II. vatikánský koncil — Požehnání, nebo prokletí?

STALO se to v roce 1962 ve Vatikánu. Před překvapeným biskupem otevřel papež okno vatikánského paláce. Papež Jan XXIII. tak ukázal, co očekává od Druhého vatikánského koncilu (1962–1965): vpustit do katolické církve čerstvý vzduch, dosáhnout aggiornamento, přizpůsobení době.

Jaké změny zavedl koncil v církvi? Tato otázka je stále na místě, protože II. vatikánský koncil a jeho důsledky jsou dodnes široce diskutovány.

‚Pravda v jiných vyznáních‘

Papež Jan XXIII. si přál změny — to bylo zcela zřejmé. Teologové, jejichž avantgardní názory se před několika lety odsuzovaly, byli pozváni na vatikánský koncil jako odborníci. Jako pozorovatelé byli rovněž pozváni ortodoxní a protestantští hodnostáři.

Tento nový postoj vedl k radikální změně v otázkách svobody vyznání a svědomí. Po staletí církev tyto myšlenky tvrdě odsuzovala; Řehoř XVI., který byl papežem v 19. století, je dokonce označil jako „hloupost“. V roce 1964 však koncil převážnou většinou hlasů přijal prohlášení, ve kterém se uznává, že každý člověk má právo na volbu svého vlastního vyznání. Znamenalo to více než prostou a jednoduchou svobodu, jak to vysvětlil časopis Notre Histoire: „Od této chvíle se začalo připouštět, že určitou míru pravdy lze nalézt i v jiných vyznáních.“

Po II. vatikánském koncilu církev dále pokračovala v liberálnější taktice k ostatním náboženstvím. Aby to papež Jan Pavel II. dal najevo, navštívil muslimského duchovního vůdce krále Hasana II. z Maroka. Papež také navštívil protestantský kostel a synagógu v Římě. Mnozí katolíci si vzpomínají na setkání v Assisi (Itálie) v roce 1986, kam papež Jan Pavel II. pozval vůdce všech velkých světových náboženství, aby se po jeho boku modlili v zájmu míru.

II. vatikánský koncil — Prokletí?

Osvěžující „závan větru“, ve který doufal papež Jan XXIII., byl pro některé lidi spíše prudkým poryvem ledového vichru. Na podporu tohoto názoru uvádějí známou promluvu papeže Pavla VI., který nastoupil po Janu XXIII. Prohlásil, že „Satanovy výpary“ pronikly církví. Kniha La Réception de Vatican II vysvětlovala, že ve svém prohlášení Pavel II. „zdá se spojil impuls, který dal koncil, s děním, které je v rozporu s církevními zájmy“.

Mnozí věřící sdílejí toto hledisko. Při nedávném průzkumu se ukázalo, že téměř polovina katolíků ve Francii si myslí, že „církev zašla příliš daleko při prosazování reforem“. Kritici II. vatikánského koncilu obviňují církev, že nezůstala věrna svým tradicím, ale znečistila se modernismem. Tvrdí, že církev poskytla podporu změnám, které otřásly západní společností a způsobily krizi církve.

II. vatikánský koncil — Požehnání?

Jiní lidé se domnívají, že to není tento koncil, co má být zpochybněno. Tvrdí, že první známky slabosti církve byly zřetelně patrné již před II. vatikánským koncilem. Francouzský deník La Croix prohlašuje: „Na nedostatek lidí v kněžském a nekněžském povolání v západních zemích bychom se měli dívat ve vztahu k celkové krizi společnosti a k důsledkům této krize pro křesťanská společenství: Příliš mnoho křesťanů připustilo, že přijali současnou mentalitu a současné ideologie.“

Ještě další lidé mají pocit, že změny doporučené II. vatikánským koncilem byly životně důležité. Jiný novinář z La Croix prohlásil: „Člověk by rád . . . věděl, čím by se církev stala, kdyby zůstala obrácená do sebe.“ Konečně, mnozí katoličtí komentátoři vysvětlují, že církev je organizace tvořená nedokonalými lidmi, že minulými krizemi prošla a projde i touto. Gilles, o kterém byla zmínka v předcházejícím článku, měl následující postřeh: „Když jsme upozornili na problémy v církvi, řeklo se nám, že církev je právě uprostřed krize dospívání a že to přejde.“

Ať je II. vatikánský koncil odpovědný za pozitivní, nebo negativní změny, měl na katolíky závažný vliv, jak je patrné z dalšího článku.

[Obrázek na straně 6]

Druhý vatikánský koncil přinesl změny a zmatek

[Podpisek]

UPI/Bettmann Neusphotos