestovali na oblastní sjezd svědků Jehovových v Alice Springs, ve sluncem spáleném srdci Austrálie.

„Slovo ‚výprava‘ bylo vhodné,“ řekl jeden delegát, „protože jsme spali venku, ve stanech pro dvě osoby. Když jsme dorazili do Alice Springs, postavili jsme stany za necelé tři minuty! Bylo to téměř, jako bychom sledovali zrychlený videozáznam. Autokary zastavily a v prázdném parku vyrašily náhle desítky malých stanů.“

Vítejte v „Alice“

Alice Springs (pro místní lidi „Alice“) je prosperující oáza obklopená rudou pouští. Leží přímo na jih od zeměpisného středu australského kontinentu a žije tam 23 000 obyvatel. Nyní je turistickým střediskem, kde je hlavní atrakcí australské domorodé obyvatelstvo a jeho jedinečné umění.

Pro svědky však byl vyvrcholením celé výpravy vlastní třídenní sjezd. Pro mnohé z nich to byla příležitost pro četná radostná setkání. Jedním ze symbolů pohostinnosti ve vnitrozemí Austrálie je kouřící šálek horkého čaje. I při sjezdu se tento zvyk zachovával, a to ve zvláštním stanu pro občerstvení. Byl zde typický billy–čaj a damper. Billy–čaj je prostě čaj vařený na otevřeném ohni v kouřem zčernalé plechové konvici, které se říká billy. Když se čajové lístky sypou do vařící vody v konvici, zamíchá se čaj někdy eukalyptovou nebo gumovníkovou větvičkou. Eukalyptová větvička položená přes otvor konvice brání kouři, aby se nedostal do čaje.

Damper je jednoduchý chléb. Jedinými složkami jsou mouka s přísadou kypřicího prášku, voda a sůl. Ještě za tepla se damper nakrájí na silné krajíce, a ty se potom pokryjí vydatnou vrstvou másla a světlého sirupu. Stan s billy– –čajem a chlebem damper patřil ve sjezdovém prostoru mezi nejoblíbenější místa, kde se lidé setkávali.

Věrně slouží v osamocení

Sbor v městě Alice Springs tvoří sedmdesát dva svědků, kteří se starají o rozsáhlé území 200 000 čtverečních kilometrů. Město Darwin je asi 1 800 kilometrů na sever a Adelaide skoro 1 600 kilometrů na jih. Delegáti, kteří přijeli, byli ohromeni, když zblízka viděli, jak obtížný je život ve vnitrozemí, kde panuje trvalé horko, prach a odloučení.

Vynikajícím příkladem takového života je město Jabiru, kde se těží uran. Žije zde pouze jedna svědkyně, vzdálená od nejbližšího sboru 260 kilometrů. Odloučení však neoslabilo její duchovní smýšlení. Přítomnost této svědkyně na sjezdu byla pro mnohé povzbuzením. Také ze vzdálené skupiny domorodých obyvatel v Jilkmingamu, který leží na okraji Arnhemské země v Severním teritoriu, přijeli čtyři zájemci a patřili k 26 lidem pokřtěným na tomto sjezdu.

Delegáti nechali svítit své světlo

Po sjezdu směřovaly všechny autokary na sever, k nejzazšímu konci australského kontinentu. Cestou do známého národního parku Kakadu přišlo vyvrcholení této etapy: plavba po chladivých čistých vodách Katherine Gorge. Cestujícím to umožnilo, aby poprvé viděli krokodýly ve volné přírodě. Fascinující, ale trochu to nahánělo hrůzu! Po příjemné noci v Darwinu, hlavním městě Severního teritoria, byla pak příští zastávkou stanice Mataranka, jež je proslulá svými křišťálově čistými termálními prameny a jezírky lemovanými palmami.

Prohlížení zajímavostí však nevytlačilo duchovní činnost. Autokary se staly pohyblivými sály Království. Biblické texty a tištěné komentáře se probíraly každý den a cestou probíhala normální týdenní sborová shromáždění. Na jednoho z řidičů autokaru, který není svědkem Jehovovým, to udělalo takový dojem, že z vlastní iniciativy zakoupil prodlužovací šňůru, mikrofon a přípojku, která se napojila na ozvučovací systém autokaru, takže bylo možné jasněji slyšet ty, kdo při těchto rozhovorech podávali komentáře.

Během cesty jedna starší účastnice onemocněla, a bylo nutné odvézt ji rychle do místní nemocnice. Zůstala s ní přítelkyně, a autokary pokračovaly dále. Když se nemocná za dva dny zotavila, byly ona i její přítelkyně sklíčené a zklamané, že přišly o zbytek cesty. Díky křesťanské lásce však jejich smutek skončil.

O této situaci se dozvěděli dva z místních svědků, kteří byli piloty. Pak šly věci rychle. Brzy byli všichni čtyři ve vzduchu v lehkém letadle a mířili k městu Port Augusta, aby dostihli autokary. Jedna z cestujících v návalu citů zvolala: „Jsme naplněni láskou a oceněním pro nádherné společenství bratrů, ke kterému patříme!“ To ale nebylo všechno. Po příletu letadla někteří z těchto delegátů dobrovolně přispěli penězi, aby se pokryly výdaje pilotů! Jeden řidič autokaru byl zjevně pohnut takovými projevy bratrské náklonnosti a řekl, že ještě nikdy nic takového neviděl.

„Když přemýšlím o těch třech týdnech, které jsme strávili na této výpravě,“ říká jeden z cestujících, „uvědomuji si, že ze všeho, co jsem kdy zažil, tyto dny nejvíce posílily moji víru a povzbudily mne. To, co nejvíce vynikalo, byl duch soudržnosti, který jsme všichni cítili. Nezáleželo na tom, kam zeměpisně jedeme — skutečný poklad byla naše jednota mysli a ducha!“

[Mapa na straně 18]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Trasa výpravy na sjezd v Alice Springs a ze sjezdu

Západní Austrálie

Severní teritorium

Queensland

Nový Jižní Wales

Jižní Austrálie

Victoria

Tasmánie

Darwin

Perth

Alice Springs

Brisbane

Sydney

Adelaide

Melbourne

Hobart

Uluru (Ayers Rock)

Port Augusta

Národní park Kakadu

[Obrázek na straně 16 a 17]

Mezi těmi, kdo čekali na křest při oblastním sjezdu v Alice Springs, byli domorodci

[Obrázek na straně 17]

Billy–čaj a damper u táboráku

[Obrázek na straně 17]

Krokodýl se vyhřívá na slunci v národním parku Kakadu

[Obrázky na straně 18]

Uluru (Ayers Rock) 470 kilometrů jihozápadně od Alice Springs

Typická scéna v národním parku Kakadu v Severním teritoriu