Potřebuje naše rodina očkování?

„BUDEME očkovat,“ říká doktor. Pro dítě je to zlověstná zpráva, rodiče se však většinou konejšivě usmějí a souhlasně přikývnou.

V poslední době nicméně vznikly otázky ohledně běžných způsobů imunizace dětí a dospělých. Které očkování je skutečně nezbytné? Jaké jsou vedlejší účinky? Používá se při výrobě očkovací látky krev?

Pro křesťanskou rodinu, která se o věci zajímá, to jsou otázky k zamyšlení. Odpovědi mohou přímo ovlivnit zdraví a budoucnost vašeho dítěte a rovněž vás samotných.

Dosavadní zkušenosti

V padesátých letech se začala používat účinná vakcína, což vedlo k tomu, že se lidé v mnoha zemích prakticky přestali obávat dětské obrny. V roce 1980 bylo vyhlášeno, že metla neštovic byla vymýcena na celém světě díky účinným očkovacím programům. Zdálo se, že se tak potvrdila slova Benjamina Franklina: „Lepší je chorobám předcházet než je léčit.“

Dnešní programy imunizace vedly zpravidla k účinnému zvládnutí mnoha nemocí — tetanu, dětské obrny, záškrtu a pertuse (černého kašle), máme-li jmenovat některé. Dále se ukázalo, že když byla z nějakého důvodu imunizace prováděna nedbale, nemoc se objevila znovu. V jedné zemi se to stalo s černým kašlem.

Jak působí imunizace? V zásadě udělá to, že jedním ze dvou způsobů podpoří obranyschopnost těla proti útoku infekčních činitelů. Těm se říká patogeny a mohou jimi být choroboplodné zárodky. První způsob se označuje jako aktivní imunizace. V tomto případě očkovací dávka obsahuje oslabené nebo usmrcené patogeny (nebo jejich toxiny), které jsou upraveny tak, že nejsou pro tělo nebezpečné. Obranné mechanismy těla samy začnou tvořit molekuly se zneškodňujícím účinkem; říká se jim protilátky. Pokud se protilátky vytvoří, mohou později působit proti příslušnému původci choroby. Očkování, které obsahuje extrakt z jedu patogenu (toxin), se nazývá toxoid. Je-li očkování připraveno ze živých oslabených (atenuovaných) patogenů nebo usmrcených organismů, označuje se jako očkovací látka.

Jistě chápete, že tímto očkováním nevznikne imunita okamžitě. Je zapotřebí určité doby k tomu, aby si tělo vytvořilo ochranné protilátky. Veškeré injekce, které dítě dostane a které jsou všeobecně označovány jako očkování, patří k aktivní imunizaci. Až na jednu výjimku (o které bude pojednáno dále) není použita krev v žádné fázi přípravy těchto očkovacích látek.

Druhý postup se nazývá pasivní imunizace. Používá se v situacích, kdy je člověk ohrožen vážnou nemocí, jako je třeba vzteklina. V takovém případě nemá tělo čas vytvořit si svou vlastní imunitu. Pak mohou být do organismu vpraveny protilátky, jež vytvořil někdo jiný, a ty působí proti patogenům, které člověka napadly. Gamaglobulin, antitoxin a hyperimunní sérum jsou další názvy pro injekce vyrobené z extraktů z krve imunních lidí a zvířat. Taková propůjčená neboli pasivní imunizace má za cíl poskytnout tělu okamžitou, byť jen dočasnou pomoc při obraně proti vetřelci. Propůjčené protilátky jsou cizorodé bílkoviny a jako takové jsou brzy z těla vyloučeny.

Mám nechat dítě očkovat?

I přes tyto informace se někdo může ptát: „Jaké imunizaci by se mělo moje dítě podrobit?“ Ve většině částí světa, kde je očkování dětí snadno dostupné, vedla běžná imunizace k výraznému poklesu ve výskytu dětských nemocí, proti kterým je namířena.

Americká pediatrická akademie ve všeobecné shodě s podobnými institucemi po celém světě mnoho let doporučuje běžně imunizovat proti následujícím nemocem: záškrtu, tetanu a černému kašli. Obvykle jsou tyto tři očkovací látky kombinovány v jedné injekci — DTP — ve třech po sobě jdoucích dávkách, které jsou podávány v intervalu nejméně dvou měsíců. Také imunizace proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám se provádí jednou injekcí — MMR — když je dítěti více než jeden rok. Ve stejném uspořádání jako DTP se podávají také čtyři dávky perorální vakcíny proti dětské obrně (OPV).a

Na mnoha místech je tento běžný postup povinný, i když se počet opakovaných injekcí, které jsou zapotřebí, může lišit. V poslední době propukly na několika místech spalničky, proto se za určitých okolností doporučuje dodatečné přeočkování proti spalničkám. O podrobnostech se možná budete muset poradit s lékařem v místě bydliště.

Kromě toho existuje očkovací látka proti zápalu plic (Pneumovax). Zdá se, že způsobí celoživotní imunitu u dětí a dospělých, kteří jsou z nějakého důvodu vnímaví na určitý typ zápalu plic.

Jiná očkovací látka pro děti se jmenuje Hib vakcína. Podává se proto, aby děti chránila proti běžnému patogenu Haemophilu influenzae. Tento mikroorganismus způsobuje těžké onemocnění kojenců a zvláště závažná je těžká forma zánětu mozkových blan. Prokázalo se, že vakcína je vcelku bezpečná a ve stále větším měřítku je doporučována jako součást dětského očkování.

Mimochodem, dosud není běžné očkování proti planým neštovicím. A očkování proti pravým neštovicím již neexistuje, protože v rámci celosvětového programu očkování byla tato smrtelná nemoc odstraněna.

Jak je to s vedlejšími účinky?

A co otázka vedlejších účinků při imunizaci? U většiny injekcí kromě běžného bezprostředního křiku a slz dítěte, které trvají chvilku, jsou vedlejší nežádoucí účinky obvykle mírné a přechodné — nanejvýš teplota trvající zhruba jeden den. Nicméně, mnozí rodiče se obávají, že tyto injekce jsou nebezpečné. Při jednom lékařském průzkumu, kde se sledoval zájem rodičů o zdraví jejich dětí, se zjistilo, že 57 procent dotázaných rodičů mělo obavy z reakce na očkování.

Nedávno byla ve sdělovacích prostředcích věnována velká pozornost jedné složce DTP, totiž látce proti pertusi neboli černému kašli. Úspěšnost této očkovací látky vedla k značnému poklesu výskytu této dříve obávané nemoci — před očkováním bylo v jediné zemi ročně 200 000 případů, po rozsáhlém použití očkovací látky jich bylo 2 000. V jednom ze 100 000 případů se nicméně objevily závažné vedlejší účinky — křeče a poškození mozku.

Přestože jsou tyto reakce velmi vzácné, vedou k určité úzkosti u mnoha rodičů, kteří nemají na výběr a musí dát své děti očkovat, pokud chtějí, aby byly přijaty do školy. Černý kašel je sice vzácný, ale má tak ničivé následky, když se rozšíří, že se odborníci shodli na tom, že pro průměrné dítě „je mnohem bezpečnější, když je očkováno, než kdyby onemocnělo“. Tito odborníci doporučují, aby se v očkování nepokračovalo, jestliže „předchozí dávky vedly ke křečím, zánětu mozku, ložiskovým neurologickým příznakům nebo kolapsu. Kojenci, u kterých se projevila nadměrná spavost, nadměrný křik (přetrvávající pláč nebo křik delší než 3 hodiny) nebo teplota nad 40,5 °C, by také neměli dostat další dávky očkovací látky.“b

V mnoha zemích je skutečným řešením tohoto problému nebuněčná očkovací látka, jako je vakcína, kterou s velmi nadějnou vyhlídkou používají v Japonsku. Tato nová a zjevně bezpečnější očkovací látka začíná být dostupná také v jiných zemích.

Dále se ukazuje, že i jiné způsoby běžného dětského očkování jsou účinné a relativně bezpečné.

Jak je to s imunizací dospělých?

Když člověk dosáhne dospělosti, existuje již jen několik forem aktivní imunizace, na které by měl pamatovat. Teoreticky by všichni dospělí již měli mít imunitu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám jako výsledek prodělaných nemocí nebo očkování v dětství. Pokud vyvstane problém s touto imunitou, může lékař doporučit, aby se u dospělého člověka očkování zopakovalo.

Podání tetanového toxoidu přibližně každých deset let se pokládá za velmi vhodný způsob prevence křeče žvýkacího svalstva. Starší lidé a ti, kdo trpí chronickými chorobami, by se možná rádi poradili s lékařem o každoročním očkování proti chřipce. Lidé, kteří cestují do určitých oblastí světa, by měli uvažovat o očkování proti takovým nemocem, jako je žlutá zimnice, cholera, antrax či břišní tyfus, nebo proti chorobám, které se endemicky vyskytují v místech, kam tito lidé jedou.

Jedna látka k aktivní imunizaci si zaslouží pozornost, protože je to jediná látka k aktivní imunizaci, která se vyrábí z krve. Je to očkovací látka proti hepatitidě B a jmenuje se Heptavax-B. Tato imunizace je určena pro některé jednotlivce, jako jsou třeba zdravotničtí pracovníci, kteří mohou případně přijít do styku s krevními produkty od pacientů nakažených hepatitidou B. Ačkoli je tato očkovací látka vítána jako největší pokrok, mnoho lidí bylo znepokojeno vzhledem k tomu, jak se získává.

V zásadě se jedná o to, že se shromáždí krev vybraných nosičů viru hepatitidy B, dalším postupem jsou v krvi zničeny všechny viry a získá se určitý antigen proti viru hepatitidy B. Tento vyčištěný, inaktivovaný antigen lze vstříknout jako očkovací látku. Mnozí lidé však odmítají přijmout tuto vakcínu, protože se bojí nebezpečí, že přijmou krevní produkty od nakažených lidí, například od lidí, kteří pěstují pohlavní promiskuitu. Někteří křesťané mají výhrady proti očkovací látce kvůli svému svědomí — z toho důvodu, že látka pochází z krve jiné osoby.c

Tyto výhrady k vakcíně proti hepatitidě velmi účinně vyřešilo zavedení jiné, ale stejně účinné vakcíny proti hepatitidě B. Vakcína je vyrobena pomocí genetické technologie, která používá k výrobě vakcíny kvasinkových buněk, a ne lidské krve. Pokud pracujete v oblasti zdravotnictví nebo z nějakého jiného důvodu je předpoklad, že budete potřebovat vakcínu proti hepatitidě B, možná budete chtít promluvit o této záležitosti s vaším lékařem.

Krev při výrobě vakcín

Pro křesťany, kteří mají na mysli biblický zákaz zneužívat krev, tím vzniká důležitá otázka. (Skutky 15:28, 29) Jsou nějaké jiné očkovací látky vyrobeny z krve?

Všeobecně platí pravidlo, že kromě očkovací látky Heptavax-B není žádná látka k aktivní imunizaci vyráběna z krve. To platí kupříkladu o všech druzích očkování dětí.

Pravý opak platí o pasivní imunizaci. Jestliže vám lékař doporučí injekci poté, co jste šlápli na rezavý hřebík nebo vás pokousal pes, můžete předpokládat, že injekce (nejedná-li se o běžnou posilovací dávku) obsahuje hyperimunní sérum a že byla vyrobena z krve. To platí také o Rh- -imunoglobulinu (Rhogam), který je doporučován Rh-negativním matkám, jež z nějakého důvodu přišly do styku s Rh- -pozitivní krví, třeba v případě porodu Rh- -pozitivního dítěte.

Vzhledem k tomu, že tato pasivní imunizace se týká otázky krve, jaký postoj by měl zaujmout svědomitý křesťan? Články, které dříve vyšly v tomto časopise a v jeho sesterském časopise Strážná věž, uváděly shodné hledisko — je na biblicky školeném svědomí každého křesťana, zda on a jeho rodina přijmou takovou léčbu.d

Měla by být moje rodina imunizována?

Křesťané mají velkou úctu k životu a upřímně touží udělat pro zdraví své rodiny to nejlepší. Rozhodnutí, že má být vaše rodina imunizována, je věcí vaší osobní volby. — Galaťanům 6:5.

Jeden odborník tuto situaci výstižně shrnul: „Rodiče by měli být informováni o každém lékařském zásahu u svého dítěte. Jsou více než jenom právními poručníky svých dětí. Jsou zodpovědní za blaho a ochranu svých potomků po dobu, kdy je na nich dítě závislé.“ K otázce imunizace, stejně jako ke všem ostatním lékařským otázkám, mají svědkové Jehovovi velmi zodpovědný postoj. — Zasláno lékařem.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 24]

Immunizační látky nepocházející z krve

Očkování dětí (DPT, OPV, MMR)

Hib vakcína

Pneumovax

Toxoidy

Očkování proti chřipce

Recombivax-HB

Immunizační látky z krve

Heptavax-B

Rhogam

Antitoxiny

Protilátky proti jedům (proti jedu hadů a pavouků)

Imunoglobuliny (proti různým chorobám)

Gamaglobulin

Hyperimunní sérové preparáty (například sérum proti vzteklině)